Za dveřmi kabinetu 3

Stalo se, v co jsem ani nedoufala: Hizuki-chan se vrátila z prázdnin a já mám dovoleno psát po nocích další a další povídky ^^.

*Shirayuki zemřela jedna z nejoblíbennějších postav, takže si to bude vynahrazovat povídkami, fanoušci Bleache vědí, o co jde*.

Zdá se, že tahle povídka vás baví daleko víc, než Vězeň ve své mysli a musím přiznat, že mě taky,

budu se jí tedy nějakou dobu věnovat.

Vykašlala jsem se na psaní z různých pohledů, takže to tu máte všechno pohromadě :P.

Co bych k tomu řekla? Dneska dokončíme, co jsme minule začali a ještě i něco navíc ;).

---

Itachi tiše zasténal a vyvrcholil do Sasukeho jemných úst. Měl co dělat s dechem i s tepem.

Nedal nic najevo, jen to skoro až s požitkem polkl a nadzvedl se nad jeho tvář. Naklonil se a zašeptal mu svůdně do ucha: ,,Chtěl bys pokračovat?"

Itachi sebou trhl a prudce se posadil. ,,Sasuke, tohle už ale vážně přeháníš..."

,,Přestanu až sám budu chtít." Zlomyslně se ušklíbl a přitlačil ho dlaní na studenou zeď.

,,Ne, Sasuke to je..." zavrčel Itachi ještě pořád s ruměncem na tvářích a vysmekl se mu. ,,Chápej že už takhle toho bylo až až... prostě bude lepší, když zapomeneme, že se kdy něco stalo..."

,,Ty na to nikdy nezapomeneš a rozhodně ne na to, co bude za chvíli následovat." Aniž by bral jakékoliv ohledy na jeho protesty, odnesl ho do postele a ihned si nad něj klekl. ,,Copak to nechápeš? Zašli jsme moc daleko, nemůžeme ustoupit."

,,To snad nemyslíš vážně...?!" Odstrčil ho od sebe prudce.

,,Tak hele, ty odsud neodejdeš. Rozhodně ne vcelku." Přitiskl se k němu celou svou vahou a jediným pohybem otočil na břicho, zápěstí mu zkroutil za zády.

,,Neříkej mi že..." Na chvíli se zadrhl, pak sebou začal nezřízeně házet, takže nebylo možné dělat nic, než se plně soustředit na to, aby ho Sasuke udržel. ,,To nemůžeš!"

,,Můžu," zasyčel těsně vedle něj. ,,Protože tě chci." Nohama zatlačil na ty jeho a pevně ho tak znehybnil, sevření ani náznakem nepovolil. Byl zvyklý na fyzicky mnohem náročnější situace než udržet svého bratra v posteli.

To vyděsilo Uchihu snad ještě víc, než byl. ,,Nemůžeš, protože nechci!" zavrčel skoro s neznatelným náznakem dobře skrývaného strachu a trhl sebou tak 'šikovně', že se Sasuke praštil o poličku, která visela u stěny. Itachimu se v tu chvíli podařila z bolestného sevření vymanit jedna ruka, jako by to čekal a plánoval.

,,Jak chceš, niisan. Děláš si to jenom horší." Jednou rukou sáhl pod postel a rychle vytáhl ze svých bot tkaničky, kterými ho zručně přivázal k pelesti postele, ještě předtím ho však otočil na záda.

Itachi přivřel rozzlobeně oči. Musel sám uznat, že Sasukeho podcenil. Pak ho ale kopnul a vybral si pro muže to nejlepší místo.

Procedil přes zuby dost sprostých nadávek, ale nepovolil. Ani nečekal, že by to šlo snadno. Nohama ho sevřel ještě pevněji a během okamžiku se mu zdánlivě odnikud objevil v ruce nůž.

Itachi se musel ušklíbnout, ačkoliv se v moc výhodné pozici právě nenacházel. ,,Ani s tím neumíš, Sasu-chan." Uchechtl se a trhl nohama tak, že se Sasuke svalil vedle něj na bok.

