Nevděčný spratek 9

Mám rozepsané i SasuSaku povídky, ale koukám, že jste se nějak přeyaoizovali :D...což mi pochopitelně nevadí.

---

Sasuke

Blbej Itachi. Vůbec neví, co chce. Jednou mu mám říct, kde jsem byl, po druhé zase ne. Idiot. Vážně mi pije krev plnými doušky. Jak jsem si vůbec mohl myslet, že ho miluju? Taková blbost. Tak se hezky směje, tak se dívá, jako by do mě viděl a co? Co s tím? Pro to ho ještě nemusím milovat. Krom toho, on ke mně nic necítí. Jen mě komanduje. Má mě vůbec rád...aspoň jako bratra?

,, Sasuke, otevři."

Co sem vůbec leze? Nikdo si ho o to neprosil. Co si myslí, že jsem splachovací?

,, Bráško, můžeme si promluvit?"

Ne, nemůžeme si promluvit, protože se chováš jako hovado. Tak nejdřív mám mlčet a teď by se mnou rád mluvil? Polib si, bratříčku.

,, Sasuke!"

Křičení ti už vůbec nepomůže.

,, Omlouvám se. Jen jsem nemohl chvíli věřit, že si s tím klukem vážně něco měl. Můžeš mi prosím otevřít?"

Chvíli se rozmýšlím, jestli mám vzít za kliku. Nakonec ji přece jen stisknu. Odstoupím od dveří trochu dál, aby mohl vejít.

,, Mrzí mě to, bráško." Obejme mě. Tím, že je vyšší než já, si můžu položit hlavu na jeho rameno a nasávat tu příjemnou vůni jeho těla. Cítím se jako pod vlivem drog. Mám neodolatelnou chuť ho políbit, ale vím, že se musím ovládnout. Aspoň se na něj ještě víc natisknu. Moc často mě v poslední době neobjímá, chci si to pořádně vychutnat.

,, Tak řekneš mi, kde si ve skutečnosti byl celou noc?

,, Cože? Já mluvil pravdu!" řeknu dotčeně.

,, Sasuke, já vím, že nejsi na kluky," řekne s klidem a poupraví si kravatu. Až teď jsem si všiml, že má na sobě oblek. Někam jde? Co když tam jde s Konan?

,, To není pravda. Vždyť jsem po tobě vyjel! Po vlastním bratrovi!"

,, Tohle netřeba dál rozebírat. Radši se běž oblíct."

,, Oblíct? Proč? My někam jdeme?"

,, Jdeme s Konan do divadla a ty s náma."

,, Tak na to zapomeň, já nikomu křena dělat nebudu."

,, Jakýho křena? Sasuke, notak..."

,, Dobře, dobře. Teď vypadni, ať se můžu převlíknout." Vystrčím ho ze dveří.

Co si mám na sebe vzít? Bílý, šedý nebo černý oblek? Máma vždycky říkala, že mi nejvíc sluší černá. Jenže já nemám důvod se někomu líbit. Mohl bych si na sebe vzít tepláky a svetr. To by Itachiho posadilo na zadek. Natáhnu na sebe černé obnošené tepláky a šedý rolák. Ještě na hlavě vytvořím pořádný rozcuch, jako bych právě vstal a můžu jít za Itachim.

Sejdu dřevěné schody a zařivě se na bratra usměji.

,, To nemyslíš vážně, viď?"

,, Co se ti nelíbí?" zeptám se rádoby překvapeně.

,, Ty se ještě ptáš? Běž si vzít oblek...hned!"

,, No jo pořád..."

Vrátím se zpět do pokoje a zamračeným pohledem sjedu obleky před sebou. Asi si přece jen vezmu ten černý. Spokojeně se na sebe podívám do zrcadla. Vidět mě teď Deidara se Sasorim, no nevím, jak by to dopadlo. Vypadám vážně neodolatelně. To jen Itachi mi nikdy nepodlehne. Arogantně se na sebe usměju a jdu se ukázat bratrovi.

,, Tak jak vypadám?"

,, Skvěle. Teď sebou hoď, ať Konan nečeká."

,, To máš pravdu. Pro krá...chci říct dámy je trapný čekat."

