Přestaňme se urážet! aneb pravidla

Moji drazí a milí lidáčci,

proč se k sobě navzájem chováme, s prominutím, jako hovada?

Ráda bych tu stanovila jistá pravidla, která budeme všichni dodržovat, hai?

Mnoho z Vás, kteří mě znají, by Vám potvrdili, že jsem nekonfliktní člověk, ale kvůli jistým lidem se ze

mě pomalu začíná stávat cholerik, stejný, jako byl můj otec a já se svým otcem nikdy moc dobře

nevycházela, ale moje rodinné problémy nechme stranou.

Já se nehodlám měnit, jsem melancholik klidné povahy a tím bych ráda zůstala.

Tohle je můj blog, takže se tu budou dodržovat i má pravidla, pokud s tím bude mít někdo nějaký problém,

nechť odejde, já tu nikoho nedržím.

Přejdeme k pravidlům

1) Nebudeme mluvit sprostě. A když už to jinak nepůjde, tak napiště aspoň ,, s prominutím"

2) Nebudeme nadávat Boxerce ani jejímu bratrovi ( Vím, že jsem udělala chybu, když jsem o ni napsala

článek, ale chybami se člověk učí)

3) Každý se může ke všemu vyjádřit. Nechci tu vidět větu: ,, Tebe se to ale vůbec netýká."

Když mezi sebou máte někdo konflikt, vyřešte si ho laskavě někde na chatu, ne v komentářích. Pokud

bude někdo řešit něco v komentářích, tak se to týká všech.

4) Když někdo udělá chybu a uvědomí si ji, omluví se.

5) Tohle pravidlo se týká mé osoby: Jestli se někomu nelíbí, že nepíšu povídky, napište to prosím slušně.

Jsem člověk, ne hadr na podlahu. Mám nějaké city, nejsem robot, který Vám sem hodí cokoliv a kdykoliv si

zamanete. Pokud Vás nebaví číst moje kecy, nečtěte je.

Dost mě zmátlo, že většina z Vás nechtěla, abych zrušila blog, ale když napíšu, že na něm zůstávám, přijde

mi vzápětí komentář, kde je naznačeno, abych ho zrušila.

Možná je to pro Vás překvapení, ale já mám skutečně city a tohle mě zraňuje, uvědomujete si to vůbec?

Myslela jsem si, že s příchodem na gymnázium budu stíhat i blog, ale mám sotva čas jen o tom hloupém

víkendu, přesto ve všech volných chvilkách věnuju svůj čas povídkám a kamarádům. Jenže já mám ten

pocit, že to tu někteří ani neoceníte.

Víte co? Napište si něco sami, tak aby to bylo smysluplné, v časovém omezení a potom si na tohle téma pohovoříme, ano?

Upřímně, víte o mých problémech velký prd, to si vážně myslíte, že nemám svoje starosti a povinnosti? Mám jich hodně.

A vy z nich víte tak 1/100, tak mě laskavě přestaňte obviňovat z toho, jak se nevěnuju blogu.

- Tohle se netýká všech, vlastně se to týká jen menšiny, však oni budou vědět.

6) Zablokované osoby: Blokuju jen ty, kteří mě vytočí na nejvyšší možnou míru ( moc jich zatím nebylo).

Pokud si to ti, kterých se to týká, dají v hlavě dohromady, nechť napíší do zpáv, na email, na facebook, icq a já

jsem ochotna je odblokovat.

To by bylo zatím všechno

Ája