,,Nevíš o všem, co dělám." Bleskově se dostal opět nad něj, tentokrát si klekl o něco níž, skoro až ke kolenům, a zálibně mu přejel špičkou nože po boku. ,,Z anatomie mám za jedna, vím přesně kde přitlačit." Sjel skoro až k pasu.

,,Tak dobrej žák jsi zase nebýval, to ti tu věřit nebudu..." zavrčel nevrle, ale jeho zmítání se ubralo přecijen lehce na intenzitě.

,,Když mě něco baví, studuju i něco navíc," odsekl nenuceně. Všiml si však mírného úbytku jeho vzdoru a poposedl si výš, tak akorát aby seděl přesně na klíně. Pak se k němu sklonil a a jazykem mu dlouze ochutnal kůži na krku, než i dravě kousl.

,,Nech toho.." okřikl ho a znovu sebou trhl, až Sasuke opět málem zavadil hlavou vedle oné nebezpečné poličky.

,,Ne." Nedal jinak najevo, že by ho slyšel a ostřím zlehka přejel po odhaleném předloktí, těsně u zápěstí mírně přitlačil a pozoroval tenoučký tmavý pramínek.

Itachi přivřel oči a chvíli na něj hleděl. O ráně ani nevěděl, kůži tam, díky svému divokému trhání, moc citlivou neměl. Docela s dobrou vypočítaností pokrčil koleno a Sasukeho zasáhl do citlivého podbřišku. ,,Řekl jsem, že mě máš nechat!"

,,Tvoje tělo říká něco jinýho," podotkl, když ucítil jeho vzrušení na svém. Olízl téměř neznatelné množství krve a oddálil mu nohy od sebe.

Skousnul si ret. ,,Dej ten nůž pryč, ještě si ublížíš," plivl po něm rozzlobeně. Sám si byl vědom, že Sasukeho drsnější zacházení by si měl vlastně užívat, ale ta slušná část jeho já ho neustále nutila k odporu. Jenom aby dal nohy zase k sobě začal docela silně kopat a v tu chvíli mu bylo vážně jedno, zasáhne-li Sasukeho, nebo ne.

,,Ublížím tobě." Zaryl mu nehty volné ruky do boku a přidržel ho tak pevně pod sebou.

,,To sotva..." zasykl a prohnul se, aby zmírnil účinek jeho nehtů. Jenže to akorát vypadalo, jako by se svíjel pod jeho doteky.

,,Myslíš?" Pustil jeho bok a prudce mu vrazil facku. ,,Takhle snadno to nepůjde, Itachi," zasyčel zlověstně.

Itachi zlostně přivřel oči. ,,Nedovolím ti si užívat na můj účet...." zasyčel nebezpečně.

,,Neptal jsem se tě, jestli mi to dovolíš." Usmál se bez jediné stopy humoru a přisunul ho blíž ke zdi.

,,Neuděláš to..." zavrčel starší Uchiha a cukl sebou tak, že se vždy vyhnul jeho doteku.

,,Hodláš snad riskovat?" Byl už rozhodnutý, že tohle dotáhne do konce. Znovu mu od sebe odtáhl nohy a přesunul se mezi ně, stále jednou rukou pevně svíral jeho boky a druhou se opíral o matraci. Nožem mu opět přejel po boku a tentokrát si dal zálěžet, aby cítil krátkou bolest při zesíleném tlaku.

,,NE!" vykřikl už s nezastřeným strachem Uchiha. Černé prameny se mu lepily na jemnou tvář, která byla snad ještě krásnější se strachem rozšířenými zorničkami a neutichávajícím vzdorem sevřenými jemnými rty. Lesknoucí se pokožka byla důkazem jeho neutichající snahy. I když byl téměř poražen, pořád sebou házel a zmítal se. A Itachi měl taky proč. Sám už sice panic nebyl, ale ačkoliv to Sasuke nemohl ani tušit... v tomhle postavení byl poprvé v životě.

