V iluzi bezmoci 1/3 (ItaSasu)

S Májou už nějaký ten pátek píšeme ItaSasu povídku, jen nejasné, kolik bude mít částí, ale jeden ,,malý" kousek tu máte :D. V roli Itachiho Mája, v roli Sasukeho Ája.

---

Sasuke se ještě jednou rozmáchl katanou a zasadil tak Danzouovi poslední a smrtelnou ránu. Jediný důvod, proč ho zabil, byl, že se mu prostě a jednoduše připletl do cesty - stal se pro něj nežádoucí osobou. Kdyby věděl, že tenhle člověk může z části za smrt jeho klanu, měl by o důvod víc proč ho zabít. Takhle mu nevěnoval nijak zvláštní pozornost, obešel Danzouovo tělo a skácel se k zemi, jeho chakra klesla na minimum.

,, Jeden by řekl, že se bojíš."

,, Vážně? A čeho?" odsekl.

,, Já bych ti klidně pomohl," ozval se škodolibý smích. Potom už se ze tmy dívaly jen rudé oči.

Sasukemu se dostal do nosu prach, okamžitě začal kašlat, schválně neotevíral oči, aby se mu prach nedostal ještě tam.

,, Vážně obdivuhodné, že jsi dokázal zabít někoho takového." Přiměl se vystoupil ze stínu.

Sasuke se namáhavě nadechl, chtěl něco říct, ale zakuckal se prachem.

Přišlo mu to tak směšné. On se snad zadusí dřív, než se mě zbaví. Úšklebek.

Sasuke se povýšeně ušklíbl. Znovu chtěl promluvit, ale radši se o to nepokoušel, ještě by mu do úst nalítal další prach.

Prohlížel si ho. Místo svého malého bratříčka tu teď vidí skoro muže. Vyrostl.. a zkrásněl..moc. Skoro se lekl, jak na tohle začal myslet. Utnul to.

Sasuke se pokusil udělat pečeť, aby se mohl teletransportovat, ale na něco takového byla jeho chakra vážně příliš malá.

Prach na chvíli ustoupil. Hleděli si teď tváří v tvář. Palcem a ukazováčkem mu stiskl bradu a zvedl ji,aby mu viděl do obličeje.

,, Pořád ty stejné oči. Jsi směšný."

,, Chcípni...kryso," zmohl se pouze na tato dvě slova.

,, A co budeš dělat až tě jindy zastihnu nepřipraveného?" Řekl si pro sebe, ,, Ale tentokrát neodejdu ." Usmál se. Opřel se o zpola vyvrácený kmen nějakého stromu. Jen tak nezaujatě se díval, jak tam leží vyčerpaný. A znovu zahlédl svého malého bratříčka...kdysi dávno. Ten obraz mu zničehonic vyvstal z dávných vzpomínek.

Sasuke se ani nepohnul, jediné co se měnilo, byla jeho tvář. V mysli mu vstávali různé představy.

První kapky deště utvořily malé skvrnky na Sasukeho tváři, nabíraly na počtu a vsakovaly se do kimona. A ten druhý, co tam stál opřený o ten zubožený strom, se díval, jak ho ta voda postupně máčí. Byl to krásný pohled. Pamatoval si, jak jednou běželi domů promočení. Jak z něj pak sundával mokré oblečení a sušil mu vlasy. A on se jen usmíval a v těch očích mu zářila ta krásná a radostná světýlka. Zase jednou ho chtěl schovat před deštěm...jako tehdy...pohladit ho po vlasech. Zavrtěl hlavou. Na co to, sakra, myslím?! Proč teď?

Sasuke se začal třást zimou. Déšť ho částečně probral.

Itachi si všiml těch záškubů na jeho víčkách. Usmál se nad tím. A zase se musel v duchu okřiknout.

Sasuke pomalu otevřel oči a bolestně se nadechl.

,, Dobré ráno...i když se už stmívá," řekl. V jeho tónu bylo poznat pobavení.

,, Zhebni..."

,, Ale, ale," komentoval to Itachi.

