V koncích 4

Spokojení, už? :D ...Jestli nebudou komentáře, tak se Vám na to ale vykašlu -_- ...sice je to trošku kratší (na mě je to fakt krátký :D...ale což, jiní píšou ještě kratší :D), ale mám antibiotika a vážně mi není moc dobře. O učení vám snad radši ani říkat nebudu, ale je toho moc.

---

Sasuke přežvykoval každé sousto oběda tak dlouho, jak jen to šlo. Čekal, až všichni dojí, aby svojí porci mohl nepozorovaně odnést do kuchyně. Dnes neměl vůbec hlad. Něco takového ale rozhodně nepřicházelo v úvahu vypustit z pusy, věděl, že jeho matka by ho to dnutila sníst až do posledního drobečku. Viděl ji na očích špatně zkrývané zklamaní a možná i trochu vztek, to protože otec nedodržel opět to, co slíbil. Dnešní odpoledne se mělo nést v rodinném duchu, ale to by Fugaku nesměl ráno přijít s tím, že má příliš práce a rodinné odpoledne tím pádem musí zrušit nebo minimálně odložit. Sasukemu na tom vadila jen jediná věc - opět bude mít za zadkem Hikara. Sice se teď znají trochu lépe, ale i přes to ho ve své blízkosti nechce.

Hikaru neměl ani trochu radost, když mu Fugaku oznámil, že musí hlídat Sasukeho i dnes. Připadal si jako podprůměrný ANBU. Chtěl vědět, kdo by si tak na jeho místě nepřipadal - geniální "ninja" a má hlídat malé umíněné děcko. To je práce pro chůvu, ne pro ninju. Teď s tím bhužel nic nezmůže, dokud tvrdne v tomhle světě zabijáckých ninjů, musí poslouchat, aby nevzbudil podezření.

,, Dnes se nebudeš schovávat?" zeptal se Sasuke překvapeně. Zvykl si, že i když tu Hikaru je, tak ho nevidí.

,, Pokud si přejte opak..." Trochu víc se zamyslel, proto úplně zapomněl na svoji kamufláž.

,, Ne ne, budu radši, když tě uvidím," řekl Sasuke rychle. Takhle aspoň věděl, kde se ten člověk zrovna nachází, což se vždycky hodí. ,, Dnes si uděláme delší vycházku," rozhodl se mladý Uchiha a začal si převlékat triko, které si umazal u oběda. Hikaru na to nic neřekl, ale myslel si o tom své. Určitě by Sasuke nikam nešel, kdyby ho tu neměl. Dobře věděl od jeho otce, jak moc se bojí vycházet sám z domu, sice se tváří jako hrdina, ale uvnitř je to zbabělec. Nemohl se dočkat, až se ten zbabělec odnaučí svému strachu, potom skončí jednou provždy tahle trapná mise. Do té doby bude muset Sasukeho sledovat třeba i nakonec světa. Teď to ale vypadalo, že se Uchiha chystá na straý známý útes. Hikaru z toho neměl vůbec žádnou radost, protože tam Sasukeho napadaly ty nejhloupější nápady, které by vždy měly nedozírné následky, kdyby tam nebyl a nezachránil ho. Nezpouštěl z něj proto oči, očekával další jeho pošetilou myšlenku. Sasuke si jen sedl metr a půl od srázu a díval se na temné nebe, od vody vanul chladný vítr, který stejně jako obloha zvěstoval bouřku. Rozumný člověk by se zvedl a šel domů, ale Sasuke zůstal sedět v trávě. Chtěl vytrestat Hikara deštěm. Otázkou zůstává, za co ho chce vytrestat. Nevěděl to sám...možná za to, že ho hlídá, sice je to rozkaz jeho otce, ale to už bylo pro Sasuke vedlejší.

,, Jestli tu budete ještě dlouho sedět, tak nastydnete," dovolil si Hikaru upozornit na ochlazující se počasí, ale Sasuke se ho okázale ignoroval. Jeho varování nezačal brát vážně ani tehdy, když pár metrů od něj udeřil do země blesk. Tráva na postiženém místě okamžitě vzplála. Vzápětí se hustě rozpršelo a oheň začínal pomalu uhasínat. Jakmile vítr odvál kouř a popel, zbyla jen černota v rozsahu polovičního fotbalového hřiště.

,, Půjdeme?" zeptal se Hikaru Sasuke, jen co se z toho šoku trochu vzpamatoval.

,, Ne," odpověděl Sasuke fascinovaně, nikdy nic podobného nezažil. Hikaru ho ještě chvíli nechal sedět, doufal, že se zvedne sám, ale nakonec z něj vyprchala veškerá trpělivost. Popadl Sasukeho hrubě za loket a táhl ho pryč.

,, Okamžitě mě pusť!" křičel na něj Sasuke vztekle. Snažil se vysmeknout z jeho sevření, ale Hikaru měl až příliš pevný stisk, který nepovoloval.

,, Nebudu tu čekat, až se vám něco stane. Jednou dělám chůvu, tak ji budu dělat pořádně." Sasuke si jen pomyslel něco o přidrzlosti jisté osoby, říkat to nahlas, by nemělo smysl. Večer si postěžuje otci, jak se k němu Hikaru chová. Teď se snažil zaklínit nohou v zemi, aby se dostal ze sevření toho šíleného ANBU.

,, Tak už mě pusť," řekl co nejklidnějším hlasem. Pálilo ho zápěstí z Hikarova pevného stisku, proto se snažil jednat s rozmyslem. Vyplatilo se mu to, stisk povolil. Sasuke se za sebe ještě otočil, aby naposledy viděl rozbouřené vlny jezera. Takhle se mu líbilo víc, než když bylo klidné. Pohledem sklouzl i na spáleniště, znovu z něj stoupal hustý dým, uprostřed těch šedých oblak cosi modře zářilo.