,, Chovej se k ní slušně, Sasuke. Víš, já ji mám vážně rád."

Ten Itachi. Až ho ta holka odkopne - doufám, že ho odkopne - tak si o tom ještě pořádně popovídáme.

Ta cesta autem je příjemná tak jako osina v zadku. Itachi mlčí a já se nudím. Mohl bych ho políbit, tím ho vyhodím z míry, nabourá, skončíme v nemocnici, konečný výsledek: Konan zůstane stát před divadlem do konce světa. Bože, já mám kruté myšlenky. Když já tu holku nemůžu vystát. Vážně ji nenávidím jen kvůli Itachimu? Třeba chci ji a ne Itachiho. Co když si jen lásku k vlastnímu bratrovi namlouvám? Vždycky jsem chodil s holkou. Proč bych měl teď milovat může?...Blbost. Vždyť Konan nemůžu vystát od první chvíle. Určitě miluju Itachiho. Jak soustředěně sleduje silnici před sebou. Mám chuť ho znervóznit. Začnu ho po očku sledovat. Schválně, jestli to postřehne. Buď mě nevidí, nebo ignoruje, protože dál nespouští dálnici z očí. Co bych dal za jeho jediný pohled, za jeden jeho polibek. Tak rád bych mu aspoň ukazováčkem přejel po rtech. Bráško, proč jsi tak neodolatelný? Ty mi to musíš dělat snad schválně.

,, Sleduješ mě?" Podívá se na mě s tím svým tajemným úsměvem. Já se snad rozplynu. Tep se mi zrychlil minimálně na dvojnásobek.

,, Sasuke?"

,, Zastav."

,, Proč?" Jeho úsměv zmizel do neznáma. Škoda, ale i tak je nádherný. Když nepřestanu mlčet, tak se mě možná dotkne. Zatřese se mnou, abych se probral.

,, Co je s tebou? Proč mám zastavit?" Ani prstíčkem o mě nezavadil.

,, Chce se mi na malou," plácnu tu první věc, která mě napadne.

,, Nevydržíš to?"

,, Ne."

,, No dobře." Zajede ke kraji.

Nevím, ten les vypadá nebezpečně, ale když tam nepůjdu, Itachi to bude brát jako naschvál. Teď spolu vycházíme docela dobře, nechci si to pokazit. Vzhůru do divočiny...Fuj...bláto. Aspoň nás to zdrží, Konan se bratra naštve a možná se rozejdou.

,, Sasuke, hoď sebou, už teď jdeme pozdě."

,, Chceš, aby mi prasknul močák?" zavrčím na něj nevrle. Sice nijak zvlášť nepotřebuju, ale to se za dvě hodiny může úplně změnit.

,, Bože..." To není dobré. Začíná být naštvaný. Radši vykonám potřebu u nejbližšího smrku a rychle se vrátím do auta. Sotva stačím zavřít dveře, když ten cvok šlápne na plyn. Vážně skvěle, Sasuke, povedlo se ti ho naštvat. Co teď? Měl by sis ho usmířit. Kdyby na jeho místě seděl Sasori, tak se jen skloním, stáhnu mu kalhoty...Co to melu? Sasori by vrněl blahem, ale Itachiho by to ještě víc rozčílilo. Až přijedeme k divadlu, hezky pozdravím tu modrou harpii a to bude muset stačit. Tím mu určitě udělám tu největší radost. Já se tu starám, jak bych ho potěšil, ale zajímá někdy jeho, jak by mohl udělat radost mě? Jasně, vychovává mě, nahrazuje mi rodiče, ale tohle k životu přeci nestačí. Proč si nikdy neuděláme třeba piknik?

,, Itachi?"

,, Jo?"

,, Proč spolu někdy něco nepodniknem?"

,, Právě teď jdeme všichni tři do divadla. To ti nestačí?"

,, Já myslel jenom nás dva," namítnu. Tu modrou megeru pochopitelně nepočítám. Dost na tom, že si krade Itachiho doteky a polibky jen pro sebe. Můj bráška není žádný její majetek. Patří jen mě, stejně jako ty nejšťavnatější rajčata.

