Já rozmazlenec a má sladká růžovláska 6 2/2 (nová verze)

Já vím, že víc hlasů dostalo Stále vykazuješ špatné chování!, pokoušela jsem se něco vymyslet, ale vůbec mi to nejde, nějak jsem se zadrhla, ale já něco vymyslím, zatím tu máte tuhle povídku ;).

---

Klíč zarachotil v zámku. Sasuke vzal za kliku a otevřel.

Celému domu vládlo mrtvolné ticho. Sasuke ho chtěl přerušit, ale nevěděl jak.Vycítil, že Sakura touží po tom, aby mlčel, tak si začal aspoň broukat.

Sakura se na něj tázavě podívala.

,, To ticho je divný," řekl na svou obhajobu.

Čekal, že mu aspoň řekne, aby ztichl, ale nic takového se nestalo.

Sakura jen mlčky hleděla před sebe, jako by byla v tranzu. Všechno šlo úplně mimo ní. Ze všeho nejvíc si potřebovala v hlavě udělat pořádek, hezky přetřídit události posledních pár hodin.

Sasuke ji zavedl k sobě do pokoje, posadil na postel a začal se přehrabovat ve své skříni.

Sakura ho nezaujatě sledovala.

,, Máš radši modrou nebo černou?"

Neodpověděla mu, jen ho dál s nezájmem sledovala.

,, Tak černý..." odpověděl si sám a hodil po ní své černé triko.

,, Na co?" zeptala se.

,, No sláva, já si myslel, že si oněměla," zaradoval se. ,, No na spaní," vrátil se k její otázce.

,, Uh...aha...díky."

,, No...tak se převleč, klidně se osprchuj a já udělám zatím něco k jídlu."

,, Ty umíš vařit?" podivila se.

,, No...zkusit to můžu."

,, Uvařím já, ještě bys nás otrávil."

Sakura se zvedla z postele, mlčky okolo něj prošla, hned na to se za sebe otočila a zeptala se: ,, Kde je kuchyň?"

,, Dole, hned ty dveře naproti tobě."

Sasuke zůstal u sebe v pokoji, natáhl se na postel, ruce si dal pod hlavu, oči upřel na strop.

Po patnácti minutách se zvedl, aby se šel podívat za Sakurou do kuchyně. Přivítala ho příjemná vůně. Tiše k ní přistoupil a zezadu ji objal.

,, Sasuke!" vykřikla polekaně.

,, Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit, jen mě zajímalo, co tu klohníš."

,, Nebuď zvědavej," okřikla ho a šťouchla do žeber, aby ustoupil.

,, Jo, já vím - nebo budu brzo starej."

Sedl si ke stolu a tiše ji pozoroval. Pomalu už usínal, ale z počátečních dřímot ho včas probral mobil. Když uviděl na displeji , táta´ uvědomil si, že mu zapomněl zavolat. Jen co hovor přijmul, začal se omlouvat.

Sakura k němu byla otočená zády, nemohl tak vidět výraz na její tváři.

Cítila z jeho hlasu nervozitu a obavy, věděla, že ho do téhle situace ho dostala ona, připadala si proto dost provinile. Nemusela toho kluka, vlastně ho neměla ani trochu ráda, přesto jí ho teď bylo líto.

,, Promiň," špitla tiše, když ukončil hovor.

,, Za co? Nic se přeci nestalo."

,, Máš kvůli mně problémy."

,, Nemám a dál se o tom nehodlám bavit."

,, Dobře..."

Sakura až na druhý pokus našla nízké talíře, dva vytáhla a dala na ně jídlo pro sebe a Sasukeho.

Jídlo Sasukemu překrásně vonělo, ale pachu čerstvé krve se to stejně nevyrovnalo.

,, Tobě to nechutná?" zeptala se Sakura zklamaně.

,, Jo, chutná, jen nemám hlad."

,, Tak si to sníš pozdějc."

,, Hm."

,, Sasuke?"

,, Ano?"

,, Stalo se něco?"

,, Nic."

,, Ještě před deseti vteřinami ses choval úplně jinak."

,, Asi na mě přišla únava. Půjdeme spát?"

Sakura se na něj nedůvěřivě podívala.

,, Copak?"

,, Nemáš žádné postaranní úmysly, že ne?"

,, Ne, ne, slíbil jsem si, že bud hodný," zakřenil se na ni.

,, Jen aby..." zapochybovala.

,, Neboj, budu hodný kluk. Nebude ti vadit, že budemespát v jedné posteli, že ne?"

,, To nemyslíš vážně?!" vykřikla rozhořčeně. ,, Samozřejmě, že vadí!"

