Špatný nápad 5

Já vím, slíbila jsem Učitele lásky, ale sekla jsem se v polovině. Pokusím se najít inspiraci a do pátku ho dopsat.

Ale jako plus: Máte v tomhle díle ItaSasu xDDD

---

Sasuke se od něj s nesouhlasným zamručením odtáhl.

,, Tady ne. Co když někdo přijde?" namítl.

,, Sasuke, proč mě tak mučíš?...No dobře, tak se tu sejdeme po vyučování."

,, Už něco mám," řekl s povzdechem.

,, Nevadí. Tak zítra?"

,, Snad...Víš co? Já radši na tu první hodinu půjdu." Slezl z Minatova klína a s černými myšlenkami se vrátil do třídy. Tam se nenápadně proplížil k Narutovi do poslední lavice. Nechtěl být nikým spatřen, tím spíš Kimimarem. Sice spolu oficiálně nic nemají, ale to tomu úchylákovi nezabrání v obtěžování jeho osoby. Kdyby tak vlastnil plášť neviditelnoti. Mohl by se ukrýt před Kimimarem i Itachim. Jenže tohle není pohádka, ale krutá realita. V té není místo pro idealismus, natož pak pro sny nebo pohádky. Člověk k ní musí přistupovat s jistou dávkou optimismu v těle, jinak v ní těžko přežije.

První hodinu zahájil profesor matematiky. Na krku měl uvázanou svou obvyklou červenou kravatu, jinou nikdy nenosil. Zpod silných dioptrií si prohlížel třídu. Neviděl tam studenty, ale stádo tupých oslů, kterým je třeba přesně říct, co mají dělat. Tiše si nad tou skutečností povzdechl.

,, Pět vybraných jedinců si napíše písemku," vynesl nad stádem svůj rozsudek.

Třídou to nesouhlasně zašumělo. Nikdo neměl příliš v lásce profesorovy přepadovky.

,, Tak třeba slečny Haruno a Hyuuga a panové Uzumaki, Inuzuka a...a....á pan Uchiha. U vás mám tak žalostně málo známek."

Sasuke se na profesora ublíženě zamračil a neochotně si od něj vzal zadání písemky.

Po vypršení limitu odevzdával prázdný papír. Nevěděl si rady ani s jednou úlohou.

,, Pane Uchiho, přijďte za mnou po hodině do kabinetu," požádal ho profesor, když spatřil Sasukeho písemku.

Sasuke si levou rukou podepřel hlavu, aby mu únavou nespadla na lavici.

V duchu se psychicky připravoval na nejhorší den ve svém životě. Marně si lámal hlavu nad tím, jestli měl někdy někdo zákežnější osud než on.

Všechno to začalo tím, když zjistil, že se mu víc líbí kluci než holky, pokračovalo nesmyslnými vztahy, díky kterým šel se známkami pěkně dolů, teď se to zaseklo na milostném vztahu s ředitelem školy a Itachiho nechutném incestním návrhu. A vyhlídky do budoucna také nevypadají zrovna nejrůžověji.

Zvoní.

Měl by se zvednout a jít s profesorem matematiky do kabinetu. Možná už ten stařík zapomněl, že mu něco takového říkal. Risknul to a zůstal sedět v lavici.

,, Pane Uchiho, neseďte tam laskavě jako pecka a zvedněte se, nemám na vás celý den," upozonil ho profesor na svůj vytížený program.

,, Vždyť už jdu..." namítl Sasuke až zoufalým hlasem.

Pomalu začínal stepovat, když profesor nemohl najít ten správný klíč od svého kabinetu.

Nakonec ho po úmorném hledání vylovil zapadlý z kapsy u kalhot.

,, Určitě sám víte, že vaše známky jsou víc než otřesné. Jestli se sebou nazačnete něco dělat, budu vás muset nechat propadnout."

,, Všechno?" zeptal se s nezájmem.