,, No dobře, tak něco vymysli."

Než stačím něco kloudného říct, vyjedeme z lesa, po pár metrech se začnou objevovat první hotely. Za chvíli určitě uvidím i to zpropadené divadlo. Jak mně se tam nechce. Už vidím ten odporně falešný úsměv té modrovlasé coury. Bože, za co mě jen trestáš? Ctím otce i matku svou, bratra nade vše miluji a ty se mnou takhle zametáš.

,, Sasuke, na co zase myslíš?"

,, Co? Proč?"

,, Jsme tady, tak že by sis vystoupil?"

,, No jo..."

Tohle bude stát za pendrek. Celou dobu sledovat Konan jak se lepí na Itachiho, může se stát něco horšího?

Vlastně ani nevím, na co jdeme. Určitě na nějakou trapnou operu. Zavřu se radši na záchodech s tím, že mi není dobře a až to skončí, tak se záhadně uzdravím. Jen co se dostaneme do hlediště, se nenápadně vytratím. Na záchodech nikdo není, všichni chtějí stihnout představení, to jen já nemám zájem.

První půl hodinu to tu snaším docela hrdině. Sice se nudím, ale všechno lepší než přicuclá Konan na Itachiho. Proč zrovna mě se musel život zhroutit během pár dní? Do nedávna jsem byl to nejšťastnější dítě pod sluncem. Teď se ze mě stala troska zamilovaná do vlastního bratra a trpící smrtí vlastních rodičů.

Itachi

,, Miláčku, kde je Sasuke?" zeptala se mě Konan v polovině představení. Musím se přiznat, že jsem si ani nevšiml, že zmizel. Jestli je to od něj nějaká další forma protestu proti Konan, dostane vážně pár facek. Snažím se mu ulehčit život a on nedokáže respektovat ani mou přítelkyni, která se k němu přes to všechno chová tak hezky. Tomu se, dámy a pánové, říká nevděk.

Teď jen zjistit, kam se zašil. Doufám, že je spoň v budově. Možná čeká dole v hale.

Ať se dívám, kam chci, nikde ho nevidím. Kam jinam by ten zlosyn šel? Leda by si snad odskočil, jenže na záchodě byl už v tom lese. Určitě do sebe schválně nalil litr vody, jen aby si vytvořil dobrou záminku, proč pořád chodit pryč. Tak tohle tedy ne, bráško...

,, Sasuke, seš tady?"

,, Jo..." ozve se zoufale z první kabinky.

Zlehka vezmu za kliku. Sedí tam na zemi jako hromádka neštěstí. Kdybych to od něj nebral jako schválnost, tak ho možná začnu i litovat.

,, Tak se zvedej a padej zpátky."

,, Nikam nejdu," řekne rázně. Takovým tónem, jakým se mnou jedná...no...no...to si nemůžu nechat líbit.

,, Víš, bráško, jestli nebudeš poslouchat, tak se může stát, že mě naštveš a sám tě k Madarovi pošlu."

,, Prosím tě, ne..." Vztáhne ke mně prosebně ruce. Co se to s ním dneska děje?

,, Je ti dobře?" zeptám se ho pro jistotu.

,, Ne..." Sklopí hlavu k zemi.

,, Dělej, zvedej se." Natáhnu k němu ruku. Chytne se mě jako leklá ryba a nemotorně se postaví na nohy.

,, Vrátíme se zpátky do sálu a doma si o tom promluvíme."

,, Já se tam nevratím," řekne s nechutí.

Kdybych o neměl tak rád, vážně ho tu střískám, že si týden nesedne. Co se to se mnou jen děje? Nikdy by mě nenapadlo použít na někoho nasilí a teď po tom přímo toužím. Tolik se toho se smrtí rodičů změnilo.

,, Dobře, tak mi řekni, co se děje."

,, Já nemůžu..." Schová hlavu do dlaní a rozbrečí se tak, jak to už dlouho neudělal. Často poslední dobou plakal, ale ne tak strašně. Můžu za to já? To vážně Konan tak hrozně nesnáší?

