Pro Shirayuki: Nenáviď mě (ItaSasu)

Trochu jinak zpracovaný posledního souboje mezi Itachim a Sasukem pro moji milovanou Shirayuki. Nevěděla jsem co ti vymyslet za dárek k Vánocům, s každým rokem mi dochází nápady. Nakonec mi Mája poradila, že tímhle bych ti udělala největší radost. Tak snad se mi to povedlo :D.

---

Na zem se snášely po dlouhém období sucha zatím jen drobné kapky tolik očekávaného deště. Nebe dokonce občas pročísl i jasně žlutý někdy až lehce do červena zbarvený blesk. Během jejich divokého tance se v několika málo minutách konečně hustě rozpršelo.

Sasuke ale nic z toho nevnímal, jen si rukávem od košile občas otřel mokré čelo, aby mu voda nestékala do očí. Teď opravdu potřeboval ostrý zrak a jasnou mysl. Plně přesunul svou soustředěnost na svého největšího protivníka, na vlastního bratra. Ani on očividně nevnímal nevlídnost počasí. Stál klidně a soustředěně sotva sto padesát metrů naproti Sasukemu. Nápětí mezi nimi se stávalo téměř hmatatelné. Mladšímu z bratrů najednou prudce stoupl tep. Chtěl vytáhnout katanu, ale ruka roztřesená vzrušením i zároveň strachem, mu to nedovolila. Tolikrát si ten okamžik představoval, přesto nebyl zcela připravený. Vypadalo to úplně jinak, než jak to již mnohokrát viděl ve svých nejdivočejších snech. Nedokázal pořádně dýchat ani se jakkoliv hýbat. Déšť na naproti tomu vůbec nevnímal, neslyšel, jak jednotlivé kapky naráží do chladných skal, ve kterých se měl onen osudem už dávno předurčený souboj odehrát. Vnímal pouze tlukot vlastního splašeného srdce a postavu nepřítele.

,,Uklidni se," zašeptal mladší Uchiha sám sobě. Ještě chvíli nehybně postával, aby dal tělu šanci si přivyknout na nový pocit, který vlastně nedokázal sám pořádně popsat. Není se ani čemu divit, nikdy nic podobného nezažil. Možná jen jednou...vzpomněl si na jejich první souboj. Tehdy ho projel na plné čáře. Kdyby Itachi chtěl, mohl ho i zabít, nic by mu v tom nemohlo zabránit. V tu dobu pro Itachiho nepředstavoval žádné nebezpečí, byl pro něj spíš takový menší zákusek, hra na rozehřátí. Nyní se ale všechno změnilo. Zesílil...dokonce tak moc, že už ho Itachi může brát jako rovnocenného soupeře. Když si to jeho mysl uvědomila, začalo to najednou vnímat i tělo. Třes v rukou odezněl, konečně mohl uchopit pevně katanu a pustit do ní elektřinu, aniž by u toho vypdal jako malé nejisté děcko. Teď vnímal skutečně jen tlukot vlastního srdce a ruku, ve které svíral svou zbraň. Pořádně se s ní rozmáchl, aby protivníkovi uštědřil první ránu. Nejdřív ale musel zmenšit vzádelnost mezi nimi. S napřaženou rukou se rozeběhl naproti Itachimu, ten dál nehybně stál, skoro to vypadalo, že smířeně čeká na smrt. Ale ve chvíli, kdy se špička Sasukeho katany téměř dotýkala jeho hrudi, uskočil o metr dál.

,,Dobré, ale ne dost," okomentoval jeho pokus, jakoby se jednalo jen o trénink.

,,Chcípni!" zareagoval Sasuke vztekle. Vůbec se mu nelíbilo, že s ním pořád jedná jako s malým klukem. Znovu se po něm zběsile ohnal katanou, ale ani tentokrát nezasáhl svůj cíl. Itachi už to nehodlal nechat bez odezvy, aktivoval mangakyou sharingan a pokusil se Sasukeho uvrhnout do své iluze. Ten naštěstí jeho plán prokoukl a včas stačil hlavu sklopit k zemi.

,,Blázínku." Zasmál se Itachi jeho hloupému pokusu. Zajímalo ho, jak teď hodlá bojovat, když nevidí.

,,Drž už tlamu!" procedil Sasuke skrz zuby. Po chvíli odlepil oči od země s aktivovaným sharinganem. Snad chvíli vydrží vzdorovat Itachiho mangakyou sharinganu. Dostat se pod vliv jeho iluze by pro něj znamenalo konec. Zhluboka se nadechl a použil katon. Věděl, že se mu jeho bratr bez problémů vyhne, šlo mu spíš o získání času a vytvoření clony pro nenápadné přemístění. Chtěl ho překvapit tak, že zatímco se bude vyhýbat plamenům, objeví se za jeho zády a zasáhne ho katanou. Vše mu do poslední chvíle vycházelo přesně podle plánů, než osoba před ním zmizela. Itachi to musel prokouknout a sám se přemístil. Sasuke na sobě nenechal znát neúspěch, měl ještě několik nápadů, jak se ho aspoň trochu dotknout. Než ale stačil jakýkoliv zrealizovat, uchopil ho protivník za paži a mrsknl jím o zem. Sasuke vůbec nezaznamenal jeho přítomnost, zůstal proto jen šokovaně ležet na zemi. Copak ještě není dost silný na to, aby mu zasadil aspoň jednu ránu? Ptal se v duchu sám sebe.