,, Ne- ..." Sasuke to nedořekl, protože znovu omdlel.

,, Hm, měl jsem si vzít knížku." Svezl se podél kmenu stromu do sedu.

,, Proč tu pořád seš?" zeptal se ho Sasuke po třech hodinách, když načerpal trochu sil.

,, Pravda. Asi si dělám jenom planý naděje, že čekám, až mě konečně dorazíš. Nebo jsi snad zapomněl?"

,, Nezapomněl, ale proč...proč mě nezabiješ, když by si to teď s přehledem zvládl. Nemůžu se bránit."

,, Do mrtvol já nekopu. Navíc...by to byla škoda jen pro tebe. Celé ty roky žiješ jenom pro tuhle chvíli. Chtěl bys zemřít tak potupně? Bylo by to k vzteku, že? Dávám ti tu možnost, aby se tak nemuselo stát."

,, Oba dobře víme, že já tě teď v nejbližší době zabít nedokážu, tak proč tu, kurva, pořád stojíš?!"

Proč vlastně? Uvědomil si. Bavilo ho snad se na něj dívat? Ano? Jinak si to nedokázal vysvětlit.

,, Je přece pěkné se po dlouhé době vidět,ne?"

Sasuke se zamračil, nechápal, co mu na tom přijde pěkného.

Mlčel. Jentak tam stál opřený o ten kmen, založené ruce. Trochu to bolelo. Ale co čekal? Stát se shinobim vlastně znamená obětovat všechno...city, rodinu...ale on si tu cestu vybral. Pro dobro většiny. Rvalo se to v něm, div se nerozlétl na kousky...všechny ty pocity.

Sasuke se pomalu zvedal ze země. Prošel okolo Itachiho, jako by tam ani nebyl. Bolela ho ta skutečnost, že nemůže nic dělat, ale kdyby se teď o něco pokusil, zbytečně by vyplýtval chakru, protože Itachi by jeho útoky odrazil.

,, Konečně jsi mě našel a teď chceš promrhat svoji šanci? Myslel jsem, že budeš bojovat až do úplného vyčerpání. Tak nerad si připouštěl, že nechce, aby odešel...

,, Proč? Nejsem už ten malý blbý Sasuke. Vím, že momentálně nemám šanci tě porazit. Necháme to na jindy," řekl a měl se k odchodu.

,, Nemáš, protože si myslíš, že nemáš." Krajina se mírně zavlnila, obloha zrudla a mraky zčernaly. Přemístil se přímo za jeho záda a rukou mu zakryl oči. ,, Navíc od tebe něco potřebuju a na to opravdu nehodlám čekat."

Lehce jím otřásla zima. Necítil nic jiného než chlad. Netušil, co má jeho bratr v plánu a snad to ani tušit nechtěl.

,, Ne, oči ti brát nebudu, na to jsou moc hezké. " Proč hyzdit tak pěkné tělo? Ruka se přesunula na tvář a pohladila ji, palec přejel po rtech. V duchu si nadával do idiotů, co to, sakra, dělá. Ale ono to...nešlo. Prostě to nešlo.

Sasuke se viditelně zatřásl. Co to s ním proboha dělá? Proč se ho dotýká? A takhle?! Začala se ho zmocňovat panika. Chtěl rychle od něj...Počkat...Co když si s ním hraje? Schválně ho provokuje a potom se mu bude smát, že naletěl. Tak to tedy ne!

,, Vždycky se budeš třást, viď? Kdy tomu bylo jinak? Řekni, Sasuke...bojíš se mě? "

,, Táhni!" zakřičel na něj a odstrčil ho od sebe. Udělal jeden zbrklý krok vpřed, aby odsud rychle zmizel, ale nohy se mu zamotaly. Místo toho, aby zmizel, se poroučel k zemi.

,, Ale, ono to ani chodit neumí. " Rýpl si.

Sasuke jen vzteky zkřivil tvář, ale nic neříkal.

,, Tak odpovíš mi? Já bych to rád věděl...Vlastně, ony už ty reakce. "

,, Já nepostřehl, že by ses na něco ptal," zasyčel.

