Já rozmazlenec a má sladká růžovláska (nová verze) 8

Po dlouhém uvážení jsem se rozhodla pro tuto povídku, potom napíšu Kostlivce, když zbyde čas, potom tu novou a nakonec Stále vykazuješ špatné chování! :D

Mimochodem, mojí drahé sestřičce Kin neporučuji tenhle díl číst, trefil by tě šlak.

---

Sasuke se rukou pohladil po poloprázdném břiše, ještě by něco s chutí pozřel, ale v jeho dosahu se už nic poživatelného pro upíra nenacházelo.

,, Sasuke, kde je ten papoušek?" zeptal se Fugaku. Věděl, že jeho syn má po každé prsty ve všem podivném, co se v jejich domě děje. Neviděl jediný důvod, proč by to teď mělo být jinak.

,, Jak to mám vědět?" Nadhodil výraz naprosté nezúčastněnosti. Raději se potichu vytratil zpět k sobě do pokoje, rozhodl se tam zůstat tak dlouho, dokud se celá situace sama neuklidní. Vždyť je to jen papoušek, nemůžou ho rozebírat celý den.

,, Sasuke, tak kde je? Děda se zblázní, jestli si s ním něco udělal!" Sasuke si v pokoji tiše povzdechl, možná by měl všechno lehčí, kdyby konečně svým rodičům řekl, co se s ním stalo. Nemůže za tu nehodu, která z něj udělala upíra ani za svůj hlad.

,, Říkám, že o něm nic nevím ani nevím, že tady vůbec ňákýho papoucha máme." Sasuke prošel s chladným pohledem okolo svého otce, vzal si ze stolu to nejčervenější jablko a s pomalým krokem opustil dům, aby nevzbudil u otce podezření, že utíká před spravedlností.

,, Kam jdeš?" zeptal se Fugaku podrážděně ještě dřív, než stačil vzít Sasuke za kliku.

,, Za Orochimarem. To nesmím?"

,, Samozřejmě...bež." Sasuke mu s radostí vyhověl. V nemocnici se snad dozví, jak to s Orochimarem doopravdy vypadá, podle toho se potom zachová. Uvítal by tam i Sakuru, ale netroufal si jí teď zavolat, má vlastních problémů víc než dost. Na druhou stranu tam nechtěl jít sám, jestli mu skutečně umírá nejlepší kamarád, nezvládne to. Trochu ho teď mrzelo, že se v dětství nekamarádil s nikým jiným než s Orochimarem, vydrželo mu to až do střední a teď už mu nezůstane nikdo, jestli Orochimaru...Nechtěl na to ani pomyslet. Se srdcem těžkým jako balvan šel směrem k nemocnici. Mohl jet metrem nebo autobusem, ale během cesty si aspoň může v klidu promyslet, jestli v krajní nutnosti změní Orochimara v upíra nebo ho nechá raději zemřít. Strčil ruce do kapes a zvolnil tempo, aby získal ještě víc času. Jediné co tím ale získal, bylo ještě těžší srdce a pocit na zvracení. Těsně před tím, než vešel do nemocnice, se zhluboka nadechl. Tohle bude ta nějtěžší zkouška odvahy, kterou kdy podstoupil. Na recepci chvíli bojoval s jednou nepříjemnou zdravotní sestrou, než ho vůbec k Orochimarovi pustili, ale když ho viděl na lůžku v tak bídném stavu, řekl si, že by možná bylo i lepší, kdyby ho k němu nepustili.

,, Můžeš mu i něco říct, ale asi ti neodpoví," sdělil mu doktor naprosto neutrálním tónem hlasu, očividně takové zprávy sděloval často.

Orochimarovi hrál na tváři vyrovnaný úsměv, vypadalo to, že jen spí.

,, Bude žít?" zeptal se Sasuke doktora těsně před tím, než odešel.

