Our genjutsu

Tak jsem se zase pustila aktivně do psaní, ale nejsem si jistá, jestli jsem udělala nejlíp, protože se mi zase objevily moje nádherné modřiny na zápěstí (pořiďte si notebook, buďte na něm 18 hodin denně a budete je mít taky). A užijte si poslední díl, tenhle závěr už mám v hlavě možná rok. Snad se mi povede vás překvapit ~. Sasuke Ty poslední dny ve sklepě jsem se budil poměrně často bolestí nebo zimou, ale dnešní ráno mě vzbudilo sluneční světlo pronikající do Itachiho pokoje skrze špatně zatažené závěsy. Až po chvíli jsem si uvědomil, že možná to je ten důvod, proč se po dlouhé době zase usmívám. Kdyby vedle mě neležel on, mohlo by to být ještě mnohem hezčí ráno. Pořád úplně nechápu, proč mi to dělá, co ho nutí se ke mně tak chovat? Nikdy jsem si nevšiml, že bych ho přitahoval po sexuální stránce. Možná za to můžou ty drogy, co mi sypal celé ty roky do jídla a snad všeho, co jsem vzal do pusy. Nevím, jak to ukryl před doktory, ale znamená to jen jediné - jsem téměř bez šance se odsud...

Na vyžádání jedné osoby na ask.cz je tu povídka na pár OroKabu. ,,Orochimaru - sama." Mírně se uklonil. Byl rád, že už je zase jeho mistr ve své kůži a zotavený. Bledý muž se zvedl ze své židle. ,,Hodlám si vybrat tvojí dřívější nabídku, Kabuto." ,,Nabídku...?" nemohl si vybavit, o čem to mluví. ,,Nabídl jsi mi své tělo." Vzal šedovláska za bradu a podíval se mu do očí. Spokojeně se ušklíbl. Kabuto se na něj zaraženě díval. Chvíli nemohl jasně uvažovat, uchvátil ho pohled hadích očí. Nečekal, že by si to Orochimaru - sama mohl později vyložit i takhle. ,,Jak si přejete," řekl jen. Najednou mu místnost připadala dost těsná. Cítil, že se mu zrychlil tep i dýchání. Nemohl sanninovi odporovat ani kdyby chtěl. Zarazil se nad tím, že o nějakém odporu vlastně ani neuvažoval. Kolem toho muže něco bylo. Temná, mocná aura, charisma, něco, co ho pro některé lidi činilo neskutečně přitažlivým. Když si Orochimaru přivlastnil jeho rty, jako by ztratil zem pod nohama. ,,Jsi n...

Tak jsem zjistila, že první část tu byla někdy v únoru.. hehe... hehe... celá já. Asi to nejdřív celý dopíšu, než to zveřejním, takhle roztahaný je to na **** - jednu věc. Ačkoliv tato povídka nemá žádnou hlubokou myšlenku ani extra super stavěnou kompozici, tak mě neskutečně moc baví takový hovadiny psát :3. Sice už je to pár let, co jsem byla v pubertě, ale snad se mi ty pocity povedlo vychytat :D. Au... jsem na horský dráze nebo ještě spím? Proč se mi tak hrozně třesou vnitřnosti? Tohle vůbec není příjemný. Taky mám strašnou žízeň. Naštěstí si na noční stolek vždycky před spaním dávám skleničku s vodou - pro nouzové případy náhlé vyschlého krku a neochotě vstát z postele. Jenže tady žádná sklenička není. Taky to není můj stolek... a ani moje postel! Přesto je mi nějak povědomá. Určitě už jsem ji někdy viděl a možná v ní i spal. Hele, to je moje fotka s Itachim. Proboha, jsem vůl! To je Itachiho postel - přece. ,,Itachi?" Jo, leží vedle mě. ,,Hm? Jak ti je?" ,,Fajn." P...

Fakt ty znaky nenávidím -_- Kimimaro si už málem rval vlasy z hlavy, jak úmorně přemýšlel nad výsledkem jedné matematické úlohy. Normálně by to měl okamžitě hotové, ale dnes lítal myšlenkami úplně někde jinde a všechno mu padalo z rukou. Připadal si tak neohrabaně, dokonce i máma si toho všimla, když ale na zem upustil sklenici, jen se tomu zasmála a řekla mu, ať do večera raději nic nedělá, aby jim náhodou nespadl dům na hlavu. Asi za půl hodiny mu zazvonil telefon. Když ho přijal, ohlásil se mu Hidan. ,,Kimi... já jenom... nechtěl by sis dneska zajít do kina, pak na večeři a prostě si udělat... hezkej večer." Při posledním slově se slyšitelně ušklíbl. Věděl, že musí udělat ten úkol, když viděl ale ty škrtance, hodil jen tužku za sebe na zem a nadšeně vyjádřil do telefonu svůj souhlas. Potřeboval odreagovat. Navíc jejich vztah není tolik pevný jako ten Sasukeho a Itachiho, vlastně se s Hidanem skoro vůbec neznají, musí spolu trávit více času, když už málem skončili v jednom bytě....

Nejprve vám děkujeme za všechny krásné komentáře :3. Opravdu jste nám udělali radost a za odměnu tu máte předposlední díl ^_^. Madara ho znal. Pamatoval si ho ještě jako dítě, když s Itachim byl... začal mu povídat všechno skoro jako příběh. To, jak ho srazil na ulici nechtě na zem a jako omluvu využil pozvánky na večeři. To, jak si zamiloval všechno, co Sasukeho bratr dělal. Jak neminul den, kdy by nepřemýšlel nad tím, jak by mu udělal radost protože cítil, že bez úsměvu na Itachiho rtech by ho nebavil svět. Pak vylíčil i to, do jaké situace ho rodiče dotlačili. A nakonec dokončil monolog chvílí, kdy se rozhodl s ním zůstat napořád a on odmítl. ,,Odstěhoval se, protože se bál, že mi ublížil a byla to trochu pravda. Dneska už se na to dívám jinak. Tenkrát mě to ranilo, ale teď už chápu, že na něj rodiče i společnost, a konečně taky já vyvíjeli obrovský tlak, který neustál. Dva roky po tom, co odjel, jsem se seznámil s mým stávajícím," skončil černovlasý. Sasuke byl jako v transu. ...

Druhá část na Shirayuki nebývale yaoistické povídky. Dnes kýžená trojka a Sasu dostane co proto. Itachi se rozhodne dokázat svému milému lásku a jejich vztah nabere vážnější noty. Dusili ho teda pěkně. Navíc se cestou zasekl v zácpě a to byl ještě kámen, hozený do rozbouřených vln jeho nervů. Nedělalo mu dobře, když si něco šeptali mezi sebou, vrtěl se na židli a těkal očima po kanceláři. Když mu oznámili, že jsou z jeho díla nadšení, skoro až slyšel ze svého srdce spadnout pořádný kámen. A k tomu měl stálou práci jako asistent šéfa! Yay! Venku vzal do třesoucí se ruky mobil a vytočil Itachiho číslo, jako povodeň ze sebe pak všechno vychrlil. ,,Děláš si ze mě srandu! No gratuluji! A ji já mám pro tebe novinku. Chceš ji slyšet teď, nebo až doma?" ozval se radostný hlas z blonďákova mobilu. ,,Stavím se doma pro oběd a přinesu ti ho." ,,Dobře, ale najdeš mě v jiné kanceláři ..." Tak takhle... ,,Nic neříkej, zeptám se na recepci. Tak pa." Rozloučil se, sedl na nejbližší...