Psychicky nemocný 8 - konec

Tak je tu poslední díl, vážení :D. Pardon, slíbila jsem V koncích, ale chci dopsat co nejvíc dílovek, abych si mohla dovolit rozepsat jednu SasuSaku. Sice SasuSaku zrovna nežeru, ale nápad na ten pár mám vážně šikovný :D.

V koncích bude příště, slibuju, už to mám i rozepsaný ;) a potom něco SasuSaku :).

---

Deidara

Nemůžu tomu uvěřit. Jak mě tu ten hajzlík našel? Tohle určitě není jen tak obyčejná náhoda. Musel mě vysledovat, chodím do téhle kavárny často.

,, Neboj se, jsem naprosto normální kluk." Usměje se na mě. Nikdo se nesmí divit, že mu to nežeru. Z nervozity se mi začaly potit ruce. V hlavě se mi začínají rodit paranoidní představy. Například, že je spolčený s celou touhle kavárnou a hodlá mě tu s její pomocí věznit.

,, Co po mně chceš?" vyrazím ze sebe rychle, při tom si změřím pohledem vzdálenost stolu od dveří. Utekl bych mu?

,, Uklidni se. Chci si s tebou jen promluvit." Sedne si naproti mně a v rukou sevře svůj šálek kávy.

,, Tak mluv rychle, já musím do práce," řeknu rychle. Mám sice přijít až na desátou, ale jako výmluva to poslouží dokonale. Bohužel, Sasuke se jen poťouchle usměje a okázale mlčí. Dělá, jako by mě vůbec neposlouchal, když jsem před chvílí mluvil o tom, že spěchám.

,, Chtěl jsem se ti omluvit." Pohladí mě po hřbetu ruky a upije ze svého šálku s kávou. Nejraději bych se zvedl a utíkal odsud pryč, ale nějak se nedokážu zvednout ze židle. Možná za to může ten šok, který jsem utrpěl ze Sasukeho náhlé přítomnosti.

,, To už je minulost," řeknu sebejistě. Vlastně to neznělo vůbec sebejistě, spíš naopak. Nezvládám ovládat ani svou řeč, ani své tělo. Začínám koktat a pořád se nedokážu zvednout z té blbé židle.

,, Tak proč se tak klepeš?" Usměje se na mě. Očividně se tím až moc dobře baví, za to já mám náladu jak po funusu.

,, Jestli je to všechno, co jsi mi chtěl říct, tak já už půjdu." Sám sobě nedokážu vysvětlit, jak jsem se z té židle zvedl, ale hlavní je, že se mi to nakonec přece jen podařilo. Zaplatím svou útratu, vyběhnu ven na ulici a rychle utíkám pryč odsud. Do téhle kavárny už nikdy nezavítám, možná začnu uvažovat i o přestěhování do jiného města. Kdoví, jak se žje na druhém konci Japonska...Tam by mě ten pošuk snad nehledal.

Itachi

Sasuke se poměrně rychle dává dohromady. Doufám, že mu to i dlouho vydrží. Od té doby, kdy začal studovat medicínu, se tváří nad míru spokojeně a mírumilovně. Lhal bych, kdybych neřekl, jakou radost mi to udělalo, ale stejně ještě někdy zahlédnu v jeho očích náznak šílenosti. To je jeden z hlavních důvodů, proč jsem mu nepovolil ukončit sezení u psychologa. V tuhle hodinu by s ním měl mluvit o svém vztahu ke mně a mojí přítelkyni. Ve dvanáct mu musím zavolat, jestli tam skutečně Sasuke dorazil. Pořád mu nemůžu plně důvěřovat. Nikdy bych od něj nečekal, že bude dělat tak hrozné věci lidem, kteří na jeho pocitech ukřivdění neměli sebemenší vinu.

