V iluzi bezmoci 2/3 (ItaSasu)

---

,, Říkej si co chceš, ale já stejně vím, že se ti to ve skrytu duše líbí." Povalil ho na záda a rukama mu bloudil po těle. Překvapilo ho, jak snadno se s ním dalo manipulovat. Sasuke pod ním chvíli nehnutě ležel, ale po pár minutách zvedl ruce ke svému obličeji, aby si mohl stáhnout šátek z očí. Slepota se mu vůbec nezamlouvala. Itachi přešel rty od úst až ke krku, kde mu udělal nafialovělý cucflek.

,,Jsi tak roztomilý.." Už se ani neposlouchal, co říká. Sasuke si sundal šátek z očí a překulil se na bok, hned na to se schoulil do klubíčka. Představoval si, že je neviditelný a doufal, že se tak i stane.

,, Ale notak..." Itachi ho jemně chytil za předloktí a snažil se ho dostat do původní polohy. Sasuke na sucho polkl. Nechal Itachiho, ať ho překulí zpět na záda. Věděl, že proti němu nemá šanci a tímhle vzdorováním jen zbytečně prodlouží utrpení.

,,Vidíš, začíná se ti to líbit." Nedal se Itachi. Objekt jeho touhy mu na to neřekl, jen zkousl ret, zavřel oči a čekal, co přijde.

,, Jenže, to se musíš uvolnit.." Přejede mu rukama po bocích a mírně ho v nich stiskne. Nechápal, na co se má uvolnit nebo jako by to vůbec bylo možné, už teď se mu z toho všeho dělalo zle. Zhluboka se nadechl a vydechl, natočil hlavu na stranu, jeho myšlenky pluly někam daleko odsud. Itachi mu stiskl bradu mezi palcem a ukazováčkem a donutil ho tak podívat se mu do očí. Sasuke se celý roztřásl, v žaludku měl nepříjemný pocit. Alespoň zavřel oči, aby se na něj nemusel dívat.

,, Ale notak, " zopakoval a políbil ho na čelo. Sasuke držel víčka pevně semknutá, pro jistotu si je kryl i dlaněmi.

,, Moje oči už ti neublíží," řekl klidně.

,, Ale ty ano," řekl úplně na dně.

,, Jak ti můžu ublížit něčím tak příjemným?" Rukou mu sjede k podbřišku.

,, Není mi to příjemný." Rozklepal se.

,, A s kým by ti to bylo příjemný? S tou růžovkou v tvým týmu?"

,, Já nikoho nechci...toužím jen po tvé smrti."

Itachi se hořce rozesmál. ,, Nezdá se mi, že bys pro to něco dělal." Sasuke se nadechl, aby mohl něco říct, ale vydechl na prázdno. Neměl k tomu už co říct, všechno, co cítí, už Itachi ví a stejně mu to v ničem nezabrání. Tak proč se dál snažit?

,,Už jsi to někdy zkoušel?" Zálibně se usmál. Sasuke na něj hleděl jako na blázna. Kde vůbec bere tu drzost se ho ptát na tak osobní věci? Podíval se vedle na zeď a zarytě mlčel.

,, Notak, nestyď se...Mně to můžeš říct..." Jednou rukou mu vjel do vlasů a mírně za ně zatáhl. Sasukemu Itachiho hlas připomínal starého oplzlého pedofila, ale to mu neřekl. Dál tiše a nečinně sledoval zeď.

,, Neboj se, budu opatrný.." Jemně mu nohy odtáhl od sebe a vklínil se mezi ně, aby už nemohl dál odporovat. Sasuke se okamžitě rozklepal, jakmile ucítil jeho blízkost. Chtěl, aby odešel a nechal ho být. Toužil po své volné intimní zóně, kterou teď Itachi bezostyšně okupoval.

