Stále vykazuješ špatné chování! 13

Tak jo...až nechutně moc jsem to zamotala s Orochimarem a Tsunade, snad to pochopíte :D. Ale měl to být takový menší dáreček pro moji Kinušku a jinak to nešlo :D.

Ještě jedn pecku mám, Fugaku dostal tatínka :D ...Madaru :D. Mně fakt nenapadlo, v jakým jiným vztahu by k němu mohl být. Na bratra je moc starý, na bratrance taky, na strýce se mi nehodil...

---

Bolest ho po jedné skleničce alkoholu rozhodně nepřešla, proto do sebe začal lít jednu za druhou. Sakura to po nějakou dobu tolerovala, ale po sedmé sklence se její schovívavost vytrácela. Vyrvala mu skleničku z ruky a dala ji z jeho dosahu, láhev se sakém taktéž. Sasuke vrhl po lahvi zkroušený výraz, ale neopovážil se pro ni natáhnout. Přejel si rukou po obvazu, jakmile se dotkl rány, prosákla na povrch tmavě rudá krev. Rychle roztáhl dlaň, aby to Sakura neviděla. Hlavu si položil na stůl a zhluboka dýchal. Sakura ho chytila za ruku a pohladila po vlasech. Chtěla mu dopřát aspoň trochu útěchy.

,, Co když se stane něco mámě, tátovi nebo Itachimu?" zeptal se spíš sám sebe.

,, Ty teď mysli hlavně na to, aby ses moc nehýbal. Stejně by si jim tam k ničemu nebyl."

,, Bojím se o ně. Určitě to není prvně, kdy chce někdo využít tátova postavení, ale nikdy nepřišli k nám do domu...aspoň co si já pamatuju," řekl Sasuke vyrovnaně, sice se klepal nervozitou, ale chtěl si zachovat chladnou hlavu a klidnou mysl.

,, Netrap se tím, podle toho, co říkáš, v tom tvůj otec umí chodit."

,, To říkáš jen proto, abys mě uklidnila. Zapomínáš, že vím, o co se snažíš...pořád na mě zkoušíš ty svoje psychologický rozbory!" rozkřikl se na ni. Hned na to si začal uvědomovat, že to asi trochu přehnal, ale neomluvil se. Čím víc mluvil, tím víc ho bolela ta rána.

,, Já se ti jen snažím pomoct," řekla Sakura na svou obhajobu. ,, A jestli budeš tak křičet, tak tě tu ještě najdou a dodělaj."

,, Možná by to tak bylo lepší," procedil skrz zuby.

,, Tak nemluv." Napomenula ho.

Podle intenzity hlasu se k Sasukemu a Sakuře nebezpečně blížil mladík vyslaný svým šéfem. Ty dva si ani neuvědomovali, jak skvělé vodítko mu poskytli. Jejich jediným štěstím bylo, že se muž v domě nevyznal a na jedno ucho neslyšel, proto nějakou dobu nemohl přijít na to, odkud přesně ty hlasy přichází. S neobvyklou opatrností nakukoval do všech místností, odkud se mu zdálo, že se ozývají hlasy. Štěstí ho potkalo až v kuchyni. Pevně sevřel v upocených rukou zbraň, rozrazil nohou dveře a vpadl dovnitř, než stačil udělat cokoliv dalšího, skácel se k zemi s nožem v hrudníku.

Sakura jen vyvalila oči a nějakou dobu sledovala strnulé tělo na zemi.

,, Sasuke, kde jsi se proboha něco takového naučil?"

,, Na to se mě ptáš, když už znáš mého otce?" opáčil. Zaťal ruku v pěst a silně jí uděřil do stolu.

,, Bolí to hodně?" zeptala se Sakura soucitně.

,, Mám pocit, že ta kulka zajíždí hlouběji a hlouběji," zaúpěl.

,, Měl bys do nemocnice, ta krev pořád dost prosakuje."

,, A řekneš mi, jak se tam asi dostaneme?!" vyštěkl na ni. Nechtěl se tak zachovat, ale z větší části ho ovládala nesnesitelná bolest. Sakura se na něj nemohla dívat, chtěla mu pomoct, ale nevěděla jak.