,, Ano...vlastně. Ještě počkejte. Co se to s vámi, chlapče, jen děje? Míval jste nejlepší známky ve třídě. Dával jsem vás jako příklad ostatním studentům. Teď už vás používám jen jako odstrašující skutečnost. Proberte se dřív, než bude pozdě."

,, Já jsem vzhůru," ohradil se s povýšeným podtónem v hlase. Ve skutečnosti ho to samotného mrzelo, ale odmítal dávat světu najevou svou slabost.

,, Dělejte, jak myslíte, ale nakonec to budete vy, kdo odejde s pláčem. Já to s vámi myslím dobře. Nejsem tu proto, abych byl vaším nepřítelem. Radím vám dobře, pusťte se party Kimimaro a spol., podívejte se trochu na učení, kdybyste něčemu nerozumněl, můžete přijít a já jsem ochoten vám to vysvětlit. Hlavně už se sebou něco dělejte."

,, S Kimimarem už nějaký ten den nemluvím. A učení je to poslední, co mě teď zajímá. S prominutím, ale víte o mým životě prd. Tak mi tady přestaňte dávat kázání, s tím víc pochodíte v klášteře."

Sasuke se otočil na patě a odešel.

Otráveně se zhroutil na židli vedle Naruta. Pohled upřel někam do neznáma, jen aby se Narutovi nemusel zpovídat.

Blonďák poznal, že s ním nechce mluvit, proto nijak nevyzvídal. Prostě ho ponechal jeho vlastním myšlenkám a úvahám. Hlavou mu při tom projela naprosto neškodná myšlenka: vypadá roztomile, když je rozhozený. Musel se tomu šílenému postřehu zasmát. Na co to jen myslí?

Sasuke si začal nervozitou pohrávat s vlastními prsty. Potřeboval se uklidnit, aby nezačal zoufalstvím křičet. Pomyslný domeček z karet, který představuje jeho ubohý život, se hroutí rychlostí světla k zemi. Tolik by si přál ten proces zastavit, ale na to je až příliš pozdě. Nedokáže už znovu z úpatí hory vystoupat na vrchol. Nemůže dělat nic jiného než přežívat. Ne žít, ale přežívat. Jiná volba neexistuje, leda že by existovaly nadpřirozené síly, které by staly na jeho straně. Škoda, že na pohádky přestal už dávno věřit.

Naruto postřehl, že bude brzy zvonit. Sklonil se pod lavici, aby si mohl z tašky vyndat učení na další hodinu, jeho ruka při tom omylem zavadila o Sasukeho stehno. Ten sebou polekaně trhl.

,, Promiň!" vykřikl blonďák poníženě.

Sasuke na to nic neřekl. Až když Naruto začal skládat sešity na lavici, mu došlo, co chtěl původně udělat. Pousmál se nad svými divokými úvahami. Napadaly ho vážně zvláštní myšlenky.

Další hodinu strávil vzpomínkami na Minata. Momentálně byl jeho jediná útěcha. Jediný člověk, se kterým se cítil v pohodě. Přemýšlel, jaké to s ním je a jaké to ještě může být. Každopadně je jeho vtupenkou k lepšímu vysvědčení. To díky němu zatím jeho rodiče nevědí, jak se mu ve škole "daří".

,, Nad čím přemýšlíš?" vyrušil ho Naruto.

,, Nad hloupostmi." Zatřepal hlavou.

Naruto se mírně pousmál. Věděl, že před ním mám Sasuke plno tajností, ale nemohl pochopit, proč se mu nesvěří. Vždyť by to nevykecal. Komu taky? Když má jen jediného kamaráda...jeho.

,, Sasuke?"

,, No?"

,, Kdyby tě něco trápilo, víš...kdybys to neměl komu říct, tak..."

,, Já vím, Naruto. Děkuju za podporu, ale lepší bude když si to všechno nechám pro sebe. Stačí, že tím ničím sebe..."