,, Nerad se opakuju ale zeptám se znovu. Bojíš se mě? Určitě aspoň trochu, že? " Bavilo ho to. Protože tady o všem rozhodoval on a nikam mu nemohl uniknout.

,, Pche...bát se tě?...Už ne." Dal se do hrozivého smíchu.

Chtělo se mu zvednout ho za límec ze země, svázat mu ruce, zatlačit ho ke stěně, tisknout ho k sobě tak, až bude křičet. Prostě mu ukázat, kdo se bude smát jako poslední.

,, Víš, proč se třesu? Je mi zima, ty idiote," dal se opět do smíchu. Postavil se znovu na nohy a vrávoravým krokem se dal do pohybu.

,, Pořád zapomínáš, že tady určuju já, co se bude dít." Pomocí očí mu zabrání v pohybu a přemístí se za něj. Chytí ho vzadu za vlasy, otočí k sobě a vpije se do jeho očí.

,, A teď chceš dělat jako co?" Začal se nekontrolovaně smát. Nevěděl, co se to s ním děje, ale připadal si jako pod vlivem návykových látek. Možná už doopravdy zešílel. To honění za bratrem mu skutečně neprospívalo.

Neodpověděl, protože sám neznal odpověď. Tohle se mu nepodobalo. Ty oči...co ho přinutilo nevzít si je? Donutil se o pár kroků zacouvat. A pak si najednou uvědomil, co má tenhle výbuch pocitů v něm samém znamenat. Ať to bylo jakkoliv zvrhlé a absurdní... chtěl ho.

,, Couváš? Čeho se bojíš?" Nepřestával se smát. Nerozuměl tomu, ale přišlo mu to všechno k smíchu. Nechápal, co se to s Itachim stalo, avšak, bylo mu to srdečně jedno.

Zmizel a znovu se objevil za ním. Už ho nebavilo takhle pořád obcházet. Když už věděl, co chce, chtěl to teď. A ne čekat na další setkání. Byl u něj tak blízko, že mohl cítit jeho vůni. Rozlilo se mu z toho po těle příjemné teplo. Dýchl mu na krk.

Sasuke se najednou přestal smát. Tohle postrádalo veškerou logiku. Co to, kurva, dělá?! Běželo mu hlavou. Po zádech mu z toho přeběhl mráz hrůzy a zděšení.

,, Bojíš se mě?" Přejede mu prstem po rtech. ,,Ale proč?" Už se ani neposlouchal. Možná opravdu zešílel. Ale po tom všem.. měl tak trochu právo na šílenost. Nebo ne? Pomyslel si.

,, P-přestaň, není to vtipný," pokusil se o chabý vzdor. Celé jeho tělo se roztřáslo. Není to jen jedna z dalších Itachiho iluzí? To přece nemůže být skutečnost, uklidňoval se.

,, Jsi nádherný..." zašeptal mu do ucha.

,, Ne..." Viditelně se mu rozklepala kolena. Nervózně těkal očima ze strany na stranu, jak usilovně přemýšlel, o co mu jde. Nakonec mu to došlo. ,, Chceš ze mě udělat děvku pro svoje parťáky?" Nic lepšího ho nenapadlo.

,, Někoho tak krásnýho jim nenechám," pořád ještě šeptal. A teď už to věděl zcela určitě. Chtěl ho...chtěl ho, strašně moc.

,, Zbláznil ses?!" vykřikl poplašeně. ,, Tohle není vtipný!" Rozhněval se.

,, Hmm, takyže to nedělám za účelem pobavení..." Jemně ho zatahá za jeden pramen vlasů.

,, Táhni pryč!" zakřičel zoufale. Ani si nechtěl představovat, co bude následovat. Přece ho tu neznásilní. Vždyť ho jako malé děcko neustále viděl po boku dívek. Musí to být žert.

,, Máš tak krásné oči..." zamumlal, i když mu neviděl do tváře. Jemně ho kousl do ucha a nehnul se ani o píď.