Sasuke

Tvářil se tak zmateně a vyděšeně...chudáček. Vypadá pořád stejně roztomile. Snad mi to všechno jednou odpustí. Ne, nelituji ničeho, co jsem udělal, ale nechci, aby mě za to Deidara nenáviděl. Musí pochopit, že můj mozek prodělal jistý zkrat. Přiznávám, choval jsem se trochu nepřiměřeně svému iq a věku, ale nelze mě za to soudit. Rodiče mi nikdy nepovolili jít na medicínu, bratr si po jejich smrti našel přítelkyni...Všichni na mě zapomněli. No, dobře, bratr mě pořád miloval, ale já se tehdy tak bál. Teď se mu snažím znovu věřit, dovolil mi studovat medicínu, dostal mě z toho průšvihu s mými pokusy na lidech, musím mu zůstat minimálně vděčný, ať chci nebo nechci. Takže z vděčnosti teď půjdu za tím psychologem, ke kterému mě nutí docházet na každopáteční terapie.

Itachi

Hodina po poledni pryč a Sasuke nikde. Kde se mohl zdržet? Dnes jsem kvůli němu zůstal speciálně doma, chtěl jsem ho vzít do parku krmit k jezírku kachny a labutě, ale jestli do desíti minut nepřijde, čeká ho místo toho domácí vězení. Absolutně mě nezajímá, kolik mu je, poslouchat musí. Tok mých myšlenek zastaví až hluk u dveří. Snad ten hluk způsobil Sasuke.

,, Jsem tu," ozve se s veselám podtónem v hlase.

,, No konečně!" neodpustím si štiplavou poznámku. Přece jen má být už hodinu doma. Když jsem volal do psychologické poradny, řekli mi, že přesně ve dvanáct odešel.

,, Omlouvám se, ale nasedl jsem na špatnou linku v metru a chvíli trvalo, než jsem se dostal domů," řekne posmutněle, asi čeká, že ho začnu peskovat, proto se mi pověsí na krk a otře se svou tváří o tu mou. Chová se ke mně víc jako milenec, než bratr. Nechci se ho ptát na jeho orientaci už jen proto, že je mi to víc jak jasné. Nevyčítám mu to, snad mi na oplátku nezačne dělat žádné další problémy. Mučení nevinných lidí stačilo.

,, Matlo, chtěl jsem tě vzít do parku...k jezírku krmit kachny a labutě." Pohladím ho po vlasech, aby se necítil nemilovaný.

,, Bráško!" Vrhne se mi znovu kolem krku. Pořád se chová jako malé dítě, které se dokáže nadchnout pro každou pitomost.

,, Tak půjdeme?" Jemně ho od sebe odstrčím.

,, No jasně!" Chytí mě za ruku a táhne směrem ke dveřím.

Zvláštní, jak ty zvířata Sasukemu důvěřují, ode mě si nic nevezmou. Každý kus pečiva jim musím hodit do vody, teprv po tom ho sežerou, od Sasukeho si berou přímo z ruky. Asi bezvadně zvládá strategii v přesvědčování. Nepostřehl jsem, že by jedli z ruky i od někoho jiného.

,, Sem musíme chodit častěji." Podá Sasuke opeřencům poslední kus rohlíku a popojde blíž ke mně.

,, Můžeš sem chodit i sám...nebo s kamarády."

,, Nechceš se mnou být?" zeptá se mě s temnou barvou v hlase.

,, Tak to není, jen nemusíš být pořád se mnou, chci, aby sis našel kamarády." Pohladím ho po tváři.

,, Chápu." Otočí se ke mně zády a vypadá se na cestu na domů.

,, Můžeš klidně zůstat venku, jestli se ti ještě nechce domů," navrhnu rychle, cítím z něj menší napětí.

,, Dobře, projdu se..." Zamává mi, aniž by se na mě otočil.

Sasuke

Výborně, začíná mi víc věřit. Projdu se tady po parku. Je tu k vidění tolik zajímavých tváří. Nejvíc se mi líbí světlovlasý mladík sedící na břehu jezera. Tak krásně se usmívá a jak mu díky chladnějšímu počasí zrůžověly tváře. Do těch zelených smaragdů bych se mohl dívat věčně. Jeho úsměv mi připomíná Deidaru. Při vzpomínce na něj se mi trochu zasteskne, strávili jsme spolu tolik času. Jeho přítomnost mi chybí, částečně proto jsem si zjistil, že každé druhé ráno chodí do té kavárny na rohu.