Sasuke zavřel oči a na chvli se zasnil. Vzpomínal na své dětství, až na to, že si Itachi večně tahal domů holky, to bylo fajn. Nic moc ho netrápilo. Dokázal se nadchnout pro každou věc. Všechno ho zajímalo. Teď mu záleží jen na tom, aby prolezl do dalšího ročníku. To ostatní jde nějak mimo něj. Vlastně...ještě musí před vlastními rodiči tajit svou orientaci, kterou tak podle vyčmuchal jeho úhlavní nepřítel - Itachi.

Itachi...ten mu dělá ze života skutečné peklo. Jako by nestačilo, že existuje a je jeho bratrem. To samo o sobě zní víc než hrůzostrašně. Ale ještě k tomu po něm musí chtít tak odporné věci...

Po zádech mu přejel chlad, když se podíval na hodiny, brzy přijde ten nejotřesnější okamžik jeho beztak ubohého života.

,, Sasuke?" opět ho vyrušil Naruto.

,, Hm?"

,, Tváříš se divně..."

,, Jak divně?"

,, Jako by měl nastat konec světa."

,, Hm..."

,, Posloucháš mě vůbec?"

,, Jo, jo..."

Než se stačil Naruto zeptat na další dle něj důležitou otázku, zazvonilo se.

Sasuke rychle naskládal věci do tašky a s prostým: ,, Ahoj." odešel ze školy.

Nelámal si hlavu s neomluvenými hodinami, potřeboval vypadnout.

Jen co se dostal domů, vytáhl ze sklepa ten nejtvrdší alkohol, z kuchyně skleničku a úmyslně se začal opíjet.

Po prvním loku se mu udělalo trochu zle, protože nebyl zvyklý pít, ale potom to do sebe lil jedna báseň. Alkohol mu rychle stoupal do hlavy. Barvy i tvary mu začaly splývat do jednoho.

Za necelou hodinu se mu zachtělo spánku. Usnul tam, kde zrovna seděl, což byly parkety pod klavírem. Nevěděl, proč si sedl zrovna tam, možná pocit bezpečí, ale to mu teď bylo srdečně jedno. Ve spánku sebou začal házet tak moc, že strčil do lahve, jejíž obsah se vylil na podlahu.

,, Sasuke?" zavolal příchozí Itachi do ticha. ,, Kde si?" zeptal se, aniž by se mu dostalo odpovědi.

,, Když to...potom...ne," ozvalo se od bůhvíkud.

,, Sasuke?" zavolal Itachi znovu.

,, A potom...nevím, když.."

Šel po hlase.

Pohled na bratra spícího pod klavírem ho trochu překvapil, ale nijak se tím neznepokojoval. Sklonil se k němu, aby zjistil, jestli je v pořádku. Když vedle něj spatřil skleničku a povědomou láhev, všechno mu docvaklo.

V kuchyni natočil do půllitru studenou vodu a bez milosti ji vychrstl na Sasukeho. Ten se tak lekl, že se praštil hlavou o spodek klavíru

,, Taky ti přeju dobrý ráno...spíš odpoledne."

,, I-Itachi, ty už...seš tady?" zeptal se překvapeně.

,, Jsou dvě. Spíš mě překvapuje, že ty seš doma...v tomhle stavu."

,, Asi sis to nerozmyslel, co?" zeptal se s nadějí.

,, Když na tebe tak koukám. Smrdíš chlastem. Nejdřív se padej umýt, potom se uvidí."

Sasuke jako poslušný pejsek odkráčel do koupelny. Ještě předtím než pustil vodu, šel Itachi k hlavnímu uzávěru a teplou vodu vypnul, aby si to Sasuke pořádně ,,užil".

,, Teče jen studená!" zanadával.

,, Tak se umeješ hold studenou," opáčil Itachi otráveně.

,, Je vážně ledová, nastydnu!"

,, Neměl si chlastat. Za chyby se platí."

Sasuke se rychle opláchl a zabalený v osušce se dopotácel do obýváku k Itachimu.

,, Co teď?" zeptal se s tak malou nadějí, že by ji ani pod mikroskopem nenašli.