,,Máš snad strach?" zeptal se s neutuchajícím úsměvem. Poznal, z čeho jeho obavy pramení, znal ten tón, pohled... Výraz lovce, který se náhle stal kořistí. ,,Poddej se tomu, už nic nezměníš."

,,Nech mě! Nech mě na pokoji!" vykřikl zlostně.

,,Ne, dokud tohle neskončí." Přitiskl se k němu, chvíli si jen vychutnával jeho očividný strach, než do něj prudce a drsně pronikl.

Itachiho výkřik snad musela slyšet celá budova. Bylo jasné, jak se cítí... šlo to poznat z jeho zatnutých pěstí, s křečovitě sevřených rtů, z pevně zavřených očí, z prudkého, nevyrovnaného a mělkého dechu, ze zrychleného tepu, z nehybnosti a maximalního propnutí jeho těla.

,,Říkal jsem ti, že to tak bude ještě horší. Poslední varování: uvolni se." Nějakou chvíli tak setrval, aby si sám zvykl na ten pocit.

Itachi se namáhavě a zhluboka nadechl. Rozhodně už neměl ani náhodou chuť Sasukeho neuposlechnout. Oči měl ještě pořád zavřené, nehty si nevědomky zarýval do vlastních dlaní. Nijak se už ale bolestně hlasově neprojevil... na začátečníka se držel až obdivuhodně dobře.

Ocenil jeho snahu drobným úsměvem a lehce se ještě zavrtěl, možná jen nedočkavostí. Věděl, jaké to muselo být. Bez jakékoliv přípravy... Zkoumal jeho pohled, v očích se mu zračil až překvapivý klid. Pak začal poměrně tvrdě přirážet, volnou rukou ho zároveň lehce dráždil v klíně.

Uchiha sebou v jednu chvíli bezhlesě bolestně cukl, pak se ale, podle Sasukeho rady, uklidnil a svoje pocity dával najevo jen zaťatými pěstmi, kousáním svého vlastního rtu a potlačováním drobných slz, které ho trochu pálily v očích.

Nijak zvlášť jemně si od něj ukradl další dlouhý polibek a jazykem zkoumal prokousnuté místo. I přes to všechno věděl, že to nepotrvá příliš dlouho. Celodenní únava byla přecijen znát.

Po chvíli se i Itachi uvolnil. Začal dýchat pravidelně, ruce lehce povolil. Ret si ale sem tam skousl, aby mu náhodou neuniklo zasténání, které dostávalo postupně jiný podtón než bolestný.

Záměrně to celé protahoval, nůž prozatím odložil na stolek. Občas mučivě zpomaloval tempo, aby vzápětí pokračoval s ještě větší intenzitou. Sasuke by poznal, ve kterou chvíli, kdy by se hlasově projevoval, zcela zmizel ten bolestný podtón. Dech se mu zase zrychlil, oči měl ale lehce pootevřené a černé duhovky se upíraly ke stropu. Stejně pootevřená byla i Itachiho něžná ústa, která ještě před chvílí tvořila bolestně pevnou linku.

Jedinou známkou Sasukeho vzrušení bylo jen občasné tiché zavzdychání, aby nedával najevo, jak moc si tohle všechno užívá. V jednu chvíli se mu zlehka otřel o rty a rychle mezi ně vnikl, prostě si nemohl pomoci, když cítil tu přitažlivou blízkost.

A jeho bratr už měl dost rozumu na to, aby nedělal drahoty a zkrátka držel. Sice se aktivně nezapojil, což i pro něj bylo těžkým úkolem, ale už neucouvl ani nekousl. A pak k Sasukemu překvapení nohy, které mu už nedržel, Itachi obtočil kolem Sasukeho pasu a tak mu umožnil pronikat hlouběji. Ačkoliv nemohl mladší Uchiha přehlédnout, že při prvních hlubších přírazech se jeho starší bratr bezděčně kouše bolestí do spodního rtu.

