V koncích 3

Překvápko?

Ájinka zase něco ,, inteligentního" napsala :D. Mno asi to bude stát za prd, ale já se vážně snažila. Jen mám poslední dobou vylitej mozeček. Musím stihnout do konce května přečíst 4 knížky a napsat ročníkovku. Nechce mě rovnou někdo zabít? Protože tohle fakt nestíhám.

---

Sasuke se probudil něco málo po šesté hodině, nemohl spát. Věděl, že je s ním někde v pokoji Hikaru, přesto ze sebe stáhl triko a kalhoty na spaní, aby se mohl převléknout. Pomalu se začal smiřovat s tím, že ho bude mít každý den i noc za zadkem bez nároku na soukromí. Když o tom tak přemýšlel, nepřišel vlastně na nic, k čemu by mu soukromí mohlo posloužit - dívku ani tajemství nemá a to, že před ním musí být nahý už nějak přežije. Horší by bylo, kdyby ho měla na starosti dívka. V tu chvíli mu problesko hlavou, že Hikaru je jen krycí jméno, takže ve skutečnosti může být pod maskou i holka. Jakmile si ale vybavil Hikarův hlas, okamžitě takový nápad zavrhl. Místo hloupých myšlenek popadl do ruky tužku s papírem a utíkal ven. Těsně před dveřmi se zastavil.

,, Jdu se jen promuvit s Narutem, tak se neukazuj," řekl někomu, koho nebylo vidět ani slyšet. Myslel tím Hikariho. Potřeboval s Narutem mluvit a on by je určitě vyrušoval v domnění, že mu chce Naruto ublížit.

Odpovědi se mu nedostalo, ale doufal, že to znamená souhlas.

Lehce zaklepal na dveře a čekal, až někdo přijde otevřít. Ve dveřích se nakonec objevila rozespalá Kushina.

,, Asi jsi přišel za Narutem, viď?" zeptala se, zatímco se snažila pořádně otevřít unavené oči.

,, Ano. Omlouvám se, že ruším tak brzy, ale Naruto mě vážně děsí," řekl se vší vážností.

,, V pořádku, ale kdyby se dělo něco vážného, doufám, že mi to řekneš." Nahodila Kushina přísný pohled.

,, Samozřejmě." Donutil se k falešnému úsměvu.

Když vešel do Narutova pokoje, blonďák ještě tvrdě spal, proto s ním nešetrně zatřásl.

,, Co tady sakra chceš?!" vyjekl překvapený Naruto.

,, Promluvit si o tom včerejšku." Posadil se Sasuke na okraj jeho postele.

,, To nemohlo počkat na odpoledne?"

,, Ne, tak mluv, co jsem ti udělal?"

,, Ty se ještě ptáš?!"

,, Nejsem si vědom toho, že jsem něco provedl."

,, A to s Hinatou bylo jako co?!" Nepřestával Naruto zvyšovat hlas.

,, Co s Hinatou?" Sasuke netušil, o čem to tu mluví.

,, Dobře jsem vás dva spolu viděl."

,, Ty asi mluvíš o tom společným obědě. Chtěla se mě jen zeptat na něco ohledně mise," snažil se mu to Sasuke vysvětlit.

,, Nedělej ze mě blbce. Dobře jsem viděl, jak jste se k sobě nakláněli."

,, Jsem na kluky," řekl Sasuke se sklopenou hlavou.

,, Cože?!" vykřikl Naruto tak moc, až Sasuke poprskal.

,, Přeber si to v hlavě, až se mi budeš chtít omluvit, budu poslouchat." S těmito slovy se Uchiha zvedl z jeho postele a pomalu se vracel do sídla klanu. Úmyslně šel co nejpomaleji, aby pobyl chvíli na čerstvém vzduchu. Snažil se všemi smysly vnímat Hikariho přítomnost, ale skoro to vypadalo, že zmizel. S každou uplynulou minutou začínal pociťovat čím dál větší volnost. Že by ho ten ANBU skutečně nechal samotného?

