Já rozmazlenec a má sladká růžovláska 7 (nová verze)

Další díl :D. Vidíte, Ája se snaží.

Mám z té povídky trochu divný pocit jako bych psala parodii na Twilight, i když první verzi jsem psala dávno před

Twilightem. Já byla už jako malá uchvácená upíry a Stmívání mi o nich totálně pohnojilo představy.

---

Orochimaru s tichým povzdechem sledoval Sasukeho vzdalující se záda. Musel si přiznat, že má na tom, co se stalo, svůj podíl viny. Musí to Sakuře nějak vysvětlit, ale až zítra.

Ino hodila jedním očkem po budíku - 7:24. Naprosto ignorovala fakt, že je dnes normální pracovní den. Přetočila se na druhý bok a dál spala.

Po chvíli jí to v hlavě začalo trochu šrotovat. Ráno, všední den, 7:24...škola!!

,, Sakuro! Zaspaly jsme!" křikla na kamarádku.

,, Jak to?!" Vyskočila Sakura okamžitě na nohy.

,, Ten budík zase nezvonil," vysvětlila blondýna, zatím co se snažila na sebe natáhnout kalhoty.

,, Kolikrát ti mám ještě opakovat, ať ho vyměníš? Tohle je už po několikátý!"

,, Pro nový bych musela do toho příšernýho obchodu na rohu, kde prodává ten nevrlý chlapík, to radši každý den zaspím!"

,, Bože, bože," povzdechla si Sakura. Stáhla si přes hlavou triko na spaní a začala se oblékat do školní uniformy. Potom následovala Ino do koupelny. Když dokončily tahanici o hřeben, vyrazily do školy.

,, Sakuro!"

Ino i Sakura se jako na povel otočily.

,, Orochimaru," zašvitořila Ino.

,, Jo, ahoj," řekl rozpačitě. ,, Sakuro, chci ti vysvětlit to, co si včera večer viděla."

,, No, to jsem zvědavá, ale žádný lži," varovala ho dopředu.

,, Ten zajíc nebyl vlastně zajíc, ale můj králík.Utekl mi a Sasuke ho chtěl najít, jenže ho asi....omylem zabil."

,, I kdyby to tak bylo, tak proč ho přede mnou chtěl schovat?"

,, Byla to trochu divná situace, asi zazmatkoval."

,, Orochimaru, nechtěl by ses dneska společně učit," vlezla jim Ino do rozhovoru, když Sakura dlouho mlčela.

,, Promiň, ale nemám čas," snažil se z toho vykroutit.

,, Škoda," posmutněla blondýna. ,, Tak třeba jindy," dodala.

,, Možná," nechával si Orochimaru pořád otevřená zadní vrátka.

,, Ino jdeme," zavelala Sakura a táhla blondýnu pryč.

V hlavě jí vířilo plno nebezpečných myšlenek. Té povídačce o králíkovi rozhodně nevěřila. Co si vlastně Sasuke a Orochimaru myslí?

Nakukají jí nějakou historku právě vycucanou z prstu. Hloupá Sakura jí uveří. To si vážně myslí?

Zas tak hloupá není. Vlastně není hloupá vůbec. Ti dva se ještě budou divit.

Zbytek cesty Sakura ani nepípla, až příliš se ponořila do svých myšlenek.

Do školy dorazily těsně před zvoněním s Orochimarem v závěsu.

,, Kde si byl?" zeptal se Sasuke Orochimra.

,, Čekal jsem na Sakuru, abych jí vysvětlil ten včerejšek. Nevěděl jsem, že chodí na poslední chvíli."

,, Co´s jí proboha říkal?"

,, Nech to plavat." Mávnul nad tím Orochimaru rukou, a protože se pomalu rozezníval školní zvonek, šel si sednout do své lavice.

Pozdravem Naruta se neobtěžoval, stejně by mu neodpověděl. Možná kdyby Orochimaru neměl za nejlepšího přítele Sasukeho, tak spolu vycházejí líp. Ale těžko může dělat nějaké velké závěry, když toho blonďáka skoro vůbec nezná. Kdo ví, co se mu honí hlavou.

