Psychicky nemocný 7

*Muhaha*

Slíbila jsem Nevděčného spratka, ale napadlo mě, že Psychicky nemocný tu nebylo dýl.

Mimochodem, je to předposlední díl (pravděpodobně). Zítra napíšu spratka.

---

Deidara doširoka otevřel oči. Vážně by ho byl schopen vykastrovat?

Když se nad tím dlouze zamyslel, usoudil, že ano. Sedí tu přeci naproti člověku, který dávno přišel o zdravý rozum, jestli ho vůbec kdy měl.

,, Zapomeň na to. Dneska nic nebude, slíbil jsem bratrovi noční bojovku." Sasuke se pomalu vzdálil, ještě předtím nezapoměl Deidaru přivázat k židli. Pomalu sestupoval po schodech dolů do přízemí. Pečlivě měřil každý krok, aby nezakopl, protože osvětlení už nějakou dobu nefungovalo. Nešlo pouze o prasklé žárovky, chyba se stala v elektrickém obvodu. Musel by na to zavolat elektrikáře, ten by náhodou spatřil jeho vězně a musel by se tu otravovat ještě s ním. Do toho se mu rozhodně nechtělo. Stejně už se v té tmě naučil orientovat. Věděl o každém křivém prkně i o každém vyčnívajícím hřebíku.

Itachi seděl ve sklepě pod přímým světlem. Sasuke nejspíš zapoměl zhasnout, pomyslel si, anebo to udělal schválně. Musel přeci vědět, jak moc z toho pálí oči. Z přívalu té jasně žluté záře, mu brzy popraskaly spojivky. Bolestí mhouřil oči. Zpozorněl, až když na kamenné dlažbě zazněly povědomé kroky.

,, Stýskalo se ti?" zeptal se Sasuke drze.

Itachi zarytě mlčel. Jednak mu bylo značně zle z toho světla a vlastně ani nevěděl, co by mu na to měl říct.

,, No nic...Noční bojovka bude brzy připravena, tak nespi," oznámil mu trochu zklamaně, čekal, že ho aspoň bude poučovat, ale mlčení skutečně nepředvídal. No co, nechce mluvit, nutit ho nebude. Teď musí hlavně připravit hru na večer. Bohužel, pro Itachiho díkybohu, ho nic nenapadalo. Zamyšleně se chytil za bradu. Co kdyby Itachiho donutil užít si s klukem? Vzápětí to zavrhl, protože to nemělo nic společného s noční bojovkou. Proč se noční bojovka jmenuje noční? Má to co dočinění se tmou, ne?

Tma, tma, tma, opakoval si pořád dokola...Heuréka! Nechá ho ve tmě bloudit po domě, kde budou pochopitelně všemožné nástrahy a donutí ho něco hledat. Něco, co se tak lehce najít nedá. Nesmí to však být přímo nemožné. Vždycky dává svým "svěřencům" aspoň malou šanci. Po dlouhém přemýšlení mu sdělil, že hledaným objektem je klíč od dveří. Za těmi dveřmi, ke kterým klíč pasuje, najde Deidaru přivázaného k židli z ledu, která pomalu taje. Až židle roztaje, uchvátí blonďáka piraně. Musí ho osvobodit dřív, než se tak stane.

,, Sasuke, ty seš vážně blázen..."

,, A kdo za to může?" prvně za celou dobu použil vážný tón hlasu.

,, Mě přece vinit nemůžeš. Já se o tebe chtěl postarat. Dokonce i tu medicínu, kterou ti rodiče zakázali, jsem ti chtěl povolit."

,, Vážně?" zeptal se rozzářeně, až později si uvědomil, jak hloupě to znělo. ,, No, měl bych ti zavázat oči..." řekl a vzal do rukou rudý šátek.

Itachi se před sebou ve tmě snažil nahmatat něco, podle čeho by se mohl zorientovat. V tomhle domě vyrostl, znal to tu stejně dobře jako Sasuke. Kroky dobře vážil, věděl, že celý dům je protkaný sítí starých dřevěných schodů. Nehodlal riskovat pád.