,, No...vypadáš celkem střízlivě. Tak snad s tebou něco bude."

Sasuke nechal osušku sklouznout ze svého těla dolů a řekl: ,, Tak si se mnou dělej, co chceš. Jen ať je to za mnou..."

,, To nemyslíš vážně, viď?"

,, Chtěl si to snad ne? Tak to máš..."

,, Já nechci žádný dřevo a ty se na něj dost tváříš."

,, Neboj, budu si představovat, že si...um...to je jedno."

,, Takže máš přítele? A jak by se tvářil, kdyby věděl, co se tady teď děje?" zašeptal mu škodolibě do ucha.

,, Do toho ti nic není!" Otočil hlavu na stranu.

,, Fajn..."

Itachi ho chytil za bradu a jemně mu jazykem pootevřel rty. Přece jen je to jeho bratr, nemusí být na něj hrubý...aspoň ne hned ze začátku.

Sasuke se donutil zavřít oči. Ve svých myšlenkách se vracel k Minatovi, jeho vlastnosti a podobu vnucoval Itachimu. Snažil se přesvědčit sám sebe, že tohle není jeho bratr, ale někdo úplně jiný.

Když se od něj Itachi na chvíli vzdálil, aby nabral kyslík, pokusil se mu přes hlavou přetáhnout triko. Ruce se mu třásly, ale zvládl to. Následně začal bratrovu hruď zahrnovat jemnými polibky. Lehce do něj strčil, tím mu naznačil, aby se položil na záda.

Itachi ze Sasukeho strany nečekal takovou iniciativu, byl tím mírně zaskočen, ale užíval si to.

Když se Sasuke dostal až k Itachiho poklopci, napadla ho jedna otázka: ,, Jak daleko to chceš nechat dojít?"

,, Do konce...bráško," zašeptal s nehasnoucím úsměvem. Zavřel oči, aby se nemusel dívat na Sasukeho znechucený výraz. Nechal ho, ať si zatím s jeho tělem dělá, co chce, protože si počínal docela dobře. Nepřitahoval ho, ale chtěl vědět, co jeho bratra tak fascinuje na sexu s mužem. Pochyboval, že se mu to bude nějak závratně líbit, ale každá zkušenost se hodí.

Sasuke pomalu rozepínal zip u Itachiho kalhot, při tom přemýšlel, jestli to má natahovat nebo udělat co nejrychleji. Nakonec se rozhodl pro první možnost, aby ho nakonec jeho bratr neoznačil za nezkušeného.

Lehkým pohybem ruky z něj stáhl i poslední kus oblečení. Rty se mu přisal na vnitřní stranu stehna. Itachimu unikl nechtěný sten. Sasuke neustal do té doby, dokud se neobjevila na bělostné kůži nafialověla skvrnka. Potom poraněné místo něžně olízl. Po dalším Itachiho stenu se přesunul na druhé stehno. Zlehka po něm přejel rty tam a zpět, což jeho bratra donutilo zkousnout spodní ret mezi zuby. Pokračoval rty stále výš a výš, v osudovém bodě se ale seknul a vrátil se zpět, načež Itachi nesouhlasně vydechl. Sasuke se na něj položil celou svou váhou a i přes nevolnost vyhledal bratrovy rty. Itachi mu polibek víc než ochotně opětoval. Odtrhl se od něj jen proto, aby ho mohl nechat dokončit, co začal. Sasuke se rty jemně otřel o Itachiho klín, počkal si, až uslyší sten a vzal jeho úd do úst. Nejdřív po něm jen mučivě pomalým tempem přejížděl jazykem, potom zapojil i jiné své schopnosti a začal sát.

,, Sasuke!" zastenal Itachi jeho jméno.

Když bratrův penis začal v Sasuke ústech pulzovat, upustil od své dosavadní činnosti. Položil si hlavu na Itachiho hruď a zhluboka dýchal.

,, To´s udělal schválně," osopil se na něj starší Uchiha.