Celý zbytek dne se táhl jako zpomalený film. Čím víc hodin uběhlo, tím větší tma za okny vládla. A jelikož se Orochimaru ještě přihlásil na nepovinný seminář z matematiky, šel domů za světla pouličních lamp. Nevadilo mu to, aspoň mohl popřemýšlet nad tím, jak tu situaci se Sasukem a mrtvým zajícem Sakuře dovysvětlí tak, aby tomu bez větších pochyb věřila. Bůhvíco si teď myslí. Možná něco o tom, že jsou se Sasukem členi nějaké satanistické sekty.

Ponořen do vlastních myšlenek vstoupil bez rozhlédnutí do vozovky. Z jeho rozvah ho dostalo až hlasité zatroubení auta. Přesto nestačil včas uhnout. Poslední, co před sebou uviděl, byla jasně žlutá zář reflektorů.

Sasuke chodil po pokoji jako lev v kleci. Trápil ho hlad a nevěděl jak ho zahnat. Kdyby tu tak byl Orochimaru, ten měl vždycky něco po ruce, co mu dovolil v krajní nutnosti vysát. Možná by mu mohl zavolat, jestli nechce přijít na návštěvu i se svým králíkem.

,, Je nám líto, ale volané číslo je nedostupné. Zkuste to později," ozval se z druhé strany robotický hlas telefoní perátorky.

Sasukeho to trochu překvapilo. Orochimaru si nikdy nevypínal mobil, pokud tedy neměl vyučování. Což v téhle hodině určitě neměl.

Po pěti minutách zkusil číslo vytočit znovu, ale opět nic.

Ráno na něj čekal před školou, jenže nepřišel ani tam.

Když vešel do třídy, zeptal se Naruta: ,, Orochimaru tady nebyl?"

,, Jak to mám asi vědět?" opáčil blonďák mrzutě.

Sasuke na to nic neřekl. O hádku momentálně nestál. Jediné, po čem toužil, bylo jídlo a jeho nejlepší kamarád. Ovšem ani jedno se nezdálo v této chvíli dostupné. Nervózně sledoval dveře, jestli se v nich náhodou Orochimaru neobjeví, ale bylo to ještě marnější než hledat v sadistovi kouska citu.

Když nastal čas jí ze školy domů, zůstal jako poslední, což se moc nestávalo. Měl hroznou náladu a hlad snad ještě větší. Cítil, jak ho opouští veškerá síla, přesně tak ho opustila i Sakura - podle a zákeřně.

Když chtěl snad po sté zavolat znovu Orochimarovi, mobil v jeho ruce se rozezněl. Srdce mu tím šokem div nevyskočilo z hrudníku. Doufal, že mu volá právě Orochimaru. Jaké zklamání to pro něj bylo, když mu displej hlásil tátu.

,, Ahoj," pozdravil rozmrzele.

,, Sasuke, jestli seš na cestě ze školy, tak běž rovnou domů. Musíme s tebou mluvit, je to víc důležitější, než si teď myslíš."

,, No jo..."

Sasuke o jeho slovech sice nepochyboval, ale přesto se loudal.

Domů dorazil za necelou půlhodinu. To užna něj Mikoto i Fugaku netrpělivě čekali.

,, Tak co se stalo, že se tak tváříte?" zeptal se bez zájmu.

,, Nechceš si radši sednout?" zeptala se Mikoto starostlivě.

,, Ani ne. Řeknete mi už, co se talo?"

,, Tak si nejdřív sedni," zopakoval Fugaku větu své drahé polovičky.

,, Tak fajn...sedim," pronesl Sasuke, jen co usedl na židli.

Mikoto se prosebně podívala na svého manžela, aby to řekl on.

,, Orochimaru měl nehodu," řekl stručně.

,, Já si říkal, proč se mi neozývá. Tak co se mu stalo?"

,, Srazilo ho auto..."

Sasukeho nezúčstněný pohled se vypařil jako pára nad hrncem.

,, Doktoři mu nedávají moc nadějí," dodal Fugaku rychle.

,, Cože? Jak nedávají?!"

,, Sasuke, prodělal dost závažná poranění hlavy."

,, Jo, jasný, takže mám vlastně poslední možnost se s ním rozloučit..."

Fugaku ani Mikoto na to nic neřekli. Sasuke to pochopil rychle. Teď se s tím ještě musí vypořádat.

