Já rozmazlenec a má sladká růžovláska 9 (nová verze)

Tak tu máte po dlouhé době další díl :D ...aby se neřeklo, že píšu jen yaoi :D

---

V ten moment si ji Sasuke přál skutečně zabít. Kdyby ignoroval Sakury řeči o morálce, mohl tu teď Orochimaru ještě stále být. Co na tom, že by byl upír? Vždyť on sám se s tím také smířil, nic jiného mu tehdy ani nezbylo. Navíc Orochimaru se umí...uměl dobře a rychle přizpůsobit.

,,Sasuke, nenutíme tě teď chodit do školy, už jsem tam volal." Položil mu Fugaku ruku na rameno. Dokonce i jeho ta trágedie z duše mrzela. Orochimaru byl snad jediný, kdo měl na Sasukeho pozitivní vliv a koho poslouchal. Bál se, že teď Sasuke ještě víc zvlčí.

,,Já chci teď zůstat sám." Zvedl se Sasuke ze židle a bez dalších bytečných slov se odebral k sobě do pokoje.

,,Nech ho," zarazil Fugaku Mikoto, která za ním i přes jeho protesty chtěla jít.

Sasuke teď potřeboval být vážně sám. Pěstí udeřil do dveří, jakmile je za sebou zavřel. Nevěděl, jak jinak uvolnit zlost a žal. Dokonce i přes lítost na chvíli zapomněl na Sakuru a její podíl na Orochimarově smrti. Opřel se zdy o stěnu, sjel po ní až na zem a jen vzpomínal na čas strávený s ním, protože vzpomínky udrží živého kohokoliv. Jenže čím víc vzpomínal, tím víc se cítil pod psa. Nedokáže se s tím jentak vyrovnat. Ztratil někoho, koho už nikdy nikdo nedokáže nahradit. Orochimaru byl naprosto jedinečný člověk. Bez něj už život nebude takový, jaký byl předtím. Všechno se změní. Nedokázal si ani představit, jak se teď vrátí zpět do reality, do normálního fungujícího života.

***

Sakura seděla v posteli s knížkou, aniž by měla tušení o tom, co právě Sasuke zažívá. Zpráva o Orochimarově smrti se k ní ještě nedostala, ale i bez toho měla nutkání Sasukemu zavolat. Cosi jí našeptávalo, že se něco stalo. Byla celá nesvá, dokud nevzala do ruky mobil a nevyhledala v seznamu číslo ,,svého milého".

,,Takže už o tom víš?" zeptal se Sasuke místo pozdravu.

,,O čem bych měla vědět? Chtěla jsem tě jen slyšet." Věděla to, něco se určitě stalo.

,,..." Sasukeho její odpověď zprvu zaskočila, že ani nedokázal zareagovat. ,,Řeknu ti to zítra," vyrazil ze sebe nakonec pár slov.

,,Ne, chci to vědět hned. Mám od rána takový blbý pocit..." svěřila se mu.

,,To se ti ani nedivím," zamumlal Sasuke potichu. Hněval se na ni, ale nechtěl na ni křičet do telefonu. Tohle si musí vyříkat z očí do očí.

,,Mám se za tebou stavit?" nabídla se sama. Obvykle sice chlpaci chodí za děvčaty, ale oni nebyli až zas tak obvyklý pár.

,,Dobře." S tím hovor ukončil.

Sakura mu zavolala, aby se ujistila, že je všechno v pořádku, jenže se přesvědčila o pravém opaku. Takhle se Sasuke normálně nechová. Určitě se muselo něco zavážného stát, její instinkt ji opět nezklamal.

Vzala si na sebe mikinu a bez zbytečného otálení se vydala za Sasukem. Celou cestu k němu přemýšlela, co ho trápí. Někde hluboko v podvědomí tušila, že to souvisí s Orochimarem, ale nechtěla si to připustit.

Když dorazila k jeho domu nesměle stiskla zvonek. Dveře se otevřely téměř okamžitě, čekala v nich Sasukeho, jenže otevřít jí přišla žena ve středním věku.