,, Ahoj, promiň, ale nikoho v tomhle městě neznám a potřeboval bych tu provést, kdyby tě to neobtěžovalo?" zeptám se toho mladíka u břehu. Někoho tak krásného mi seslalo snad samo nebe. V jistém ohledu by mi dokázal nahradit Deidaru...

,, Neobtěžovalo. Jsem Kimimaro." Podá mi ruku.

,, Těší mě, já Sasuke..."

Deidara

Zrovna si vyndávám popcorn z mikrovlnky, když se ozve zvonek. V tuhle hodinu může přicházet jen jediný člověk - Sasori. Proto mě tolik překvapí, když za dveřmi spatřím Sasukeho. Je promočený na kost, nevšiml jsem si, že by venku pršelo. Než se stačím zeptat, co tu dělá, mohutně se zahřmí. Takže přece jen bouřka?

,, Co tu ještě chceš?" Založím ruce na prsou a opřu se o dřevěný rám dveří.

,, Promluvit si," řekne zdrceně. Co se mu stalo? To ho tolik trápí svědomí?

,, Tak pojď dál." Možná teď dělám obrovskou chybu, ale nechci takové věci probírat na chodbě. Mám až příliš zvědavé sousedy, kteří jsou ochotni si vyslechnout cokoliv a kdykoliv, i když se jich to ani při nejmenším netýká.

,, Děkuju." Posadím ho do křesla a postavím vodu na čaj. Hádám, že v tom dešti pořádně prochladl.

,, Tak povídej," vyzvu ho. Nechci to zbytečně oddalovat.

,, Chybíš mi." Zvedne se z křesla a popojde ke mně blíž. Až teď si všímám, že je o půl hlavy menší jak já. V tom zmatku jsem si toho nikdy nevšiml. Dodává mi to jistý pocit nadřazenosti.

,, Jako pokusný morče?" Odstrčím ho od sebe.

,, Ne," špitne. Snaží se to uhrát na roztomilost, ale to na mě neplatí.

,, Můžeš už mi laskavě dát pokoj?" Chytím ho za ramena a hrubě s ním zatřesu.

,, Rád bych, ale nedokážu na tebe zapomenout." Zvedne oči vzhůru, aby se mohl dívat do těch mých. Srdce se mi z toho prudce rozbuší, tak skvěle umí manipulovat s lidmi.

,, Deidaro-san..." Klekne si přede mě. Ruce obtočí okolo mého pasu, mezi zuby sevře zip od mých kalhot a hravě ho rozepne.

,, To si snad děláš srandu?" Znovu ho od sebe odstrčím.

,, Dovol mi to, prosím." Sklopí hlavu k zemi.

,, No jasně...a ráno se probudím přivázaný k posteli s roubíkem v puse, co?" Co si myslí, že jsem úplně padlej na hlavu? Čeká, že mu po tom všem snad budu věřit?

,, Můžeš přivázat ty mě, abys měl jistotu." Zvedne ke mně hlavu. Jemu snad přeskočilo...ale vlastně proč ne? Malá pomsta se mi vůbec nepříčí.

,, Tak tu hezky počkej." Vezmu z kuchyně nůžky a na balkóně odstřihnu šňůru, jiný provaz tu momentálně nemám. ,, Lehni si." Ukážu na postel. Čekám, že odmítne a raději odejde, proto mě tak překvapí, když si s chladným výrazem lehne do mojí postele. Ale ani já nehodlám z touhle hrou tak rychle přestat. Chytím ho za obě ruce a přivážu mu je k čelu postele. Kouká na mě jako raněné zvíře, které chystají na porážku. Neříkám, že mě to ani trochu neznervózňuje, ale přestat nehodlám. Ten parchant si to zaslouží a navíc si o to sám řekl. Jakmile je pevně přivázaný, zvednu se z postele a odejdu do kuchyně.

,, Deidaro?" zavolá na mě nedočkavě. Schválně se neozvu. ,, Deidaro!" tentokrát už křičí.