,, Za předpokladu, že se dokážeš zvednout z té židle a podaří se nám nějakým zázrakem projít okolo těch chlápků, úplně normálně."

Sasuke se na ni podívaljako na blázna, ale zkusil to. Opřel se o stůl a s jednou rukou na hrudi se začal pomalu stavět na nohy. Udělal jeden pomalý krok, bolelo to, ale nechtěl to přiznat ani sobě, ani Sakuře. Postupně se posouval stále blíž ke dveřím, překročil kaluž krve z toho mrtvého vyděrače a pokračoval dál. Sakura šla za ním stejně pomalým tempem, ohlížela se pořád dozadu, jestli je někdo nesleduje. Naštěstí se jim nikdo do cesty nepletl, nejspíš předpokládali, že je ten mrtvý v kuchyni vyřídí.

Sakura rychle doběhla ke svému autu, odemkla ho a na druhé straně otevřela Sasukemu dveře.

,, Budu muset napsat otci aspoň smsku," řekl Sasuke namáhavě.

,, Myslíš, že bude mít čas si ji přečíst?"

,, Až to všechno skončí, tak mě bude hledat a pak jo...pak si ji přečte...doufám."

Sakura na to nic neřekla, jen nastartovala auto a začala přemýšlet, kde tu mají nemocnici.

,, Miláčku, nemocnice je na druhou stranu," upozornil ji Sasuke s ironickým podtónem.

,, Promiň, ale já to tu neznám," odvětila klidně. Snažila se být chápavou, když má Sasuke to zranění, navíc jako psycholožka by to měla zvládat na jedničku, ale Sasuke ji začínal doopravdy štvát.

V nemocnici si ho naštěstí převzali lékaři, takže měla chvilku pro sebe na to, aby se plně uklidnila. Sasuke jí nechal svůj mobil, aby za něj napsala otci sms zprávu, ve které mu měla všechno vysvětlit. Chvíli si v rukou s mobilem pohrávala, ale nakonec se přece jen pustila do psaní...

V nemocnici proseděla necelé dvě hodiny, než jí přišli říct, jak na tom Sasuke vůbec je. Kulka zasáhla část kosti, jak se dozvěděla. Chtějí si ho tam ještě nějakou dobu nechat na pozorování, ale to prý odmítl s tím, že se zranil při tréninku střelby a Sakura je jeho zákonný zástupce, tudíž může rozhodnout, jestli tu zůstane anebo odejde. Byla z toho trochu vykolejená...především ze Sasukeho lží, ale nic neprozradila a zachovala se podle toho, co Sasuke nalhal lékařům.

,, Proč tu nechceš zůstat?" zeptala se ho nechápavě, když byli sami.

,, Proč? Protože jestli jim otec nevyhoví, jakože nevyhový, tak půjdou po mně a po Itachim. Tady bych byl snadným cílem, hned mě tu najdou," vysvětlil Sakuře s nevídaným klidem...aspoň u něj nevídaným. Nejspíš mu dali nějaká analgetika, jinak si to nedokázala Sakura vysvětlit.

***

Fugaku se nehodlal přizpůsobit žádným podmínkám. Nikdo mu nebude přikazovat, co má dělat a už vůbec nikdo si nesmít dovolit zneužít jeho moci.

,, Tak jak se domluvíme?" zeptal se starší prošedivělý muž.

,, My dva se nemáme na čem domlouvat, maximálně na tom, že tě odprásknu, jestli okamžitě nevypadneš z mého domu."

,, Jak zábavné." Ukázal muž svůj zlatý chrup. Pomalu se zvedl z křesla a stařeckým krokem udělal pár kroků vpřed. Přiložil Fugakovi zbraň ke spánku, nic neřekl, jen se znovu děsivě usmál. V tu chvíli úsměv na jeho tváři ztuhl, protože bůhvíodkud přicházející kulka mu provrtala rameno. Fugaku využil nastálé příležitosti, podrazil starci nohy a zmizel mu z dohledu.