,, Na to je těžká odpověď, mladíku." To Sasukeho moc neuklidnilo, tím pádem ho lékař nevědomky podpořil v plánu udělat z Orochirama upíra. Odhrnul Orochimarovi vlasy z krku, aby měl lepší přístup k tepně, ale na poslední chvíli si to rozmyslel. Nedokáže tak důležité rozhodnutí učinit sám.

,, Sasuke, nedělej to," uslyšel za sebou neskutečně povědomý hlas ani nepostřehl, že někdo vstoupil do pokoje. Prudce se za sebe otočil, aby identifikoval narušitele.

,, Sakuro!" Srdce se m rozbušilo štěstím, nečekal ji tu.

,, Nemohla jsem tě nechat udělat takovou blbost." Povzdechla si smířeně.

,, Jak jsi věděla, že sem přijdu zrovna dneska a v tuhle hodinu?" zeptal se s podezíravým tónem v hlase.

,, Neboj, nesleduju tě. Čekám tu na tebe už od rána, bylo mi jasné, že budeš chtít Orochimara ještě vidět."

,, Čekáš tu proto, abys mi řekla, že to nemám dělat? Nechtěla si včera náhodou, abych se rozhodl sám?"

,, Chtěla, ale večer se mi to proleželo v hlavě, nemůžeš to udělat bez Orochimarova vědomí a souhlasu." Sasuke se se smířeným pohledem otočil k oknu. Sakura má pravdu, ale jak se má Orochimara zeptat, když je v bezvědomí? Na to mu už určitě ani Sakura neodpoví. Odvrátil pohled od okna a podíval se utrápeně na svého nejlepšího přítele. Nezbývá mu nic jiného, než ho ponechat jeho vlastnímu osudu. Nevěděl, co víc má v téhle chvíli pro něj udělat. Sakura se lehce dotkla jeho tváře. Chtěla mu říct, že se z toho Orochimaru určitě dostane, ale nechtěla v něm živit zbytečně nějakou naději, když může být všechno na konci úplně jinak. Trochu ji zarazilo, když ucítila na své ruce něco vlhkého, ale vzápětí jí došlo, že i muži pláčou...Nesnažila se ho utěšit, když se mu chce plakat, tak ať pláče, aspoň se mu trochu uleví.

,, Půjdeme?" Setřel si rukávem z tváří slzy.

,, Dobře." Chytila ho za ruku a odvedla pryč z nemocničního pokoje. Hned za dveřmi na oba dopadla tíseň a smutek. Sasuke měl pocit, že ho opouští navždy. Jakmile se za nimi zavřely dveře, chtěl se vrátit zpět.

,, Přijdeme za nim zase zítra." Stiskla mu Sakura pevněji ruku.

,, Mám hlad." Pustil se Sasuke její ruky a utíkal k východu. V Sakuře hrklo, nechtěla si ani představovat, co se chystá Sasuke pozřít. Pro jistotu běžela hned za ním, aby nikomu neublížil. K její hrůze ho ale nikde neviděla. Nechápala, kam mohl tak rychle zmizet, vždyť šla pár vteřin po něm. Možná šel do paruku naproti nemocnici. Rychle se rozhlédla a přeběhla přes silnici rovnou mezi stromy. Do obličeje jí šlehla vystouplá větev s jehličím. Na jehličí ulpěly kapky její krve. Okamžitě se chytila za poraněné místo. Z kapsy vytáhla mobil a v potemnělém displeji si prohlížela svou tvář. Od oka až k okraji brady se tam táhl ošklivý šrám. Po kapsách hned začala hledat papírové kapesníčky, ale jak po marném hledání zjistila, je asi zapomněla doma. Nechala raději šrám šrámem a pospíchala k cestě, doufala, že tam Sasukeho najde. Sotva se stačila pořádně rozhlédnout, když ho spatřila sedět na lavičce s hlavou sklopenou k zemi. Pomalým krokem se k němu vydala. Mlčky si sedla vedle něj.