,, Já se půjdu na chvíli projít," sdělil svým rodičům po minutě ticha.

Chtěl být teď chvíli sám, aby si mohl hezky přetřídit právě získané zdrcující informace.

Orochimaru přece nemůže zemřít. Nejde to. Opakoval si pořád dokola. Nemohl tomu uvěřit. Takové věci se na světě dějí, ale v jeho okolí se nic takového stát nesmí.

Energie mu pomalu docházela, ale vztek a zlost nikoliv. Možná, že se mu udělá líp, když něco zakousne. Člověka by v takovém stavu těžko uštval, ale zvíře by zvládnout mohl.

Nakonec skončil u v lese se srnou.

Vrátil se až pozdě k ránu. Věděl, že v takové situaci se na něj rodiče zlobit nebudou. Vždyť mu umírá nejlepší přítel.

Ráno se jen horkotěžko dostával z postele. Spal sotva tři hodiny. Ale do školy nakonec šel.

Všichni byli až nezvykle zamlklí. Z toho Sasuke usoudil , že už také vědí to, co včera jemu řekli rodiče. Jenže určitě to nikoho nebolí tolik jako právě jeho.

,, Sasuke?" ozval se za ním tichý dívčí hlas.

,, Hm?" zamručel, aniž by se otočil.

,, Mrzí mě to."

,, Co tě mrzí?" Sasuke věděl o několika věcech které by ji mohli mrzet.

,, To s Orochimarem."

,, Hm..."

,, Jestli ti můžu nějak pomoct," nenechala se Sakura odradit jeho nepřístupností.

,, Nemůžeš," odbyl ji jedním slovem.

,, Dobře, jak chceš, ale kdyby sis o tom chtěl promluvit, můžeš za mnou přijít. Nejsem taková, jak si myslíš. Nezapomněla jsem, jak si mi pomohl, když jsem se dozvěděla to o svém otci."

,, Jak to vlastně dopadlo?" zeptal se nečekeně.

,, Včera na mě čekali před školou, máma i...táta. Snažíme se všichni dělat, že se nic nestalo."

,, Tohle si ale nechtěla."

,, Já vím, ale bude to tak lepší. Máma mi řekla, že mě můj pravý otec nikdy nechtěl, tak proč bych se jím měla zabývat."

,, Snad ses rozhodla správně. Taky bych ti rád vysvětlil tu noc s tím mrtvým zajícem," nakousl trochu citlivější téma.

,, Nemusíš, už to udělal Orochimaru...Promiň, že o něm zase mluvím."

,, Neomlouvej se. Tím, že o něm přestaneme mluvit, se nic nezmění."

,, Ty se bavíš s tím šílencem?" zeptala se Ino Sakury, když se vzdálila od Sasukeho.

,, Pomohl mi, to mu neodpářu. Bylo by ode mě ošklivé se teď k němu otočit zády."

,, No, dělej, jak myslíš."

Sakura na to nic neřekla. Hádka s Ino bylo to poslední, co potřebovala.

,, Ahoj, holky!" křikla ode dveří Tenten.

,, Konečně si tady," řekla Ino místo pozdravu.

,, V nemocnici vaří fakt pěkně hnusně," zalamentovala.

,, Tenten, ty nejíš vůbec nic. Takže ti to může být stejně jedno," rýpla si do ní Sakura.

,, Héj. Začala jsem jíst po dlouhé době rohlíky. Mluvím o bílých rohlíkách. Víte kolik je tam tuku?"

Ino a Sakura si vyměnily rádoby chápavé pohledy.

,, Je to s tím Orochimarem pravda?" zeptala se potichu.

,, Jo, ale pšt. Sasukeho to dost vzalo," upozornila ji Sakura.

,, No jo vlastně, ty ho teď muíš hájit. Vždyť spolu chodíte."

Sakura na to nic neřekla. Připadala si trochu podle, že ho opustila v takové chvíli, ale jak mohla vědět, co se stane? Jak by vlastně Sasukemu pomohla, kdyby s ním teď chodila?

Nijak.

Když okolo ní prošel na chodbu, sálaly z něj chlad a bolest. Hluboko v srdci cítila lítost nad jeho stavem, ale to bylo asi tak všechno. Nedokázala se přinutit k něčemu závažnějšímu. Každá holka na jejím místě by se mohla radostí zbláznit, tak proč ne ona?