,, Tak, Sasuke, ..." Chytnu ho okolo pasu a přitisknu si ho na hruď. Nevím, co víc mám v téhle chvíli udělat. Cítím, jak se jeho tělo v mém náručí třese. Nedokážu ho utěšit. Něco ho trápí už delší dobu a teď to zřejmě vyvrcholilo. Skutečně je to Konan?

Proč si stoupá na špičky? Co to chce dělat?...Sasuke, ne...,, Přestaň!" Odstrčím ho s odporem od sebe. To se mi snad zdá. Vážně mě políbil? Já myslel, že to kdysi byl jen nějaký hloupý žert.

,, Odpusť," zašeptá a zase začne brečet.

,, Proč si to udělal?" Chytím ho za bradu, abych mu viděl do očí.

,, Miluju tě," řekne jednoduše, jako by to snad bylo normální.

,, Já tě mám přece taky rád." Snažím se zmírnit situaci.

,, Ty to nechápeš...Já to tehdy u tý televize myslel vážně. Nebyly v tom hormony a nebyl to ani žert."

,, Sasuke, tohle přeci nejde, vždyť jsem tvůj bratr."

,, To mi nemusíš říkat...Zbav se mě...jakkoliv. Bude to tak lepší pro mě i pro tebe."

Nemůžu uvěřit, že to říká. Zase ode mě chce odejít člověk, na kterém mi záleží ze všech nejvíc. Musím ho zastavit, ať to stojí co to stojí.

Bezmyšlenkovitě ho přirazím ke stěně a následně políbím. Očividně se mi ho povedlo překvapit. Klepe se jako osika. Polibek mi jen chabě opětuje. Miluje mě...snad. Měl by projevit tochu víc vášně.

,, Itachi..." Zaryje se mi nehty přes sako až do kůže.

,, Nemluv." Přiložím mu ukazováček ke rtům. Jen co ztichne, ho jako odměnu znovu políbím. Teď už z toho není vůbec v šoku, jinak by se ke mně tak netiskl. Trochu se mě zmocní panika, když ze mě začne stahovat kalhoty. Jemu nikdy nestačí zlomek, musí mít všechno. Cítím po celém těle zvláštní chvění, jak se mě jeho ruce dotýkají. Připadám si jako v tranzu, dokonce ho ani nedokážu odstrčit, když bere do úst můj úd. Uniká mi z úst spokojený sten. Ty ústa jsou tak...hřejivá. Jen se křečovitě chytím dlaždiček a nechám ho dělat, co sám uzná za vhodné. Právě teď nemůže být větších zvrhlíku než nás dvou. Opřu se zády o stěnu a pod návalem slasti po ní sjedu až na zem.

,, Měl by ses vrátit, Konan tě bude hledat," upozorní mě naprosto vyrovnaným hlasem. Zajímalo by mě, jak dlouho ho trénoval.

,, Asi máš pravdu," přiznám a začnu si natahovat kalhoty. ,, Vrátíš se tam se mnou?"

,, Co mi zbývá?"

Letmo přejedu očima po hodinách v hale. Hra končí přesně za deset minut. Musím rychle vymyslet, co řeknu Konan.

,, Kde jste byli tak dlouho?" zeptá se mě na samozřejmou otázku.

,, Chvíli mi trvalo, než jsem Sasuke našel," vymluvím se.

,, Sasuke, co to tady máš?" Dotkne se Konan koutku Sasuke rtů. Mně v tu chvíli ztuhne v těle všechna krev.

,, To bude asi sperma," odpoví jí Sasuke s úsměvem na rtech.

,, To jsou ale blbý vtipy." Zakroutí nad tím nevěřícně hlavou. Mám pocit, že mi z hrudi spadla celá tuna kamení.

,, Jako by si ho neznala," dodám s předstíraným smíchem. Cítím, jak mě Sasuke propaluje pohledem. Možná jsem měl mlčet.

,, Co budeme dělat po divadle?" zeptá se mě Konan šeptem. Myslím, že Sasuke to stejně slyšel a moc nadšeně se určitě netváří.

,, Promiň, miláčku, ale rád bych si promluvil se Sasukem." Vykroutím se z toho.

,, Tak utekl, stanou se horší věci. Nemůžeš to nechat plavat?"