,,Jsi silný, ale ne tolik, abys mě porazil," konstatoval Itachi klidným hlasem. Nestačil se ještě ani zadýchat. To jen zvyšovalo Sasuke vztek a odpor k sobě samotnému. Musí ho porazit, i kdyby měl duši vypustit. Rychle se postavil zpět na nohy a vzápětí po Itachim hodil tři fuma shirukeny. Nepřekvapilo ho, že se jim Itachi vyhnul, a také ho to nijak zvlášť nemrzelo, protože shurikeny skrývaly jedn malý trik, který snad Itachi ještě nestihl prokouknout. Stačilo, aby Sasuke zatáhl za chakrová vlákna přidělaná k vrhacím zbraním a shurikeny se začaly okamžitě vracet zpět. Starší z bratrů to očividně nečekal, protože jeden vracející se shuriken ho ostrou stranou zasáhl do zad. Příliš velké zranění, natož smrtelné mu bohužel nezpůsobil.

,,Jak okomentuješ tohle, ty šmejde!?" zeptal se ho Sasuke s neskrývaným potěšením.

,,Lepší, ale pořád slabota." Použil Itachi spolu s odpovědí amaterasu.

,,Tohle taky nic moc nebylo!" zavrčel Sasuke naštvaně.

,,Skutečně?" zaznělo Sasukemu těsně u ucha. Itachi stál za ním. Chytil ho za rameno a prudce si ho otočil k sobě. Jeden druhému nyní hleděl do očí. Sasuke se pomalu začínal ztrácet i přes svůj aktivovaný sharingan v Itachiho iluzi. K jeho štěstí Itachiho rozbolela rána způsobená shurikenem, ztratil proto na chvíli soustředěnost a toho Sasuke využil - rychle sklopil pohled k zemi a dobře mířenou ranou odhodil bratra na protější stěnu skály. Itachi ale stačil včas zabrzdit, než si mohl způsobit další zranění nárazem. Hned na to se rozeběhl zpět, aby Sasukemu úder oplatil. Podařilo se mu ho znovu srazit na zem. Sasuke něco takového předvídal, pádu však zabránit už nestačil, tak alespoň strhl Itachi se sebou na zem. Vzápětí svého unáhleného činu litoval, protože ho padající tělo protivníka celého zavalilo, a že by byl Itachi tintítko, to se rozhodně říct nedalo. Chtěl ho proto ze sebe shodit, to by mu ale nesměl chytit bleskurychle ruce za hlavou. Sasuke sebou vzteky šil, i přesto stisk nepovolil, chtěl proto zkusit výhružky. Podíval se Itachimu do očí, otevřel ústa, aby z nich mohl sršet nadávkami, jenže nic z něj v ten okamžik nevyšlo. Dokonce ani sám Itachi nebyl schopen slov, stiskl přesto neuvolnil. Byla to zvláštní chvíle, jen na sebe hleděli, aniž by kdokoliv cokoliv říkal. Napětí mezi nimi opět zhoustlo tentokrát z poněkud jiného důvodu, který ani jeden z nich nedokázal popsat. Postupně se to stávalo čím dál méně snesitelé jak pro Sasukeho tak pro jeho staršího bratra. Itachi se proto rozhodl pro radikální krok, aby se napětí mezi nimi uvolnilo. Aniž by nad tím jakkoliv uvažoval, zesílil stisk a prudce Sasukeho políbil, nedal mu tak jakoukoliv šanci se bránit. Nestačil ani zaregistrovat, jestli se o to Sasuke vůbec snaží. Ten naopak jeho žádostivý polibek se stejnou vervou opětoval. Oba cítili, jak napětí mezi nimi najednou řídne, až se vytratilo úplně. Teprv v ten moment si začali uvědomovat, co tu vlastně spolu dělají. Téměř ve stejný okamžik se jeden od druhého odtrhl, ale v tu chvíli se ten nesnesitelný tlak začal znovu objevovat. Nedalo se to vyřešit jinak. Ani jeden si nedokázal pomoci, aniž by se toho druhého znovu nedotýkal. Opět se na sebe vrhli ještě s větší vášní. Itachi po nějaké době dokonce pustil bez větších obav Sasukeho ruce, aby se mu mohl líp věnovat. Přestože už necítili tak silné vzrušení jako v prvních vteřinách a plně si uvědomovali, co se tu mezi nimi odehrává, nedokázali to ukončit. Nechtěli znovu zažít ten mučivý tlak na hrudi s pohledem upřeným na toho druhého, aniž by se cokoliv dělo. Sasuke potřeboval svou touhu po Itachiho smrti nějak ventilovat. Když to nešlo pěstmi, šlo to aspoň rty, zuby a nehty. Starší z bratrů sice nijak po smrti toho mladšího netoužil, ale chtěl Sasukemu jakýmkoliv způsobem konečně sdělit, jak moc ho má rád, jak mu na něm po celá ta léta záleželo, a že všechno co kdy udělal, dělal vlastně pro něj, když to tedy nemůže vyjádřit slovy, vyřídí to za něj činy.

