Úsvit 1

Tak tu máte jednu shonen ai povídku

autorem je vážně jedne moc talentovaný kluk - Honza

Já jsem z ní naprosto unešená, určitě si ji musíte přečíst.

---

Sasuke byl osamělý člověk. Celá jeho rodina byla mrtvá, i ten poslední, který mu zbýval, jeho bratr Itachi, už nežil. Myslel si, že ho nic nemůže zachránit od té strašné temnoty, která ho sžírala každý den víc a víc. Jeho život byl jedna velká noc. Ale… každá noc musí jednou skončit - ta Sasukeho nebyla výjimkou. Našel svoje Slunce, svůj úsvit - člověka, do kterého se bláznivě zamiloval.

"Píp… píp… píp…" Jak ten zvuk nesnášel. To otravné, dlouhé "píp", které mu oznamovalo, že je ráno - že se musí vrátit do reality. Nejraději by ten budík vzal a hodil ho na druhou stranu své ložnice. Nakonec svůj vztek ovládl a budík "pouze" vypnul. Byli teprve 3 ráno - vůdce jeho týmu 7, Hatake Kakashi, jim nařídil, že se sejdou u brány Konohy již na pátou hodinu, takže musel vstát dřív. Né že by mu to dělalo problémy, většinu noci stejně probděl…

Když vstal z postele, jeho první cesta vedla k oknu. Sledoval skrz sklo tu temnotu, která jako by byla nekonečná. Díval se na stejnou temnotu, jež zahlcovala jeho srdce - a on to věděl. Začal rychleji oddechovat, musel se chytit na místě, které mu způsobovalo tolik bolesti, na místě, kde měl srdce. Pokud nějaké měl… Zatřepal hlavou, chtěl odehnat takovéhle myšlenky. Jediná věc, která mu teď může pomoct, je ledová sprcha.

Svlékl ze sebe své dlouhé, černé kalhoty, jediný kus oblečení, který na sobě měl, a zapnul vodu. V takovémto studeném prostředí nedokázal myslet na nic, což mu vyhovovalo. Toto "popírání" reality ho bavilo hodnotnou chvíli. Když skončil, rychle se usušil a spěchal do kuchyně. Ani se neobtěžoval obléknout se, což se mu za nedlouho vrátilo v podobě neskutečné zimy. Vrátil se proto do koupelny pro dlouhý, teplý župan černé barvy.

K snídani nic nepojedl, zmohl se jen na to, že si udělal zelený čaj. Nyní měl spoustu času na rozjímání. Pořád myslel na to, jestli neudělal chybu, že se vrátil do Konohy. Když zabil Itachiho, myslel si, že z něj všechna ta temnota spadne, že se bude moci konečně volně nadechnout… Možná by to tak bylo, kdyby se nedozvěděl pravý důvod toho, proč byl celý jeho klan vyvražděn, proč jenom on přežil… "Ach Itachi," řekl si pro sebe " proč si mi to neřekl… PROČ?!" poslední slovo zakřičel tak hlasitě, že ho musela slyšet celá Konoha. Sasuke začal vzlykat. Můj Itachi obětoval vše pro to, abych mohl žít, obětoval vše pro Konohu… "Proč si mi neřekl, že mě miluješ, bratříčku…?" po jeho andělské tváři se valila jedna slza za druhou.

Po několika minutách se uklidnil. Otřel si poslední zbytky slz a navrátil se zpět ke svým myšlenkám. Do Konohy jsem se vrátil kvůli tobě, můj Itachi, a… kvůli němu.Jenom vy dva jste jediný důvod, proč už jsem dávno nezničil vesnici. Jenom ty a… Kakashi.

Hatake Kakashi se Sasukemu líbil už dávno před tím, než opustil Konohu. Miloval jeho jemný hlas, jeho krásný, melodický smích… Miloval na Kakashim všechno. Věděl však, že o Kakashim si může nechat jenom zdát. Jedinou útěchou pro něj bylo, že s ním mohl každý den trávit tolik času.

Ze zamyšlení ho vytrhlo zacvakání hodin. S leknutím zjisti, že mu zbývá necelá půlhodina. Rychle dopil svůj již ledový čaj, shodil ze sebe župan a navlékl na sebe první oblečení, které mu přišlo pod ruce. Ještě zaběhl do koupelny, aby se trochu upravil a už běžel. Málem zapomněl na batoh, do kterého zabalil den předem věci, které považoval Kakashi při této misi za důležité.