,, Je ti dobře?" zeptala se ho, ač odpověď znala.

,, Ne, mám hlad," procedil namáhavě skrz zuby.

,, Zasytí tě něco jiného krom krve?" Podívala se na něj s obavami.

,, Kéž by ano." Uchechtl se bolestně.

,, Vydrž to do večera, seženeme ti něco v lese."

,, Houbaře?" zeptal se ironicky.

,, Já myslela spíš zvíře." Sakura to jako vtip nebrala.

,, Vždyť já vím." Sedl si na lavičce do tureckého sedu. Chytil Sakuru za bradu, natočil si ji tak, aby jeden druhému hleděl do očí a opřel si čelo o to její. Dřív, než se stačila zeptat, o co mu jde, ji políbil. V první moment ho chtěla odstrčit, i když mu řekla, že s ním pro dobro všech zůstane, nebrala sebe a jeho jako každý normální pár, ale protože se nesnažil o nic perverznějšího, nechala ho.

,, Nemiluješ mě, viď?" zeptal se zklamaně. ,, Jen se do toho všeho nutíš." Odvrátil od ní pohled.

,, Říkala jsem ti, že tě nemiluju, ale pokusím se o to, ty mi jen musíš slíbit, že nebudeš ubližovat lidem." Nic jí na to neřekl, jako by nevěděla, že pro ni udělá všechno na světě. Na začátku ji vnímal jen jako dočasnou zábavu, ale dnes...Chtěl ji držet v náručí, slyšet od ní i něco jiného než jen poučky a ,,nemiluju tě". Musí tomu asi dát více času, už jako dítě slýchal, že by měl oplývat větší trpělivostí. Tiše si nad svým životem povzdechl, nikdy nebude tak skvělý, aby si Sakuru zasloužil. Položil si hlavu do jejího klína, chtěl zahnat ty špatné myšlenky a s tím mu dokáže pomoci jedině její beprostřední blízkost. S ní si připadal jako izolovaný od okolního světa, s ní se cítil jako jediný člověk na planetě, pán všeho. Sakura ho něžně vískala ve vlasech, brala ho už aspoň jako přítele, ale v podvědomí tušila, že nic víc se z toho v nejbližší době nevyklube. Nikdy se nedokázala doopravdy zamilovat. Občas si připadala jako neskutečný sobec, na každém viděla hlavně chyby, se kterými se nedokázala smířit a to jí především bránilo v tom, aby se někdy hluboce zamilovala. Navíc Sasuke má chyb plno, ještě k tomu všemu vlastní tu největší...ubližuje...vlastně snad ubližoval nevinným lidem pro uspokojení vlastních potřeb.

,, Co chceš do večera dělat?" zeptal se jí Sasuke se zájmem. Ve skutečnosti ale nemyslel na nic jiného než na hlad.

,, Říct všechno Tenten." Sasuke nejdřív nechápal, na co Sakura narážela, až o pár vteřin později mu došlo, že ji hloupým nedopatřením přeměnil v upíra.

,, Zjistí to sama." Snažil se jí přesvědčit, ale když viděl její zamračenou tvář, raději nic víc neříkal.

,, Bude potřebovat naši pomoc...hlavně tvou. Konekonců je to tvoje vina."

,, Dobrá, ale necháme to až na zítřek." Pokusil se smlouvat, k jeho údivu Sakura souhlasně přikývla. Nechala si Sasukeho hlavu položenou ve svém klíně a hladila ho tak dlouho ve vlasech, dokud neusnul. Modlila se, aby okolo nešla Karin, na hádky s tou primadonou neměla dnes absolutně náladu. Návštěva u Orochimara ji odrovnala podobně jako Sasukeho. Ze všeho nejvíc si teď přála ležet doma v posteli a zabývat se jen holčičími blbostmi, ale jejímu pošetilému přání dnes nebylo zhůry požehnáno. Naproti tomu Sasuke si začínal teď dnešek užívat. Zpráva o Orochimarově bídném stavu ho sice zdrtila, ovšem společně strávený čas se Sakurou to minimálně ze třetiny vynahrazoval. Při představě, že spolu stráví i večer, se mu na tváři rozlil spokojený úsměv.