Sasuke se okamžitě zapřel o jeho hruď. ,, Nech mě být!" doslova zaječel. Určitě si dělá jen legraci, kdyby ne, tak už se na něj dávno vrhne a neotálí tak. Takhle to přeci násilníci dělávají, opakoval si.

Přitáhne si ho k sobě zpátky a nakloní se k němu. Nejdřív jen tak laská jeho rty, ale pak to promění ve vášnivý polibek.

Sasuke se nehty zaryje do jeho hrudníku. K něčemu takovému nesmí dojít. Vždyť je to jeho vlastní bratr!

,,Tak už mě netrap.." Rádoby zaprosí a pokusí se o nový polibek.

,, Nech mě být," zavzlyká. ,, Já to nechci!" zakřičí vzápětí odhodlaně.

,,Pššt.." Přitiskne si ho k sobě. ,,Však to po tobě hned nechci."

,, Já to nechci nikdy a vůbec!" Snažil se ho od sebe odstrčit.

,,Ty se toho bojíš, co?"

,, Nebojím! Ale nechci s tebou chrápat!" zavrčel výhružně. Vůbec se mu nelíbila ta představa, že by byl u Itachiho v posteli a...radši nemyslet.

,, A proč ne?" Pobaveně se ušklíbne.

,, Nebudu s pát s klukem a už vůbec ne s vlastním bratrem!" vykřikl rozhořčeně.

,, Popravdě...vůči holkám z tvé strany panuje těžký nezájem, nemám pravdu? Zkoušel jsi to vůbec někdy? "

,, C-co je ti do toho?" zeptal se překvapeně.

,, Snad se nestydíš?" Krátce se uchechtl.

,, Jediné, za co se stydím, jsi ty!" zařval mu do obličeje. Teď mu ego vystoupalo o několik příček.

Bolelo to. Zahodit zbytek života kvůli němu a pak se dozvědět tohle. Tak tohle jsi přehnal. Pleskla facka. Nevěděl, kde se to v něm bere.

,, Co si myslíš? Že mě převychováš?" začal se mu smát.

,, I kdybych chtěl, bylo by to marný. Někoho tak tvrdohlavýho jsem totiž ještě v životě neviděl."

,, Stačilo by, kdybys mi nechal rodiče, ty svině!"

Odpovědí mu bylo jen zaryté mlčení.

,, Copak, už sis přiznal, že si neskonalá krysa?" Užíval si tu chvíli, kdy měl navrch.

,,Kéž by to bylo tak jednoduché.." Odvrátil pohled a neznatelně povolil sevření.

,, Ty šmejde, co to na mě vůbec zkoušíš?! Chceš odpuštění, lítost?! Naser si, brácho!" opáčil jízlivě.

,, Kéž by to bylo tak jednoduché..." Odvrátil pohled a neznatelně povolil sevření.

,, Ty šmejde, co to na mě vůbec zkoušíš?! Chceš odpuštění, lítost?! Naser si, brácho!" opáčil jízlivě.

,,Nechci ani jedno. Lítosti je dost ve mě na to, abych ji chtěl ještě od jiných. Dobrou noc." A uspal ho očima.

Sasuke se probudil ve vlhké temné místnosti. Nechápal, jak se tam dostal, ale nakonec si přece jen vzpomněnl na Itachiho slova:,, Dobrou noc." Použil na něj mangekyou.

Něcí ruka mu přejela po tváři, vedle ucha ucítil teplý dech.

Věděl, kdo to je, ale odmítal si to přiznat. Nechtěl to...nechtěl být jeho hračkou.

Objal ho kolem pasu a natiskl se na něj.

Nebyl schopný promluvit. Chtěl pryč a rychle. Vůbec se mu nelíbilo, co jeho bratr dělá.

,, Proč se pořád bojíš, když jsi to ještě ani nezkusil?" zaskučel mu do ucha, olízl mu kůži na krku a jemně ji skousl.

Sasuke tiše vzdychl, přestože nechtěl, ale uvnitř byla zima a Itachiho jazyk byl tak hřejivý.