,, Ano?" Objevím se u dveří v ruce s červeným šátkem, který si okamžitě začne prohlížet.

,, O tomhle ale nebyla vůbec řeč," namítne.

,, Menší podrazy ti přeci nejsou vůbec cizí." Sednu si na něj obkročmo a ukazováčkem mu přejedu po rtech. Tváří se tak zmateně, konečně ho mám v hrsti. Celou tu dobu si musel myslet, že mám v hlavě jen piliny, ale teď bude litovat všeho, co mi kdy udělal. Stáhnu z něj všechno oblečení a nechám ho chvíli nečinně ležet přivázaného k posteli. Pečlivě si ho prohlížím jako dílo vystavěné v nějaké galerii. Čekám, že mu to bude aspoň mírně nepříjemné, ale on se jen směje. Jenže já teprv začal...Z kuchyně si přinesu veliký nůž na krájení masa a jeho čepel přiložím k Sasukeho hrudníku, kde by měl přibližně mít srdce. Začal jen rychleji dýchat, ale pořád vypadá víceméně v klidu. Což se mi pochopitelně ani trochu nelíbí. Proto se hned vrhnu na své velkolepé dílo. Do kůže mu začnu vyřezávat písmena, která dohromady dávají jedno pro mě báječné slovní spojení...

,, Tak co jsi mi tam napsal, ty Picaso?" zašklebí se na mě přidrzle.

,, Špinavá coura," zašeptám mu do ucha.

,, Jak originální." Nakloní hlavu na stranu.

,, Víš, ten nůž je už nějakej ten pátek tupej, takže ti to tam zůstane navždy..."

,, Není nic, co by leaser nespravil," řekne otráveně. Copak neexisuje nic, co by ho zlomilo? Chci, aby prosil, ztrácel naději...tak jako kdysi já...Jenže k tomu ho já nikdy donutit nezvládnu, nemám sklony k sadismu. Nedokážu si představit, že bych měl týrat živého člověka, i když si to zaslouží. Jen ten samotný nápis mi působil značné potíže, ale dařilo se mi to dobře maskovat, jenže víc už ze sebe nevydám...to vím jistě.

,, Ty malej zasranej..." Nemám náladu dál pokračovat v pitomých urážkách, tím mu neublížím. Jednu výhodu to však má, aspoň se mi ulevilo.

,, Klidně pokračuj." Věnuje mi jeden ze svých pobavených výrazů.

,, Deidaro, přinesl jsem ti něco k večeři.Určitě jsi za celý den zase nic nejedl," ozve se ode dveří Sasoriho hlas. Ani jsem neslyšel klíč v zámku, vlastně jsem úplně zapomněl, že ho vůbec má. Jestli uvidí Sasuke přivázaného k posteli, vyžádá si vysvětlení. Chová se ke mně jako k mladšímu bratrovi, takže mu to prostě budu muset říct. Tomu se chci rozhodně vyvarovat, proto ho rychle rozvážu a provaz schovám pod postel.

,, Dělej, Sasuke, obleč se." Hodím po něm jeho kalhoty a triko.

,, Mám sýrovou pizzu," řekne Sasori ve dveřích do ložnice, naštěstí se Sasuke stihl obléknout, ale i tak se nevyhneme trapné chvíli ticha.

,, Neruším?" Dívá se střídavě na mě a Sasukeho.

,, Ne, my se tu jen...povídáme si," vykoktám první blbost, která mě napadne. Sasuke se tváří jako svatý obrázek, ale na Sasoriho očividně příliš dobrý dojem neudělal. Dívá se na něj jako na blechu v kožichu. Sasori měl vždycky lepší odhad na lidi než já.

,, Já radši půjdu," řekne Sasuke naprosto nečekaně. Není zrovna ten typ, který utíká z bojiště. Ještě před tím, než se zvedne z postele se ke mně ale nakloní a nezkušeně mě políbí. Tak proto se rozhodl tak náhle odejít, aby mohl zahrát Sasorimu tuhle trapnou scénku.

,, Co to mělo znamenat!?" vyštěkně na mě Sasori, jakmile za Sasukem zaklapnou dveře.