,, Á, koho to tu jen máme?" uslyšel v polospánku nepříjemný hlas.

,, Odejdi!" rozkřikla se Sakura na příchozího. Sasuke přemýšlel, jestli má předstírat, že spí nebo si to s dotyčným vyřídit sám místo Sakury.

,, Zbláznila ses, viď?" Tohle se už Sasukemu přestávalo líbit, otevřel oči, aby si pořádně prohlédl narušitele.

,, Zase ty, blonďáku?" Ušklíbl se škodolibě, když před sebou spatřil Naruta.

,, Naruto, prosím odejdi, nic nevíš." Snažila se Sakura vše řešit s mírem a klidem.

,, Běž...nebo ti to řeknu ručně." Nepřestával do něj Sasuke rýt, a protože byl Naruto vznětlivě povahy, okamžitě po Sasukem vystartoval.

,, Okamžitě se nechte!" rozkřikla se Sakura na oba ještě dřív, než se jeden druhého dotkl. ,, Naruto, vážně odejdi. Já se Sasukem chodím, mám právo s ním trávit čas...sama," upozornila ho Sakura výhružně. Taková věc jí šla těžko přes pusu, ale nemohla jinak, navíc mluvila jen čistočistou pravdu. Se Sasukem doopravdy chodí, sice nepatří mezi ty běžné páry v Japonsku, to však na situaci nic nemění a Naruto by to měl respektovat, ať už s tím souhlasí nebo nesouhlasí. Naruto se chvíli tvářil, že to úplně nepochopil, ale tak jako tak mu nezbývalo nic jiného, než se vzdálit.

,, Natřela jsi mu to," řekl Sasuke uznale.

,, Ty na mě ani nemluv! Taky jsi ho hned nemusel provokovat," osopila se na něj. Sasuke chtěl hned říct, že vypadá tak roztomile, když se rozčiluje, ale raději o tom pomlčel, při jeho smůle by ho ještě víc seřvala.

Do setmění zůstali společně v parku, po celý ten čas spolu prohodili jen málo slov. Sasuke by se s ní obětavě bavil o čemkoliv, ale Sakura sama žadné téma nenadhodila a Sasuke upřímně raději spal. Trápil ho hlad, jež měl šanci zahnat až v podvečer, kdy ho nikdo neuvidí.

,, Sasuke, vstávej." Zatřásla jím mírně, když se zapadlo slunce za obzor. Jeho vybledlé rty a mdlý pohled ji děsil, bylo na něm zřetelně vidět, jak ho nedostatek potřebné stravy vyčerpává. Vypadal jako jedna z těch mrtvol, kterým při pohřbu její otec odříkával poslední modlitbu.

,, Co se děje?" zeptal se omráčeně.

,, Setmělo se, jestli chceš jíst, máš nejlepší příležitost."

,, Nezvládnu to," řekl zcela vážně.

,, Cože!?" Sakura se zděsila, plně nepochopila, co tím myslel.

,, Ne v tomhle stavu. Sotva chodím, natož abych lovil..."

,, Co mám dělat?" zeptala se odhodlaně, ale uvnitř ji zříral strach.

,, Ty nic. Já musím..." Zvedl se z lavičky a popošel mezi stromy. Zmoženě se opřel o jeden z jehličnanů, dál v tomhle stavu nemohl pokračovat. Pozorně se rozhlížel po svém nejbližším okolí, jestli nespatří něco vhodného k vysátí. Vše se ale za přítomnosti lovce v nejvyšší tichosti schovalo. Dnes si připadal naprosto nemožně, obvykle ho žádná jeho kořist nepostřehne. Musí to vydržet do zítřejšího rána a doufat, že doma najde aspoň něco s nízkým obsahem krve.

