Jak zašíval Sasuke Itachimu triko (ItaSasu)

Tak jsem se konečně k něčemu zase po dlouhé době dostala. Já vím, není to SasuSaku, ale aspoň něco...Budete se prostě muset smířit s tím, že píšu to, na co mám zrovna náladu, nemůžu se nutit psát něco, co mě momentálně nebaví a na co nemám sebemenší chuť. Je to v tom textu potom znát a to není hezké...

Inspiraci k téhle jednorázovce jsem našla ve skutečném životě :D. Byla to jedna taková chvíle, kdy jsem šila Uchihovské triko pro Itachiho a měla spostu času u toho přemýšlet :D.

P. S. : Nečekjte žádné drama, tohle je parodie :D...za moc nestojí, ale na nic víc se momentálně nezmůžu.

---

Kdysi si s tou jehlou málem vypíchnul oko, ale dnes už obratně provlékal tenkou nit uzounkým otvorem. Na klíně mu leželo Itachiho roztrhlé triko, které nutně potřebovalo opravit. Díra v triku se táhla podél límce minimálně osm centimetrů. Nechápal, kde k něčemu takovému mohl přijít, ale raději se nevyptával...možná mu to Itachi řekne jednou sám, i když o tom silně pochyboval.

,, Dnes večer tu nebudu," řekl Itachi opatrně, když viděl Sasukeho mlčky zpravovat své triko.

,, Hm." Neměl náladu s ním cokoliv rozebírat.

,, Zlobíš se?" Stoupl si Itachi za jeho záda a sledoval, jak jehla s nití mizí v látce.

,, Ne, měl bych?" zeptal se, aniž by zvedl oči od práce.

,, To já nevím." Pohladil ho po rameni a šel se připravit na večer.

,, Kdyby to nebylo nic, s čím bych souhlasil, řekl bys, že se nemám čeho bát," vyhrkl Sasuke rozhořčeně. Nedokázal to v sobě dál dusit. Ta otázka ho na jazyku pálila snad každý večer, když se Itachi chystal zmizet.

,, Nemáš se čeho bát," řekl pro klid. Věděl, že mu Sasuke nevěří, ale to ho příliš netrápilo. Chtěl přesně takovou odpověď, tak ji dostal. Teď už se opravdu musí přichystat, nechce přece přijít pozdě.

Sasuke zatím zašil bratrovo triko. Naštvaně jím mrsknul po kuchyňské lince a představoval si, že tím trikem je Itachi. Co ale osud nechtěl - triko spadlo na hrnec s vodou, ten se převrhl, voda se vylila, nasákla do koberce, a když se to Sasuke chystal jít okamžitě uklidit, zakopl o ten nešťastný hrnec a čelně narazil do rohu linky.

,, Co tu provádíš!?" Přiběhl Itachi, když uslyšel hluk.

,, Sbírám borůvky" poznamenal Sasuke nakvašeně.

,, Tak hodně zábavy," popřál mu starší bratr, aniž by se snažil pochopit, co těmi borůvkami Sasuke myslel. Ten se zatím snažil zvednout ze země, když se mu to po pár marných pokusech přece jen podařilo, dokulhal se k oknu, aby aspoň viděl, jakým směrem Itachi odchází. Píchlo ho u srdce, když viděl, jak ze záhonu s růžemi jednu utrhl. Pro koho ji asi má? Pochyboval, že ta dotyčná toho pro něj udělala tolik, co on - vaří, uklízí, zašívá...Chtělo se mu z toho brečet, ale však on mu ještě ukáže, jak moc důležitou roli v jeho životě hraje.

Itachi se vracel domů se skvělou náladou, úsměv mu ze rtů nezmizel ani tehdy, když dům spatřil ve stejném nepořádku, v jakém z něj odcházel.

,, Sasuke!" zavolal na bratra. Čekal, že okamžitě příběhne, aby mu připravil večeři, ale v celém domě se nehnulo ani smítko. ,, Sasuke!" Volal Itachi dál. ,, Kde jsi!?" Sednul v kuchyni ke stolu. Určitě trucuje, ale brzy se objeví...jako vždycky. Takhle čekal deset minut, potom patnáct, dvacet, dvacet pět...Začínala mu pomalu docházet trpělivost. Tiše se zvedl ze židle, aby si Sasuke myslel, že pořád sedí u stolu a stejně potichu se plížil i do jeho pokoje. On spí, problesklo mu hlavou, když ho viděl zachumlaného do peřiny. Zadržel dech, připravil se a bez jakéhokoliv varování na něj skočil. Okamžitě se ale stáhl, snad v každé části těla ucítil ostře bodavou bolest. Ve zlosti odhrnul peřinu, okamžitě pochopil, co tu bolest způsobilo. Pod peřinou byla hromada polštářů a do nich zabodnuté jehly hroty nahoru. Na jednom nechal Sasuke napíchnutý vzkaz.

Příště na mě neskákej, když už spím.

P.S.: Jídlo si udělej sám nebo ať ti ho udělá ta nádhera, za kterou trajdáš každou noc.

