Paprsky noci II.- Náznaky

Nakonec to netrvalo zase až tak dlouho. Olympiáda nebyla nijak významným rušícím faktorem takže oznamuji, že jsem jako jediná ze třídy postoupila do praktické části (laboratorní práce), která se koná tento týden, a pokud to vyjde, vydám se směr krajské kolo :)

K povídce samotné bych ani nic moc neřekla, jen mi pořád připadá, že je to málo akční. Takže jsem se rozhodla neříct úplně všechno během jednoho dílu a trochu si s vámi pohrát ve formě různých náznaků ;).
Minule se nám tu objevila nová postava a dnes se o ní něco málo dozvíme.

Užijte si tuto část^^.

---

Temná, šedivá pláň. Nedala se ani s jistotou určit její rozloha. Zatažené nebe, které se nad ní rozprostíralo, působilo ještě pochmurněji.

Žádné hvězdy, jen chladný a bledý měsíc, vypadající jako oko jakéhosi tajemného pozorovatele. Tak moc se lišil od toho ve skutečném světě.

Pustina byla téměř holá, až na pár osamocených stromů. Byly jako mrtvé. Pařáty vylézající ze země, které polapí každého kdo se byť jen přiblíží.

Nefoukal tu žádný vítr, ani sebemenší vánek. Nebyla zima, ale ani nijak zvlášť teplo. Vzduch okolo byl skoro dusivý.

Stín, který dopadal na vše kolem, splýval s temnou scénou. Stojící postava, zahalená v potrhaném oděvu. Nebylo jí vidět do tváře. Kolem bylo rozeseto několik příšer- hollow, zkroucených v nepřirozených polohách, jako okvětní lístky nějaké ohavné květiny. Pomalu se rozpadaly na prach, až z nich nic nezůstalo. Vzduch okolo této tajemné postavy byl ledově chladný a nasáklý pachem smrti.

Náhle se objevil někdo další. Bytost s maskou hollow se zdála povědomá. Ticho se v tu chvíli stalo téměř hmatatelným.

,,Kdo jsi?" otázala se zcela klidně postava v masce. Chvíli žádná odpověď. ,,Kdo jsem? Myslel jsem, že by jsi to snad mohla vědět…" odpověděla po chvíli. Ten hlas byl až důvěrně známý. Byl to Ulquiorra. ,,Nejsi hollow a nejsi ani člověk. A přesto jsi je dokázal tak snadno zabít," pronesla postava. Skoro nepostřehnutelným pohybem se dotkla své masky. Dlouhé temné vlasy zavlály nocí a chladné oči zasvítily ve stínu, který ji zahaloval. ,,Tak pro začátek: já jsem Shin," pokračovala a usmála se. Ten úsměv nepůsobil nijak přátelsky, byl podivně děsivý.

Obraz se na okamžik zamihotal a rozplynul se.

,,Později jsem zjistila, že byl shinigami. Nepamatoval si téměř nic ze své minulosti. Měl však reiatsu, jaké jsem dosud neviděla a schopnosti, které dalece přesahovaly ty moje," řekla Shin vzápětí, ,,věděla jsem, že by byl cenným členem Espady, která v té době postupně vznikala, a snažila se tomu zabránit. Sama jsem kdysi byla Arrancarem." Pozvedla bledou ruku do výše svých očí a cosi nesrozumitelně zašeptala. ,,Víš, proč nemám žádný meč?" zeptala se. Na její dlani se vzápětí objevil modravý plamem, který uvnitř podivně jiskřil. ,,Dotkni se ho," vyzvala Sasukeho.

S náznakem neochoty ji poslechl. Mezi konečky jeho prstů a oním plamenem jako by přeskočila neviditelná jiskřička. Lehce se zamihotal a pableskování v jeho jádru nabralo na intenzitě. Reflexně ucukl, ale ten oheň vůbec nepálil. Byl chladný jako voda, přelévající se mu přes prsty.

,,Samy živly jsou mým mečem," pronesla. Na okamžik se zahleděla do plamene s podivně melancholickým výrazem ve tváři.

Pak náhle zhasl. Téměř neznatelně sebou cukla a cynicky se pousmála: ,,Je to už docela dlouho co jsem naposledy něco takového použila, takže asi chvilku potrvá než si zvyknu."

,,Nakonec nebylo na výběr a my se přidali s Espadě. Nějakou dobu jsme se sice skrývali, ale… Kdysi jsem k ní patřila. Předtím… než mě našel Aizen…nebyla jsem tak úplně běžný hollow a byly na mně prováděny různé pokusy. Experimenty s mým DNA. Stala jsem se tak jediným původním Arrancarem. Z části hollow a z části shinigami. Z mých genů vznikli ostatní…proto jsem předtím utekla a nedlouho poté potkala jeho. Nikdy jsem mu nic o své minulosti neřekla.

Když jsem se k nim pět přidala, jako by se nic nestalo. Prostě jen Fraccion, nic víc. Nevím co by se dělo, kdybych ho nechala samotného…neměla jsem na vybranou. A během tohoto období jsme oba vložili část své duše do přívěšku, který máš na krku. Proto jsi nemohl nalézt ani stopu po vašem spojení: jedno z mých opatření, kdyby se něco stalo. Aby nás nikdo nemohl vysledovat.