,, Promiň, ale nemůžu. Když už mu mám jít příkladem."

***

Sasuke

Bylo zábavné sledovat výraz Konan, když se jí Itachi snažil zbavit. Konečně té modré držce sklapne. Tenhle večermám brášku jen pro sebe. Těší mě to, i když vím, že on by se se mnou klidně vyspal, jen abych zůstal. Nechce o mě přijít jako o bratra, proto se ke mně chová jako milenec. Zároveň to hřeje, ale i bolí. Nemůžu po něm chtít, aby se mnou spal, když mě nemiluje.

Teď sedím v kuchyni a snažím se do sebe dostat instatntní nudle ze sáčku. Vážně "mňamka". Itachi je bůhvíkde v domě. Slyším kroky v jeho ložnici, nejspíš něco dělá tam.

,, Jez, nebo ti to vystydne," napomene mě, ještě když není ani v kuchyni. On má oči vážně všude.

,, Nemám hlad."

,, Já taky ne, bráško." Položí mi ruce na ramena a políbí do vlasů. Tohle neměl dělat. Dneska si připadám vážně nadržený. Navíc on je objekt mého chtíče. Vystřelím ze židle jako namydlený blesk a i se sebou ho strhnu na zem. Přemýšlím, jestli semám omluvit, když se chytí za hlavu. Tohle určitě nečekal.

,, Poslyš, nemáš sklony k sadismu?" Jen co to vypustí s pusy, nemůžu dělat nic jiného než se smát. Já a sadista. Nemyslím si. Zadívám se mu hluboko do očí a začnu z něj pomalu stahovat triko. V tomhle oblečení mi připadá daleko přitažlivější než v tom kvádru. Když se dostávám i k jeho kalhotám, strhne mě k mému překvapení pod sebe.

,, Přece nečekáš, že tě nechám nahoře." Přejede mi prstem po rtech. Upřímně jsem si myslel, že zůstane celou dobu prknem jako já u Sasoriho a Deidary. Přece jen nemá zkušenosti s kluky...na rozdíl ode mě. Sice to není nic ke chlubení, ale stalo se to, i když bych byl mnohem radši, kdybych Sasoriho nikdy v životě nepoznal.

,, Abys potom věděl, co se mnou," neodpustím si drzou poznámku.

,, Neboj se," řekne s tajemným úsměvem a pomalými pohyby ze mě stáhne triko. Jazykem mi sjede po krku, přes hruď až k pupíku. Tam se zastaví a zase se vrátí zpět. Jen s nesouhlasem vydechnu. Evidentně ho baví mě mučit. Schválně se rty dotýká mého těla v blízkosti lemu kalhot. Nevím jak Konan, ale já mám pocit, že z něj vyskočím z kůže.

,, Proboha, Itachi, nemůžeme přejít k další fázi?" zeptám se vzrušeně.

,, Nekecej mi do toho." Políbí mě na ucho. Jako by mi tělem projela elektřina. Mám neodolatelnou chuť ho povalit pod sebe a dokončit to sám, protože s tímhle tempem pomalu zešílím. On by se k tomu dostal nejdřív za hodinu, proto si sám stáhnu kalhoty.

,, Brzdi." Chytí mě Itachi za ruku. Nohy mi roztáhne od sebe a dlaní mi přejde po vnitřní straně stehen.

,, Prosím tě..." Vezmu ho za zápěstí a položím mu ruku na svůj rozkrok.

,, Máme celou noc, tak kam spěcháš?" Políbí mě na krk.

,, Je to k nevydržení."

,, Dobře. Tak to ukončíme," zašeptá mi do ucha a pevně do rukou uchopí můj úd.

,, Bráško." Přitáhnu si ho za rameno ke svým rtům.

Sice mi vyhověl, ale má tak zoufale pomalé tempo, proto sám začnu přirážet proti jeho ruce.

,, Chci tě cítit uvnitř sebe," zašeptám vzrušeně.

,, To by tě bez lubrikantu asi bolelo." Jak to může vědět, když s klukem nespal? Možná experimentoval na střední. Upřímně by mě to moc nepřekvapilo.