Uslyšel to, zúžil oči a tiše se ušklíbl. Vrátil se k tomu místu, sál ho a laskal.

,, D-dost," prosil skrz steny. Nelíbilo se mu to, ale zároveň toužil po tom cítit ho v sobě.

,, Dost? Vždyť to ani nechceš." Žužlal mu ucho.

,, Přestaň..." zavzlykal mezi steny. Jeho mozek vzdoroval, ale jeho tělo po Itachim toužilo.

,, Ale notak, snad se přede mnou nestydíš?" zašeptal mu do vlasů a přejel mu rukou po boku.

,, Ne!" vykřikl a chytil ho za zápěstí. Představa, že by byl před ním nahý se mu vůbec nezamlouvala.

,,Stydíš? Tak já tě toho zbavím." Stáhne ho pod sebe a olízne mu rty.

,, Nesahej na mě!" snažil se ho rukami od sebe dostat. ,, Přece mě neznásilníš!" zakřičel zoufale.

,, Shh.." Položí mu prst na ústa. Chvíli počká, dá ho pryč a políbí ho.

Na chvíli se uklidnil, ale potom zase spustil. ,, Odprejskni!" chytil ho za vlasy.

Ignoruje to. Daruje mu nový polibek a mazlí se s jeho rty.

Sasukeho ho kousnul do rtu až do krve. Silou mi vyrval chomáč černých vlasů.

Odtrhne se a jednu mu vrazí. ,,Ty jsi tak tvrdohlavej..." zasyčí, ale pokračuje, v čem začal.

,, Já ti nepodlehnu!" zaječel odhodlaně a nepřestával se bránit. Kousal, škrábal a kopal.

Rozesměje se, ale nepovolí.

,, Ty kryso!" Snažil se nohou vklínit mezi jeho nohy, aby mu uštědřil bolestivou ránu.

Zadrží mu ruku a políbí ho na krk.

,, Já nechci!" křičel dál.

,,A pročpak?"

,, Nechci spát s klukem, natož s vlastním bratrem!"

,, A proč ne?"zeptá se pitomě, ale hraje si s jeho vlasy.

,, Protože je to prostě nechutný!" Snažil se ho od sebe dostat.

,, A proč je to nechutný?"

,, Jak se můžeš takhle pitomě ptát?! Chápeš, že to nechci! Běž si to zkoušet na někom jiným!" Plivnul mu do obličeje.

Odtáhne se. Posadí se a založí ruce. ,,Byl bych jemný," zamumlá.

,, Já to prostě nechci!" zakřičel znovu. ,, Nech mě jít..." Ztěží se zvedl ze země, ale touha po bezpečí ho hnala dopředu.

,, Jseš v mojí iluzi, hlupáčku."

,, Já si stejně půjdu kam chci," řekl tvrdohlavě.

,,Chci to vidět," řekl posměšně.

,, Grrr...nech mě být...úchyláku," zamručel.

Nechal očima zavlnit oblohu. Vypadalo to jako by se na zem snášel horký vzduch. Chtěl, aby se mu zamotala hlava. Pohledem ho připoutal k zemi a zabránil mu v pohybu.

Sasuke se začal psychopaticky smát. ,, Tohle neuděláš," řekl spíš sobě než jemu. Snažil se sám sebe přesvědčit, že je to jen další z Itachiho her.

,,Myslíš?" Našel očima ty jeho. Teď už ho měl. Donutil ho levou nohu posunout směrem k němu. Pak už to šlo lehce. Už jen pár kroků.

,, Přestaň! Nechceš to udělat," řekl naprosto vážně. Začínal pomalu propadat panice.

,, Právě naopak." Zvedl jeden koutek úst a krátce se uchechtl. Už byl skoro u něj. Teď ho chytil za límec a hrubě si ho přitáhl k sobě. Probodl ho rudýma očima.

,,Právě naopak." Zvedl jeden koutek úst a krátce se uchechtl. Už byl skoro u něj. Teď ho chytil za límec a hrubě si ho přitáhl k sobě. Probodl ho rudýma očima.