,,Ty budeš určitě Sasukeho kamarádka." Usmála se na ni až příliš milé, přesto to nepůsobilo uměle.

,,To jsem. Před malou chvílí jsem mu volala." Oplatila jí Sakura její vřelý úsměv. Později si uvědomila, jak ji ta žena nazvala...,,kamarádka". Tak kamarádka? Sasuke se doma o svém milostném životě zřejmě moc nezmiňuje. Byla mu za to vděčná, nepřála si, aby o nich lidé věděli. Většina dívek by to pyšně rozhlasovala do světa, ale ona se za něj...nebo spíš za sebe styděla, protože mu podlehla. Pro dívku s tak velikou hrdostí to vážně představovalo potupu.

,,Tak pojď dál." Odstoupila Mikoto ode dvěří. ,,Sasuke je u sebe v pokoji." Mrkla na ni a ukázala jí, jakým směrem má jít.

Přede dveřmi, na kterých byla nelepená cedulka se vzkazem ,,nepovolaným vstup zakázán, se zastavila. Ještě se pořádně nadechla, než zaklepala a vešla. Vzápětí si chtěla nafackovat za to, že raději nepočkala, než ji přijde Saske sám otevřít. Leknutím vypískla, když ho viděla jen s ručníkem omotaným okolo pasu a urychleně se otočila čelem ke dveřím, aby neviděl, jak studem rudne.

,,Promiň, já...já nevěděla," vykoktala ze sebe omluvu. Cítila se stejně hloupě, jako holčička, kterou babička načapala, jak krade potají ve sklepě marmeládu.

,,Proč se omlouváš? Já myslel, že spolu chodíme." Opřel si dlaně o dveře vedle Sakuřiny hlavy.

,,Já..." začala růžovláska znovu koktat. Připadala si jako lapená kořist. Sasuke ji doslova uvěznil mezi dveřmi a svým tělem.

,,Ty?" Vyloženě se její hrou bavil.

,,Co se stalo? V telefonu si zněl rozhozeně." Vzpomněla si rychle na důvod své návštěvy, zároveň tak zakecala už beztak trapnou situaci.

Podařilo se jí to dokonale. Sasuke stiskl naštvaně pravou ruku v pěst a udeřil jí do dveří těsně vedle růžovlásky. Sakura leknutím zalapala po dechu neschopná dalších slov. Počkala, až se Sasuke trochu uklidní a teprv potom se znovu rozmluvila: ,,Tak řekneš mi to?"

,,Sedni si." Ukázal na velikou postel a pustil ji ze svého zajetí. Počkal, až tak učiní, potom si sedl naproti ní na židli, kterou si přisunul od stolu a spustil: ,,Orochimaru dneska zemřel." Víc se k tomu nevyjádřil. Ani nevěděl, co víc by k tomu říct měl, navíc to pořád byla čerstvá zpráva, která mu působila odpornou bolest.

,,Sasuke," oslovila ho Sakura lítostivým hlasem. Ve svých dlaních sevřela jeho pravou ruku a chvějícími se rty ho políbila na čelo.

,,Nech toho." Uhnul schválně hlavou. Nestál o její soucit.

,,Přestaň se chovat jako hrdina. Byl to tvůj přítel," opáčila Sakura naštvaně.

,,Neříkej mi co mám dělat!" rozkřikl se na ni. ,,Je to především tvoje vina," procedil skrz zuby.

,,Moje vina?" zopakovala po něm nechápavě.

,,Kdo mi zakázal ho proměnit v upíra? Kdo!?" Vysmekl svou ruku z jejího sevření.

,,Já ti nic nezakazovala. Řekla jsem ti, že není správné udělat to bez jeho vědomí a za tím si i přes Orochimarovu smrt stojím."

,,No ty jsi fakt skvělá!" pozamenal ironicky.

,,Myslíš si snad, že smrtí všechno končí? Není lepší zemřít, než žít mizerný život?"

,,Tím chceš jako naznačit co? Že jako upír nemám naději na lepší život? Mám si jít rovnou hodit provaz? Tos tím myslela?"

