Paprsky noci 2. část

Hi, mina.

Sice jsem slíbila, že sem dám další díl až v pondělí, ale když jste byli tak hodní, obšťastním vás již dnes xD. Tuto část jsem psala ve zcela normálním stavu hlavně při hodinách fyziky, takže je možné, že nebude tak kvalitní jako ta první. Tento týden snad budu mít čas napsat další díl, ale nic neslibuji, takže si asi chvilku počkáte ;).

Tma. Jediné světlé body představovalo několik nepravidelně rozmístěných pochodní, které tomuto místu dodávaly něco málo světla.

,,Amaterasu!" rozezněl se jeskyní Sasukeho hlas. Postava v masce před ním zmizela.

,,Do hajzlu." Tohle je už po několikáté. Stále ještě nedokázal plně ovládat techniky Mangekyou Sharinganu. Dlouhé dny nečinnosti si vybraly svou daň a on teď musel trávit další zbytečný čas obnovováním svých původních schopností.

Znovu mu hlavou projela tupá bolest, jako kdyby mu někdo vrazil kunai do lebky. Snažil se zachovat strnulý obličej. Ale něco ho musela prozradit. ,,Pro dnešek končíme. Jestli se budeš přemáhat, bude to trvat ještě déle, ať chceš nebo ne…" ozval se zprava. Nepatrně sebou trhl a zavrčel. Někdy jako by se mu uměl dostat do hlavy. Nesnášel to.

Otočil se, naštvaně odkráčel k východu a prošel chodbou až k výklenku, kde měl jakýsi svůj osobní prostor. Posadil se na provizorně zřízené lůžko a opřel se o zeď. Ucítil, jak mu cosi stéká po tváři a letmým pohybem si to otřel. Krev. Bolest vystřelovala až do pravého oka. Zatnu zuby a snažil se ji nevnímat. Na chvíli zavřel oči a myslí mu plula slova: chce to čas.

Znovu ho uviděl. Nepatrně se usmál. Už si myslel, že na něj zapomněl. Jeho zelené oči jakoby sledovaly každý jeho pohyb a viděly až do té nejtemnější hlubiny duše. Pomalu k Sasukemu přešel, položil mu ruku, ze které neustále kapala krev a smáčela mu oblečení, na tvář, kde zanechala rudý otisk. Vzájemně si hleděli do očí. Jeho ruka byla chladná, bez života. Pak se Ulquiorra překrásně usmál. Ten nádherný úsměv byl vidět i v těch smaragdových očích. Nikdy nic podobného neviděl. Cítil, jak se mu do hlavy hrne krev. To ticho bylo… ,,Už brzy" pronesl a odhrnul mu z čela pramínek vlasů. Pak se obraz rozplynul, ale Zasuje stále cítil ten mrazivý dotek.

Probudil se a otevřel oči. Jemně se dotkl své tváře a když se znovu podíval na svou ruku, byla tam krev. Jediná připomínka toho, že to co právě viděl, bylo skutečné.

Nedokázal se ubránit tomu pocitu, který ho sžíral zevnitř od Itachiho smrti. Ale když ho poprvé uviděl, cosi se v něm pohnulo. Jeho staré já by tím nejspíš pohrdalo, ale není se pousmál a znovu zavřel oči s novou nadějí v srdci.

Dny plynuly a on cítil, jak se mu vrací síla. Už mohl vycházet na denní světlo aniž by ho bolely oči. A zatímco se jeho chakra postupně obnovovala, spřádal svůj vlastní plán.

Během tohoto období mimoděk vzpomínal na téměř tři roky tréninku u Orochimarua. Ale ničeho nelitoval.