,, Je dost velká, potrpím si na prostor, budeme mít mezi sebou minimlně půl metru mezeru. Vlastně by ti to nemělo vůbec vadit, protože spolu chodíme, ale zdá se, že ty a to pořád zapomínáš."

,, Sasuke, vždyť tohle není žádný vztah. Zapomněl si snad za jaké situace se vyvinul?"

,, Nezapomněl, ale tak jako tak spolu chodíme, jenže ty se podle toho vůbec nechováš."

,, Protože k tobě nic necítím, měli bychom se rozejít."

,, Cože? Ty fakt neumíš prohrávat! Chováš se jako malá nezodpovědná holka, která neumí přijímat nic jiného než vítězství. Jenže život je i o prohrách, tak se nauč nést její následky."

,, Tohle je fakt stupidní rozhovor. Bude lepší, když půjdu k Ino."

,, To přede mnou utíkáš?"

,, Neutíkám, jen se s tebou nechci hádat, nestojíš mi za tu námahu."

,, Proč si taková? Když si na dně, tak jsem ti dobrej, ale jakmile se trochu vzpamatuješ, hned mě odkopneš, to se takhle hnusně chováš ke všem?"

,, Byla jsem v šoku, v tu chvíli by mi nevadilo vyplakat se na rameni třeba i Karin!"

Sakura vytáhla z kapsy u kalhot mobil. Zavolala Ino, stručně jí sdělila, co se stalo a zeptala se, jestli by u ní mohla přespat. Odpověď zněla víc než kladně, protože blondýna měla domácí vězení, které ji v její samotě zahrnovalo víc než nesnesitelnou nudou.

Sasuke smutně sledoval, jak odchází, cítil se tak poníženě a ukřivděně. Když se za Sakurou zavřely dveře, vyběhl rychle na zahradu a s lehkostí přeskočil plot. Dal si záležet, aby byl u Ino dřív než Sakura. Do jejího pokoje v druhém patře se dostal oknem, pro něj, jakož to bytost s nadřirozenými schopnostmi to byla hračka.

,, Sasuke, co tady děláš a jak...jak ses sem dostal?"

,, Tajemství. Potřebuju s tebou mluvit."

,, Tak...tak mluv."

,, Až za tebou přijde Sakura, půjdeš se do kuchyně napít a bude pít minimálně 10 minut, jasné?"

,, A to proč? Proč bych tě měla poslouchat. Chováš se vážně divně. A ot nemluvím o tom, jak ses sem dostal."

,, Nemusíš to chápat, jen to udělej. Kdybys náhodou něco pokazila, nebo odmítla, zařídím ti u Orochimara menší dáreček a líbit se ti nebude."

,, Radši oželím Orochimara, než riskovat, že bys ublížil Sakuře."

,, Když to neuděláš, tak ji ublížím tak jako tak...a ty nepřijdeš zkrátka."

Než Ino stačila zareagovat, ozval se zvonek.

,, Nezapomeň, co jsem ti řekl," zavolala na ni Sasuke, když odcházela Sakuře otevřít.

Ino se se Sakurou přivítala a odvedla ji k sobě do pokoje, trochu se jí ulevilo, když zjistila, že tam Sasuke není, ale stejně měla zvláštní pocit, že je někde schovaný.

,, Půjdu se napít," řekla s těžkým srdcem Sakuře.

Sakura se otočila k zavřenému oknu, aby mohla sledovat padající hvězdy.

Prudce sebou trhla, když v okenní tabuly uviděla odraz Sasukeho tváře.

,, Jak-co...tady děláš?" vyhrkla přiškrceně.

,, Čekám tu na tebe."

,, Proč? To tě sem Ino pustila?"

,, Promluvíme si o našem vztahu."

,, Není o čem mluvit Sasuke. Dobře víš, že žádný vztah nebyl."

,, Jak nebyl?! Vyhrál jsem naši vsázku, nemůžeš ji teď zrušit."

,, Sasuke, vzpamatuj se..."

,, Já se mám vzpamatovat? Vždyť ty tu porušuješ naší dohodu, ale jak chceš. Mezi námi je konec."

Sasuke se měl pomalu na odchodu, ale Sakura ho zastavila.

,, Aby tvoje ego netrpělo, můžeš klidně říct, že ses rozešel ty se mnou."

,, Myslíš si, že mi jde jen o tohle? Miluju tě..."

Sakura cítila, jak ji zabolelo u srdce. Nechtěla nikomu ubližovat, ale na druhou stranu si uvědomila, že Sasukeho nemiluje. A možná ji ten kluk i lže. Vždyť zná lidi jeho typu, ví, jací jsou a jak dokážou ubližovat.

Sasuke odešel stejným způsobem, jakým přišel - vyskočil oknem.

