Smrtelná touha 22.
Nemůžu uvěřit tomu, že vážně něco zveřejňuju. Vím, že si většina z vás říká - co je na tom najít si 10 minut na zveřejnění již napsané povídky. Jenže ta povídka potřebuje ještě přečíst a opravit chybky. A to sežere už více času než pár minutek. Nebudu si tu vylívat srdíčko a stěžovat si, jak je medicína těžká, stačí že brečím doma a příteli na rameni. Nicméně teď mám tak trochu nedobrovolně čas... jistý učitel nám odmítl všem dát zápočet, všechno ostatní mám hotové, takže... není moc co řešit. Nicméně se stejně musím pokusit ten zápočet získat a učit se, ale jekikož jdu na přezkoušení až někdy po v půlce února, je relativně čas. Tahle povídka mě fascinuje od chvíle, kdy jsem já nastoupila na medicínu a Vita na práva. Opravdu jsme ji začaly psát, kdy jsme ani jedna stoprocentně nevěděla, co budeme studovat. Náhody se stávají... A aby těch náhod nebylo málo, můj přítel je taky na právech, ovšem to je tak jediné, co má můj život společného s touto povídkou. To ale nic nemění na tom, že mě...
Komentáře
Okomentovat