Tohle od Sasukeho upřímně nečekal, naštvalo ho to, ale na jednu stranu ho těšilo, že malý bratříček žárlí. Je to důkaz toho, že ještě pořád nedospěl a tím pádem ho ještě pořád potřebuje. Jenže kde teď je?

,, Fajn, Sasuke, zábava skončila, koukej se ukázat." Neměl náladu na jeho hry, byl unavený, chtěl se jen najíst a jít spát. To netušil, že dnes se už do postele nedostane...,, Sasuke!" Ani tentokrát se mu neozval. Fajn. Tohle byla poslední kapka, ať si trucuje jak dlouho chce, pomyslel si a šel se vysprchovat, potom si udělá k jídlu něco sám. Svlékl ze sebe propocené oblečení, dnes měl vážně perný den, a pustil studenou vodu, chtěl se aspoň trochu probrat. Až po chvíli si uvědomil, že ručník má přehozený v kuchyni přes židli, nechal ho tam včera, když si v něm sušil vlasy. Nechtělo se mu běžet přes půlku domu v rouše Adamově, když nejsou zatažené závěsy. ,, Sasuke, můžeš mi přinýst ručník? Je v kuchyni přes..." Sasuke vlastně trucuje, vzpoměnl si dřív, než stačil dokončit větu. ,, Zatracená práce," zanadával. Odhrnul plastový závěs a rozhlédl se po koupelně, jestli tu někde nenajde něco, do čeho by se dalo otřít. Neobjevil nic jiného než další vzkaz. Byl napsaný na zrcadle tužkou na oči ani ho nenapadlo přemýšlet nad tím, na co ji Sasuke má.

Nepřinesu ti ručník, přines si ho sám. Nebo ať ti ho přinese ta, pro kterou si škubal tu růži.

P.S.: Ten šampón, kterým sis umyl vlasy, nebyl obyčejný šampón...

U posledního řádku v Itachim solidně hrklo. Hned mu bylo jasné, že ho čeká změna barvy. Něco tak ubohého by od vlastního bratra opravdu nečekal. Sevřel pěst a silou jí udeřil do zrcadla, aby dal volný průchod vzteku, který se v něm každou minutu hromadil. Chtěl se obléknout do špinavého oblečení, aby si mohl dojít do kuchyně pro ručník nikým nespatřen na místech, která měla zůstat viditelná jen těm vyvoleným, ale z hrůzou zjistil, že ho někdo odnesl. ,, Počkej, až se mi dostaneš do rukou, Sasuke, tohle si pořádně odskáčeš!" křičel z plných plic, už se nedokázal kontrolovat. ,, Jen počkej, válka teprv začíná..." Strhl sprchový závěs, obalil jím celé své tělo a nemotorně se blížil ke kuchyni. U schodů nastal první vážný problém, cíp závěsu se mu připletl pod nohy a pádu už nešlo nijak zabránit. Kutálel se až dolů jako pytel brambor, každý schod mu způsoboval ošklivou bolest, modřiny ho určitě neminou. Se zděšením zjistil, že závěs ztratil už v polovině cesty a přes skleněná okna ho sleduje několik zvědavých párů očí s fotoaparátem v rukou.

Úsměv Itachi.

P.S.: Nezapomeň se zítra podívat do novin, zajistil jsem ti titulní stránku.

Četl další vzkaz přišpendlený na konci zábradlí. ,, Já tě vážně přerazím..." Jako voják plížící se na území nepřítele se Itachi plazil do kuchyně pro ručník. Obmotal jím důležité partie svého těla, zatáhl závěsy a unavený se svalil do křesla, nejdřív se ale podíval, jestli tam Sasuke zase "nezapomněl" jehly nebo špendlíky. Jednou mě přivedeš do hrobu, Sasuke, zanadával v duchu. Podíval se směrem ke kuchyni a uvědomil si, že už má vážně neskutečný hlad. Určitě si zvládne uvařit i bez Sasukeho.

Haha, nechtěj mě rozesmát, brácho, tohle ty nedokážeš.

P.S.: Vezmi si radši v lednici rajče a jdi spát...nebo si řekni té své nádheře, ať ti něco uvaří.

Přečetl si další vzkaz na lince. Nevěnoval mu nijak zvlášť velikou pozornost, natož aby se jím řídil. Jedno mu ale začínalo vrtat hlavou, Sasuke si myslí, že večer chodí za nějakou dívkou? Možná, že to je ten kámen úrazu...To proto všechny ty naschvály? Nevěřícně nad tím zakroutil hlavou. Teď má ale hlad. Zapnul plotínku a škrtnul sirkou, v ten moment, vzplála utěrka ledabyle odhozená na vedlejší plotýnce. Od utěrky chytly i Itachiho vlasy, které si zapomněl svázat do culíku. Uchiha se snažil pustit vodu, ale ne a ne se mu to podařit. ,, Ten hajzlík..." procedil skrz zuby, když mu došlo, že hlavní uzávěr vody bude určitě vypnutý. Musel požár svých nebohých vlasů ukončit s pomocí přeslazené limonady, která se k tomu přímo nabízela. Utěrka dohořela a oheň uhasl, po domě se linul nepříjemný štiplavý kouř. Itachi zotevíral všechna okna, jen aby to nemusel dýchat.