,, Mikoto, miláčku, bylo to úžasný, ale málem si mi prostřelila hlavu," řekl Fugaku mírně podrážděně, zatím co si kontroloval rameno. Kulka ho trochu škrábla, ale nic vážného to nebylo.

,, Promiň, ale jinak to nešlo. Ty se teď hlavně zajímej o to, jak se jich zbavíš, já půjdu zkontrolovat Sasukeho."

,, Jestli vůbec ještě žije," namítl Fugaku tiše. Mikoto ho stejně slyšela, ale nic na to neřekla. Takovou myšlenku si upřímně ani nechtěla připustit. Otevřela dveře do chodby a snažila se zachytit jakékoliv hlasy.

Fugaku se zatím snažil z bezpečné vzdálenosti trefit kteréhokoliv z mužů. Věděl, že po tomhle si bude jejich dům žádat trochu větší opravu, ale on ani neplánoval, že by tu po takové události mohla jeho rodina zůstat.

,, Sasuke tam není," řekla Mikoto za Fugakovými zády, ten ji tam nečekal, tudíž mírně naskočil leknutím.

,, Někde tu být musí...není s Itachim?"

,, Itachiho jsem od té události vůbec neviděl. Určitě budou spolu, nedělej si starosti." Pohladil ji po tváři.

,, Jsem v pořádku, jen jsem byl tady za tátu odeslat příkaz k propuštění toho jejich Yakamiho," ozval se Itachi. Na tváři mu hrál hrdý úsměv, čím víc se usmíval, tím víc Fugaku bledl.

,, Děláš si ze mě srandu, že jo? Dokázal bych to i bez toho!"

,, Uklidni se, ještě jsem ti to nedořekl celé. Když ho propustí, budeš ho mít v rukou ty, když ti nevydají babičku, můžeš jim ho odprásknout před očima, potom už si každý předem rozmyslí, než po tobě bude chtít něco podobného."

,, Stejně je to blbost, nikdy...nikdy se nepleť do mých záležitostí," řekl Fugaku se vší vážností.

,, Díky té tvé záležitosti Sasukeho postřelili. Klid, Sakura ho nejspíš odvezla do nemocnice, viděl jsem je z okna, ale to na situaci nic nemění."

Fugaku na to nic neřekl, jen doplnil zásobník ve zbrani, vešel do obývacího pokoje, chtěl si promluvit s těmi vyděrači...malinko pozměnil Itachiho plán.

,, Nuže, už jsi dostal rozum?" Ukázal stařík znovu svůj odporný úsměv.

,, Rin Yakami byl právě propuštěn...teď moje matka."

,, Lituji, ale tím, že sis nepřečetl dopis, jsi ji odsoudil k..." Rukou naznačil podříznuté hrdlo. ,, Ale můžeš být rád, že teď nechám tvou roztomilou rodinku být...mimochodem, jestli plánuješ podraz, můžeš se rozloučit s dalším členem rodiny."

***

Tsunade vedla do své kanceláře sotva šestnáctiletou dívku a posadila ji na židli naproti svému stolu, kam obvykle sedali noví odsouzenci.

,, Ta je nová?" zeptal se právě přicházející Kakashi, vešel, aniž by zaklepal.

,, Ne ne, ta tu zavřená nebude. Teď prosím odejděte a nerušte nás." Ukázala Tsunade na dveře. Kakashi jen kývl, že rozumí a odešel.

,, Kin, dcero, dnes ti konečně představím tvé dvě mladší sestry a otce. Budeš teď žít s námi. Mrzí mě, co se tehdy stalo. Nechtěla jsem tě dát pryč, ale moje rodina říkala, že by je ten skandál zničil. Když jsem se potom vdala za jiného muže, než tvého otce, nešlo to už vůbec, ale teď to bude všechno jinak. Budeme žít s tvým otcem a..."

,, Už dost, tohle mi říkáš vždycky a já ti pokaždé opakuju, že to chápu," namítla dívka, vztekem se jí chvělo celé její útlé tělo.

,, Já vím, ale tvůj výraz a postoj říká úplný opak."