Vítězně se usmál a ještě přitvrdil. Jednotlivé přírazy teď byly kratší ale o to více silnější. Nemohl se nasytit jeho těla, chtěl víc než by si byl myslel. Rty sestoupil po krku až k ramenům a pak na hrudník.

Po chvíli Itachi tlumeně, sladce zasténal. Znělo to tak melodicky, jako když někdy mluvil, ale tenhle zvuk měl příjemnější podtóny. Ladně se prohnul a zvrátil hlavu dozadu.

Ten zvuk ho je utvrdil v jeho přesvědčení. Občas se zastavil a dlouho laskal jednotlivé kousky bělostné kůže. Ani si neuvědomoval, jak moc je tahle situace vzrušující.

Svým počínáním donutil Itachimu podlomit své sebeovládání znovu. Tentokrát zasténal hlasitěji, slastněji a to důležitější bylo, že překvapivě, navzdory všem skutečnostem, zasténal Sasukeho jméno.

Ještě víc se usmál. Připomínalo mu to, když se spolu kdysi prali. Jak neustoupil a i přesto si dál stál na svém. Prudce se nadechl, aby se tak alespoň trochu uklidnil a dál pokračoval relativně neměnně.

,,Sasuke, prosím..." Zavzdychal po chvíli tmavovlásek. Dech a tep měl opět až nezdravě zrychlené.

,,Ne." Lehce zvýšil tempo, až musel občas sám tiše zasténat. Tak dlouho chtěl tohle udělat... Podsunul mu ruku pod záda a přitlačil ho k sobě, což jen vedlo k mnohem většímu prožitku.

,,SASUKE!" Slastně se prohnul a ještě pevněji se k němu natiskl. Zlobil ho, tak strašně, že to skoro nebylo k vydržení.

,,Chci si tě vychutnat." Letmo ho kousl do krku, než jej umlčel dalším dlouhým a vášnivým polibkem.

Další Itachiho přidušený sten stlumila Sasukeho ústa. Jemně ho kousnul do jazyka a svými pohyby mu začal vycházet vstříc.

Musel se na několik vteřin odtáhnout, protože sám nemohl popadnout dech. Už se ani nekontroloval, navzdory svému přesvědčení, že nehodlá skončit tak brzo.

Itachi instinktivně trhl zápěstím, která měl ještě pořád připevněná k pelesti. I tak se ale vzepřel mírně na loktech a dravě se přisál na Sasukeho odhalený krk. Už dávno nebyl tím nezkrotným.

Chvíli nad tím uvažoval, než mu uvolnil ruce. Možná že toho bude ještě litovat... Mírně přivřel oči a trhaně zavzdychal, když se dostal do určitého podvědomého bodu.

Itachiho prsty se mu vpletly do vlasů a jemně je odhrnuly z jeho obličeje. Starší Uchiha přesně věděl, kde na krku má Sasuke svá místa. Naschvál je začal trápit něžnými rty a druhou rukou mu přejížděl po obnažených zádech. V jednu chvíli si ho k sobě přitáhl co nejblíž a s jeho jménem na rtech dosáhl už druhého vrcholu v jednom dni.

Trvalo to jen krátce, než se mladšímu dostalo toho svého. Přes rty mu splynul dlouhý sten, ještě zesílený vším tím vzrušením. Vystoupil z něj a přesunul se do sedu, zatímco opět vyhledal jeho měkké a hebké rty.

Itachi se prudce vydýchával, ale nepřestával uzamykat jejich rty v mnoha hlubokých polibcích, přičemž uvolněnýma rukama ladně přejížděl po liniích Sasukeho těla.

Jen občas kousl v zápalu doznívající vášně, nemohl ani popsat ten neuvěřitelný pocit... Na okamžik se od něj odpoutal. ,,Vlastně to nebylo až tak špatný," poznamenal.

,,To teda bylo..." Zpražil ho pohledem Itachi.

,,Možná pro tebe, varoval jsem tě." Pousmál se nad tou situací a zkoumavě přivřel oči. ,,Napoprvý sis nevedl zrovna nejlíp."