,,Sasuke, nedělej ze sebe hlupáka. Dobře víš, jak jsem to myslela. Tobě asi nikdo nedal na vybranou, jestli se staneš upírem, nakonec ani Orochimaru nedostal šanci sám se rozhodnout, ale co myslíš, že by řekl, kdyby tu možnost dostal?"

,,Řekl by, že raději zemře, než aby trpěl tak, jako trpím já," odpověděl Uchiha s povzdechem.

,,Tak vidíš. Ještě pořád lituješ, že jsi ho neproměnil v upíra?"

,,Asi ne." Nahodil otrávený pohled. Hned na to si uvědomil, že má na sobě ještě pořád jen ručník, měnit to rozhodně nehodlal. Věděl, že uvedl Sakuru do rozpaků a přesně to mu zlepšilo dnešní pochmurnou náladu. Během chvíle ho i napadlo, jak z téhle situace vytěžit co nejvíc. Zvedl se ze židle, aby mohl jít do skříně pro oblečení. Vůbec ho netrápilo, že ho Sakura uvidí nahého. Otázkou zůstává, jak zareaguje ona.

,,Já už radši půjdu, Sasuke," řekla rychle, když viděla, co má v úmyslu. Jeho pošetilý plán hned prokoukla.

,,Vždycky tak rychle zmizíš...jako by ti byla moje společnost nepříjemná," poznamenal ublíženě, ale nesnažil se jí zabránit v odchodu, když se blížila ke dveřím.

,,Sasuke, nech toho. Dobře víš, že za jiných okolností bych s tebou vůbec nechodila," poznamenala výhrůžně.

Sasuke ji v ten moment popadl hrubě za loket a otočil si ji čelem k sobě. Nebavilo ho pořád poslouchat ta hloupá odmítání. Každá holka by ho brala všemi deseti, to jen ona ho pořád posílá mimo svůj zájem. Jeho povýšenost mu ani nedovolila ji nijak překotně prosit. Proto jí rovnou do očí řekl, co si myslí a jak to cítí.

,,Ty si myslíš, že mě pořád baví od tebe tohle slyšet? Nechi se s tebou jen držet za ruku a prosit tě o každý polibek." Natočil uraženě hlavu na stranu.

,,A co chceš? Abych se s tebou hned vyspala? Vůbec se mi nelíbíš, chováš se tak sobecky mimo pár světlých chvil, který zas tak často nemíváš."

,,Tse!" vyprskl uraženě. Tak on se jí nelíbí? On!? Dobře o sobě věděl, že patří mezi nejžádanější kluky a tady princezně se nelíbí! Chytil ji i za druhý loket a přirazil zády ke zdi. Opřel si své čelo o to její, na pár okamžiku se jí zahleděl do zelených očí, a potom zašeptal: ,,Nebraň se, nebo to bude ještě horší."

Sakura se nezmohla na jediné slovo. Nečekala od něj až takovou neurvalost. Když jí ale začal líbat na krku, její instinkty opět zapracovaly. Vší silou zatlačila na jeho ramena, aby ho od sebe dostala. Tahle situace se pro ni nevyvíjela vůbec příznivě.

,,Sasuke přestaň!" vykřikla, když se konečně vzpamatovala.

,,Nebo?" zeptal se, zatímco zahrnoval její krk polibky.

,,Žádný nebo, prostě přestaň!"

,,A jseš si jistá, že to tak chceš?"

,,No jinak bych to přece neříkala, ne!?" Otočila oči v sloup.

,,Hmm." Sasuke opět dělal, že ji neslyšel. Chytil ji za bradu a mezi rty jí vtiskl krátký polibek, který postupně prohluboval. Jednou rukou jí nenápadně zajel pod tričko, jen jí přejížděl břížky prstů po pobocích, nahoru nepokračoval, aby jí příliš nevyděsil, ale i bez toho na něj Sakura hleděla s vytřeštěnýma očima. Přemýšlela, jestli se nemá začít víc bránit. Nakonec přece jen uznala, že má na to Sasuke své právo. Dokud se jí nebude dobývat do kalhotek, tak to přežije. Dokonce ho slabě objala okolo krku, měla jen trochu obavy, aby si to nevyložil jako souhlas k sexu.