,, Sasori, jsem plnoletý, můžu si dělat, co chci...a s kým chci," opáčím naprosto v klidu.

,, Plnoletý sice jseš, ale to bude asi tak všechno. Sám dobře víš, z kolika malérů jsem tě už tahal a tenhle kluk se mi fakt nelíbí. Neznám ho, ale nelíbí se mi...Má takovou tu zlou auru."

,, Mlč, prosím tě." Schovám hlavu do dlaní. Naivně jsem si myslel, že Sasukeho éra mě už dávno minula, jenže ten bastard se pořád vrací do mého života.

Sasuke

Blbej zrzek...všechno zkazil. Tak pěkně mi to s Deidarou vycházelo, už jsem ho skoro měl tam, kde ho chci mít...Musím ho získat zpět. Nedokážu popsat ten pocit uvnitř sebe, ale jedno vím - potřebuju jeho blízkost. Za ty týdny, které strávil v mém domě dětství, jsem si na něj až moc zvykl. Nikdo tam se mnou nikdy tak dlouho nevydržel. Na začátku mi připadal jako naivní přitroublý blbeček, ale teď...Já nevím, prvně nedokážu přesně říct, co cítím. Láska v tom určitě žádnou roli nehraje, ta navždy patří jen mému bratrovi. Nikdy ve mně neztratil víru, i když se chovámu upřímně jako hovado. Vím, kolika chyb jsem se dopustil, ale za svůj charakter a choutky nemůžu. Toho mě žádný psycholog nezbaví, jenže to Itachi nikdy nemůže pochopit. Až příliš ho ovládají zákony společnosti a jejich morálka. Deidaru asi zaškatulkovat nezvládnu, ale momentálně se stal mým největším předmětem touhy.

,, No konečně doma." Přivítá mě bratr s úsměvem, i když jdu trochu později, než bych správně měl.

,, Ahoj, kde je ta tvá vyvolená?" zeptám se na jeho "sladkou přítelkyni".

,, Jela za svými rodiči, zůstane tam až do příštího víkendu. Co ty, jak ses venku bavil?"

,, Dobře, vadilo by ti, kdybych si zítra dojel do našeho starého domu pro pár věcí?"

,, Vůbec ne, mám tě tam odvést?"

,, Nemusíš, pojedu metrem."

Deidara

Ráno se mi podaří zaspat...kvůli Sasorimu, rozmlouval mi Sasukeho až do půlnoci, i když jsem mu tvrdil, že s ním nic nemám a ani mít nehodlám. Naštěstí se mi podaří do práce dorazit dřív, než se tam objeví šéf. Mám na starosti finanční oddělení v jedné firmě na výrobu léčiv, tohle místo mi sehnal Sasori...jak jinak. Ten člověk, který tu pracoval přede mnou, šel nedávnodo důchodu a šéf za něj rychle potřeboval náhradu, jelikož se se Sasorim dobře zná, zeptal se ho, jestli o někom zodpovědném neví. Takhle jsem se sem dostal, ne že bych si stěžoval, ale ten stereotyp mě jednou ubije. Naštěstí tu mám jedno malé rozptýlení - mého asistenta. Tváří se skutečně roztomile, hlavně když ho požádám, aby něco zařídil. Zrudne, začne koktat a dělat zbrklosti. Když mi dnes rozlil kafe, tak nějak jsem si vynutil pozvání na jiné. Takže dnešní odpoledne po dlouhé době nestrávím doma. Nevím, kde se to ve mně vzalo, možná dlouhá sexuální abstinence, ale jakmile vyjdeme ven z budovy, přitisknu svého mladičkého asistenta na zeď a svůj jazyk zasunu hluboko do jeho úst. Vůbec se mi nebrání, jak jsem přesně čekal.

,, Jdi od něj!" zakřičí někdo plačtivě a za rukáv košile mě odtáhne dál od mojí zábavy.

,, Ten je můj, tak na něj nesahej, nebo tě rozkrájím!" Najednou poznávám Sasukeho hlas. Drží se mě pevně za paži, zatímco můj nebohý asistent utíká raději pryč.