Kdyby to šlo, starší z bratrů by zaskřípal zuby.

Rozesmál se. Ne, prostě to nešlo dál potlačovat. ,,Koupelnu si uklidíš sám, když je tvoje," oznámil a pohledem vyhledal svoje oblečení.

Ignoroval ho až do chvíle, kdy mu pohled padl na zkrvavené zápěstí. ,,SASUKE!" okřikl ho zlostně.

,,Hm? Aha, tak tohle..." Úsměv nabral nevinný podtón. ,,Ber to jako připomínku, že za neposlušnost se trestá."

Itachi chvíli dělal, že přemýšlí, zatímco sledoval, jak se obléká. ,,Hmm, nevím co mám teď udělat, takže zvolím kompromis," odtušil klidně. Přistoupil k němu a vrazil mu poměrně slušnou facku, jakou umí jen starší bratrové. Hned nato ho přirazil prudce ke dveřím a věnoval mu tak hluboký polibek, že Sasuke pak musel lapat po vzduchu. A dřív než se nadál... stál v chodbě za zavřeným učitelským pokojem.

Chvíli jen překvapeně propaloval dveře pohledem, než se vydal k sobě do pokoje. Měl by využít chvíli osamotě, aby se dal do pořádku...

***

Po obědě se pak docela nahlas u stolu ještě bavil Sasori s Itachim. Většina žáků pořád seděla na místech a čekala, až je učitelé 'propustí'. Mladší černovlasý učitel vypadal trochu... přešle a unaveně. A jedniný kdo o tom něco věděl byl právě Sasuke.

"Itachi, musíme vyhodnotit tu poznávačku z rostlin ze včéra…" připomněl svému kolegovi Sasori. Uchiha přikývl.

"A všichni klid, je to polední PAUZA," zavrčel ještě varovně a pak se s černovláskem v patách vzdálil.

Jen na okamžik vzhlédl od prázdného talíře. Nějak teď neměl hlad a polední pauza byla vždycky děsná nuda. Juugo si to hned namířil někam ven a Suigetsu s Karin... Raději ani nechtěl přemýšlet, kam šli.

Vydal se k sobě do pokoje a jen se svalil na postel. Po tom včerejšku nemohl vůbec spát a podle Itachiho výrazu usoudil, že na tom byli oba stejně. Povzdechl si a sáhl po ipodu.

Pak k němu přiběhla Karin a tvářila se přiblble vesele. ,,Sasu, hele, když pudeš ven, můžeš s náma sledovat učitele..." Smála se uličnicky.

,,Heh?" Vytáhl si sluchátka z uší a chvíli na ni jen zíral naprosto nesouvisejícím pohledem. ,,A při čem jako?" zeptal se docela nezaujatě.

,,Při vopravování našich testů, dělej poď!"

,,Ježiš..." Obrátil oči v sloup a vyšvihl se na nohy. ,,Jako by nebylo jasný, že budu mít nejlepší výsledky."

Jen se nafouknutě ušklíbla.

,,Hele, tenhle je můj..." Zbystřil vesele Suigetsu a vzápětí se kousl do rtu, protože oba učitelé se rozesmáli. Chvíli se u okna ještě zdržovali, pak se ale rozhodli dojít pro nějaký chlast. ,,Sasu, prosím hlídej ty učitele... nesmí vědět kam sme šli..."

Oba mladí učitelé seděli na posteli v učitelském pokoji. Uchiha Itachi si seděl na patách a v ruce držel nějaké papíry. Těsně vedle něj se mu v tureckém sedu nakláněl přes rameno Akasuna no Sasori.I pečlivý pozorovatel by si až na druhý pohled všimnul, jakým způsobem červenovlásek drží Itachiho ruku s papíry s původním záměrem lépe si nastavit list, který držel. Po chvilce se oba rozesmáli. Přes okenní sklo nebylo nic slyšet, ale bylo jasné, že se oba VELMI dobře baví. Pak se k němu Sasori lehce natočil a podle toho, jak to vypadalo, se jemně dotkl svými rty těch Uchihových. Pak se zase posadil vedle něj. Ani jeden se netvářil překvapeně. Naopak to vypadalo zběžně a samozřejmě. Pak už dál nevzrušeně pokračovali v komentování výkonů jejich žáků, co se týče rostlinných znalostí, či spíše neznalostí.