,, Děláš si legraci." Zakroutil nevěřícně hlavou. Snažil se pohnout tělem, ale nešlo to. Itachi ho měl celého ve své moci.

,,Vypadám snad tak?" Stiskl mu bradu mezi palcem a ukazováčkem.

Nebyl schopen zareagovat. Ani se nemohl roztřást, připadal si jako hadrová panenka.

Přitáhl si ho k sobě ještě o něco blíž, skoro se dotýkali nosy. Zůžil oči, olízl mu rty a vpil se do nich.

Jeho polibek ani při nejmenším neopětoval. Jak se Itachi věnoval jeho rtům, neovládal plně genjutsu, proto se pokusil o nějaký pohyb. Jediné, čeho dosáhl, bylo, že do něj lehce strčil rukou.

Jen se tomu tiše zasmál a dál laskal jeho rty. Nepolevoval však na ostražitosti.

Chytil se ho okolo pasu, chtěl ho tak odstrčit, ale protože ho měl Itachi ve své moci, vypadalo to, že ho spíš objímá.

,,Ale ano..." Přesunul se na krk, stiskl kůži mezi rty a začal dělat cucflek.

Rozplakal se. Jeho tělo toužilo, aby nepřestával, ale jeho mozek bil na poplach. Přál si, aby přestal, aby ho nechal jít.

,, Ale...proč slzy?" Přestal, opřel se čelem o to jeho, setřel lesknoucí se kapky a zadíval se do černých studánek.

,, Nech mě jít," prosil jako pes. Nechtěl nic z toho. Itachiho doteky laskaly na těle, ale bolely na duši.

Malinko se od něho odtáhl, ale pak se jen usmál a zavrtěl hlavou. ,, Něco tak hezkého si nenechám utéct." Přejede mu prstem po rtech.

Slzy mu tekly proudem z tváří až ke rtům a na krk. Ruce sklouzly z jeho pasu dolů poděl těla. Začal se třást.

Slíbl jednu slzu a stáhl mu vršek kimona. Přejížděl mu rukama po těle, políbil ho a lehce vjel jazykem mezi zuby.

Roztřásl se ještě víc. Byla mu zima a Itachiho tělo se jevilo jako jediný zdroj tepla, ale rozhodl se, že raději zmrzne, než se k němu přitisknout.

Nebylo to nic platné. Stejně to později udělal sám. Protože po prsty cítil, jak mu byla zima. Když se dostal k podbřišku, rozvázal i spodní část.

Sasuke zrudl. Nechtěl být před ním nahý, i když jsou oba kluci. Schválně se snažil nohy držet co nejblíž u sebe.

,, Ale, snad se přede mnou nestydíš.." Vsunul mu ruku mezi kolena a snažil se je roztáhnout od sebe.

Skřípnul mu ruku mezi svými nohami. Nechtěl, aby se dostal výš. Mlčky na něj hleděl a doufal, že přestane.

Vyprostil ruku a prostě mu jen přejížděl po stehnech. Políbil ho na krk a sjížděl rty čím dál níž.

Z úst mu nevyšel jediný stén, naopak začal ještě víc vzlykat. Vůbec se mu jeho něžnosti nezamlouvaly.

Převrátil ho na záda, obkročmo si na něj sedl a naklonil se k němu. Dál ale nic neudělal.

Hleděl na něj s roztěkanýma očima. Absolutně netušil, co má ten blázen v plánu.

Jemně ho políbil na rty, na ucho. Zase znovu .. a stále níž.

Chytil ho za ramena a tiše mu zašeptal do ucha: ,, Prosím, přestaň," prosil plačtivě.

,, Je mi líto, teď už nemůžu přestat.."

,, Kdyby ti to bylo doopravdy líto, tak přestaneš!" vyprskl jedovatě.

,,Tak rád bych přestal.. ale odvádíš mě od toho..." Políbil ho na vnitřní stranu stehna.

Rozklepal se vzrušením, ale malé slzičky pořád opuštěly jeho oči. ,, Jsem nemocný...mám ADIS," řekl tu největší blbost, která ho právě napadla.