Možná je na něm něco zvláštního. Něco, z čeho má strach.

V podobném duchu se nesly její myšlenky, i když odcházela ze školy.

,, Přemýšlíš o mně?"

Sakura leknutím nadskočila.

,, Sasuke! Vyděsil si mě."

,, Odpusť."

,, Potřebuješ něco?"

,, Víš, Orochimaru mi kdysi řekl, že v lásce jde o mnohem víc než o city...jde o pravdu. Když chci, abys mě měla někdy ráda, musím ti o sobě říct pravdu."

,, Jakou pravdu?"

,, Tady ne. Nechci, aby to slyšel někdo jiný."

,, Vím, kam půjdeme."

Sakura ho automaticky chytila za rukáv od mikiny a vedla směrem od centra města.

Po celou dobu měla husí kůži. Bála se toho, co jí chce prozradit. Pochybovala o tom, že to bude nějaká zbytečnost. Už od samého začátku jí na něm něco nehrálo a teď je to tady. Dozví se co. Snad to není nic tak hrozného, jak to právě teď vypadá.

Sasuke se sám sebe snažil přesvědčit, že by na jeho místě Orochimaru udělal to samé. Bral to jako úctu k němu. Co víc pro něj v téhle chvíli může udělat, než že se začne chovat zodpovědně?

Řekne Sakuře pravdu o svém dosavadním i budoucím životě. Určitě to nepochopí, ale aspoň si zachová čistý štít. Pro svou lásku udělá maximum.

Sakura se najednou zastavila. Rozhlédla se, jestli nikde nikdo není, potom se otočila na Sasukeho.

,, Tak mluv."

,, Jsem upír."

K jeho překvapení se nesmála ani nebála.

,,Všechno?" zeptala se s ledovým klidem.

,, Nesměješ se, nebojíš se, neutíkáš...Věříš mi vůbec?"

,, Věřím, jen se ptám, jestli je to všechno."

,, Mylím, že horší tajemství nemám. Nebo ti tohle snad nestačí? Mě samotného to dost děsí..."

,, Stanou se horší věci. Orochimaru o tom věděl?"

,, Věděl, ale proč ho teď vytahuješ?"

,, Neříkáš mi to náhodou jen proto, abys na to tajemství nezůstal teď sám?" zeptala se pochybovačně.

,, Né! Miluju tě a chci, abys to věděla."

,, Dobře.Vím to. Necháš mě teď odejít, nebo mě vysaješ?"

,, Proč tohle říkáš?" zeptal se trochu zmateně.

,, Jen pro jistotu. Zabil si někdy někoho?...Myslím člověka."

Sasuke zarytě mlčel, nemohl jí říct něco, pro co ho bude nenávidět.

,, Takže ano," odpověděla si sama.

,, Mrzí mě to," pronesl na svou obhajobu.

,, Ách, Sasuke...Když to s tebou zkusím, přestaneš ubližovat lidem?"

,, Už si to se mnou jednou zkusila. A jak to dopadlo," namítl.

,, Ale to bylo za úplně jiných okolností!"

,, A co se tím změní? Nic. Pořád ke mně nic necítíš, ale pokusíš se o to, jenže proč? Abys mě zastavila? To není ten důvod, pro jaký by si mě mohla mít jednou ráda."

,, Teď už znám příčinu, proč jsem se tě bála. Proč mi na tobě pořád něco nesedělo a tím zmizela jedna veliká bariéra mezi náma dvěma. Změnilo se toho hodně."

Sasuke se spokojeně usmál, zpod rtů mu tak vykoukly dva bílé špičáky. Sakura se snažila tvářit spokojeně, přitom by si nejradši nafackovala. Neudělala to pro Sasukeho, ale pro okolí. Takhle nikomu neublíží. Kvůli ní bude sekat dobrotu. Nebo si to aspoň myslela.

Teď už by měla jít. Rodiče se po ní určitě shánějí. Slíbila mámě, že jakmile ve škole skončí půjde hned domů pomoct s generálním úklidem. Rozloučila se se Sasukem krátkým polibkem a odešla.