,,Jo, jasně." Ignoroval její tón a to, jak mu říkala. Pak zpozorněl. Co se to právě...? Znatelně zbledl a v očích se mu podivně zablesklo. Jinak ale nedal nic najevo, teď si to prostě nemohl dovolit. Nejraději by se hned odvrátil, ale nemohl se zbavit pocitu, že by chtěl vidět víc.

Jenže oba se vesele bavili dál a žádný další 'polibek' už nepřišel. Sem tam se sice se samozřejmostí letmo dotkli nohy nebo vlasů toho druhého, ale to mohlo být počítáno i za nechtěné doteky.

Všechno se v něm dusilo stále víc. Propaloval okno pohledem, jako by snad chtěl na místě oba zabít. Po chvíli mimoděk zpozoroval papír, na kterém bylo jeho vlastní písmo.

Sasori to jen zběžně přelétl očima a s úšklebkem, věnovaným Itachimu ho odložil. Uchiha si skousl ret, Sasori protáhl obličej a krátce se zasmál. Pak ho chytil a tentokrát ho doopravdy políbil. Pak se od něj odtáhl a dal Sasukeho papír na stranu. Bylo jasné, že vyhrál. Pak Itachimu červenovlásek podal další papírek.

V tu chvíli vystřídal hned několik odstínů barev. Potlačil otrávený povzdech a rozčísl si vlasy, které mu přepadaly do očí. Možná že by se mohl k partě ve večerní chlastačce přidat... Rozhodně to potřeboval.

Po chvíli se Sasori zvedl a sebral jednu z hromádek papíru. Pak zmizel ve dveřích pokoje.

Potlačil chuť hned něčím vyrazit okno a pořádně si s ním promluvit. Co to mělo znamenat?! Do mysli se mu vloudil červíček pochybností. Bylo přece jasné, že nemůže mít nějaký vztah s vlastním bratrem. A ani ho nepřekvapovalo, že spolu ti dva něco mají, jelikož předtím Itachi nevypadal zrovna překvapeně.

Za chvíli do pokoje vstoupil zase Sasori a něco křikl na Uchihu. Ten se rychle zvedl a vypochodoval ven za starším kolegou.

Sesunul se podél zdi na štěrk pod oknem a skrčil nohy, než si o něm znaveně opřel lokty. Byl skoro konec polední pauzy, tak jen doufal, že se Karin a ostatní vrátí brzo. Za chvíli už je taky uviděl... Sasori hnal jeho spolužáky načuřeně jako stádo ovcí zpět do hotelu. Zjistili totiž, že tam nejsou a šli je hledat. A našli je v obchodě...

Bože... Na okamžik skryl hlavu v dlaních. Ještě že sám měl s sebou několik lahví, takže bude večer co dělat. Vstal a vrátil se pokud možno nenápadě do hotelu.

Juugo ho spražil pohledem. ,,Měls hlídat!"

,,Hlídal sem, ale Sasori byl moc rychlej," namítl trochu uraženým tónem.

Juugo jen něco trpce zavrčel.

,,Všichni na SVOJE pokoje. Před večeří se tu sejdeme o půl hodiny dřív, takže v půl sedmé. To znamená, že máte tři hodiny volno. Žádný blbosti, jasný? Před večeří vyhodnotíme soutěž," pronesl klidně Itachi k davu a pak se otočil a chodbou se vydal do svého pokoje. Až teď, když je Sasuke podezříval, si všiml, že Sasori nešel do vlastního pokoje...