,, Co je to?" zeptal se ohromeně. Ještě nikdy neviděl modrý kouř. Hikaru na to hleděl stejně v šoku jako Sasuke, až na to, že něco podobného už kdysi dávno viděl...tehdy, když se dostal z Magnolie do jiného světa. Pomalu k té modré záři přistupoval, možná je to jeho vstupenka zpět. Nevnímal horký vzduch na svém těle, vidina možnosti vrátit se zpět ho zocelila. Prostrčil tou září nejdřív opatrně ruku, pocítil lehké probíjení elektřiny, teď už neváhal, proskočil září celý a zmizel. Sasuke stáhl nehnutě na místě, nemohl uvěřit tomu, co právě viděl. To nemůže být pravda. Modrá záře pomalu zhasínala, rychle se k ní rozběhl, než stačila zmizet úplně. Proskočil jí stejně jako Hikaru. Zmítal se v dlouhém tunelu prosvíceném tou samou modrou září, na malou chvíli i ztratil vědomí. Probrala ho až tupá bolest v páteři. Pomalu otevřel oči, zjistil, že leží pod nejméně stoletým dubem. Jen co se trochu vzpamatoval z toho šoku, začal se rozhlížet, jestli někde neuvidí Hikara. Brzy ale pochopil, že je tu sám. Začínal mít strach, nerozuměl tomu, co se tu právě stalo. Až do samého setmění bloudil po naprosto cizí zemi. Nepotkal ani živáčka. Zmožený celodenním chozením si sedl pod již známý dub a čekal na boží vůli. Znavený brzy usnul. Po celou noc ho strašily noční můry, ve kterých vždy zemřel strašlivou smrtí. Probudil se těsně před svítáním celý spocený. V jeho dohledu se pořád nikdo nenacházel a možná za to byl i rád, i když Hikara si přál najít. Ten jediný snad ví, co se tu děje, kde to je.

,, Je tak nádherný," uslyšel za sebou znenadání dívčí šepot. V leknutí se za sebe prudce otočil. Okamžitě aktivoval sharingan, měl jen málo chakry, ale i přes to viděl mezi stromy dvě postavy, které se k němu přibližovaly.

,, Mně se vůbec nelíbí," promluvila druhá z postav.

,, Nemáš smysl pro krásu," opáčila první. Sasuke se zvedl ze země a couval pomalu dozadu. Pochyboval o tom, že ho nechají zmizet, ale mohl se o to aspoň pokusit.

,, Nemusíš se bát." Vystoupila dívka ze stínu, když pochopila Sasukeho záměr.

,, Co po mně chcete?" zeptal se Uchiha opatrně.

,, Náhodou jsme na tebe narazili, nikdy jsme tě tu neviděli, jsi snad zdejší?" ptala se plavolasá dívka, zatímco její společník postával pořád ve stínu.

,, Nejsem, dostal jsem se sem jednou blbou nehodou," řekl sklesle.

,, V tom případě vítej v Magnolii." Vystoupila se stínu i druhá osoba. Sasuke se střídavě díval z jednoho na druhého, nevypadali nebezpečně, ale i přesto si musí dávat pozor.

,, Magnolii?" Chtělo se mu plakat, dobře věděl, že nic takového na jejich mapě neexistuje. Kam se to proboha dostal?

,, Já jsem Lucy, mág z Fairy Tail, a ty?" řekla plavovlasá dívka hrdě.

,, Mág? To jako kouzelník?" zeptal se Sasuke trochu výsměšně, aniž by se představil.

,, Přijde ti to snad k smíchu!?" prodral se ke slovu růžovovlasý chlapec.

,, To ne...jen takových lidí moc nepotkávám...maximálně v cirkusu." Pokrčil lhostejně rameny.

,, Já ti dám v cirkusu!" Okolo chlapce se začínala tvořit ohnivá aura.

,, Natsu, nech ho!" Snažila se ho Lucy uklidnit.

,, Myslíš si, že jsi jediný, kdo umí zacházet s ohněm?" zeptal se Sasuke povýšeně.

,, Jsi snad taky mág?" Natsu se pomalu uklidňoval, ale pořád v něm byl vztek.

,, Ninja." Zvedl Sasuke nos o něco výš.

,, To existuje?" zeptal se Natsu opovržlivě.

,, U nás ano."

,, U vás? Jsi z jiného světa?" vzala si slovo opět Lucy. Nepřekvapilo by jí, kdyby to tak bylo při vzpomínce na Edolas...i to je jiný svět.

,, Pravděpodobně ano." Konečně mu mu začínalo docházet, co se tu stalo.

,, Tak to jseš asi trochu v háji...ninjo." Ušklíbl se Natsu.

,, Jmenuju se Sasuke!" upozornil ho Uchiha.

,, Natsu, kroť se!" Dupla mi Lucy na nohu. ,, A jak ses sem dostal?" Podívala se na Sasukeho.

,, Jedním hloupým portálem."

,, Tak jsi do něj neměl lízt." Držel se Natsu za bolavou nohu, ale pusu pořád nezavřel.

,, Bezdůvodně bych jsem asi nešel...Přede mnou v něm zmizel jiný nija, šel jsem za ním, jenže tady se mi tak trochu ztratil."

,, Pomůžeme ti ho najít." Rozhodla Lucy okouzlená Sasukem i za Natsua.

Co chcete za povídku příště?