Sedl si na okraj útesu a sledoval, jak vlny rozbouřeného jezera naráží do skalisek. Přemýšlel, jaké by to asi bylo, kdyby se v těch vlnách jeho tělo bezmocně zmítalo. Nechápal, kde se v něm takové myšlenky berou, ale bylo to vzrušující. Pomalu se postavil na nohy, aby lépe viděl na na jezero. Jeho pozornost uputal jakýsi předmět pohupující se na vlnách. Chtěl ho mít, držet ho v rukou. Opatrně slezl po písčitém svahu dolů, při tom se přidržoval trsů trávy, aby nesjel do vody. Když pod nohami ucítil kamenitou pláž, pustil se trávy a rozhlédl se po hladině. Snažil se očima vypátrat onen předmět. Vlny si ho navzájem předávaly, jako by si s ním hrály. Sasuke si sundal boty a pomalými kroky vstoupil do studené vody. Natahoval ruku po oné věci, ale pořád byla moc daleko. Viděl, že bude muset hlouběji do vody. Když mu už omývala kolena, mohl vidět, že vlny si hrají s malou slaměnou panenkou. Ať natahoval ruce sebevíc, nemohl na ni dosáhnout. Udělal ještě jeden váhavý krok, nečekal ale, že v těch místech končí mělčina. Voda se mu dostala až ke krku. Vlny začaly nabírat na síle. Vypadalo to, že celou dobu čekaly právě na takový okamžik. Toužily se zmocnit jeho těla, chtěly si s ním hrát stejně jako se slaměnou panenkou. Sasuke to naprosto ignoroval, pořád se natahoval po panence.

Hikaru ho zmateně sledoval ze svého úkrytu na břehu. Každou chvíli se mu Sasukeho záměr zamlouval čím dál méně. Začínal mít pocit, že ten kluk neuvažuje hlavou. Je přece ninja, mohl jít po hladině jezera pomocí chakry a ne se bezhlavě vrhat do vody. Pomalu ho přestávalo bavit sledovat, jak si zahrává se životem. Rychlostí sotva viditelnou se rozběhl po hladině vodní plochy. Popadl Sasuke za zápěstí a vytáhl ho na hladinu jezera.

,, Pusť mě! Už jsem ji skoro měl!" zakřičel na něj Sasuke dotčeně.

,, Promiňte mi, ale nebudu se tu na vás dívat, jak se pokoušíte o utonutí."

,, Tse..."

Hikaru si neslyšitelně povzdychl. Popadl Sasukeho do náruče a přenesl se s ním na pevninu.

,, Měl byste se převléknout, nebo nastydnete."

,, Ty mi nebudeš radit!" okřikl ho mladý Uchiha.

,, Nerad to připomínám, ale mám se starat o vaší bezpečnost, takže se půjdete okamžitě převléknout."

,, Co tohle má společnýho s bezpečím?" zeptal se nakvašeně.

,, Chráním vás před nachlázením. Rýma a kašel jsou pro vás nebezpečím."

To si snad dělá srandu, proběhlo Sasukemu hlavou.

Když ho Hikaru znovu vzal do náruče, došlo mu, že to myslel vážně.

,, Hned mě pusť!" zaječel na něj vztekle.

Hikaru mu s radostí vyhověl, ale až v jeho pokoji.

,, Prosím vás, převlékněte se," požádal ho mírným tónem.

,, Na to zapomeň, mně je fajn," odsekl mu mladý Uchiha.

,, Ach...vy jste nepoučitelný," konstatoval Hikaru zklamaně. Bez Sasukeho svolení otevřel jeho skříň, vytáhl z ní čisté triko a kalhoty.

,, Tak převléknete se?" zeptal se, zatímco mu podával v natažené ruce suché oblečení.

,, Ne. Ukliď to zpátky."

Hikaru si ho za zápěstí přitáhl blíž k sobě a začal ze Sasukeho i přes jeho námitky stahovat mokré oblečení. Bylo to těžké, když se Uchiha bránil zuby nehty, ale zvládl to. Obléknout se do suchého už mu pomáhat nemusel, protože zůstat před cizím člověkem nahý se Sasukemu rozhodně nechtělo. Vyrval mu kalhoty i triko z rukou a pohotově to na sebe natáhl.

,, No vidíte, že to nebolelo a vy jste kvůli tomu dělal takové caviky."

,, Nemluv na mě úchyle!" obořil se na něj.

Hikaru mu na to nic neřekl. Nadávky drzého spratka ho neurážely. Když ale Sasuke sršel jedním sprostým slovem za druhým, přestalo ho to bavit a raději se mu ztratil z dohledu. Pořád zůstával v jeho těsné blízkosti, ale nechodil mu na oči.

Sasuke začal chodit po pokoji jako lev v kleci. Přemýšlel, jak to zařídit, aby za sebou toho nechutného ANBU nemusel pořád vláčet. Čím rychleji chodil, tím víc zakopával o své vlastní věci. Nakonec si vlastní nepozorností málem ukopl palec. Sekl sebou na postel a chytil se za bolavou nohu, která začala v okolí palce okamžitě natékat. I přes bolest Uchiha doskákal po jedné noze do kuchyně, aby mohl z lednice na bolístko vytáhnout led. K jeho děsivému zjištění, tam žádný nebyl. Doskákal znovu do svého pokoje a s úpěním se položil na postel.

