Úsvit 5

Ahoj miláčci,

s menším zdržením mám pro Vás pátou kapitolu Úsvitu! Věřte, nebylo to jednoduché. Jednak mi ten začátek moc nešel psát, pak už to teda bylo v pohodě, potom jsem měl taky problém s netem a nějaké osobní záležitosti (kluci...), takže to prostě nešlo tak rychle, jak jsem si myslel. Ale jak si to tak po sobě čtu, tak ta dnešní kapitola Vám to plně vynahradí. :D Líbí se mi to, ale mám celkem smíšené pocity z toho, jak budete reagovat. Ale za tím, co jsem napsal, si stojím. ;)

Přeju příjemné počtení, Honza :)

---

"Ou, ahoj Neji." přivítal trochu udiveně svého návštěvníka Sasuke.

Ach bože, já… já si nemůžu pomoct. Ty jeho havraní vlasy, oči, skrývající obrovský smutek a hedvábné rty… ano, jeho rty… jak asi chutnají? Po jahodách, třešních, nebo snad po malinách…? Né, určitě po jahodách… A ta jeho vůně… Až teď, když tu před ním stojím, mi teprve dochází, jak krásně voní. Ta vůně je tak opojná, tak nepopsatelná… Musím to udělat, jinak nedojdu klidu…

"Jsi v pořádku?" otázal se pomalu mladý Uchiha.

A ten hlas… Jak jsem se těšil, až ho znova uslyším. Mohl bych ho poslouchat hodiny a hodiny, stejně by mě neomrzel.

"Neji?!" řekl trochu hlasitěji Sasuke, měl o svého přítele starost. Ten však stále neodpovídal, pouze stál a nevnímal okolní svět. Sasuke začínal být netrpělivý, natáhl ruku k mladíkovi stojícímu naproti němu… Neji přesně na tohle čekal. Chytl Uchihu za ruku, přitlačil ho ke zdi a začal vášnivě líbat…

… v tutéž chvíli, o kus dál…

Naruto pomalu kráčel k sídlu Uchihů. Svého přítele dlouho neviděl, napadlo ho proto, jestli je všechno v pořádku, jestli něco nepotřebuje… Když se za ním vydal naposledy do nemocnice, překvapila ho a zároveň mírně znechutila ta něha, kterou Kakashi sensei projevoval vůči Sasukemu. Při vzpomínce na ten zvláštní okamžik se jeho obličej změnil na zhnusený škleb.

Že by byl Kakashi buzerant…? Ne, to ne… Ježiš, fuj… snažil se zavrhnout tyto myšlenky. Ale možná by nebylo na škodu se opatrně Sasukeho zeptat, jestli o tom něco neví. Ve skrytu duše doufal, že to tak bude. V dáli už zahlédl Sasukeho dům. Nechodil sem moc často, přesto si byl jistý, že jde správně. Narutovy kroky se začaly zrychlovat, už se nemohl dočkat, až zase uvidí mladého Uchihu.

Em… co tady dělá Neji? No co, alespoň bude sranda. pomyslel si. Jenže se stalo něco, co Naruta donutilo zastavit se.

Ne… né… I ty, Sasuke…?! bědoval. Jeho myšlenky začaly obsahovat více a více nenávisti. Nechápal, že si toho nevšiml už dříve. Zlobil se na sebe. Kdyby to poznal dřív, nemusel teď sledovat, jak Neji líbá Sasukeho a ten se tomu vůbec nebrání. Už se na to nemohl dívat, otočil se a ztratil se ve stínech…

***

"Em… Neji, co to sakra děláš?!" odstrčil rychle mladého Huuygu. Ten se však nenechal jen tak odbýt. Znova přitlačil Sasukeho ke zdi a začal líbat. Tentokrát zaútočil na uši a krk. Začal mu jemně vylizovat ušní lalůček, jeho šíji zasypával těmi nejvášnivějšími polibky. Takovéto mučení se nedá vydržet dlouho, Sasukemu, k jeho nelibosti, utekl malý tichý sten.

