Paprsky noci 5.část

Tak a je tu další díl ;). Plánovala jsem sice ještě další, ale nakonec jsem ho zkrátila a spojila s tímhle (nevím jestli je to poznat, ale je asi o třetinu delší než normálně xD ).

Posledně jsem sklidila poměrně negativní ohlas ohledně pozice postavy na konci, takže jsem s tím zkusila něco udělat, abych nespáchala autorskou sebevraždu xDD. Doufám že jsem tím nikoho nezklamala...

A pro ty, kteří Paprsky rádi čtou mám překvapení, ale to zase někdy jindy ;).

P.S.: Budu mít prenzentaci na téma ,,Japonská kultura" takže se na ni přes víkend vrhnu (držte mi palečky, abych se líbila) n_n.

P.P.S.: Toho obrázku dole se nelekejte, jen takový malý bonus :)

---

Jeskyně se otřásla a ze stropu padaly kusy kamene. Všude okolo byl hustý dám. Místnost vzápětí ozářilo jasné zeleno-černé světlo. Pokud do téhle doby vzduch rezonoval, nyní se přímo otřásal nezměrnou silou.

Tlaková vlna odhodila Sasukeho několik stop daleko až narazil do skalnaté zdi a lapal po dechu. Na chvíli se mu zamlžil zrak. Světlo pohaslo a prach se pomalu usazoval. Před ním ochranitelsky stála známá postava. Rozeznal černá netopýří křídla, dlouhý ocas se špičkou na konci i dva bílé rohy, trčící z havraních vlasů, které se teď zdály o něco delší. Ale nejpůsobivější ze všeho byly ty zlaté oči, které nyní měly chladný, nelítostný nádech.

,,Náš plán selhal," zazněl mu v hlavě důvěrně známý hlas, ,,promiň." Ulquiorra na něj pohlédl. ,,Měl jsem ti to říct. Ty jediný s ním můžeš bojovat. Tohle není Čtvrtý, je to…" Rudý záblesk a hromada sutin se rozpadla do všech stran.

Sasuke se postavil. Kai, řekl. Najednou jako by se rozplynula hustá mlha, která se sápala po jeho mysli.

,,Takhle snadno se mě nezbavíš," řekl hlas, který mu byl povědomý. Stál před ním muž, kterého už mnohokrát viděl v Espadových vzpomínkách. ,,Doufal jsem, že bych tě mohl zmást. Opět jsi mi překazil plány, Ulquiorro," pokračoval, ,,Segunda Etapa, hm. Jsi jediný z celé Espady, který ji ovládl. Zničení tvé masky mělo stačit k tomu, abys ji už nemohl použít. Je to velice nepříjemná schopnost. Bude zajímavé zabít tě podruhé."

,,Tentokrát ne, Aizene," řekl Espada ledově. V ruce se mu objevilo světelné kopí, kterým vzápětí mrštil po postavě před sebou.

Obrovský výbuch opět otřásl jeskyní a Sasuke jen cítil, jak ho Ulquiorra jemně uchopil a odnesl dírou ve stropě. Nemýlil se-byla to jakási jeskyně uprostřed skal a když se na okamžik rozhlédl kolem, uviděl jen pustinu bez jakýchkoliv dalších orientačních bodů, až na pár osamocených holých stromů.

,,Není čas, později ti všechno vysvětlím," řekl, ,,nevydržím v téhle formě moc dlouho, měli bychom to udělat." Sasuke si teprve teď všiml náhlého úbytku jeho reiatsu a jen kývl. Tohle byla jejich hlavní výhoda, ale přinášela s sebou také mnoho nebezpečí. Při Souznění duší bylo jakékoliv zranění společné, což se mohlo nakonec stát osudným. V posledních několika hodinách tréninku se zaměřil právě na tuto nevýhodu, ale nepodařilo se mu ji úplně odstranit. Mohl jen dle potřeby zesilovat nebo ztenčovat míru jejich spojení. Musel to držet v tajnosti co nejdéle. ,,Půjdu já," řekl.

Vzápětí je zalila oslnivá záře a jejich spojení zesílilo na téměř viditelnou úroveň. Sasuke měl na chvíli ten samý pocit, jako tehdy, když stál uprostřed jeskyně a jeho vědomí se odpoutalo od těla. Ve světle jako by se mísily smaragdové a tyrkysové plameny. Vzduch byl nabitý statickou elektřinou. K nebi vyšlehl světelný sloupec a rozťal mraky, které se rozpínaly nad šedou planinou.

Pak vše zvolna pohaslo a okolí opět získalo depresivní stín.

,,Mělo by to vydržet dost dlouho," řekl Sasuke, ,,a díky." Vzápětí s jeho tělo rozplynulo a Espada tam stál zdánlivě sám. ,,Může to chvíli trvat, než se zase secvičíme. Buď opatrný," řekl.

Tu se země otřásla a z díry vyrazila nestvůra s pěti ocasy a už se formoval další. Sasuke už něco podobného viděl u Naruta, když s ním bojoval v Údolí konce.