Sasuke rozhodně hodlal jejího víceméně kladného přístupu využít, ale o nic zásadního se nepokoušel. Šlo mu pouze o to, aby u ní vzbudil aspoň trochu chtíč. Něžně proto rty laskal její krk. Když mu téměř samovolně zajela rukou do vlasů, odtrhl se od ní a zadíval se jí hluboko do očí. Doufal, že v nich najde stopu po touze, ale k jeho smůle byla Sakura stále plně při smyslech. Jen při jeho pohledu lehce pootevřela rty. Možná v tu chvíli konečně pochopila, proč ho všechny ty dívky tolik obletují. Ten jeho uhrančivý pohled, alabastrový obličej lemující černé havraní vlasy...V břiše cítila už téměř zapomenutý pocit - šimrání motýlých křídel. Nehodlala dál snášet ten mučivý pohled, sama od sebe ho proto políbila. Tušila, že toho jednou bude litovat, ale v ten moment si nedokázala pomoct. Chtěla ho mít blízko sebe.

,,Nic moc si od toho neslibuj," zamumlala skrz polibek, aby si Sasuke nedělal plané naděje.

,,Před chvílí bys neudělala ani tohle," připomenul jí Sasuke její předešlé urputné odmítání.

,,Radši mlč." Odtrhla se od něj.

,,Přiznej, že se tí líbím." Přejel jí jazykem po uchu. Měl chuť Sakuru škádlit.

,,Ne." Semkla k sobě vzdorovitě rty.

,,Lžeš jen sobě." Políbil ji na druhé ucho.

,,Jseš tak namyšlenej," poznamenala Sakura naštvaně. Nejvíc ji štvalo, že má pravdu. Dlouhou dobu si nechtěla připustit, že je Sasuke přesně její typ. Nechtěla se stát další ovečkou z jeho stáda a přesně to byl ten hlavní důvod, proč si ho nepustila blíž k tělu. Druhá věc byla samozřejmě jeho povaha, ale během té doby stačila zjistit, že v jádru není Sasuke tak špatný, jak si původně myslela.

,,Já vím, ale mám důvod, miláčku." Naklonil se k ní a něžně ji políbil. Nešťastnou náhodou se mu během polibku začal uvolňovat ručník obmotaný okolo pasu, to ale ani jeden z nich nepostřehl. Až když ručník dopadl k Sasukeho nohám, se Sakura rozesmála.

,,Co je tu k smíchu?" zeptal se jí Sasukeho dotčeně, rozhodně se neměl za co stydět.

,,Jseš pako." Ohnula se Sakura pro ručník a podala ho Sasukemu, ten ho ale nepřijal.

,,Půjdu se už ublíknout," řekl smířeně.

,,To bude nejlepší," pochválila ho růžovláska. Chtěla se dívat jinam, aby měl trochu soukromí, i když o něj evidentně nestál, ale nedokázala to. Místo toho si ho do detailů prohlédla. V hlavě jí při tom běhala myšlenka: ,,tohle je můj kluk". Na chvíli se cítila jako běžná dívka hrdá na svého přítele. Vždyť Sasukeho jí záviděla nejen jedna dívka.

,,Na co myslíš?" zeptal se jí Sasuke, když si všiml jejího zkoumavého pohledu. Jen si dopnul kalhoty a strhl ji se sebou na postel, aniž by si počkal na odpověď. ,,Zůstaneš tu se mnou ještě?" kladl jí hned další otázku.

,,Když nebudeš dělat blbosti," řekla, potom se posadila a začala si narovnávat sukni, kterou jí Sasuke svou zbrklostí pomačkal.

,,Nechci být teď sám," zašeptal a položil si hlavu na její rameno. Sice už se necítil kvůli Orochimarovi tak špatně, přece jen život jde dál, ale pořád to bolelo. Samozřejmě, že mohl jít za rodiči, jenže se Sakurou by byl stejně o něco radši.