Sasuke osaměl, ale nezoufal si. Stejně chtěl jít ještě za Orochimarem do nemocnice.

Ležel na bíle potaženém nemocničním lůžku v bezvědomí avšak s úsměvem na rtech. Kdyby právě neumíral, řekl by jeden, že je snad i šťastný. Ale v tomhle stavu působil spíš jako člověk smířený se svým naplňujícím se osudem.

Sasuke mu chtěl toho tolik říct, jenže by ho stejně neslyšel. Zbytečná námaha pro pusu.

Doba návštěv se už pomalu blížila ke konci, když ho napadla spásná myšlenka. Kdyby Orochimara kousnul, tak by přeci mohl žít dál. Upír nikdy neumírá. Pokud ho ovšem neprobodnou kůlem z osiky nebo po něm nevystřelí stříbrnou kulkou. Trochu se nad těmi způsoby vraždy zamyslel. Existuje vlastně někdo, kdo by tohle přežil? Vždyť by to zabilo každého. Lidé v minulosti vážně postrádali iq a logiku. Na tom teď ale nezáleželo. Má Orochimara kousnout?

Než se stačil pořádně rozmyslet, hnala ho jedna protivná sestra pryč. Nezbývá mu nic jiného než doufat, že Orochimaru do zítřka zůstane naživu.

Cestou domů se Sasuke ještě stavil u Sakury. Chtěl se s ní o svém kroku poradit.

,, To přeci nejde!" řekla odmítavě.

,, Ale proč?"

,, Nemůžeš rzhodovat o něčím životě, to může pouze bůh," namítla.

Sasuke si v tu chvíli vzpomněl, že Sakura vlastně pochází z věřící rodiny.

,, Jak by ses zachovala ty na mém místě. Co kdyby tam ležela tvoje máma? Taky bys ji takhle odepsala?"

,, Já nevím..."

,, Nevíš? A mně tu radíš, ať nechám nejlepšího kamaráda zemřít."

,, Sasuke, udělej to, co sám uznáš za vhodné, ale nechoď potom za mnou, že se na tebe Orochimaru zlobí."

,, Ách...to je tak těžké! A když už jsem u toho...Kurenai a Tenten jsou taky upíři," zamumlal na půl pusy.

Sakura ho ale slyšela.

,, Cože?!"

,, Že jsou upíři..."

,, Jak se to mohlo stát?!" Založila naštvaně ruce na prsou.

,, U Kurenai za to nemůžu, ale Tenten jsem asi úplně nedodělal..."

,, Ty...!" Sakura pro něj nenacházela slov, proto po něm hodila raději česnek.

,, Proč to po mně hazíš? To teď nosíš u sebe pro jistotu? Ty se mě bojíš?"

,, To nosím pro případ, že bys chtěl někoho vysát."

,, Takový hovadinky na mě neplatí. Já si přijdu pro radu a ty...Já radši půjdu."

,, Sasuke, promiň!" zavolala za ním.

Sasuke se ani neotočil. Jednak není splachovací, jednak má právě hlad.

Doma se snažil najít něco, co by aspoň vzdáleně připomínalo upíří stravu, ale v lednici nic takového neobjevil a v kredenci už vůbec ne. Asi půjde spát o hladu.

,, Pojď sem, krasavicééé,"ozval se od stolu skřehotavý hlas.

Sasuke se tím směrem podíval a spatřil kovovou klec s papouškem. Hladově se na opeřence podíval.

,, Pojď sem, krasavicééé," zavolal papoušek znovu.

,, Taky že půjdu a ty půjdeš ke mně do žaludku."

,, Sežere mě!!" povykoval pták, když se do něj Sasuke pustil.

Spokojený a s plným žaludkem šel spát. Jen to peří mezi zuby mu trochu vadilo.

,, A nebyla tady kočka?" navrhl Fugaku, když ráno Mikoto přemýšlela, kam papoušek zmizel.

,, Co hledáte?" zeptal se Sasuke rozespale.

,, Dědečkova papouška. Odjel na dovolenou a nechal si ho u nás."

,, Uh...aha."

Sasuke se cítil trochu provinile, ale koneckonců hlad je hlad.

Otázka na závěr: Mám nechat Oroxichtíka žít?