Nevděčný spratek 8 1/2

Další díl je na světě, omlouvám ze ten formát, ale blog.cz má strašně idiotský editor -.-"

Pro slabší povahy: Tenhledíl je hodně perverzní :D.

---

,, Fajn, jak chceš, bráško, klidně si ho tam vezmi, mně nevadí, že seš na kluky. Tobě snad ano, Konan?" Podíval se na tu modrou megeru.

,, Jak by mi to mohlo vadit? Sasuke, nemůžeš za to, že ti přitahují kluci. Nemění to nic na tom, že tě na té svatbě cheme...i s tvým přítelem."

,, Nevezmu ho tam, protože by mu z vás bylo špatně a já tam taky nepůjdu!"

Jak mi tohle mohl udělat? Jak?!

Tolik to bolí.

Chce se mi brečet…

Nenávidím ho!!! Nenávidím i ji!!! A nenávidím i sebe za to, že ho mám tak rád…

,, Sasuke, proč se takhle chováš?!"

Moc to bolí. Věděl jsem, že mezi námi zůstane navždy jen bratrství, ale i přesto to tak bolí. Jak mi to jen mohl udělat? To s ní chodil už, když se se mnou chtěl vyspat? Tak to ji třeba tolik nemiluje. Tyhle úvahy mě vážně jednou zabijí.

,, Sasuke, posloucháš mě?"

,, Ne...a nech mě být..."

Asi bych měl teď odejít, s nimi tu rozhodně nebudu.

Přece si ji nevezme, když s tím nebudu souhlasit...ale...co si to namlouvám? Vezme si ji i bez mého požehnání, jsem mu úplně ukradený. Itachi, já tě tak nenávidím.

Proč se to vždycky musí stát mně?

Proč já jsem vždy ten, kdo nejvíc trpí?

Moc dobře si uvědomuji, že dostanu kohokoliv budu chtít, s takovým vzhledem mi málokdo odolá, ale já chci jen jednoho člověka. Chci ho. Chci vlastního bratra.

Vážně mi hrabe. Taková blbost. Nemůžu milovat vlastího bratra.Vždyť to nejde.Takhle bláznivě se dokáží zamilovat jen úchylové. Možná nastal čas si přiznat, že jsem úchyl.

,, Auuu."

Co to? Au. Musím se soustředit na cestu. Takhle vrážím do lidí. Do koho jsem to vlastně vrazil?

,, Sasori?"

,, Kam koukáš?" zeptá se mě nevrle.

,, Přemýšlím, ale teď jsme si konečně kvit. Minule si vrazil ty do mě, jestli si dobře vzpomínám."

,, Sasuke, hned se vrať!" začne na mě Itachi křičet.

Zase na mě křičí...Nikdy na mě nekřičel. Křičí na mě kvůli ní?

,, Já ti nedovolil odejít. Možná ti to ještě pořád nedochází, ale to já tě teď vychovávám místo otce a matky!"

Zase na mě křičí...Tohle není můj bráška. Ukradli mi ho a vyměnili za tohle.

,, Odejdu, kdy budu chtít!" opáčím trochu opožděně.

,, Tak to se pleteš. Kdyby ti táta řekl, že nemáš nikam chodit, tak taky nikam nepůjdeš."

,, Jenže ty nejsi můj otec!"

Tolik se soustředím na hádku s bratrem, že zapomínám na Sasoriho. Určitě chudák neví, o co tu běží. Vlastně toho neví víc - kdyby tak tušil, co jsem si o něm vymyslel.

,, A není náhodou tohle Sasori?" zeptá se Itachi - překvapivě.

Dalo se čekat, že k tomu dojde. Snad stokrát mi rodiče říkali, abych si nevymýšlel, jenže teď už tu žádní rodiče nejsou. Všechno vyplave na povrch a Sasori se na mě bude dívat jako na naprostého idiota.

,, Jsem Sasori," odsouhlasí mu jeho domněnku zaraženě. Určitě se diví, odkud zná můj bratr jeho jméno.

,, Sasuke mi toho o tobě tolik říkal. Vy spolu teď chodíte, že?"

Ani se neodvážím na Sasoriho podívat.

,, Jo, nedávno jsme si mezi sebou něco málo začali," prohrábne si nervózně vlasy.