Hikaru se v tu chvíli opět ukázal. Vzal sklenici vody a s pouhými slovy ,, ice make" ji zmrazil. Led podal Sasukemu. Ten jen zvedl nosík nahoru a pravil: ,, Já tvou pomoc nepotřebuju."

,, Ale ano, potřebujete, přestaňte ze sebe dělat hrdinu, přede mnou to nemáte za potřebí," řekl Hikaru naprosto vyrovnaně a znovu mu zmizel z očí.

Sasuke zabalil led do kusu látky a přiložil ho na bolavé místo. Samou únavou, jakmile položil hlavu na polštář, usnul.

Když se okolo jedenácté večer probudil, napadla ho zvláštní myšlenka - kdy Hikaru spí? Kdy jí? Stará se o něj celý den i noc, tak jak tohle dělá?

Nešlo mu to na rozum, ale nijak zvlášť nad tím nepřemýšlel. Raději se dobelhal do kuchyně pro něco k jídlu.

,, K večeři se chodí takhle pozdě?" zeptal se Fugaku překvapeně.

,, Já se vzbudil až teď," upozornil ho Sasuke na jistou podstatnou věc.

,, Vlastně je to dobře. Potřebuju s tebou mluvit."

,, O čem?" Podivil se.

,, Zítra bude mít Hikaru volno, chci, aby si strávil víc času s rodinou...aspoň přes víkend."

Sasuke se líbezně usmál, bylo to po dlouhé době, kdy od svého otce slyšel dobrou zprávu.

***

Druhý den vstal Sasuke s nebývale dobrou náladou. Nejdřív chtěl jít poděkovat otci za tak geniální nápad. Zaklepal na dveře jeho pracovny, a když se dlouo nic neozývalo, všel dovnitř. Na stole ležela veliká kupa papírů na vrchu s informacemi o jednom ANBU. Na tváři se mu objevil škodolibý úsměv, když zjistil, že je na něm napsáno Hikarovo jméno. Pravé jméno z toho nevyčetl, ale dozvěděl se adresu. Přemýšlel, jaký by to pro něj asi byl šok, kdyby ho přišel navštivit.

Sasuke rychle vyrazil, aby se stihl vrátit dřív, než se všichni vzbudí a stačí zjistit, že zmizel.

Nechápal, jak takový opatrný ANBU mohl nechat odemčené dveře. Proplížil se do jeho ložnice a pomalu se nadklonil nad jeho hlavou. Překvapilo ho, že s ANBU maskou i spí. Opatrně chytil šňůrky vzadu, aby mu mohl masku sejmout, přesně v ten moment ho Hikaru popadl za ruku.

,, Ať vás to ani nenapadne," pohrozil mu.

Sasuke byl naprosto ohromený, nevydal ze sebe jediné slůvko.

,, Teď vás odvedu k vašemu otci a řeknu mu, co jste tu prováděl."

Hikaru vylezl z postele. Na sobě měl jen trenky a masku.

Sasukemu se naskytl pohled na jeho vypracované tělo. V tu chvíli ho napadla zlověstná myšlenka. Lehce chytil Hikara za ramena a dýchnul mu na krk.

,, Vážně to musíš říkat otci?" zeptal se svůdným hlasem.

,, Co to proboha vyvádíte? Za prvé to na mě neplatí a za druhé, vy byste se mnou stejně nic neměl a to hned ze dvou důvodů: máte panický strach ze sexu a já jsem ještě k tomu jen obyčejný ANBU."

,, Nemám panický strach ze sexu!" štěkl po něm naštavaně.

,, Ne?" zeptal se Hikaru nedůvěřivě. Přišel k němu blíž a rukou mu naznačil, ať si sedne na jeho postel. Kleknul si k Sasukeho nohám na zem a rukou zajel pod jeho triko až k lemu kalhot.

Sasuke bez pohnutí seděl na Hikarově posteli.

Když ANBU začal Uchihovi rozepínat knoflík u kalhot, se slzami ho Sasuke odstrčil.

,, Zbláznil ses?!" zeptal se třesoucím hlasem, zatímco polykal slzy.

,, Já vám to říkal. Bojíte se, tak na mě příště nezkoušejte tak přihlouplé hry."

Sasuke na to nic neřekl, jen dál usedavě plakal.

,, Promiňte mi to, ale s vámi to prostě po dobrém nejde," řekl Hikaru jemně. Z pohledu na plačícího Sasukeho mu bylo divně. Cítil, že to trochu přehnal. Věděl, co se mu stalo a přesto tohle udělal.

,, Uklidněte se. Já vás teď odvedu domů a nic vašemu otci neřeknu, hlavně už přestaňte brečet," ujistil ho.

Sasuke se začínal pomalu uklidňovat. Myslel si, že už je to všechno za ním, ale očividně nebylo.

Gomen, že je to tak krátké, ale vážně toho času není teď moc.