Pozorovala jsem, jak se ostatní chovají ke svým Fraccionům. Jako ke sluhům, mnohdy i jako k odpadu. Já však byla něco jako společník ve chvílích samoty. Skrze ten přívěšek jsme se myšlenkově dorozumívali. Nikdo o tom ale nevěděl. Proto máš v poslední době ty vidění." nevšímala si jeho překvapeného pohledu, ,,jsou to zbytky pouta. Ani on ho nemohl úplně přerušit. Na to…" na okamžik znejistěla, ,,Všechno šlo poměrně dobře, ale pak se cosi zvrtlo." Dotkla se jeho ruky. Zablesklo se.

Vrcholek skály. Okolo nebylo vidět skoro nic jiného. Stále jen ta šedavá pláň, kde se nedalo říct jestli je den nebo noc. Měsíc svítil stále. Tlumeně ozařoval postavu v bílém, stojící na okraji skaliska. Hleděl kamsi do dálky, černé vlasy mu spadaly do obličeje a lehce povlávaly ve vzduchu.

,,Děje se něco?" objevila se najednou Shin. Pohlédl na ni a na rtech mu pohrával lehký úsměv. Zdálo se však, jako by ten úsměv byl bez jakýchkoliv pocitů. ,,Myslím, že se mi vracejí vzpomínky. Jsou to jen mlhavé záblesky, ale přesto…" pronesl a nechal větu viset vyznít do prázdna. V očích se mu mihlo cosi zvláštního, ale vzápětí to zmizelo. Přešla k němu. ,,Je čas začít s plánem. Konečně jsem si připomněl kdo opravdu jsem. Mimochodem, mám pro tebe dosud jediný, ale zároveň poslední příkaz: ať se děje cokoliv, nesmíš se ukázat. Vrať se a čekej," řekl a dlouze na ni pohlédl.

,,Ještě…Etapa není úplně dokončená…co když…," namítla rozechvěle. Z jeho očí však poznala, že s tím nemůže nic udělat: už se rozhodl. ,,Je tu někdo…když se něco stane, najdi ho…je dost silný. Může nám pomoci. Chraň ho," řekl po chvíli.

Cítila se lehce zmateně, ale nic neodpověděla. Jen kývla. Věděla, že už nic dalšího neřekne. Byl takový.

Zmizela a vrátila se do dimenze onoho přívěšku. Její vlastní výtvor. Čekala a čekala v temnotě. Tušila, že jí neřekl úplně všechno a že se něco skutečně děje. Poslechla však a zůstala. Ale když cítila, jak jeho reiatsu slábne, věděla že její nejtemnější obavy se naplnily. Vstup do vnějšího světa byl zablokovaný. Nemohla nic dělat, jen bezmocně čekat, nevěda nic o světě tam venku.

,,Zbytek už asi znáš líp než já. Když pochybuju, že ti řekl co se stalo…" povzdechla si.

Krystal se náhle rozzářil karmínovým světlem. Začal Sasukeho pálit na kůži, ale snažil se to nevnímat. Slyšel jakýsi tichý šepot, nerozeznal však žádná slova. Po chvíli vše ustalo, stejně náhle jako začalo.

,,Nezbývá už moc času…je to horší než jsem si myslela…" zašeptala Shin se skloněnou hlavou. Pak se napřímila. ,,Řeknu ti, proč jsem ti vůbec pomohla. Vím kde je a taky jak se tam dostat. Neptej se mě proč, prostě to vím… a ikdyž to nebude vůbec lehký, chci abys mi s něčím pomohl." Její hlas zněl poněkud unaveně. Seděla strnule a upírala na něj nepřítomný pohled.

,,Souvisí to s tvým jménem, že?" zeptal se. Jeho přesvědčení zesílilo, když postřehl v její tváři údiv. Přikývla. ,,Během chvil, když jsem byla zcela sama a marně čekala, jsem u sebe objevila novou a zcela jedinečnou schopnost. Pak se jednou bariéra mezi dimenzemi uvolnila a já se objevila v Huecu, těsně před tím výbuchem. Cítila jsem tam zbytky jeho přítomnosti, ale nebyl čas zjišťovat nějaké podrobnosti. Měla jsem tušení, že o mé schopnosti věděl dávno přede mnou a proto mi dal tohle jméno."

,,Ty jsi ten střípek minulosti…" řekl Sasuke, když si něco najednou uvědomil.

,,Kolik toho vlastně víš?" zeptala se ledově. Pohled jí ztvrdl a v hlase znělo chladné ostří.

Neodpověděl. Věděl, že by bylo poměrně nebezpečné pokračovat. Nechápal, proč se najednou tak změnila.

Mlčky na něj dál chladně hleděla, ale nakonec si jen povzdechla. ,,Myslela jsem, že to neví. A tím spíš by o tom nikomu neřekl. Ale tak trochu mi to usnadňuje další vysvětlování. Takže k věci: zkusím tě dát během příštích pár dní do pořádku, abychom mohli brzo začít s přípravami. Přeci jenom teď postrádáš docela dost krve…" kriticky pohlédla na nasáklý obvaz. ,,Nakonec, můžeš mi být celkem užitečný, takže se snaž do tý doby neumřít. A jestli zkusíš udělat nějakou blbost, osobně tě zabiju," řekla klidně, ale koutky úst jí lehce zacukaly v děsivém úsměvu.

Jaká je Shinina nedávno odhalená schopnost a proč může ovládat elementy?
Co se skutečně stalo Ulquiorrovi v Las Noches a jaká je pravda, kterou přede všemi skrýval? Jaký mělo význam rudé světlo, linoucí se z přívěšku?

Co doopravdy znamená ,,střípek minulosti"?

S kým se Sasuke shledá při svém pátrání po Espadovi?

Tak na to si budete muset ještě počkat :P.