Ruce zaťal naštvaně v pěst. Připadal si jako blbec. Chtěl jí dát svou lásku, své srdce a ona ho tak sprostě odmítla. Ne, neodmítla - ona ho přímo rozdrtila.

,, Už jsem tady," řekla Ino a váhavě vstoupila.

,, Ino, co si myslíš o Sasukem?"

,, Pokud to chceš vědět, tak nic dobrého."

,, Mám z něj divný pocit, jde z něj chlad."

,, Sakuro, na něm není nic normálního. Přišel jsem za mnou chvíli před tebou, říkal, že s tebou mlusí mluvit..."

,, Mluvil se mnou, rozešli jsme se."

,, A v pohodě?"

,, Snad jo. Vypadal naštvaně, možná trochu zklamaně, ale musí pochopit, že láska nemůže být jen jednostraná. Nejde, aby chtěl jen jeden, musí chtít oba. Jenže já nechtěla, nechci a chtít nebudu."

,, Sakuro, je dobře, že si ho poslala k vodě, vážně se chová hodně divně."

,, Já vím, ale na druhou stranu - zrušil kvůli mně rodinný výlet, byl u mě, když jsem se cítila sama...Možná bych se do něj časem zamilovala, ždyť se ke mně celou dobu choval hezky, jsem hrozná."

,, Kašli na něj, je divnej."

,,Asi máš pravdu, teď bych se měla myslet na to, jak se vypořádám s rodiči."

Sasuke si sedl do trávy na okraji lesa, čekal, až tudy někdo půjde, aby ho mohl ochudit o to nejvzácnější, co člověk má - život. Připadal si jako hloupě nalíčená pastička na krysu.

,, Co tady děláš?" ozval se za ním Orochimarův hlas.

,, Čekám na večeři."

,, Co kdybychom šli někam jinam."

,, V pohodě, tady je to dobrý. Čeká se tu docela pohodlně."

,, Sasuke, já byl včera ve zverimexu, sice jsem si toho králíka zamiloval, ale klidně ti ho věnuju."

,, Fuj, nechci."

,, Ty přece už nechceš nikomu ubližovat."

,, Chtěl jsem přestat kvůli ní, ale ona se se mnou rozešla."

,, Tak cos jí udělal?"

,, Nic! Prostě odešla a řekla, že náš vztah nemá cenu."

,, To mě mrzí, Sasuke. Ale Sakura není jediná holka na světě, najdeš si jinou."

,, Ale já chci ji!"

,, Tak ji napiš básničku a hoď jí to ve škole do skříňky."

,, Proč bych to dělal?" podíval se na něj tázavě.

,, Bože, to je otázka, protože se to holkám líbí."

Sasuke si tiše povzdechl, moc dobře věděl, že tohle žádná básnička nespraví.

Zvedl se ze země, protáhl se, poodešel od lesa dva metry, aby líp viděl na cestu.

,, Nikdo nejde, takže jdu do lesa na lov zvěře, ale toho králíka mi schovej," zazubil se na Orochimara.

,, To byl Sasuke?"

,, Sakuro? Co ty tady?"

,, Šla jsem za Sasukem, chci se mu omluvit, nezachovala jsem se k němu po tom všem zrovna nejlíp."

,, Nejlíp uděláš, když půjdeš domů, věř mi."

,, Nepůjdu, dokud si s ním nepromluvím. Kde je?"

,, Šel se trochu projít do lesa."

,, Tak půjdu za ním."

,, Né!" vykřikl Orochimaru vyděšeně.

,, Co je to s tebou? Proč bych za ním neměla jít?"

,, Je tma, nenajdeš ho tam."

,, Šla jsem asi pět minut po něm, nemůže být daleko."

,, Stejně nechoď, les není zrovna bezpečné místo."

,, Tak co v něm potom dělá Sasuke, když to není bezpečné?" zeptala se podezíravě.

,, Věř mi, že v lese nemůžeš narazit na nic horší, než na Sasukeho."

,, Nemel hlouposti," řekla nedůvěřivě.

,, Jsem tady, ten zajíc mi dal docela práci, umazal jsem si kvůli němu boty. Sa-Sakuro? Co tady děláš?" zakoktal se. Marně se snažil za zády schovat mrtvé zvíře.

,, Já se ti přišla omluvit," řekla šokovaně.

Pomalu se k němu otočila zády, hned na to se dala do běhu.

,, To se ti teda povedlo." Začal mu Orochimaru tleskat.

,, Tvůj nápad bylo to zvíře, kdybych tady čekal na člověka, tak se nic nestane!"

Jestli Vás zajímá pokračování, tak napište komentář a já se pokusím co nejdřív napsat další díl, jinak píšu pokračování Špatný nápad :P

Neutším totiž, co chcete víc.