***

K svému překvapení zjistil, že na místo dorazil jako první. Né na dlouho. Asi pět minut po něm dorazila Sakura ruku v ruce s Narutem. Hodně se toho změnilo od doby, co odešel z vesnice. Haruno vzala Naruta "na milost" a začala s ním chodit, což bylo přesně to, po čem Naruto celý život toužil. Naruto přijal Sasukeho návrat s nadšením, byl šťastný, že se mu vrátil přítel, kterého považoval za vlastního bratra. Sakura to přijala hůře. Sasukeho odchod pro ni tehdy byl velice těžký, milovala ho a nedokázala pochopit, proč opustil svůj domov a všechny, kteří ho měli rádi. Proto na něj byla z počátku dost naštvaná, Naruto ji musel držet, aby se na Sasukeho nevrhla. Pak se vše dalo do normálu. Sasukeho Narutovo přívětivé chování překvapovalo, byl a je rád, že ho má, nechce přijít o jediného přítele, který mu zůstal. Sakuru plně chápal, její běsnění ji vůbec nevyčítal a měl radost, že přijala jeho omluvu a stali se z nich opět přátelé.

"Ahoj Sasuke!" řekli skoro jednohlasně obě hrdličky.

"Zdravím vás, přátelé." Naruta poplácal po rameni, Sakuru objal.

"Tak co myslíte, že si dneska sensei vymyslí za výmluvu?" řekl Naruto, aby prolomil to trapné ticho.

"Určitě uviděl černou kočku…" řekla přesvědčeně Sakura.

"Né né, určitě pomáhal nějaké babičce přes cestu…" namítl hned Naruto.

"Ne, viděl kočku!" řekla vzteklým tónem Sakura.

"Převáděl babču!" odsekl Naruto.

A tak se začali hádat. Sasuke je zpočátku pozoroval s úsměvem na tváři, pak se však zahleděl do dáli a vyhlížel příchod muže svých snů. Už jsou to dva dny, co jsem ho neviděl. Jako by to byla celá věčnost… Proboha, Kakashi, kde se loudáš? Najednou v dálce zahlédl postavu s bílými vlasy, jeho tep se výrazně zrychloval…

"Už je tady." řekl přidušeně. Naruto a Sakura se přestali hádat, dali ruce v bok a se zlostným výrazem čekali, až u nich bude jejich sensei.

"Nazdar bando!" řekl svým klidným, jemným hlasem. "Omlouvám se, že jsem se malinko zdržel, musel jsem pomoci slečně v nes…"

Naruto ho přerušil: "Jasně, to známe…" Se Sakurou si nahlas odfrkli. Když však začal Kakashi mluvit, oba poslouchali.

"Takže, dneska vyrazíme na hlídku do lesů v okolí Konohy a mohli bychom se zastavit také v místních vesničkách, jestli nemají nějakou práci pro nás, ninji a…"

"To zas bude zábava." skočil mu do řeči Naruto.

"Nepřerušuj mě, Naruto! Mimochodem, vzal si věci, které jsem po tobě chtěl, Sasuke?" zeptal se lhostejným hlasem. Sasuke, omámený jeho přítomností, mu však neodpověděl.

Je tak… krásný… Né, je přímo nádherný, božský!

"Sasuke? Sasuke…!" Kakashi s ním jemně zatřásl. V jeho hlase zněla starost.

"Oh, jasně, senseii. Omlouvám se, zamyslel jsem se." odpověděl mu trochu otřeseně. On se mne dotýká… on se mě dotýká! Srdce mu bušilo rychleji a rychleji.

"Jsi v pořádku?" zeptal pro jistotu Kakashi, své ruce stále položené na Sasukem.

"Ano, jsem. Už se to nestane" odvětil rychle. Snažil se vymanit z Kakashiho sevření -pokud by to neudělal, srdce by mu snad vyskočilo z hrudi.

"Dobře, tak jdeme na to! Vyrážíme!" řekl nadšeně Kakashi.

"Super…" začal zase Naruto.

"Naruto!" okřikla ho Sakura a vrazila mu pořádnou ránu.

"No jó pořád…! Au…" postěžoval si ještě.

***

Hlídka v lese se neskutečně vlekla. Naruto se ještě pořád vztekal kvůli incidentu v Konoze, Sakura byla tedy ještě nabroušenější než před tím, tak se raději rozeběhla jiným směrem než on, jinak by ho musela umlátit k smrti. Sasuke s Kakashim osaměli. To ho znervóznělo. Opět mu začalo srdce být rychleji a rychleji. Sakrá, proč mi tohle děláš..? Kakashi si toho svými nepřekonatelnými smysly všiml.

"Děje se něco, Sasuke?" zeptal se starostlivě Kakashi.