Tiše se vydal k sobě do pokoje a sedl si na postel. Pak sáhl pod ní do batohu a chvíli jen po hmatu něco hledal, než vytáhl asi litrovou láhev s rumem. Zamyšleně si ji prohlížel a potom ji otevřel. Ostatní tu ještě nebyli, takže... Pořádně se napil a odložil ji na stůl. Alkohol mu otupoval mysl a bránil v jasné uvažování. Jak se obsah láhve postupně zmenšoval až do dna, v hlavě se mu rodil plán.

Měl ještě necelou hodinu. Mezitím se v pokoji vedle něj ozvala rána, jakoby něco spadlo. V tu chvíli byl u dveří Sasukeho souseda Sasori a Itachi tomu přihlížel ze dveří svého pokoje, opřen zády o futra.

Otevřel jedno oko a poslouchal jednotlivé hlasy, aniž by nějak vnímal obsah slov. V ruce měl už jen napůl plnou druhou láhev jakési bezbarvé pálenky, ze které se vzápětí napil. Měl by nejspíš něco udělat, ale nedokázal si vybavit, co by to mělo být.

Sasori zavrčel něco o tom, aby se uklidnili nebo je půjde poslat na čerstvý vzduch. Pak se rozhodl vzít si pár lidí a zajít do obchodu pro nějaké drobnosti kuchařkám, které jim tu celou dobu vařili, zatímco Itachi v hotelu všehny pasoval zpátky do pokojů.

Přesně na tohle čekal. Nalil do sebe zbytek pálenky a postavil se. Chvíli ještě vyčkával než se mu přestane točit hlava a pak jistým krokem vyrazil ke svému cíli: Itachiho pokoj. Aniž by bral jakékoliv ohledy, vyrazil dveře a zase je za sebou s prásknutím zavřel. Z očí mu šlehaly blesky něčeho neurčitého, směsice žárlivosti, jistoty a dosud nenaplněné touhy.

Uchiha seděl na rozházené posteli a četl si knihu. A kdyby byl Sasuke pozorný, možná by si všiml pár docela zásadních drobností, jako byl sem tam nedopnutý knoflíček Itachiho košile, věci, prudce smetené z postele na zem a podobně.

,,Ty hajzle!" zasyčel nebezpečně a pohled mu ještě ztvrdl, pokud to vůbec bylo možné. ,,Tohle si s tebou vyřídim." Chytil ho za límec košile a jediným pohybem strhl na zem. Bylo jasně vidět, že neví co dělá. Ty oči měly až příliš nepřítomný lesk, pohyby o dost prudší a silnější než jindy.

Itachi na něj nechápavě hleděl a lehce bolestně přivřel oči, když se hlavou praštil o zem. ,,Co děláš?! Hrabe ti?!!!"

,,Nejspíš, protože bych jinak neviděl, co se stalo," zavrčel a přiblížil se až těsně k němu, jen několik milimetrů od jeho tváře. ,,Myslíš si, že nepoznám, když chrápeš i s někym jinym?!" Praštil mu znovu hlavou o podlahu. ,,Jenom mě využiješ a pak děláš, že se nic nestalo..."

,,Já že tě využil?! Tak to už je vážně moc. A pusť mě, nebo budeš muset volat erzetu!"

,,Jo. Jestli si to nechtěl, neměl sis začínat. Dobře sem viděl tvoje pohledy, daleko víc než jenom zaujatý. A pak tohle všechno..." Z dechu byl cítit slabý závan alkoholu. ,,Nenávidim tě. A promiň, jestli sem tě tím včerejškem otravoval." Neodpustil si další štiplavou facku. ,,Parchante!" Vstal a s hlasitým prásknutím za sebou zavřel dveře. Rozběhl se do svého pokoje, naštěstí byl prázdný. Ale nechtěl nic riskovat, tak se zamkl v koupelně a sedl si do vany. Nedovolil však emocím vytrysknout na povrch, jen se opřel o zeď a pustil kohoutek s horkou vodou.

Itachi vstal. ,,Ožralej..." zavrčel pak zlostně a rozhodl se trochu uklidit svůj pokoj. Jak sakra poznal, že s ním něco má...?