Na chvíli přestal a pak se rozesmál. ,, Co mi to chceš namluvit...Že ty se bojíš? Měl jsi vůbec někdy někoho?" Přejel mu po bocích.

,, Co je ti sakra do toho?!" vybuchl. Vůbec se mu nelíbilo, kam tahle konverzace směřuje.

,, Takže ne."

,, Já sex k životu nepotřebuju," zamumlal.

,, Ne, ale můžeš si ho jím zpříjemnit. Ukážu ti jak moc.." Znovu mu skousl ucho.

,, Nemám zájem. A už vůbec nechci, abys mi to ukazoval zrovna ty!" vyštěkl.

, ,A kdo teda? Vždyť jsou tu jen ti, které nechceš."

,, Jak můžeš vědět, koho já a chci a nechci?!" začal na něj řvát.

, ,Nu, vždycky z tvé strany panoval těžký nezájem." Navzdory jeho zuřivosti byl dokonale klidný.

,, Víš snad o každé vteřině mého života, že tohle tvrdíš?!" Už neřval, teď přímo ječel.

,, Šš.." Položil mu prst na rty. ,, Vždycky tě chtěla spousta holek...a ty?" Větu doplnil jen letmým úsměvem.

,, Blbe, to mi bylo dvanáct, v tý době mě fakt nezajímalo nic jinýho, než jak se ti pomstít a koneckonců mě nic jiného nezajímá ani teď. Tak si laskavě přestaň domýšet!" nepřestával ječet. Ještě před pár vteřinami mu viděl do tváře, jak se směje jeho zuřivosti. V příští chvíli tu však nikdo nebyl. Zmizel.

Sasuke nervózně těkal očima z místa na místo. Vážně ho nechá jít? Dlouho se nerozpakoval. Rychle se zvedal ze země, aby mohl co nejdřív vypadnout. Dlouho to však netrvalo. Něčí teplý dech se mu otřel o krk. Zavázal mu oči. ,, Jaké si myslíš, že to je, když nevidíš?"

Rychle se chytil za šátek, chtěl si ho sundat. Takhle neměl vůbec žádné ponětí, co Itachi dělá nebo chce dělat.

Uvázal ji dost pevně. Zkroutil mu ruce za záda. ,, Dobře si zapamatuj tu chvíli, kdy tě někdo připraví o zrak." Palcem mu přejel po rtech a strčil ho do úst.

Nečekal to, málem se začal dusit. Stiskl ruce v pěst a snažil se z úst dostat jeho prst.

Připadalo mu to tak roztomilé, ta snaha dostat ho od sebe pryč. Jak mu nemá šanci vzdorovat. ,, Uvolni se," zašeptal.

Sasukemu se stáhl žaludek hrůzou. Proč se má proboha uvolnit? Co chce dělat?

Klekl si a stáhl ho k sobě. Donutil ho si na něj sednout. Vjel mu rukou mezi nohy.

Ať se Sasuke snažil jakkoliv, nohy k sobě už dát nedokázal. Snažil se z něj dostat, ale nešlo to.

,, Dej tu ruku pryč!" vykřikl nakonec zoufale.

,, Ne," řekl prostě a pokračoval.

Začal se na něm všemožně kroutit, ale tím víc se otíral o jeho ruku. z úst mu unikl sotvaslyšitelný sten.

,, No vidíš že to jde," políbil ho na ucho, ,, Když se chce." Dodal ještě.

,, Ne-e...nechci," zašeptal, ale nevědomky se začal pohybovat proti jeho ruce.

,, To vidím."

Donutil se přestat. Nehnutě seděl na jeho klíně a znovu se začal třást. Připadal si jako dobytek, že podlehl.

,,Ne, jen pokračuj.." Uchechtl se. Přejel mu prty po podbřišku.

,, Nechci pokračovat!" vykřikl. Jeho úd pomalu ochabl.

,, Najednou." Zúžil oči, ale jeho ruka zůstala tam, kde byla.

,, Prostě nechci. Nejsem takový čuně jako ty!"

To be continued :D