No super, všimnul si toho… Nestihl mu však odpovědět, protože ho trefil do levého boku jeho hrudi kunai. Sasukeho to omráčilo, spadl z obrovské výšky.

"SASUKE!" zakřičel Kakashi. Snesl se k němu dolu na zem a díval se všemi směry, čekal na další útok. Jak to, že jsem toho útočníka nezaznamenal? divil se Kakashi. Zkontroloval Sasukeho životní funkce - vše naštěstí bylo v pořádku, byl jen v bezvědomí.

Vzduchem proletěl další kunai, Kakashi se mu naštěstí stihl vyhnout. Zbraň se zabodla do stromu jenom pár centimetrů od jeho hlavy. Není zbytí… Odhrnul si čelenku vesnice a vypustil na světlo svůj Sharingan. Dva na páté hodině a ještě jeden 20 metrů od nich. To zvládnu. Ještě chvíli rozmýšlel strategii a pak se vrhl naproti nepřátelům. Ti byli překvapeni jeho rychlým útokem, než však stihli zareagovat…

"Kage Bunshin no Jutsu!" … byli obklopeni tuctem klonů. Snažili se ubránit, ale proti legendárnímu Kakashimu neměli šanci. Během chvíle leželi na zemi v bezvědomí.

"Sensei…?!" zakřičela z dálky Sakura trochu rozrušeným hlasem.

"Sakuro! Ošetři Sasukeho, je ošklivě zraněný. Kde je Naruto?" řekl rychle, překvapivě klidně.

"Ne - nevím, senseii, přepadli mě nějací dva chlápci, naštěstí né moc silní…" mluvila Sakura, stále soustředěná na Sasukeho zranění.

"S Narutem jsme se rozdělili, protože jsme… Prostě jsme se rozdělili, nevím, kam ten pitomec běžel…!" dodala ještě trochu naštvaně. Po chvíli uslyšeli jeho křik.

"Kakashi…! Sensei…!" ozvalo se nalevo od nich. Naruto proletěl křovím jak torpédo.

"Kakashi, Sakuro…! Přepadli mě nějací týpci a…" Sakura ho přerušila.

"Nás taky ty idiote," zařvala na něj a zakroutila nevěřícně hlavou "podívej se, co udělali Sasukemu…" řekla trochu pištivě.

"No do pr…" chytil se za hlavu Naruto.

"No tak, nebudeme tady dělat scény, hysterií Sasukemu nepomůžeme. Je to zlé, Sakuro?" okřikl je rázně Kakashi.

"Kunai je zaklíněný mezi žebry, kdyby ho trefili o něco výš, zasáhli by srdce. Naštěstí má jenom pár zlomených žeber z toho pádu a tuhle tržnou, krvácející ránu. Možná bude mít otřes mozku, jinak se zdá v pořádku. Krvácení jsem zastavila, nevím ale na jak dlouho. Musí do nemocnice." řekla již klidnějším hlasem.

"Dobře, odnesu ho do vesnice. V Sasukeho batohu je provaz - svažte ty zmetky a doneste je do vesnice." zavelel Kakashi.

"Hai sensei!" řekli jednohlasně a začali poražené neznámé svazovat.

Kakashi vzal Sasukeho do náručí a mířil si to směrem k vesnici.

***

Cesta se zdála být nekonečná. Kakashi dělal, co mohl, aby se do Konohy dostal se co nejdřív. Ach Sasuke, vypadáš hrozně, jak jsem to jenom mohl připustit…? Roky se tě snažím chránit a teď stane se tohle… Kakashi pro něj měl řadu let slabost - vlastně od té doby, co dostal pod velení tým 7. Fascinovali ho Sasukeho lesklé, havraní vlasy a ty jeho hluboké, temně černé oči, v niž by se ztratil i ten nejlepší navigátor. Jeho vztah k Sasukemu nebyl čistě profesionální, on ho… Sakra Kakashi…! … Nemůžu ho milovat, je to můj žák a… Z rozjímání ho vytrhl Sasukeho sten. O chvíli později pomalu otevřel oči. Když spatřil Kakashiho, na tváři se mu objevil úsměv.

"To… to už jsem v nebi…?" zeptal se pomalu Sasuke. Jeho hlas měl chraplavý "nádech".

"Jak si na to přišel, blázínku…?" odvětil překvapeně Kakashi.

"No… že se právě dívám na anděla…" Jeho slova mu vyrazili dech. A - anděl? Na tváři se mu objevil ruměnec. Tohle bylo to nejhezčí, co mu kdo řekl… A bylo to z jeho úst.

"Sasuke, já…" Uchiha s námahou zvedl ruku a umlčel Kakashiho. Tak hebké, jemné… Sasuke znovu omdlel.