Mám co dělat, aby mi čelist nespadla až na zem.

Proč to řekl?"

Chce mi snad pomoct? Nebo po mně jede? Upřímně by mě to moc nepřekvapilo. Nejsem narcista, ale vím, že se až nezvykle líbím okolí.

,, Abych řekl pravdu, myslel jsem si, že si Sasuke váš vztah vymyslel, aby mě naštval, ale teď se nestačím divit."

Mám chuť na to Itachimu říct, že i já se tomu divím, ale naštěstí si včas stihnu uvědomit, co vlastně dělám, nebo spíš co Sasori dělá. On tu lže, podporuje moje výmysly a to mě skoro vůbec nezná.

,, Sasuke je hrozná kecka, to dobře vím, ale přesto ho miluju už od první chvíle našeho setkání."

Vážně mám teď v hlavě obrovský zmatek. Co to tu ten Sasori proboha mele? Jedna věc je, když lžu já, ale druhá strana věci je, když někdo ty moje lži podporuje. To se mi ještě nestalo. Měl bych si toho vážit?

,, Skutečně? Nechci tu bráškovi hanobit pověst, ale nedávám tomuhle stavu ani týden. Znám Sasukeho líp než ty, a mezi námi: nikoho přelétavějšího sis vybrat nemohl."

,, Rád si na Sasukeho udělám vlastní názor."

Sasori se na Itachiho podivně zašklebí a přitáhne si mě za pas k sobě.

Tohle je hodně zvláštní, a když říkam, že hodně, tak hodně. Cítím se přijemně, ale nejradši bych teď objímal Itachiho, který mě právě teď častuje zlostnými pohledy. Dobře mu tak, neměl mě provokovat. Především neměl do našeho společného života tahat tu modrovlasou katastrofu - Konan.

,, Nebude vám vadit, když vezmu Sasukeho na chvíli někam pryč?" zeptá se Sasori Itachiho andílkovským hlasem, ve kterém stejně cítím jistou dávku ironie.

,, Vůbec ne."

Itachi souhlasí? Nestačím se divit. Já už si myslel, že mě hodlá doma věznit do konce mého ubohého života.

,, Proč si to udělal?" zeptám se Sasoriho hned, jak se za Itachim zavřou dveře.

,, Nevím...asi proto, že beru život s neobvyklým humorem."

,, To s hodně neobvyklým."

,, Problém?"

,, Vůbec ne, zachránil si mě."

,, Hm, co za to?

,, Co bys jako chtěl?" zeptám se překvapeně.

,, Nevím, co navrhuješ?"

,, Navruhuju prosté poděkovaní a moji nekonečnou vděčnost."

,, Tak to prr, kdo myslíš, že jsem? Matka milosrdná?"

,, Nevypadáš na ni, ale mohl by si být."

,, Je mi líto, ale nejsem."

,, Ách...tak řekni rovnou, co po mně chceš."

,, Tebe chci."

Proč jsem to jen tušil? Já to říkal - na tom klukovi se mi něco nezdá. A taky že jo.

Co mi na druhou starnu vlastně brání? Nejradši bych vlezl do postele s vlastním bratrem, tak proč by mi měl vadit jiný můž?

,, Já netušil, že tě přitahuje stejné pohlaví."

,, Hm...a to ještě nevíš všechno."

,, Co víc bych měl vědět?"

Začíná mě pomalu děsit.

,, Nechci spát jen s tebou, ještě tam bude můj současný partner."

,, Cože? Myslím, že jsem to úplně nepochopil."

,, Vždycky mě zajímalo jaké to je v trojce."

,, Eh...tak v tomhle se mnou nepočítej."

,, Důvod?"

,, Nemám rád, když se po mně plazí dva kluci najednou a nemám rád pohlavní nemoci."

,, Bude se ti to líbit a neboj, nikdo z nás nemá žádnou pohlavní nemoc."

,, Mám na výběr?"

,, Ne."

Teď mě tak napadá, že bych mohl fungovat jako odstrašující příklad pro lháře. Takhle dopadnete, když do svých lží zapletete nevědomky úchyla. Já naivka si myslel o Sasorim samé krásně věci - milý, nezkažený heterosexuál a ono houby. Sice toužím po vlastním bratrovi, ale Sasori mi tu dává vážně velmi nechutné nabídky. Co je pro naši společnost víc odpuzující: tři muži spolu v posteli anebo incest mezi dvěma bratry? Ať se rozhodne každý sám za sebe, já osobně jsem za první možnost.