,, Jo, zasloužíš si to. Teď mě můžeš vojet, ať to můžem rychle ukončit."

,, Jak myslíš."

Itachi se zvedl do sedu, posadil si Sasukeho na klín a chystal se do něj bez jakékoliv přípravy proniknout.

,, Bez tohohle se opovaž a bude to to poslední, co uděláš," zavrčel Sasuke nebezpečně a podal mu lubrikant.

,, Citlivko."

,, Surovče."

Itachi si na dva prsty vymáčkl trochu lubrikantu a zajel s nimi do Sasukeho otvoru. Ten se bolestně kousl do rtu. Itachi se jen pousmál, věděl, že ho to bolí a o to víc si to užíval. Vytáhl prsty a nahradil je hrubším nástrojem.

,, Dost..." zaprosil Sasuke, když do něj začal neohleduplně přirážet.

,, Zapomeň..." řekl Itachi v opojení.

,, Vážně, Itachi, tohle bolí," zavzlykal.

,, Já vím..."

,, Ty mrcho!" zakřičel a zaryl se mu nehty do ramen.

,, Vydrž," snažil se ho Itachi trochu uklidnit, nevnímaje bolest, kterou mu svými nehty způsoboval.

,, Sasuke!" zakřičel, když dosáhl svého vytouženého vrcholu.

Sasuke se zvedl z jeho klína, znovu se zabalil do osušky a naplánoval si v duchu cestu do koupelny.

,, Snad si nemyslíš, že už je konec?" zeptal se škodolibě.

,, To snad nemyslíš vážně? Už víš, jaký to je s klukem, tak mě laskavě nech odejít," zavrčel.

Itachi se jen uchechtl. Popadl ho za zápěstí a donutil ho kleknout si na čtyři.

,, Tohle neuděláš," snažil se Sasuke přesvědčit spíš sebe než jeho.

,, A o co, že udělám?" zašklebil se a prudce do něj pronikl.

Když dnes již po druhé dosáhl vrcholu, donutil Sasukeho, aby vzal jeho úd do úst. Ani bratrovy slzy ho nedonutily přestat.

,, Víš, Sasuke, říká se do třetice všeho dobrého."

Sasukemu nezbylo nic jiného než poslechnout. Sál bratrův penis s co největší intenzitou a rychlostí, aby to všechno bylo brzy za ním.

Jen co se Itachi udělal do jeho úst, všechno spolykal a s vypětím všech sil se doplazil k sobě do pokoje. Neměl sílu se dostat nahoru na postel, proto zůstal sedět na koberci. Natáhl se pro mobil a v rychlosti vyhledal Minatovo jméno, které bylo uloženo pod krycím jménem Mika.

Naruto nervózně sledoval vyzvánějící mobil. Nevěděl, kde jeho otec je, proto mu ho nemohl ani donést.

Když nepřestával vyzvánět, rozhodl se to vzít.

,, Haló?"

,, Minato? Já se jen chtěl zeptat, jestli nemáš teď čas. Nechci být sám..." v půli věty se mu zlomil hlas, ,, můžeme se někde sejít?"

,, Ehm...kdo volá?" zeptal se Naruto s tím, že mu ten hlas byl neskutečně povědomý.

,, Minato?"

,, Tady jeho syn, kdo jste?"

Sasuke zazmatkoval, věděl, že to teď nemůže ťípnout, to by bylo podezřelé. ,, Jeho kamarád. Dáš mi ho prosím k telefonu?"

,, Nevím, kde je, zkuste zavolat později."

Přicházející Minato se se zájmem podíval na Naruta. Co dělá s jeho mobilem?

,, Kdo volá?" zeptal se ho.

,, Nějakej tvůj kamarád. Vypadá pěkně mimo." Předal mu Naruto hovor.

,, Haló?"

,, Minato?"

,, To si ty," málem se podřekl a oslovil ho jeho jménem, ale naštěstí si včas uvědomil, že je vedle něj Naruto, ,, co se stalo? Je ti dobře?"