,,Staň se mými smysly," zašeptal Ulquiorra. Než se stalo cokoliv dalšího, na jejich vědomí zaútočila neznámá síla a Sasukeho zaplavila řada obrazů. Aizen v podsvětí bojuje se Čtvrtým a zapečetí do sebe temnou část Kyuubiho síly. Výbuchy. Záblesk bledých křídel.

Najednou chápal, proč se Aizen přeměnil na Čtvrtého. Kdyby v této podobě se svojí nově získanou silou zaútočil na Konohu, mělo by to katastrofální následky. Yondaime byl brán jako hrdina, který zachránil vesnici před Kyuubim. Nikdo by si pak už nebyl jistý, zda se proti nim obrátí ti, které až do teď uznávali.

Náhlá bolest v ruce ho vrátila zpět do reality. Na zápěstí měl popáleninu, která nepříjemně štípala. Musí si dávat větší pozor. Další zaváhání a… Soustředil se.

Nemělo by smysl použít Amaterasu- kdo ví jaký by to mělo účinek a zbytečně by ho to vyčerpalo. Musí zkusit… Na chvíli se zastavil. ,,Potřebuju nahromadit chakru," řekl pak. Ulquiorra jen souhlasně kývl. Věděl, co se chystá udělat. Kirin byla jedna ze Sasukeho technik. Pracovala na podobném principu jako Amaterasu- nemohl minout, ale nespotřebovávala tolik chakry. A tentokrát nebylo potřeba zvýšit tlak vzduchu.

Chvíli uhýbal vražedným spárům liščího démona, než byl Sasuke připravený.

Šedivé mraky jako kdyby nabraly na síle a poprvé zahřmělo. Ulquiorra sletěl dolů na planinu a čekal, Pak najednou sjel z nebe blesk a zasáhl nestvůru už se sedmi ocasy. Pláň ozářilo bílé světlo. Blesk přeťal i skálu, která se vzápětí s ohlušujícím praskotem zřítila a země se otřásla. Zvedl se oblak prachu a bylo ticho.

Oba vyčerpaně oddechovali a Sasuke byl rád, že nepoužil Mangekyou Sharingan. ,,Měli bychom..." řekl, ale přerušil ho zvuk padajícího kamení. Ze sutin se hrabala příšera, kterou předtím určitě zasáhl Kirinem. Ozval se hlasitý řev, něco mezi vytím a vrčením. Ocasy se jí nad hlavou spojily a mezi nimi se začala tvořit černá koule, která se neustále zvětšovala. Tohle už jednou viděl a rozhodně to nebyl příjemný pohled. Z takovéhle blízkosti už nedokáže včas uhnout. Koule se pořád zvětšovala, až nabrala obřích rozměrů.

Najednou ucítil, jako by ho cosi vystrčilo ven a jejich Souznění se přerušilo. Opět se zhmotnil a zmateně ležel na zemi.

Podíval se na Ulquiorru. Espada na něj smutně hleděl a jejich pohledy se setkaly. Přešel k němu a políbil ho. Sasuke v sobě náhle ucítil výbuch čehosi zvláštního, jako by tohle bylo celou dobu jediné, po čem toužil. Téměř se opájel tím pocitem.

Po kratičké chvíli se Ulquiorra odtáhl. Stále si hleděli do očí. Sasuke věděl, co chce udělat. Zoufale chtěl něco říct. Cokoliv. Ale na nic se nezmohl. Ucítil, jak Espada přerušil nitku jejich pouta.

,,Pokusím se ho zapečetit," řekl a omluvně se usmál. Naklonil se k Sasukemu a šeptl mu do ucha. To jediné, co kdy chtěl slyšet. Sladké a přeci tak bolestné. Cítil, jak mu po tvářích stékají slzy. Nedokázal nic říct. Cítil jen svíravý pocit v hrudi.

,,Sbohem," řekl Ulquiorra a ustoupil. Otočil se a znovu se před něj ochranitelsky postavil. Ohlédl se a jejich oči se naposledy setkaly.

Koule dosáhla určitého rozměru a pak se přestala zvětšovat. Na okamžik jako kdyby se zastavil čas. Následovala obrovská exploze, která smetla vše v okruhu několika kilometrů. Oslepující světlo zalilo celou pláň.

Sasuke ucítil, jak se mu ten jediný zoufalý pohled vpaluje do duše, než se mu zatmělo před očima a on ztratil vědomí.

Probral se a zjistil, že leží v prachu na zemi v jakési jeskyni, která mu byla nějakým způsobem povědomá, ale nedokázal si vzpomenout.

Ucítil v ruce cosi chladivého a podíval se. Na stříbrném řetízku se houpal smaragdově zelený krystal, ve kterém se tajemně odrážel plamen nedaleké pochodně. Bolestně se mu sevřely útroby.

Ulquiorrův přívěšek. Říkal o něm, že má ochranné schopnosti, ale nikdy neřekl jaké ani kde ho získal. Vždy z něj cítil zvláštní chakru. Chtěl ho chránit až do posledního okamžiku.

Snažil se přesvědčit sám sebe, že to co se stalo není pravda. Zoufale zapátral myslí, ale neucítil ani stopu po jejich spojení. Jen temná a chladná prázdnota. Opět byl sám. Sevřel přívěšek v ruce, jako poslední zbylou vzpomínku a po tváři mu skanula jediná osamělá slza.