,, Ššš..." Políbil ho na čelo a odhrnul z něj několik pramínků vlasů. Pak sklonil hlavu, lehce se dotkl špičkou jazyka místa za uchem a při tom do něj co nejjemněji pronikl. Sasuke se prudce nadechl. Z očí mu vytryskly slzy. Zapřel se dlaněmi o Itachiho hrudník, aby ho mohl od sebe odstrčit. Bratr ho omluvně políbí na ucho, ale bez ostychu pokračaval. Sasuke se ho snažil znovu od sebe dostat, ale marně. Nechtěl už zbaběle prosit, aby přestal už jen proto, že to nemělo smysl, proto stiskl čelisti k sobě a snažil se to vydržet. Itachi chtěl být co nejopatrnější, ale se stupňujícím se vzrušením to za chvíli nebylo možné. Když ucítil, že už brzy bude hotový, ještě chvíli pokračoval. Toužebně zastenal a pohladil ho po bocích. Pak se vysíleně převalil na bok vedle něj a prudce oddechoval. Sasuke se k němu ublíženě otočil zády. Nedokázal zadržet vzlyky plné bolesti. Byla mu zima, ale víc ho trápil pocit naprostého ponížení. Starší Uchiha ho chvíli nechal. Pak vzal plášť, který byl pohozený stranou a přikryl ho jím. Natáhl na sebe své zbylé oblečení. Sedl si, zády se opřel o chladnou stěnu a pozoroval ho.

,, Ale noták.." Přitiskl se k němu zezadu. ,,Bolelo to?" zašeptal mu do vlasů. Sasuke si přiložil dlaně na ústa, aby se nerozplakal ještě víc. Cítil jak mu z konečníku cosi vytéká na stehno. Nedokázal určit, jestli jde o Itachiho sperma nebo jeho vlastní krev.

,, Bolí to?" zeptal se znovu. Sasuke mu neodpověděl. Nedokázal to, chtěl něco říct, ale vyšly z něj jen skřeky podobné raněnému zvířeti.

,, Ale noták...šš..." Těsněji ho k sobě přitiskl. Sasuke se ještě víc rozklepal, bál se, že to přijde znovu. Přece jen do poslední chvíle tajně doufal, že ho chce Itachi pouze postrašit.

,, Podívám se ti na to, hm?" Poodhrnul lem pláště a prsty mu přejel po stehně. Sasuke polekaně přitiskl kolena k sobě, bál se dalšího kola.

,, Už ne," zašeptal Itachi pohoršený sám sebou. Nic tolik ponižujícího ještě nikdy neudělal.

,, Proboha, Sasuke, chci se jen podívat. Myslíš, že bych měl nervy na to tě dál trápit?" Zavrtěl hlavou. Sasuke mu nevěřil. Neviděl z něj snad už dost? Proč ho už nenechá jít jako každou jinou špinavou couru?

Itachi mu opatrně odtáhl stehna od sebe. ,,Hm.. to se zahojí," řekl po chvíli. Sasuke si přitáhl kolena zpět k sobě. Šrám na těle se snad zahojí, ale ten na duši zůstane navždy.

,, Ostatně...neměl jsem už být mrtvý?" znovu mu připomene jeho bláhové sny. Sasuke neměl sílu mu na to odpovědět, jen to v něm vyvolalo další vlnu emocí. Začal se dusit vlastními slzami ubohosti. Vzpomínal, kolikrát nazval Naruta ubožákem, to si tehdy ještě neuvědomoval, že on sám je ten největší ubožák pod sluncem.

,, Ach...tak už přestaň." Setřel mu slzy z pobledlých tváří. Sasuke by tak rád přestal, ale nešlo to. Pohltila ho temnota jménem ,,Bezmoc". Itachi si povzdechl, objal ho, doufajíc, že se trochu uklidní. Jednu ruku měl v jeho vlasech a druhou mu přejel po zádech.

,, Dobře. Tak se vybreč." Sasuke se vyprostil namáhavě z jeho sevření. Vratkým krokem přišel k nejbližší stěně a udeřil do ní hlavou...a znovu...a znovu... Tohle už na Itachiho bylo ale moc.