,, Mami, proč jsem sem musela?" Vpadla dovnitř Mitsuki. Kin jí sjela podezíravým pohledem.

,, To je Kin, tvá starší sestra...vlastní sestra. Před tebou jsem měla ještě jedno dítě. S tvým otcem chodím už od střední a tehdy jsem prvně otěhotněla, jenže Orochimaru musel tehdy odjet a mně o tom nestačil říct. Zůstala jsem sama a rodiče rozhodli, že se o mojí Kin nesmí nikdo dozvědět. Jenže teď, když budu žít s vaším otcem, si můžu Kin vzít zpět, takže doufám, že spolu budete dobře vycházet."

,, Cože?!" rozkřikla se Mitsuki. Připadala si tolik vyjímečná. Její matka, Tsunade, si po celou tu dobu myslela, že ji má s Jiraiyou a nebýt jejích testů DNA, nikdy by se to nezjistilo. Byl to zvláštní pocit. Cítila se tak vyjímečně. Po celý svůj dosavadní život žili všichni s vědomím, že má za otce Jirayiu a nakonec jím byl mámin tajný milenec...A najednou je tu nějaká tajná dceruška, kterou měla její povedená maminka ještě před ní. Všichni se jí budou snažit vynahradit ty roky v děcáku. Necítila žádný soucit...jen vztek.

,, Mitsuki, Kin, vyzvedneme vaši mladší sestru u babičky a pojedeme za otcem. Musíme všechno zařídit, promyslet..."

***

Fugaku naštvaně přimhouřil oči, i když s takovou zprávou počítal, hnulo to s ním...byla to jeho matka. Sice si nikdy nebyli příliš blízcí, vychovála ho spíš chůva, ale to nezmění nic na tom, že mu zemřela matka.

,, Vypadněte," řekl rázně zbylým mužům. ,, Yakami byl propuštěn, takže tu už nemáte co dělat, doufám, že už se nikdy neuvidíme."

Muži se jako na povel začali zvedat, suveréně došli ke svému autu a odjeli.

Fugaku se okamžitě začal zajímat, kde má mobil, musí zajistit, aby Yakamiho sledovali a při vhodné příležitosto ho odpráskli. Možná by měl zařidit, aby ho přivedli na určité místo a tam ho oddělá sám, protože co si člověk neudělá, to nemá. Než to stačil pořádně promyslet, postřehl, že mu přišla smska od Sasukeho. Moc se mu nelíbilo, že je v nemocnici, kde ho můžou ti cvoci hned najít. Musí ho poslat pryč...někam hodně daleko. Jediné místo, které ho napadlo, bylo u jeho otce, Madary, v Mexiku. Od doby, kdy se jeho rodiče rozhodli žít odděleně s ním mluvil jen párkrát, ale byl si jistý, že Sasukeho návštěva ho potěší. Vždycky ho měl rád, to on ho naučil té neskutečné aroganci a nepoddajnosti.

***

,, Otec mi poslal zprávu, že se máme hned vrátit, má pro nás nějakou novinu."

,, Máme? To se ta novina týká i mě?" Podivila se Sakura.

,, Asi už tě bere jako rodinu, ale připrav se na to, že otcovy novinky nikdy neznamenají nic dobrého."

,, Uvidíme." Sakura ho chytila za ruku a odvedla ho k parkovišti k autu. Nechtěla to tu zbytečně protahovat. Sasuke se ale v půli cesty zastavil, chytil se za hlavu, jako by měl každou chvíli padnout do mdlob.

,, Není ti dobře?" zeptala se Sakura polekaně. Najednou zbledl, nemluvil, jen se držel za tu hlavu.

,, Za to můžou ty analgetika...to bude v pohodě." Nadechl se a udělal pár kroků vpřed. Před očima se mu míhali zvláštní věci, ale dělal, že vidí naprosto normálně. Sakura ho podezíravě sledovala, myslela si o tom své, jenže neměli času nazbyt, proto nic nenamítala. Jen ho znovu chytila za ruku, otevřela mu dveře od auta, počkala, až si sedne a rychle odsud zmizeli.