,, Co tady zase děláš?" Nesnažím se ho od sebe odstrčit ani řvát, protože to stejně nemá význam.

,, Jseš jenom můj...už od té noci v baru, pamatuješ?" Stiskne mi paži ještě silněji.

,, Jak bych mohl zapomenout," uchechtnu se. Na to by nezapomněl nikdo.

,, Tak proč tohle děláš...když máme jeden druhého?" Já snad špatně slyším, on si myslí, že mezi námi něco je? Mučil mě, týral...On se snad zbláznil.

,, Hrabe ti? Jak jeden druhého, mezi námi vůbec nic není."

,, Jenže já ti nedovolím mít žádný jiný vztah. Nemůžeš mít někoho jiného!" vykřikne se slzami na krajíčku. On vážně nemůže být normální, jeho už nikdo nikdy nevyléčí.

,, Sasuke, neblbni..."

,, Tak mi slib, že s nikým nic mít nebudeš." Utře si uslzené oči do rukávu.

,, A co chceš? Abych na tu stěnu přitiskl tebe?"

,, Jo," pípne.

,, Ty ses fakt zbláznil. Ty jsi asi úplně zapomněl, co jsi mi udělal!"

,, Ale bůh nás učí odpouštět! A já si uvědomil svou chybu...já nechci být bez tebe." Postaví se na špičky a políbí mě na krk, protože schválně uhnu hlavou, aby se nemohl přiblížit k mým rtům.

,, Nech toho..." napomenu ho. Místo toho, aby se mě pustil, přitiskne svou hlavu na můj hrudník a ještě víc se na mě natiskne.

,, Tak dobře, ty psychopate, ale jediný škobrtnutí a skončíme to. Hlavně už žádný mučení. Klidně se přestěhuju na druhou stranu Japonska, jen abych tě už nikdy nemusel vidět," rezignuji. Nemiluju ho, ale po sexuální stránce je rozhodně přitažlivější, než můj asistent. Možná toho rozhodnutí budu jednou litovat, ale koneckonců se má zkusit všechno.

Sasuke

Falešný slzy zabírají vždycky, já to věděl. Konečně patří jen mně. Teď to jen stvrdit. Zatáhnu Deidaru do temnější uličky, aby na nás nikdo neviděl. Kleknu si před něj, rozepnu mu kalhoty a do úst vezmu jeho už vzrušený úd. Nechápu, co ho na tamtom přihlouplým klukovi vzrušilo, ale teď už to budu pouze já, kdo ho bude a může vzrušovat.

,, Sasuke, přestaň! Tady fakt ne. Vždyť tu pracuju!" Snaží se mě zastavit. Jakmile zrychlím tepmo, už se o to nepokouší, jen slastně vzdychá. Když se mi s posledním vzdechem udělá přímo do úst, chci odejít, ale on se mi postaví do cesty a odmítá mě pustit. Chytí mě za loket a prudce přirazí břichem ke stěně. Přiznávám, že to solidně bolelo, ale chci vědět, co má v plánu, proto se nebráním. Stáhne mi kalhoty do půlky stehen a řekne: ,, Vítej v pekle." S těmito slovy do mě tvrdě pronikne. Něco takového bych o prostoduchého blonďáka nečekal. Bolí to, ale k pláči mám daleko, když chci, dokážu ho zadržet. Nechám ho, ať si se mnou dělá co chce, přijde potom doba, kdy si to zase budu užívat já...

,, Bolelo?" zašeptá mi posměšně do ucha, když už je konečně hotov.

,, Ani trochu,"zalžu. Otočím se k němu čelem a hladově se vrhnu na jeho rty, bych ho v tom utvrdil. Po pár vteřinách se od něj odtrhnu, protože ta bolest začíná být vážně k nevydržení.

Itachi

Dvě hodiny pryč. Sasuke by se měl už pomalu vracet ze školy. Úplně jsem zapomněl, že chtěl jet ještě pro nějaké věci do našeho starého domu, to se asi vrátí později.

,, Jsem doma," ozve se v předsíni. Kdykoliv na něj myslím, tak se objeví. Nechápu, jak to dělá.