"Já věděl, že se ti to bude líbit." mrkl na něj Neji.

"Nech mě být! Zbláznil ses, sakra?!" odporoval stále Sasuke. Nemohl uvěřit tomu, co Neji dělá. Neji… věděl o něm, že je zvláštní, nikdy by ho však nenapadlo, že by mohl dělat takovéto věci. Navíc, co Kakashi? Ten o něj sice neměl zájem, ani mít nemohl, vždyť přece není na kluky, ale stejně… chtěl mu být věrný, chtěl na něj čekat.

"Já nechci, Neji… nechci!" snažil se ho znova zastavit v jeho počínání.

"Ale já chci… já CHCI!" Sasuke se ho začal bát, v očích svého utlačitele zahlédl jistý náznak šílenství.

"Proč…? Proč já?" nechápal.

"Proč ty? Jak se můžeš ptát?! Při každém našem setkání mě propaluješ těma svýma hlubokýma očima, v kterých se absolutně ztrácím, svádíš mě každým svým pohybem, probouzíš ve mně šílence! A ty se ptáš PROČ?!" zakřičel a začal opět okupovat Sasukeho rty.

"Prosím, prosím…" žadonil Sasuke. Chtěl, aby toho nechal.

"Když tak hezky prosíš…" zašklebil se, shodil Sasukeho surově na zem a snažil se mu dostat pod tričko. Sasuke se nejdříve jeho vzrušeným útokům bránil, nakonec však rezignoval. Došlu mu, že nemá cenu odporovat. Třeba ho nechá, až ukojí svůj chtíč…

***

Je to už hodnotná chvíle, co Gai odešel. Kakashi seděl na římse svého okna, pozoroval ptáky poletující nad Konohou a přemýšlel. Měl radost, že jeho tajemství přijal Gai tak dobře. Bylo to tak osvobozující se někomu s tím vším svěřit.

"Sasuke, Sasuke… co asi teď děláš?" šeptal si pro sebe. Nebyl si jistý, co by měl udělat. Byl to přece jenom jeho žák, on je jeho učitel… Na druhou stranu, měl by přece využít toho, že se zamiloval… Ještě teď mu v hlavě doznívaly Gaiovy slova:

"Hele, Kakashi… jestli jsi si jistý tím, co k němu cítíš, tak bys mu to měl říct. Pokud jde jenom o tu povrchní lásku, pokud tě jenom přitahuje, ulev si, ale jeho nech v nevědomosti. Bylo by to tak lepší pro oba. Srovnej si to proto v hlavě, rozhodnutí je jenom na tobě…"

Máš pravdu, Gaii… Nesmím si nechat tuhle příležitost proklouznout mezi prsty. Já… miluji ho. Opravdově, celým srdcem… Sakra, musím ho vidět! Musím…! pomyslel si, seskočil z římsy a vydal se za hlasem svého srdce…

***

Vzduchem se linuly slastné steny. Neji surově přirážel do své oběti, Sasuke jenom oddaně ležel a čekal na ten toužebný okamžik, až z Nejiho opadne jeho vzrušení. Bylo to pro něj tak ponižující, tak odporné… Myslel si, že jeho poprvé bude v Kakashiho náručí, né v prachu na zemi s šíleným surovcem.

"Nech mě být… prosím…" snažil se ho zastavit.

"Né, né…! Teď jsi jenom můj! A já se tě jen tak nevzdám, krasavče…" oblízl mu jeho tvář. Pohled mladého Huuygy byl šílenější a šílenější… Sasuke už to nemohl vydržet, zatlačil na Nejiho hruď, chtěl ho od sebe dostat. Bezúspěšně.

"TY ŠMEJDE…!" zakřičel Neji a praštil ho do obličeje, "Tak tobě se to nelíbí, jo? Zatím jsem byl jemný, teď něco zažiješ…"

"TY HAJZLE, nech ho na pokoji!" ozvalo se z nenadání. Okolím se rozlehl hlasitý výkřik…