Poslouchal tiché zurčení vody a po chvíli ji vypnul. Košili i kalhoty měl úplně nasáklé, z vlasů mu kapaly drobné kapky, některé však měly i slanou příchuť. Položil si lokty na okraj vany a se zatnutými pěstmi zadržoval další příval smíšených pocitů. Pořád ještě neměl dost, potřeboval si to všechno na něčem zchladit. Pohled mu zalétl ke kapesnímu noži, který měl v kalhotách.

Po chvíli se vrátil i Sasori.

,,Tak jak?" otázal se na pohled klidně Itachi.

,,V pohodě, všechno jsme sehnali." Ušklíbl se a stoupl si k sedícímu Uchihovi. Pak se nad něj naklonil a natiskl své rty na jeho. Svojí váhou ho donutil položit se na záda.

,,A...ale mu.. musíme za čtvrt hodiny... jít... vyhodnocovat.." zamumlal přes jeho jazyk na lehký protest Itachi.

,,To stačí..." Ušklíbl se uličnicky Sasori.

S prudkým trhnutím se probudil. Překvapeně si všiml, že není v posteli, ale v koupelně. Co se sakra stalo? Hned si uvědomil tupý tlak v hlavě a jen s největším sebezapřením potlačil narůstající nevolnost. Takhle se naposledy cítil... Uvědomil si, co udělal. Rychle vstal a nevšímal si vlhké stopy, kterou za sebou zanechával. Vypustil studenou vodu a přidal víc horké. Pak si svlékl oblečení a s tichým povzdechem se sesunul zpátky do vany. Rozhodně neměl náladu teď chodit na večeři a tím spíš ne na vyhodnocování testů.

Asi za hodinu se smíchem vrazila do dveří Karin. Jejich skupina dopadla skoro nejhůř z celé třídy, až na Sasukeho, který měl samozřejmě všechno správně. Ten se ale na vyhodnocování neukázal, což bylo trochu s podivem. Nevěřila, že by si nechal ujít příležitost se předvést před ostatními. ,,Heh?" Zpozorovala dvě prázdné láhve na stolku u postele černovlasého Uchihy. Nic o tom nevěděla, nákup alkoholu na večer jim překazil Sasori. Opatrně k nim přičichla a ušklíbla se. Bylo to dostatečně silné, aby dotyčný prospal zbytek dne. Sasuke s nimi ale nikdy nepil, podobnému pití se vlastně vyhýbal. Pohled jí zabloudil ke dveřím koupelny. Pokusila se je otevřít, ale byly zamčené. Zaklepala. ,,Sasukééé?" zeptala se protáhle.

Nic, žádná odpověď.

Zamračila se. Nejspíš si jenom potřeboval odpočinout nebo zase neměl nejlepší náladu. Povzdechla si a vyrazila shánět Juuga a Suigetsua. Večer teprve začínal, tak proč si ho neužít?

Zima. Ten jediný pocit prostupoval celým jeho tělem. Unaveně otevřel zarudlé oči a vypustil vodu. Pak teprve vstal a vylezl z vany, sebral z topení teď už suché oblečení, které tam předtím odhodil a oblékl si ho. Rukama mu projela prudká vlna bolesti a skrze rukávy košile prosakovalo několik rudých skvrn, které se neustále rozšiřovaly. Na zem s cinkotem dopadl zkrvavený nůž. Nedokázal se ani udržet na nohou, tak se sesunul na chladné dlaždičky. Další vlna, jako by se koupal v ohni. Pevně si skousl ret, louže kolem něj se šířila do spár mezi obložením. Třásl se, ani se už nedokázal pohnout. Po nezvykle bledé tváři mu stékaly drobné kapky potu. Ani si nevšiml, když ztratil vědomí.

Tentokrát je to trochu kratší, ale zbytek se mi nevešel do znaků a nechtělo se mi to rozdělovat do dvou částí. Další kapitola bude delší a o něco drsnější ;).