,, Máš ty věci?" zeptám se.

,, Jaký věci?"

,, Říkal si, že sis doma něco zapomněl..."

,, Jo, ale asi tam pojedu až zítra." Mávne nad tím rukou a odejde k sobě do pokoje.

Deidara

Konečně doma. Ani se nenajím a rovnou zapluju do postele. Mám toho po krk. Tolik unavený jsem se za poslední týden ještě necítil.

Probudím se až druhý den ráno, něco bych zakousnul, ale včera jsem zapomněl nakoupit. Nasnídám se asi až v práci.

,, Udělal jsem ti míchaná vajíčka," ozve se těsně vedle mě, leknutím nadskočím nejmíň deset centimetrů.

,, Sasori! Nechodíš nějak často? Ne že by mi to vadilo, ale už mě nikdy takhle neděs."

,, Promiň, ale potřeboval jsem s tebou nutně mluvit." Jsem zvědav, s čím přijde. Vedu přesně takový život, jaký chtěl, takže vážně nechápu, co mu zase nevoní.

,, O čem?" Zamžourám na něj rozespale očima.

,, Zjistil jsem si pár věcí o tom tvém Sasukem. Víš, že pravidelně chodí ke cvokaři? Víš proč? Má sklony k sadismu a v jeho spisu bylo naznačeno i něco ohledně toho, že snad i někoho mučil. Když byl malý zemřeli mu jeho až nechutně bohatí rodiče. Teď se o něj stará jeho bratr, který ochotně zahlazuje jeho maléry."

,, Proboha, kde jsi to vyštrachal?" Dělám překvapeného, i když všechno tohle už dávno vím...hned z první ruky.

,, Na tom nezáleží, ale měl bys ten vztah s ním ukončit."

,, Sasori, já o něm tohle vím. Vím toho víc, než si vůbec dokážeš představit...a také vím, že na sobě teď hodně pracuje. Chová se jinak, než když jsem ho poznal." Nechci to se Sasukem skončit, když to teprv začalo. Tu jednu blbou poslední šanci si zaslouží, zvlášť, když je mi v sexu tak povolný. Jestli to s ním takhle půjde i dál, nemůžu si stěžovat. Kdo by nechtěl mít ve své moci samotného satana? Protože jím Sasuke skutečně je. Nikoho s tak nevinným vzhledem a zároveň ohromnou krutostí v těle, jsem ještě nikdy nepoznal. V jistém úhlu pohledu mi to až neskutečně imponuje, cítím se jako bůh, když ho mám pod sebou.

,, Deidaro, ty na tu svou naivitu zase dojedeš." Povzdechne si Sasori. Podá mi snídani a odchází. To mi vážně přišel dát jen kázání?

Sasuke

Dnes se mi konečně podařilo dostat do našeho starého domu. Jel jsem taxíkem, protože sebou mám vážně neskutečně těžký náklad. Spíš tu potřebuji něco vyložit, než naložit, ale to bratr nemusí vůbec vědět. Taxikář mi pomůže náklad v metr vysoké krabici odnést až na do předsíně, jen co zmizí, začnu krabici pomalu rozdělávat. Přede mnou se objeví ten roztomilý kluk z parku - Kimimaro. Nedokázal jsem odolat, ten jeho obličej si přímo říkal o malý experiment. Během pár minut by se měl probrat z bezvědomí, zatím ho přivážu k židli ve sklepě.

,, Co tady dělám?" zeptá se mě omámeně, když se konečně probere.

,, Zatím tu jen sedíš, ale brzy si spolu budeme krásně hrát," zašeptám mu sladce do ouška.

Deidara

Dnes v podvečer za mnou přišel Sasuke. Vypadal tak unaveně, ale i přesto jsme si večer víc než dobře užili. Snad poprvé se stalo, že hned po sexu se mnou usnul, obvykle mívá i po té energii na rozdávání. Co ho tak zmohlo? To mu studia dávají tolik zabrat? Nevadí, vypadá tak sladce a nevinně, když spí. Tolik se změnil...už to není ten sadista a psychopat...

Konec :D ...jste nečekali, že? :D