,, Ne, není. Nechci ti to říkat do telefonu. Můžem se vidět?...Teď."

,, Nepočká to do zítřka?"

Sasuke na to nic neřekl.

Ozývaly se jen tiche vzlyky.

,, Asi nepočká...Dobře, sejdeme se u školy, za chvíli jsem tam."

,, To musí bejt asi hodně dobrej kamarád, když vynecháváš večeři," řekla Kushina podezíravě.

,, Prosimtě, mluvil s ním i Naruto. Mluvil snad jako žena?" zeptal se syna.

,, Ne, mami, byl to fakt chlap," řekl Naruto na tátovu obhajobu.

,, Jen aby..."

Minato během dvaceti minut dorazil ke škole. Sasuke už tam čekal.

,, Tak co se stalo?"

,, Tady ne, někdo nás uvidí," namítl.

Minato vytáhl klíče a odemkl hlavní vchod do školy.

Posadil ho na nejbližší židli, čekajíc, až promluví.

,, Já ti to nemůžu říct," zavzlykal a vrhl se mu do náruče.

Minato nevěděl, jak se zachovat. Nikdy by ho nenapadlo, že zrovna jeho uvidí v takovém stavu.

,, Dozvěděli se rodiče o tvých známkách, nebo co se stalo tak straš..." zasekl se, když si Sasukeho začal sundávat mikinu a potom i triko.

,, Kdo ti to udělal?" zeptal se ohromeně, když uviděl ty modřiny.

,, Můj...bratr."

,, To ste se prali?"

,, Ne...spali jsme spolu." Sklopil oči k podlaze a nechal po tvářích stékat slzy.

,, Cože?!"

,, Hrabal se mi v mobilu a zjistil moji orientaci. Vyhrožoval, že to řekne rodičům, když mu neukážu, jaké to je s klukem...jenže...zalíbilo se mu to víc, než jsem byl schopen unýst."

Minato nevěděl, co na to říct. Přitáhl si ho k sobě a něžně ho hladil ve vlasech. Své triko nechával nasáknout jeho slzami.

,, Bolí tě něco?" zeptal se po chvíli.

,, Jo...duše a tělo."

,, Vezmu tě k lékaři."

,, Né!" zakřičel zoufale. ,, Takhle se o nás někdo dozví."

,, Nedozví, je to můj dlouholetý přítel. Nic neřekne."

,, Dobře, ale necháme to na zítřek," rozhodl.

,, Seřvou tě rodiče hodně, když se nevrátíš večer domů?"

,, Ne, nedozvědí se to. Nejsou dneska doma."

,, Dobře. Tak tady s tebou zůstanu. Myslím, že po tomhle ty ani já neusneme."

Minato si k sobě Sasukeho ještě víc přitiskl. Ponořil nos do jeho vlasů a nechal ho, ať na něj přenese část své bolesti.

Sasuke pomalu přestával plakat. Minatova přítomnost na něj blahodárně zapůsobila. Pomalu se cítil líp, kdyby mu nezazvonil mobil.

,, Jak se mi opovažuje po tom všem volat!!!" zakřičel zoufale do mobilu.

,, Jen přemýšlím, kam ses zašil. Nerad bych ti šel zítra na pohřeb. Vypadal si dost rozhozeně, tak neudělej žádnou hovadinu. Byla to tvá volba. Ty ses rozhodl."

Sasuke chtěl něco peprného zakřičet, ale Minato mu vytrhl mobil z ruky a ukončil hovor.

,, Nerozptyluj se," napomenul Sasukeho a znovu si položil jeho hlavu na své rameno.

,, Políbíš mě?" zeptal se Sasuke po chvíli. ,, Nechci ho cítit ve svý puse..."

Minato ho něžně chytl za bradu a vtiskl mu jemný polibek. Opatrně vklouzl jazykem mezi jeho rty , při tom ho pravou rukou lehce vískal ve vlasech.

Fííí...musím si dát sprchu, jinak bych ještě psala xD