Paprsky noci 4. část

Konichiwa lidičky^^.

Týden utekl jako voda a já přináším další díl Paprsků. Snažila jsem se za tu dobu vymyslet něco kloudného, takže doufám že se Vám to bude líbit. Možná jsem to trochu uspěchala...

Asi jsem se nezmínila, že kreslím i FanArty, takže kdybyste měli zájem, můžu sem některé dát ;).

Po dokončení téhle povídky jsem se rozhodla napsat další, zatím v tom nemám moc jasno, takže nebudu moc předbíhat :). Další díl snad opět přístí týden.

Pro ty z Vás, kteří četli předchozí díly: dnes se nám to trošku rozjede. Madara se rozhodl přikročit k činům a odhalím i kdo je tajemná postava s démonskou chakrou ze Sasukeho vidění (doufám, že se nebudete zlobit, koho jsem tam dala, ale nikdo jiný mě prostě nenapadnul).

---

Tiché kroky znějící tmou. Došel k jedné z mála pochodní a jeho postavu ozářilo světlo. Na chvíli se zastavil. Když zrovna nepomáhal Sasukemu v tréninku, měl dost času přemýšlet. Nebyl si jistý, zda byl dobrý nápad, aby mu Sasuke pomohl s tím, co ani on nedokázal udělat. Ale když pokaždé viděl ten nenávistný a zarputilý pohled v jeho očích, věděl, že pro svůj cíl udělá cokoliv. Připomínal mu sebe samého, kdysi dávno…

Vyšel ven. Byla tma, ale on viděl stejně jako za denního světla. Zastavil se na okraji útesu, který se prudce svažoval několik desítek metrů do lesů pod ním. Všude byl klid, narušovaný jen tichým šuměním okolních stromů.

Vítr si pohrával s jeho temně černými vlasy. Zavřel oči a nechal se unášet představou, že stačí jediný krok a byl by zbaven veškerého utrpení. Večerní vánek, který se obtáčel okolo každého kousíčku kůže, jako by ho pobízel k tomu jedinému osudovému kroku.

V hloubi duše však věděl, že by to nestačilo. Nebyl ani mrtvý, ani živý, kdo ví co by se stalo, kdyby se odhodlal udělat ten jediný krok.

Nemohl ho tu nechat samotného, ne teď, když se dostali tak daleko. Pousmál se beze stopy humoru a odstoupil od okraje útesu. Tak snadné to nebude.

Náhle za sebou uslyšel zvuk, který sem vůbec nepatřil- syknutí kovu o kov. Věděl, že by byla chyba se otočit a tak se řídil jen podle sluchu. Nic, ticho. Pak najednou prasknutí větvičky, jak na ni kdosi neopatrně šlápl. Slyšel, jak se k němu ze tmy něco blíží.

Uskočil a vzápětí uviděl, jak kolem něj cosi lesklého prosvištělo a s drnčením se zapíchlo do stromu těsně vedle něj. Podíval se. Kunai s výbušným lístkem. Následoval ohlušující výbuch spolu s oblakem dusivého kouře.

Zhmotnil se o kousek vedle. Tohle bylo těsné. Jen díky skvělým instinktům se dokázal všas přesunout. Kdyby byl o vteřinu pomalejší… Bleskově vytasil meč a jen taktak stihl odrazit shurikeny, které vzápětí vyrazily ze tmy. Nikoho ale neviděl, což ho jen utvrzovalo v tom, kdo to je: Madara. Nemohl si vybrat horší dobu. Jeho reiatsu ještě nebylo plně obnovené a bylo by velice riskantní přeměnit se byť jen do první formy Resureccion. Navíc pochyboval, že by to bez toho zvládl.

,,Pokazil jsi mi značně důležitou část plánu. Ty a Sasuke jste se nikdy neměli setkat. Teď ho budu muset zabít o něco dříve, než jsem naplánoval. A tebe si nechám na konec," ozval se povědomý hlas, ale nedokázal určit, odkud přichází. Uslyšel svistot, jak se cosi rychle přesunulo.

Náhle ho naplnil strach o Sasukeho. Neřekl mu úplně všechno a teď toho litoval. Zasunul meč a jeho obraz se rozplynul. Doufal, že to stihne včas, než se stane cokoliv dalšího.