,, Klíč najdeš tam, kde život vyhasl," zněla mu v hlavě Sasukeho slova. Kde tady život vyhasl? Vždyť rodiče zemřeli mimo dům a nikdo jiný tu nezemřel. Leda, že by to Sasuke myslel přeneseně. Co tu jen mohlo vyhasnout? Z čeho vyprchal život? Květiny? Pochyboval o tom, že je Sasuke zalévá. Navíc všude nechal zatažené závěsy, není tu jediný přírodní zdroj světla. Určitě to budou kytky. Po levém boku nahmatal zábradlí a jeho se i držel. Nepustil se ho, dokud neucítil chlad. Určitě má právě teď před sebou okno. Na každém okně, tu bývala nějaká ta pokojová rostlina. Lehce přejel rukou po listech. Nebyly suché. To znamená, že klíč najde jinde, jestli ho vůbec najde.

Co jiného tu zemřelo, než květiny, které vlastně Sasukeho kruté zacházení přežily, jak před chvíli zjistil. Nemohl tomu přijít na kloub, proto jen bloudil po domě, když se propadl pod jedním rozvrzaným schodem, tak si pro uklidnění zanadával: ,, Celej tenhle dům, je chcíplej!" A dům mu to v ozvěně vracel. V tom ho to napadlo. Dům zemřel...Jeho srdce zemřelo. A kde je srdce domu? Kde se vždycky sešla celá rodina?...U krbu. S váhavým našlapováním sešel točité schodiště. Když byli se Sasukem malí, báli se po něm chodit a on tu teď po něm jde...poslepu. Dole se snažil chytit pohovky, protože před ní od pradávna stál onen kamenný krb. Roztržitě strčil ruku do popela, tak se stalo, že se spálil. Oheň před necelou půlhodinou právě dohořel. Rychle si po ruce přejel jazykem, protože jiný zdroj vody neměl a ono to tak ukrutně pálilo.

,, Bráško, ty seš tak sladký," ozvalo se za ním.

,, Jak dlouho už za mnou stojíš?"

,, Chvilku. Proč?"

Neodpověděl mu, jen dál ohmatával krb. Do popela už raději ruku nestrkal. Když klíč nemohl nikde v blízkosti ohniště najít. Nezbylo mu nic jiného, než znovu ten popel prozkoumat. Tentokrát tam strčil nohou namísto ruky. Po chvíli uslyšel cinknutí kovu. Nšel ho! Nohou si ho přišlápl a sunul ho z ohniště k sobě.

,, Mám ho, můj psychopatický bratře," řekl vítězoslavně.

,, Skvělé! A teď najdi Deidaru."

,, Nemyslíš, že už to trochu přeháníš?"

,, Ani ne, protože..." nedořekl to. Ozvala se ohlušující rána a vše následně utichlo.

,, Sasuke?" zeptal se Itachi váhavě. Když nic neřekl, začal si pomalu sundávat šátek. To, co uviděl, se mu absolutně nelíbilo.

,, Co si mu provedl?!" rozkřikl se na Deidaru, který v ruce třímal kovovou vázu.

,, Praštil ho. Chceš mi to snad vyčítat? Podívej se k čemu nás nutil!"

,, Ale je to můj bratr," namítl.

,, Taks i toho svýho bratra strč, kam chceš. Já odcházím."

,, Nikam," řekl Sasuke namáhavě a chytil blonďáka za nohavici. Prudce trhl, tak, že se Deidara za chvíli válel po zemi.

,, Zdrhej!" zakřičel zoufale na Itachiho. Ten se k tomu nejdřív moc neměl, ale uvědomil brzy si uvědomil svou povinnost a rychle vyšel ven z domu.

,, Ty parchante!" Začal Sasuke Deidarovi trhat vztekem vlasy.

