Our genjutsu

Sasuke je ochoten si Hira připustit zase o kousek blíž. ,,Nechci, aby sis myslel, že jsem přišel kvůli tomuhle... navíc jsi zraněný," poznamenal starostlivě. ,,Víš, já nejsem zrovna upovídaný typ," naznačil mu Sasuke, co po něm chce. ,,A mám zraněnou jen nohu." Asi by mu nevadilo tu s ním jen sedět a povídat si, ale bál se, že by pak jejich vztah dostal úplně jiné rozměry a hloubku. Což ho na jednu stranu zajímalo a lákalo, jenže to nemohl bratrovi udělat, protože ani on nikdy nemiloval nikoho víc, ani stejně. Dluží mu to. Jeho neznámý se tiše ušklíbl, pustil mu ruce a položil se na bok vedle něj. ,,Noha je docela důležitá část těla," upozornil ho s nemizícím úsměvem a prsty mu přejížděl podél klíčních kostí. Že ho to nenapadlo dřív... když ho takhle směl vidět, bylo to ještě krásnější. Úplně odlišné, protože ve tmě se sice mohl prsty dotýkat jeho těla, ale až teď dokázal i přes zavázané oči lépe pozorovat jeho reakce. Sasuke ho ale povalil na záda a vzepřel se na r...

Sasuke zjišťuje, co všechno se změnilo. Nemuseli kráčet dlouho. Po půl hodině už oba stáli na menším kopci navazujícím na větší, delší hřeben, slunce stále ještě nezapadalo, jen se pomalu chýlilo na onu stranu k obzoru a jim nad hlavami prolétávali šílenci s různobarevnými padáky, co se svým srpkovitým a prohnutým tvarem utvářeli nádhernou podívanou tančících opeřenců na čistě modrém nebi. Itachi jen přivřel oči před sluneční září a volnou rukou si je zaclonil, když mírně zaklonil hlavu. ,,Nechceš mi říct, že sis udělal kurz na pilota nebo tak... že ne?" zeptal se Sasuke podezíravě, když se tak rozhlížel kolem. Pochyboval, že ho sem Itachi vzal jen tak z rozmaru, musí to mít hlubší důvod. O jeho lásce k létacím přístrojům už věděl, určitě to s tím nějak souvisí. Splněný sen svému staršímu sourozenci rozhodně přál. Itachi se jen ušklíbl, natáhl k němu ruku a dvěma prsty mu za bradu zvedl tu krásnou tvářičku vzhůru právě když nad nimi prolétal jeden paraglidista. ,,Co takhle si zalí...

Itachi i Hiro s Sasukemu přibližují. Itachi se pousmál. Možná že jejich vztah není v takových troskách, jako se domníval. Protože se mu Sasuke skutečně svěřil. ,,Je vidět, že jsme sourozenci." Ušklíbl se Itachi a vzal svého mladšího, rozhozeného bratra kolem ramen. Bylo to jen uklidňující gesto, dlouho se jakémukoliv kontaktu bránil, ale teď věděl, že ho musí nějak ukonejšit. ,,Mezi námi," mírně se k němu naklonil a řekl: ,,Taky nechápu, co na nich vidí." Sasuke se opřel čelem o jeho klíční kost a objal ho pevně okolo pasu. V duši se mu při tom rozhostil blažený klid. Nerad Itachimu něco tajil a nesnášel, když mezi sebou měli spory, teď se konečně vše urovnávalo. Jeden druhému svěřil svá nejhorší tajemství - alespoň Sasuke doufal, že už další nejsou - a nyní se objevil prostor pro nový, vřelý, přátelský a bratský vztah. Itachi mu volně položil ruku kolem pasu a přitáhl si ho k sobě do objetí. Ne moc pevně, aby to neudělal tak, jako to Sasuke znal od Hira. ,,Proto si tak ...

Sasuke se svěřuje Itachimu. ,,Jsi v pořádku?" zeptal se Sasuke s obavami, když viděl, jak Itachi strnul. Měl dobrý postřeh a všímal si mnoha detailů. Proto ho samotného udivovalo, že ještě neodhalil totožnost svého tajného neznámého milence. Pravda, moc času tomu nevěnoval, protože hned nastoupil k ANBU a po tom se rozhodl, že na něj nebude čekat, až mu na okno položí dopis nebo ho sledovat při odchodu ze zbrojnice. Hrál podle pravidel a tím se celá situace ztížila. Navíc mu jeho neznámý zpočátku nedovoloval použít sharingan, aby zjistil přesněji povahu jeho chakry a potom už to Sasukeho ani nenapadlo, stačilo vědět, že muž je o dost silnější. Samozřejmě ji nesrovnával s bratrovou chakrou, protože jeho by nikdy ani nepodezíral. Ačkoliv tím si vlastně ani sám Itachi nebyl jist. Doteď si pamatoval, jak mu Sasuke jakožto Hirovi svěřil, že by pro něj obětoval všechno a... z pro něj nepochopitelného důvodu se nahlas zamyslel nad tím, jaké by to bylo s ním spát, což Itachiho dost překva...