S téměř neslyšitelným svistotem se Madara zjevil. Sasuke ležel otočený ke zdi a tichem se rozléhalo jeho mělké pravidelné oddechování. Přistoupil k němu. Náhle se Sasuke prudce vymrštil s vytaseným mečem, kterým bleskově švihl po postavě ve tmě. Čepel jím jen neškodně projela, jako by tam nebylo nic jiného než vzduch.

V očích mu zářil sharingan, který se nenávistně zabodával do Madary. ,,Takže jsi se konečně rozhodl odhalit svůj pravý záměr," řekl Sasuke ledově.

,,Ten jsem nikdy neskrýval, jen ty sis ho nevšiml," odpověděl. Uchihovi se nebezpečně zablesklo v očích. ,,Ty hajzle! Klidně jsi mě ovládal jako svoji loutku a přitom jsi to byl ty, kdo může za smrt Itachiho." Sasukemu se rozčilením třásl hlas. ,,Ale ale. Jsem překvapen, kolik ti toho ten Espada řekl," konstatoval ,,ale to na tom až tolik věcí nemění."

Sasuke cítil, jak ho cosi vtahuje dovnitř a vzápětí byli oba pryč. Plamen nedaleké pochodně se nepatrně zamihotal.

O vteřinu později se zhmotnil Ulquiorra. Nikoho neviděl a zatrnulo v něm. Madara nejspíš věděl, že ho bude pronásledovat a tak posunul v mezivětě časovou linii. Věděl, že Sasuke nemá šanci proti monstru se kterým prohrál i on. Dotkl se díry ve své hrudi. Připomínka onoho osudového souboje. Stále nemohl přijít na to, proč se jeho maska předčasně rozpadla, což zapříčinilo nestabilitu jeho reiatsu. Celý život byl sám, ale když došlo k jejich spojení, měl pocit, jako by část jeho samého zapadla na vlastní místo.

Když ho tehdy uviděl, stát v záři zapadajícího slunce, cítil, jak jeho chladná duše roztála a konečně se mohl usmát. Nebyl jen vděčný, na okraji cítil i něco víc, co by si nikdy nepřiznal. Nikdy neměl duši, pocity nebo něco podobného, ale nyní cosi opravdu cítil.

Zaťal nehty do dlaní, až začaly téct tenounké pramínky krve, které se sbíhaly do malinké loužičky na zemi. Nesmí dopustit, aby se mu něco stalo, i kdyby měl sám zemřít. Pozvedl hlavu s novým odhodláním v očích. Nemohl sledovat myšlenkové vlákno, které ho pojilo se Sasukem, ale věděl, kam Madara šel. Kdysi tam už byl. Pak v okamžiku zmizel.

Když dorazili na místo, Sasuke nejdříve nevěděl, kde je, ale potom si vzpomněl. Tohle bylo to místo z jeho vidění. Nyní však na zdech plálo několik pochodní a tak měl příležitost se tu trochu rozhlédnout. Strohá, chladná jeskyně, která mu až nepříjemně připomínala místo, kde bojoval se svým bratrem.

Tajemná postava opět stála u výklenku, jako kdyby se nic nezměnilo od té doby, co to tu viděl naposledy. ,,Takže jsi přišel," promluvil hlasem, který pravidelně stoupal a klesal v intonacích, aniž by se otočil. Přeběhl mu mráz po zádech. Nemusel se ani ohlížet, aby věděl, že Madara už tu není. S ním si to vyřídí později. Nic neřekl.

,,Byla by škoda tě zabít, mohl jsi mi být ještě užitečný, Na druhou stranu jsi se svou silou nebezpečný a uzavřel jsem s ním dohodu, že mu dám veškerou svou chakru výměnou za tvou smrt," pokračoval s temným hlasem ,,navíc musím ochránit Konohu." Povzdechl si, aniž by dal najevo stopu emocí. Světlo měsíce jej ozařovalo, bylo to překrásné a zároveň děsivé.

Konečně se k němu otočil. Když teď stáli proti sobě bylo skoro cítit, jak okolní vzduch rezonoval neznámou silou. Sasuke se na okamžik zahleděl do těch očí, ve kterých jako by se mísilo poklidně modré a krvavě rudé moře. Udělal krok vpřed na světlo a Sasuke najednou uviděl, kdo to je. Stál před ním člověk, kterého si tu rozhodně nepřál vidět. Yondaime Hokage, Namikaze Minato.

Doufám, že se na mě hlavní adminka nebude zlobit ;).