,, Ty seš takovej hajzl, Sasuke," řekl blonďak s klidem a podržel Sasukemu ruce nad hlavou. ,, Teď si budu hrát já s tebou." Na krátký okamžik se mu zdálo, že v Sasukeho očích zahlédl nepatrný náznak strachu. Zákeřně se usmál a začal z něj strhávat oblečení. Mladý Uchiha nechtěl věřit vlastním očím. Vážně se tu po něm sápe zrovna Deidara?

Sasuke

Ten budižkničemu se mě začal dotýkat tam, kde to hraničí se slušností. Přece mě tu neznásilní? To můžu dělat pouze a jen já!

Proč mám dole kalhoty? Ať ty svoje prsty laskavě nechá, tam kde je má a přestane mě jimi dráždit. Tohle fakt bolí! Tam mi je strkat nesmí!

,, Bolí?" Proč se mě na to ten idiot ptá? Copak nevidí, že mi tečou slzy...počkat...mně tečou slzy? Né, byl jsem ponížen! Tohle musí skončit, ještě existuje cesta zpět, jen ho musím dostat pod sebe. Snažím se ho chytit za košili a strhnout ho pod své tělo, jenže ten hajzlík má nějakou sílu. Vždyť jsem ho krmil takovými blafy...červy, žížaly, ropuchy...a sakra. Tak nějak mi nedocvaklo, že to obsahuje víc proteinů než cokoliv jiného. Sasuke, ty idiote, mysli občas, ano? Uděláš to pro sebe? Já myslím, že ano.

,, ÁÁÁÁU!" Tohle fakt bolelo. Já tu zemřu na sexuální obtěžování. ,, Můžeš ze mě laskavě ty prsty vytáhnout? Možná tě to nenapadlo, ale vážně to bolí!"

,, Hlupáčku, to má bolet," zašeptá mi do ucha a hrubě mi ho zkousne. Cítím, jak mi po krku stéka horká krev, která postupně stydne a zasychá. Vážně takhle skončím? To se nesmí stát. Musím ho od sebe nějak dostat. Zkusím ho vyhecovat: ,, Prsty to ti jde, ale to, co máš v kalhotách si použít netroufáš, hm?"

,, Mě nenasereš, Sasuke," odvětí mi s ledovým klidem. ,, A být tebou, tak moc neprovokuju nebo to vážně udělám. Nemusím ti snad říkat, že by to bolelo daleko víc."

,, Tím tvým párátkem? To těžko." Dám se do smíchu. Asi jsem to trochu přehnal, protože ten cvok si začne stahovat kalhoty. Kdybych tak uměl mlčet. Díky té své nevymáchané papule, se dostávám do slušných problémů.

,, Nemůžeš si ty kalhoty zase natáhnout?" snažím se smlouvat.

,, Snad se nebojíš?" Ušklíbne se.

,, Notak, Deidaro, přece víš, že já jsem v jádru hodný člověk:"

,, Tak o tom silně pochybuju," řekne a neohleduplně do mě vstoupí. Načež mu zatnu nehty do ramen. Chová se jako by to vůbec nezaznamenal. Vždyť ho to musí aspoň trochu bolet. Ne? Tak uvidíme, jak se mu budou líbit moje zuby v jeho ruce. Ignoruje to stejně jako moje nehty. Kde se to v něm bere? Tohle není ten ubohý Deidara, kterého jsem znával. Asi jsem se právě zamiloval...Dokonce se mi začíná zamlouvat, že je ve mně. Ze začátku to bolelo, ale teď to pomalu odeznívá. Jsem zvědavý jak se bude tvářit na moje slastné steny.

Deidara

Neříkejte mi, že se mu to vážně líbí. Jsem hrubý, zlý, násilnický, měl by křičet, ne mi tu slastně vzdychat. To snad ne...ten parchant se udělá dřív než já?!

,, Asi se dám na dráhu ukeho," vydechne vyčerpaně.

,, V lochu ti ani nic jinýho nezbyde." Ušklíbnu se.

,, Jasně, budeme si ta užívat spolu."

,, Jak spolu?" Tohle jsem úplně nepobral.

,, Právě si mě znásilnil, kámo." Začne smát.