,, Přestaň!" Chytil ho za ramena a strhl ho na zem pryč od stěny, kde se začaly objevovat krvavé skvrny, jen ve tmě nebyly dostatečně vidět. Tentokrát ho k ní přitiskl zády, ruce mu znehybnil nad hlavou a dlouze se na něj zadíval.

,, A já si myslel, že to s tím obnovením klanu bereš vážně. Pokud budeš pokračovat, tvoji potomci asi moc chytří nebudou." Ani nevěděl, proč ho to napadlo.

,, Neberu! Je to dávno zapomenutý! Chci jen tvou smrt...teď víc než kdy jindy předtím!" rozkřikl se. Netoužil po novém klanu, aspoň ne do té doby, dokud Itachi nezemře.

,, Na to ti neskočím, kdybys to opravdu chtěl, už dávno bys to udělal."

,, V tomhle stavu?" Začal se až nelidsky smát. Byl to smích šílence plný zoufalství a beznaděje. Ztracená víra v něco snad i kdysi možného, ale nyní nemožného mu ukázala směr k takovému stavu.

,, Nemusel jsi se do něj dostat, " opáčil. Sasuke na to nic neřekl, jen se dál smál.

,, Přestaň, nejsem na to zvědavej, " řekl klidně. Sasuke se svezl podél zdi a znovu se rozplakal. Položil levou ruku na pravé rameno a pravou ruku na levé, aby vytvořil vlastní objetí, při tom si představoval, že ho objímá máma. Na chvíli se cítil šťastný. Itachiho napadla omluva. Ale teď měl sto chutí rozesmát se taky, když na to pomyslel. Za to všechno...? Musel by se dočista zbláznit, kdyby teď řekl "odpusť mi". Sasuke se klepal zimou a strachem, ale iluze mámina obětí ho aspoň trochu držela nad vodou...aspoň po psychické stránce, ale ze zimy mu začínalo brnět v konečcích prstů. Přece jen byl pořád nahý.

,, Nechtěl by ses obléct?" Podotkl. Bylo to necitlivé, to ano, ale pochyboval, že by jeho plášť nerozcupoval na kousky, kdyby ho přes něj znovu zkoušel přehodit. Sasuke nechápal, jak může být tak hrubý. Po tom všem mu říct, aby se oblékl a pak mu rovnou může zaplatit a poslat ho pryč. Doopravdy se cítil jako děvka. Přesto všechno toužil, aby se tak Itachi zachoval, aspoň by mohl konečně odejít.

,, Eh..." Itachi si bezradně vjel rukou do vlasů. Nakonec ho přecijen přikryl pláštěm. Sasuke ho mlčky přijal, bylo mu trochu tepleji, ale pořád mrzl. Zvedl se ze země a přišel k Itachimu. Přitiskl se na jeho hruď, aby mi bylo tepleji, připadal si hloupě, ale nic jiného mu nezbylo. Nehodlal tu zmrznout. Vlastní smysly měl tolik otupělé, že si sotva plně uvědomoval, co právě udělal. Itachi se rozhodl to nijak nekomentovat. Jednou rukou ho objímal a druhou měl v jeho vlasech. Sasuke se klepal, těžko říct jestli víc strachem nebo potupou.

,, Ale notak..." Sasuke se od něj odtáhl, jeho hlas ho probral z tranzu. Vzápěti se ale ještě víc rozklepal.

,, Ty nevíš, co chceš, viď?" Vzal mu bradu mezi palec a ukazováček. Sasuke na něj mlčky koukal, nevěděl, co má na to říc. Toužil jen po teple a spánku. Itachi mu naposledy vtiskl na rty polibek než ho nechal propadnout se do říše snů. Sasuke měl neklidnou noc plnou hrůzných snů. Vrtěl se a kopal polekaně okolo sebe. Jeho starší bratr ho opatrně položil na zem vedle sebe a z oblečení, které mu před pár chvílemi strhal, mu udělal jednoduchý polštář pod hlavu. Plášť mu natáhl výš až ke krku. Sasuke se po minutce probudil, protože ho tvrdá zem tlačila do zad. Byl za to ale rád, všechno lepší než ty hrozné sny.