,, Já si to nechám projít hlavou a ve škole ti řeknu, jak jsem se rozhodl."

,, Hlavně aby ses rozhodl správně, Sasuke. V opačném případě tě čeká nemilá příhoda."

,, Jak moc nemilá?"

,, Udělej to a dozvíš se to."

Bezva, čeká mě bezesná noc.

Doufám, že Konan bude přes noc u sebe, nehodlám v noci poslouchat její otravný vzdechy, až ji bude Itachi uspokojovat. Kéž bych tak na jejím místě mohl být já.

Co to zase melu? Nad čím to přemýšlím?

Dost. Musím si takové věci zakázat.

,, Jsem doma."

,, Cože tak brzy?"

,, Jestli překážím, tak klidně půjdu," zavrčím na Itachiho podrážděně.

,, Vůbec nepřekážíš, spíš naopak,"

,, A kde je Konan?"

,, Požádal jsem ji, aby jela domů, chci s tebou být dneska sám. Zbytek dne strávíme spolu, jen my dva."

,, Nech mě bejt. Dneska na tebe fakt nemám náladu."

,, Stalo se něco?" zeptá se mě, jako by doopravy nevěděl.

,, Děláš si ze mě blázny? Ty na mě venku před Sasorim řveš a teď se mě ptáš, jestli se něco stalo? Polib si, bráško."

,, Nechtěl jsem na tebe řvát."

,, Ale řval si. Než si poznal Konan, tak ses ke mně takhle nechoval."

,, Sasuke, tím to není."

,, A čím teda? Prosím tě, ušetři mě těch svých debilných výmluv. Jdu se připravit do školy. Hlavně za mnou nelez."

Kašlu na školu. Nemám chuť se učit.

Jen co za sebou zavřu dveře, se svalím unaveně na postel. Tohle vážně nemůže potkat nikoho jiného než-li mě. Potřebuju spát...

Ráno mě probudí nepříjemný zvuk budíku. Vážně nesnáším ranní vstávání. Možná mi kdysi nevadilo, ale teď mi vadí a to silně.

Hodím na sebe to první, co ve skříni najdu, potom se tiše vytratím z domu.

Vůbec mě nepřekvapí, když hned z kraje cesty narazím na Sasoriho.

,, Dobré ráno."

,, Hm, dobrý," opáčím rozmrzele.

,, Doufám, že si se dobře vyspal, dneska tě čeká náročný den...spíš noc."

,, Líp jsem se vyspat nemohl," řeknu ironicky.

,, Sasuke, nesmíš to vidět tak bledě, aspoň získáš novou životní zkušenost."

,, Eh...asi každý mluvíme o něčem jiném. Fakt, že budu muset dělat společnost tobě a tvému příteli mě skutečně nežere."

,, Tak co potom?"

,, Můj bratr a jeho...namodralá snoubenka."

,, Nevím, co jsou ti dva zač, takže ti s tím fakt neporadím."

,, To po tobě ani nechci, zvládnu to sám. Radši mi řekni něco o svém příteli."

,, Všechno se o něm dozvíš v pravý čas, to se neboj. Hlavně mi dneska po škole nikam neuteč."

Do čeho jsem se to zase namočil? Jak vlastně řeknu Itachimu, že tuhle noc nebudu doma? Jeho zákazy mi vždycky vadily, ale co bych teď za to dal, kdyby mi tu noc mimo dům nepovolil.

Ve škole dnes exceluji, ostatně jako vždycky, pomalu mě přestává bavit být vždy za toho nejchytřejšího. Nejsem egoista, ale realista a tohle je holá skutečnost.

Na obědě se snažím vypátrat Sasoriho, třeba ten jeho přítel chodí na tuhle školu. Musím jen vidět, s kým si sedá. Má tak zvláštní barvu vlasů, proto ha najdu celkem rychle, jenže sedí sám. Chvíli zvažuji možnost, že si k němu půjdu sednou, ale nakonec to zavrhnu jako naprosto absurdní nápad.

,, Ten Sasori je divnej, co?" zamumlá Naruto vedle mě tak, aby ho neslyšel nikdo jiný než já a Sakura.