,, Tak hodně zábavy, Itachi." Objevil se v okně Sasuke a zopakoval přesně tu samou větu, kterou mu řekl bratr, když odcházel. Bylo to tak necitlivé.

Itachi leknutím nadskočil. ,, Já tě zabiju!" zakřičel. Vyskočil z okna a hnal se za Sasukem.

,, Zasloužil sis to!" Zavolal na něj Sasuke, potom se schoval za nejbližší strom a vydýchával se.

,, Jseš synem smrti," slyšel za sebou smrtelný šepot a následně ucítil pevně sevření okolo krku a hrudníku.

,, Já tohle nezačal," namítl Sasuke přiškrceným hlasem.

,, Já ti rozhodně oblečení neschovával ani jehly na tebe nechystal! Tak co to tu meleš!?"

,, Tak kam pořád večer chodíš, zatímco já ti tu vařím, peru, uklízím a zašívám trika! Myslíš si, že mě to pořád baví!? Sedět doma, čekat až se ukážeš a jako ten největší idiot se starat o tvoje blaho, aniž bych jednou slyšel třeba jen pitomý ,,díky"!?" chrlil na něj Sasuke všechno, co měl na srdci. Trápilo ho to už pár měsíců, ale nikdy nenašel odvahu se zeptat, kam Itachi po večerech chodí a proč si z něj udělal místo bratra spíš holku pro všechno.

,, Aha a jsme u toho. Kdyby sis nedomýšlel a ještě blbě nedomýšlel, nemuselo se tohle vůbec stát! Ta tvoje žárlivost mě málem připravila o vlasy a hrdost!"

,, Pche, myslíš si, že na tebe žárlím!?" psychopaticky se rozesmál.

,, Jen se nedělej, Sasuke, proč by ti jinak vadilo, že večer za někým chodím?"

,, Takže to přiznávaš," zvážněl. ,, Jo, vadí mi to, protože já pro tebe dělám všechno a nikdy mě za to nepochválíš, místo toho si chodíš večer užívat s někým jiným," popotáhl a utřel si do rukávu slzičky.

,, Tak dobře, zasvětím tě do toho, co po večerech dělám."Zlověstně se usmál, ale to Sasuke nemohl v té tmě vidět. ,, Spokojený?"

,, Jo." Setřel si Sasuke poslední slzy.

,, J-jsi na řa-řadě," probudil Sasukeho z tranzu roztřesený koktavý hlas.

,, No jo..." Pusunul Sasuke figurku o pár políček dopředu.

,, Bu-budu po-potře-třebovat na-na zá-chod. Do-doprovodíš mě?" Zatnul vetchý stařeček své ostré nehty do Sasuke ramene a omylem mu tak rozthl triko. Sasuke si jen tiše povzdechl, že radši nedržel hubu. Kdyby byl věděl, že Itachi chodí navštěvovat Madaru do domova důchodců, nikdy by ani neceknul.

,, Strýčku, Sasuke se nabídl, že sem teď bude chodit místo mě. Tolik mu vadilo, že ho sem neberu, tak ho tu teď budeš mít místo mě," řekl Itachi pobaveně.

Sasuke sebou unaveně seknul do křesla. Madara za tu dobu, co tam byli, potřeboval minimálně desetkrát na záchod, ten dědek prašivá si to vážně vychutnává do morku kosti. Vinu za to ale nese Itachi, měl mu o tom říct už na začátku. Však on mu to ale ještě vrátí...Hned teď. Sundal si triko a hodil ho po Itachim.

,, Co to má znamenat?" zeptal se starší bratr nechápavě.

,, Já převzal tvou roli, ty zase převezmeš tu mou, jehlu a nit najdeš v prvním šuplíku támhle."

,, Tak na to zapomeň, o tom nebyla řeč." Hodil mu Itachi triko zpět. ,, Co sis vlastně myslel, že po večerech dělám?" Tahle hra se mu začínala zamlouvat.

,, No co asi?" opáčil otočený k němu zády.

Itachi se postavil a potichu se k němu zezadu připlížil. ,, To já nevím." Dýchnul mu na krk.

,, Nehraj si se mnou!" Varoval ho Sasuke pobouřeně.

,, Ty sis začal," namítl Itachi pobaveně, a když se mu chystal Sasuke zdrhnout, chytil ho rychle za paži a povalil ho na zem. ,, Myslím, že teď jsem zase já na tahu," řekl a podržel mu ruce nad hlavou. ,, Leda tak ve snu." Kopnul ho Sasuke kolenem mezi nohy a odkráčel uraženě k sobě do pokoje, ale dveře nechal nejen odemčené, ale i malinko pootevřené. Byla to taková vstupneka pro Itachiho v náznaku. Dnes večer na něj bude čekat...

Yaoi si domyslete sami :D. Musím se učit :D...možná se ho dočkáte, až se konečně dokopu k tomu napsat pokračování jedné z těch dílovek, které mám rozepsané.