,, V pořádku?" zeptal se Itachi, když viděl, že se probouzí. Sasuke na něj vyjeveně zíral. Nechápal, na co se ptá, až později mu to došlo, ale stejně neodpověděl.

,, Už je to pryč." Jemně mu pocuchal vlasy.

,, Není." Natočil hlavu na stranu.

,, Ah..."

Sasuke si přitáhl kolena k sobě a podíval se zpět na něj. ,, Pustíš už mě, když jsi dostal, co jsi chtěl?"

,, Ne."

Jeho mladší bratr se toužil zeptat proč, ale vzápětí si to rozmyslel. Lepší nevědět. Proč by měl odcházet od někoho, na koho čekal celou věčnost? Pomyslel si Itachi. Vlastně...na tomhle setkání závisel celý jeho život..pokud vůbec ještě. Ukončil iluzi.

,, Co po mně sakra ještě chceš?!?" nevydržel to mladší Uchiha a začal na něj přímo ječet.

,, Klid," řekl prostě.

,, Tak odpověz!"

,, Už jsem odpověděl." Prsty mu přejel po rtech. Byl tak roztomilý.

Sasuke jen podrážděně zavrčel. ,, Nevšiml jsem si."

,, Klid, Sasuke. Spěcháš snad někam?" Zúžil oči. Odpovědí mu bylo jen tiché povzdechnutí.

,, Hmm.." Přejel mu rukou po stehně. Sasuke od něj odvrátil pohled. Nechtěl, aby ho znovu znásilnil, i když věděl, že to určitě ještě jednou přijde.

,, Neboj se, už to neudělám.." Řekl, když spatřil jeho výraz. Sasuke se viditelně uklidnil, ale pořád se bál. Jeho trýznitel ho políbil na ucho.

,, Není ti zima?" zeptal se. Sasukem projela naprosto neočekávaná vlna vzrušení. Bylo to neskutečně zvláštní, co s ním v takovém chladu udělal Itachiho teplý jazyk.

,, No?" Sasuke nedokázal odpovědět, nechtěl prozradit svoje vzrušení, proto si jen přitáhl jeho plášť blíž ke krku. Navzdory jeho odtažitému chování si ho Itachi k sobě natiskl. K jeho překvapení mu mladší bratr vůbec neodporoval, byl příliš zesláblý a unavený. Rukou mu přejel po vlasech, po zádech a tam se zastavil. Sasuke cítil, jak jím při jeho dotecích probíjí elektřina, nedokázal ten pocit jinak popsat. Nechtěl ho uvnitř sebe, nechtěl, protože to bylo děsivě příjemné. Nahánělo mu hrůzu, co s ním bratrovy doteky dělaly. Itachi pocítil okolo sebe zvláštní atmosféru. Jako by chtěl, aby se ho dotkl. Možná...si to jen namlouvá. Sasuke se snažil dostat z jeho dosahu, nechtěl už čelit vlastnímu rozumu, který ho právě nechutně podrazil. Tento den se zapíše do historie největším ponížením nejmladšího žijícího Uchihy.

,, No dobře.." Odtáhl se. Sasuke se celý schoval pod Akatsuki plášť a snažil se udržet slzy pod víčky. Uchihové nikdy nepláčou. Vlastní smysly ho podle zradily, rozum dočista opustil. Jinak se nedokázal vysvětlit, proč se svévolně posunul blíž k tolik nenáviděnému bratrovi. Možná jen jeho tělo toužilo po teplu a už odmítalo poslouchat rozum, který mu ho neustále odepíral. Přitom to lakavé teplo je tak blízko.