Sasukeho brzy polibky omrzely, chtěl víc. Bezmyšlenkovitě začal z Itachiho strhávat přebytečné oblečení. Nic ho momentálně nelákalo tolik jako bratrovo nahé tělo. Když konečně pod prsty ucítil jemnou kůži, pořádně ji nehty znehodnotil. Svým způsobem to uspokojovalo jeho neskrývanou touhu po Itachiho smrti. Vzápětí si ale nedokázal pomoct a jazykem pečlivě ošetřil krvácející rány, které mu svým běsněním způsobil. Naproti tomu se Itachi k němu choval daleko něžněji. Hladil ho pod košilí bříšky prstů přes hrudník, břicho a boky. Nikde na něm neponechal jedinou značku zaznamenávající jeho počínání. Na chvíli musel ve svém zkoumání přestat, když ho Sasuke až příliš silně kousl do ramene, neubránil se ani bolestnému syknutí. To Sasukeho ale vůbec nezbrzdilo, naopak ještě přidal na brutalitě. Chtěl ho slyšet trpět za všechna ta příkoří, která mu kdy způsobil. Zprvu se rty otřel něžně o jeho krk, dokonce ho na něj i lehce políbil, ale hned na to opět kousl. Ani tentokrát se to neobešlo bez krvavé rány. Štvalo ho, že to Itachi snáší bez jakýchkoliv protestů, jen občas se mu ze rtů dral bolestný sten, jinak vzdorovitě mlčel a s něžností se věnoval tělu pod sebou. Zatímco Sasuke plenil zuby jeho krk, hladil ho Itachi jednou rukou po boku a druhou se ho snažil zbavit nemožných kalhot. Jakmile se mu podařilo vyhrát zápas s lanem, šlo už všechno rychle. Za chvíli před ním ležel Sasuke jen v košili, která naštěstí ničemu nevadila. Itachi se snadno vklínil mezi jeho nohy, ještě ho jednou políbil na rty, na tvář, na ucho a bez jakéhokoliv varování nebo přípravy do něj pronikl. Sasuke polekaně zalapal po dechu. Šokem se nedokázal vůbec bránit.

,,Uvolni se, nebo tě to bude bolet," zašeptal mu Itachi zlomyslně do ucha. Udělal to s tím úmyslem, že mu ublíží. Chtěl v něm vzbudit ještě větší nenávist a pocit slaboty. Na začátku ho jen na chvíli ovládl pocit láskyplnosti, chtěl mu vynahradit všechny ty ztracené roky strávené s bolestí, ale tím by mu nijak nepomohl. Jen silná nenávist ho zocelí. Sasuke mohl kousat, škrábat jak jen chtěl, ale tím, kdo způsobí tomu druhému největší fyzikou bolest stejně nebude. Ta potupa ho nakonec snad dovede k většímu odhodlání se zlepšit, aspoň v to Itachi doufal.

,,Chcípni," zavrčel Sasuke vztekle, ale víc v jeho hlase byla znát bolest. Opět trpěl.

,,Pořád jsi tak slabý," šeptal mu Itachi do uška. Vůbec nevnímal Sasukeho nehty zarývající se mu do kůže ani zuby devastující mu rameno. Všechno trpělivě snášel. Teď se stejně nedokázal soustředit na nic jiného, než na blížící se uspokojení. Se slastným výkřikem a polibkem na čelo oběti do něj vyvrcholil.

,,Já tě tak nenávidím," řekl Sasuke zmoženě. Cítil se jako špinavá děvka.

,,Ve skutečnosti mě máš rád," zašeptal Itachi schválně, aby ho vyprovokoval.

,,Ty šmejde!" zakřičel na bratra z posledních sil. Chtěl se zvednout, ale vzápětí si s kňučením raněného zvířete lehl zpět na zem.

,,Jen se tu válej ve špíně, to ti sluší nejvíc. Čistá nenávist je hodná jen těch dokonalých." Zvedl se Itachi ze země ponechávajíc Sasukeho jeho vlastnímu osudu.

,,Přisahám, že se pomstím," stačil ještě mladší Uchiha zamumlat z posledních sil.

,,Tomu sám nevěříš...maličký nanicovatý bratřičku." Ta slova bolela Itachiho stejně jako Sasukeho. Starší z bratrů odcházel od toho mladšího s ještě větší bolestí, než se kterou přišel. Opět mu ublížil, aby ho ochránil před sebou samotným. Musí zesílit, ale bez čisté nenávisti to nikdy nedokáže. Snad ji po tomhle otřesném zážitku konečně získá.

,,Budu čekat, dokud nebudeš připravený mě zabít vlastníma rukama," zašeptal do ticha, když si byl jistý, že už ho Sasuke neslyší.

P.S.: Já nikdy moc kreslit neuměla :D