,, Jo? A kdo ti to spolkne?"

,, Podívej se, jak vypadám. Za nehty mám tvoje DNA, v sobě tvoje sperma...stačí?"

Má pravdu. Ale vážně mě může poslat sedět? Vždyť si to zasloužil...Co to melu, tohle nikoho zajímat nebude. Ať už udělal cokoliv, znásilnil jsem ho a on to určitě nepopře. Když promluvím, promluví i on. Jenže i kdybch se rozhodl mlčet, ti policajti určitě mlčet nebudou.

,, Deidaro, miláčku, víš...mně ani nezavřou. Je mi sedmnáct a nikoho jsem nezabil. Ale neboj, budu tě chodit navštěvovat." Zazubí se na mě.

Kdybych teď měl po ruce něco šikovného, vezmu se tím se vší vděčnosti po hlavě.

,, Sasuke, kam si zavřel ty policajty?"ozve se ode dveří.

,, Ty si nešel na policii?!" zeptám se nevěřícně Sasukeho bratra.

,, Ne, nemůžu udat vlastního bratra."

,, Seš slaboch." Vysměje se mu Sasuke do očí.

,, Blázne!" zařvu zoufale.

,, Poslouchejte mě oba dva. Nikdo se nic nedozví. Ty, Deidaro, i ti policajti dostanete odškodný a o Sasukeho se už postarám. Neboj se, bráško, do polepšovny tě nešoupnu, vím, že by ses odtamtud lehce dostal:"

,, Já nechci odškodný. Já chci spravedlnost!"

,, Deidaro, uklidni se. Kdyby ses rozhodl jít s pravdou ven, stejně z toho Sasukeho dostanu. Naše rodina měla a pořád má velký vliv."

,, Proč mě to jen nepřekvapuje," odvětím kysele.

Skutečně se stane tak, jak to Itachi řekl. Všichni dostanou své a ten černooký ďábel se z toho všeho nakonec dostane. Naposledy se na něj podívám. Sedí na zadním sedadle auta svého bratra, ruce má založené na prsou a tváří se naštvaně Myslím, že to zvládne. Sice měl ohromné schopnosti, ale jeho uvažování se nacházelo na velmi nízké úrovni. Jestli se pořád chce stát lékařem, bude si muset uvědomit cenu lidského života, leda by ho chytla patologie.

***

Tak takhle se stalo, že se z toho všeho ten malý zpropadený hajzlík jménem Sasuke vysekal. Upřímně mě kdysi překvapilo, že i ti policisté přijali odškodné namísto žaloby. Na víčku mám dodnes jizvu od jeho špendílů, jako malou připomínku toho, co bylo. Často se mě můj nejlepší přítel Sasori ptal, kde jsem byl tak dlouho a co se mi stalo, ale já mu na to nikdy nedal kloudnou odpověď. Nejdřív mi to přišlo ponižující. Ještě ani ne dospělý kluk mě uvěznil ve svém domě, aby na mě mohl vykonávat svoje experimenty. Nezdá se vám to dost zahanbující?

Ale potom...chtěl jsem mít aspoň jedno tajemství. Něco, co nebude nikdo vědět...ani můj nejlepší přítel. Ta věc se týkala pouze mě, Sasukeho, jeho bratra a těch dvou nebohých policistů...málem bych zapomněl na Sasukeho poskoky. Co se stalo s nimi, doopravdy nevím.

Teď sedím v kavárně a přemýšlím, co by se dělo, kdyby si pro Sasukeho Itachi nepřišel. Možná bych ještě seděl přivázaný k židli ve sklepě, nebo hřebíky přitlučený k podlaze, kdo ví...

,, Vaše káva," vyruší mě z mých úvah až číšník s krásně melodickým hlasem.

,, Taky bych si dal jednu," ozve se těsně vedle mě. ,, Můžu si k tobě přisednout?"

Zvednu hlavu vzhůru, abych se přesvědčil, jestli je to skutečně on.

,, Sasuke," řeknu ohromeně.