,, Mně se docela líbí. Viděli jste ten jeho zadek?" začne se Sakura rozplývat nad jeho pozadím.

Jen si vyměníme s Narutem znechucené pohledy a já ještě potom dodám: ,, Zítra ti povím, jak vypadá doopravdy."

,, Cože?"

,, Zapomeň na to," řeknu rychle.

,, Počkej, Sasuke, co si tím myslel?"

,, Kašli na to. Nic jsem neřekl."

,, Chováš se vážně divně."

,, Celá naše rodina je divná, kdybych já nebyl, o něčem by to svědčilo," řeknu na svou obhajobu.

,, Hele, jde k nám," řekne Naruto přidušeným hlasem.

,, Přece nás nemohl slyšet," namítne Sakura.

,, Sasuke, mohl by sis trochu pospíšit?" Podívá se Sasori nervózně na hodiny.

Přesně vím, co mu řeknu: ,, Nemohl, já nikam nespěchám. Navíc mám hlad."

,, Teď už ho mít nebudeš," řekne a vyleje mi sklenici s čajem do talíře.

,, Ty seš vážně dobytek. Já měl doopravdy hlad."

,, To mě moc nezajímá. Teď se zvedej."

Sakura a Naruto na mě hledí s výrazem naprostého nepochopení. Nemám čas jim to teď vysvětlovat, vlastně ani nevím, co bych jim řekl.

Sasori mě zničehonic popadně za ruku a odtáhne ven z jídelny. Ten idiot...nechal jsem si na stole klíče a mobil. Jak dám teď vědět Itachimu, že dnes už nepřijdu?...Ale co, ono mu trochu toho strachování neuškodí. Jen aby ten blbeček nevolal hned policii.

,, Sasuke, jestli se budeš takhle courat, tak nestihneme autobus a pochybuju, že chceš jít nějaký tři kiláky pěšky."

,, Proč ne? Miluju dlouhý procházky."

,, Ale já ne."

,, To je tvůj problé-ééém." Sasori mě násilím strčí do autobusu mezi potem páchnoucí lidi. Tak nějak se mi nepodaří udržet rovnováhu, ale protože je v autobuse hlava na hlavě, nespadnu na zem nýbrž na nějakou dívku.

,, Pro-promiň," vykoktám omluvu.

Ta holka je celá rudá. Proč tolik holek při pohledu na mě rudne? Začíná mi to pomalu vadit. Nestojím o tolik stydlivých pohledů, vlastně nestojím ani o ty holky. Chci jen jednoho člověka...Co?! Ne! Nechci, nechci a nechci...Zase na něj myslím - na Itachiho.

,, Sasuke, tohle skoro vypadá, jako by si nikdy nejel autobusem."

,, No, vlastně jsem s ním nikdy moc nejezdil. Školu jsem měl vždycky kousek, a když jsem někam potřeboval, tak mě vzali rodiče autem."

,, Já netušil, že si ze snobský rodiny."

,, Jestli ti to vadí, tak klidně můžu jet domů."

,, Ne, ne, tak lehko se z toho nevykroutíš. Mně je tvoje postavení ve společnosti naprosto ukradený."

Dobře, že to vím.

Celou cestu mi je nějak mdlo. Nesnáším vydýchaný vzduch.

Málem začnu líbat z vděčnosti zem, když vystoupíme.

Sasori mě opět chytne za ruku a táhne k menší bytovce. Jen co otevře dveře, mě strčí dovnitř. Výtahem vystoupáme do čtvrtého patra. Sasori vyloví z kapsy klíče, potom odemykne jeden z bytů.

,, Deidaro?" zavolá do ticha, nic se ale neozývá.

,, Skvěle, stihli jsme to ještě dřív, než jsem předpokládal."

,, Ty bydlíš s ním? Proč ne s rodiči?"

,, Rodiče bydlí na opačném konci Japonska a já žiju u Deidary, mého nejlepšího přítele. Rodiče si myslí, že je to můj nejlepší přítel, ovšem pravda je poněkud jinde."

,, To mi došlo. Kolik mu je?"

,, Dvacet dva."

,, To ho ještě nikdo nenařkl z pedofílie?"

,, Jsem rád, že máš tolik humoru, budeš ho potřebovat."