,, Kam jdeš?" Běžela Sakura rychle za ním.

,, Domů, snad něco seženu tam," řekl s neskrývanou pochybností.

,, Doprovodím tě." Chytila ho sebejistě za ruku.

,, Proč?" zeptal se překvapeně, ale zároveň potěšeně. Něco takového by od ní nečekal.

,, Kdyby se ti při cestě udělalo zle." Chtěl jí říct, že zle je mu už dávno, místo toho však řekl pouhé: ,, Děkuju." Opravdu cítil vděk. První dívka, která při pohledu na něj neomdlévá a nestará se pořád jen o to, jak kdo vypadá.

Domů dorazil v pořádku, jen ho mrzelo, že se Sakury ani nezeptal, jak to teď zvládá se svými rodiči. Přece jen nemá jeho nejmilejší o nic lehčí život než on. Naštěstí se jí může zeptat zítra, slíbila mu další společnou návštěvu u Orochimara v nemocnici. Teď ale neměl myšlenky na nic jiného než na jídlo. S hladovým pohledem otevřel v kuchyni lednici. Pohled na jogurty ho okamžitě vyděsil, nic takového ho nenasytí.

,, Zklapni," ozvalo se skřehotavě u stolu. Sasuke leknutím naskočil. Ten hlas mu připomínal dědečkova papouška, jenže toho vysál. Co to tedy má znamenat? Asi si na to bude muset posvítit, stiskl vypínač u linky. K jeho hrůze na stole v kleci seděl na bidílku stejně nechutně zbarvený papušek, kterého tak krutě zbavil života. Nechápal, kde se tu ten opeřenec bere.

,, Zklapni," opakoval papoušek jediné slovo, které znal. Sasukemu po pěti minutách úmorného přemýšlení došlo, že musel otec koupit nového papouška, když kvůli němu ráno tolik vyváděl. Nejspíš si bude muset nadcházející ráno pro dědečka připravit dalšího papouška...Sasuke otevřel vrtkavou klícku a vytáhl z ní svou večeři. Opeřenec vyděšeně pípnul, ale hned po té následovalo hrobové až mrtvolné ticho.

Ráno se cítil naprosto svěží. Když se prohlédl v zrcadle, měl sytě černé oči a karmínově zbarvené rty. Věděl, že musí v co nejbližší dobře pozřít něco velikého, aby si takový vzhled udržel, ale na to má zatím času dost. S veselým pobrukováním šel do kuchyně ke snídani, kde bude muset přes svůj největší odpor sníst to, co mu připravila maminka. Kdysi to všechno miloval, teď mu však nepřipadala chutná ani jeho zamilovaná rajčata. On sice do kuchyně vyrazil s veselou náladu, ale zkroušené pohledy rodičů mu sebraly úsměv ze rtů. Očividně truchlí pro papuška, jejich smutek doopravdy nechápal.

,, Co se stalo?" Dělal nechápavého.

,, Sedni si." Přisunul mu Fugaku židli. Když si Sasuke nesedl, sám ho chytil za rameno a zatlačil na židli.

,, Tak co je?" zeptal s nezájmem.

,, Dnes ráno volali Orochimarovy rodiče," začal Fugaku zlehka, ,, že Orochimaru zemřel." I když Sasuke seděl na židli, zatočil se s ním celý svět. Kdyby Sakuru býval neposlechl, mohl teď Orochimaru žít, sice by se z něj stal upír, ale žil by! Do krve se mu vyplavilo příliš hormonů, měl chuť něco rozbít....někoho zabít. Nejhorší bylo, že jeho myšlenky se točily jen okolo toho, koho považoval za viníka, okolo Sakury.