To, že Pein zničil Konohu vneslo do jejich plánů neurčitou změnu. Alespoň se tak mohl soustředit na vlastní záměry. Dále neustále trénoval, ale i přesto stále neovládal větší sílu než předtím. A pomalu mu docházel čas. Pokud co nejdříve nezačne, mohl by Madara něco vytušit. Stále v něm hlodal plamínek pesimismu, ale i přesto byl plně odhodlaný to udělat. Potřeboval jen čas a mnohem větší sílu, než měl teď. Stále musel myslet na to, co mu tehdy Ulquiorra prozradil. Nemohl tomu uvěřit, ale nějak cítil, že je to pravda.

Po několika dalších dnech, když už se cítil jako dřív, se rozhodl započít svůj plán. Madara teď byl pryč- Sasuke si pomyslel, že tahle válka má určitou výhodu. Nedávno v bludišti chodeb nalezl odlehlou jeskyni, dostatečně velkou na to, co se chystal provést. Vešel do ní a postavil se doprostřed temnoty. Vysoko nad jeho hlavou visely nebezpečně vypadající krápníky. Zavřel oči a usilovně se soustředil. Tohle mu nikdy moc nešlo. Ucítil, jak se vzduch okolo něj chvěje pod intenzitou jeho chakry. Nevšímal si toho. Jeho duše se odpoutala od těla. Záblesk cizího vědomí, ale přesto tak povědomého.

,,Připraven?" zeptal se ho hlas s nádechem čehosi vzrušujícího. Svářely se v něm pocity, jako kdyby měl každou chvíli vybuchnout.

,,Ano." Odpověděl. Snažil se, aby to vyznělo co nejklidněji. Ve tmě před ním se zhmotnil bývalý Espada. Přistoupil k němu a jemně ho uchopil za ruku. Znovu se Sasuke podivil, jak může něco tak chladného existovat. Snažil se soustředit. Ulquiorra se k němu naklonil tak těsně, že na tváři ucítil závan čehosi tak slabého, že to skoro ani nevnímal jako dech. Vzrušením se mu zrychlil tep. Nakrátko pocítil zárodek paniky. Začal vidět rozmazaně a cítil, jak do něj vstupuje jiné vědomí. Na rtech pocítil cosi jemného jako okvětní plátky. Zavřel oči a nechal se unášet tím pocitem. Po celém těle se mu rozlévala síla, jakési vnitřní světlo. Několikrát větší než jeho vlastní.

Jeho fyzické tělo vybuchlo v záplavě zlatavého světla, které osvětlilo celou jeskyni až po ten nejtemnější kout. Jeden ze stropních krápníků se utrhl a padal přímo na postavu dole. Asi tři metry nad cílem ho zastavil neviditelný štít a roztříštil ho na nespočet kousků. Chvění ve vzduchu přešlo v neustálý intenzivní bzukot.

Najednou všechno ustalo a Sasukeho vědomí zhaslo jako blikající světélko.

Když se probral, zjistil, že leží na zemi. Bolel ho snad každý sval v těle tak, jako už dlouho ne. Snažil se přimět pravidelně dýchat. Neměl ponětí, kolik uplynulo času, ale věděl, že se bude muset co nejdříve vrátit zpátky, i kdyby se tam měl doplazit. Pomalu vstal. Nebyl si jistý, zda vše selhalo nebo… ,,V pořádku?" otázal se ho hlas v mysli. Tělem mu zčistajasna projela vlna nebývalé energie a zahnala veškerou strnulost. Kývl. Věděl, že nemusí odpovídat. Teď spolu sdíleli myšlenky. Už nebude sám. Jeho nynější zásoba síly byla obrovská. Na jazyk se mu dral šílený smích a nebezpečně se mu zablesklo v očích. Přešel ke vchodu do jeskyně a ohlédl se. Ve světle pochodní se na okamžik zdálo, jako by každá část jeho tváře byla jiná. Vzduch okolo stále vibroval, jako po bouři. Namířil prstem na zbylé krápníky na stropě. Vyšlehl zelený záblesk a jeskyně se začala bortit. Pousmál se a prošel chodbou kde splynul s okolními stíny. První fáze: splněna!

Toť prozatím vše a doufám, že se vám to líbilo :).