Paprsky noci- 3.část

Dělala jsem co mohla a nakonec tu máme další dílek této úžasné povídky :). Je to výsledek volné hodiny, dvou hodin tělocviku (necvičila jsem :P ) +práce do 10ti večer xD. Možná to tak nevypadá (podle mě je stejně nejlepší první díl).

Prostě si to zkuste přečíst, abych věděla, jestli mám vůbec pokračovat dál xD. Podle mě se to začíná trochu odćhylovat od původního tématu, ale možná je to jen věc názoru.

,,Cero Oscuras." Smaragdově zelený paprsek vystřelil z bledého konečku prstu. ,,Chidori." Okolo úzké čepele začaly pulzovat modravé elektrické výboje. Nastavil jej proti paprsku, který se na něj řítil rychlostí blesku. Chvíli vez větší námahy odolával, když mu náhle mysl zaplavila prudká bolest. Neubránil se výkřiku a klesl na kolena. Matně vnímal téměř neslyšné zasténání o pár metrů před sebou.

Když pocit mučivě pomalu odezněl, vstal. Došel k téměř nehybné ležící postavě. Neslyšně procedil řetězec kleteb. Poklekl k němu a jemně mu odhrnul vlasy z čela. Uchopil ho za ruku. Téměř neznatelně se třásl. Tenhle pohled byl pro něj nesnesitelný. Co se stalo? zeptal se skrze jejich myšlenkové spojení. Věděl to, ale trápilo ho, že s tím nedokázal nic udělat. I přesto, že se jakýmsi způsobem dokázal Ulquiorra kdykoliv plně zhmotnit, jeho zranění se ještě nezahojila. A to nejen na těle.

Prudce otevřel oči a chvíli se zmateně rozhlížel. Posadil se, ale odmítal se na něj podívat. ,,Jsem pro tebe jen přítěž,"řekl Espada posmutněle. ,,Ne, jen ještě nejsi úplně v pořádku. Je to moje vina, neměli bychom tak spěchat," odpověděl. Pohlédl na Sasukeho očima plnými nejistoty.,,Nejspíš," povzdechl si. ,,Jen ti chci pomoci k tomu, po čem toužíš. To je vše."

Sasuke se pousmál a napadlo ho, jak moc se jejich povahy změnily, co jsou spolu. ,,Měl by ses vrátit." řekl a pomohl mu vstát. Kývl. Pak se jeho obraz rozmazal, jako by na něj hleděl skrz vodní hladinu a vzápětí zmizel. Sasuke na chvíli zatajil dech, jak část jeho mysli zapadla na vlastní místo. Zasunul nyní již normální meč do pochvy a potichu se vydal zpět k sobě.

Ležel a nepřítomně zíral do stropu vysoko nad sebou. Poslední dobou měl dostatek času utřídit si myšlenky, ale jeho touha po pomstě sílila každým dnem, což mělo za následek neustále narůstající netrpělivost. Jejich spojení každým dnem sílilo, ale měl stále větší problém utajit před Madarou Ulquiorrovu existenci. Během dnů, kdy byl Madara kdesi na svých pochůzkách využíval Sasuke příležitosti nerušeně cvičit jejich schopnost bojovat jednotlivě a zárověň společně. Ale cítil, jak mu stále cosi uniká. Jen nevěděl co.

Usoudil, že nemá cenu nad tím teď přemýšlet. Zavřel oči a najednou se mu myslí mihl obraz. Viděl jakési temné místo. Místnost či jeskyně, to nedokázal říct. Stěny i strop se ztrácely kdesi ve tmě. Před ním byl jen výklenek s výhledem na noční nebe, něco jako balkon. Měsíc v úplňku ozařoval tajemnou postavu před ním. Otočila se k němu a upřela na něj pohled. Modré oči, které mu byly podivně povědomé, plné nanávisti, jakou dosud neviděl. Vpalovaly se do něj, nedokázal se pohnout. Náhle se obraz rozplynul, ale ještě stačil zahlédnout cíp bílého pláště, vlajícím temnou nocí.

Prudce sebou trhl a posadil se. Přinutil se klidně dýchat. Pořád cítil ten téměř hmatatelný úmysl zabít. Něco podobného cítil u... A pak si uvědomil, koho právě viděl. ,,Už jsi pochopil, proč potřebuješ pomoc?" řekl Ulquiorra, který se náhle zjevil vedle něj. překvapeně pohlédl vedle sebe s téměř ledovým klidem na Espadu a jejich oči se setkaly. Stále cítil z jeho mysli ten nepochopitelný zármutek, který jako by byl součástí ejho osobnosti a teď se zdál ještě větší. Nikdy s ním o tom nemluvil, vzájemně se vyhýbali věcem z minulosti toho druhého.

Nečekal na odpověď, uchopil ho za ruku a pomohl Sasukemu vstát. ,,Můžeme pokračovat, už nemáme moc času." řekl.

,,Ještě ne." namítl Uchiha. Zapátral v zásobě své chakry a předal mu část. Věděl, že ho to nijak neoslabí. Skrze jejich spojení ucítil, jak se Ulquiorrovi vrací síla. Espada se usmál, na ten krátký okamžik beze stop smutku, a vděčně mu stiskl ruku.

MEZITÍM, NA JINÉM MÍSTĚ, SE BLÍŽÍ BUDOUCNOST

Stál a hleděl kamsi za obzor v dálce skrytý v temnotách, kam nedosáhl svit měsíce ani hvězd.

,,Takže Sasuke Uchiha, hmm…" řekl nepřítomně, jako by to téměř nic neznamenalo. Otočil se a hleděl na postavu před sebou.,,Můžeš jít, ale pokračuj v plnění své povinnosti." Dodal a mávl rukou. Postava zmizela. ,,Nečekal jsem, že se dostane tak daleko. Pokud to takhle půjde dál, mohl by představovat problém." řekl.

Neříkej takový blbosti.Odmítám ti pomoct, když se dostaneš do průseru. Díky tomu, že jsi mě tu uvěznil máš teď chakru skoro na bodu mrazu.Stejně bych tě nejradši sežral za to, cos mně udělal, odfrkl si další hlas v jeho mysli. Potřásl hlavou a pousmál se, beze stopy humoru. Někdy si přál vzít to co udělal zpět. Pečeť slábla každým dnem a jak démon správně konstatoval, jeho vlastní chakra byla téměř nulová a nedokázal ji už obnovit.

,,Necháme ho dojít až sem…" rozhodl. Jeho mysli se náhle zmocnila nenávistná síla. Okolo těla začala proudit rudá aura a v očích se rychle střídaly dvě naprosto odlišné bytosti. Poslední záblesk jasného vědomí byl brzy zadušen nezměrnou silou. ,,…a pak je zabijeme. Oba dva!" řekly a po tváři se mu rozlil zvířecí úsměv.

Z temnoty za ním to všechno sledovala postava v masce. Usmála se. Všechno jde přesně podle plánu. Brzy se dočkáš, Sasuke, pomyslel si a opět splynul se stíny.

Další díl snad přístí týden nebo o víkendu.