Our genjutsu

Zdravím vás po dlouhé době, ačkoliv si tu dost možná povídám jen s duchy. Nevěřím, že sem z původních čtenářů chodí nějaké velké závratné číslo a už vůbec ne, že se to děje denně, ale kdyby sem přeci jen někdo zavítal... Přes nátlak jsem se rozhodla, že i letos pojedu na Animefest (lístky jsem kupovala asi 14 dní zpátky ehm...). Mám sice v plánu víc jak polovinu času strávit na hotelu s učením, ale to zatím nikdo z mých přátel netuší. Nicméně kdybyste mě někdo toužil znovu vidět nebo se třeba seznámit, budu moc ráda. V plánu mám do Brna přijet nějak kolem 13. hodiny. Nejdřív se musíme ubytovat, pak si půjdu odvolit (díkybohu, že úřad máme vedle fakulty, takže voličský průkaz vyřízen během pěti minut cestou do školy). Pak bychom měli se zbytkem dorazit na výstaviště. Cosplayplán pátek: PSY - samozřejmě ho nebudu mít já :D, ale přítel mojí kamarádky, my s holkama mu budeme dělat ty tanečnice, cosplay má být konkrétně na motivy songu Gentleman - i když nevím popravdě, svůj cosplay dostanu...

Nemůžu uvěřit tomu, že vážně něco zveřejňuju. Vím, že si většina z vás říká - co je na tom najít si 10 minut na zveřejnění již napsané povídky. Jenže ta povídka potřebuje ještě přečíst a opravit chybky. A to sežere už více času než pár minutek. Nebudu si tu vylívat srdíčko a stěžovat si, jak je medicína těžká, stačí že brečím doma a příteli na rameni. Nicméně teď mám tak trochu nedobrovolně čas... jistý učitel nám odmítl všem dát zápočet, všechno ostatní mám hotové, takže... není moc co řešit. Nicméně se stejně musím pokusit ten zápočet získat a učit se, ale jekikož jdu na přezkoušení až někdy po v půlce února, je relativně čas. Tahle povídka mě fascinuje od chvíle, kdy jsem já nastoupila na medicínu a Vita na práva. Opravdu jsme ji začaly psát, kdy jsme ani jedna stoprocentně nevěděla, co budeme studovat. Náhody se stávají... A aby těch náhod nebylo málo, můj přítel je taky na právech, ovšem to je tak jediné, co má můj život společného s touto povídkou. To ale nic nemění na tom, že mě...

Jak název napovídá, přišel čas nějakého toho formálního, ale asi bohužel i faktického mého konce na tomto blogu. Už dlouho to tu umírá, vím to já, víte to vy a je zbytečné budit v komkoliv nějakou naději. Pamatuju si den, kdy jsem blog zakládala, bylo mi 12 a říkala jsem si, že já nikdy svůj blog nezruším jako ostatní, ale sedím tu o 11 let starší (hrůza) a vidím spoustu věci jinak, než jak jsem je viděla jako malé dítě. Dlouhé roky byl blog můj jediný útěk od reality, můj vlastní svět, můj úkryt před mými démony, ale ze spousty démonů jsem vyrostla a z většiny se zkrátka jen oklepala a jsem už úplně jiný člověk, než jaký tenhle blog zakládal. Tím nechci říct, že by mě nějak přešla láska k psaní nebo snad láska k ItaSasu. To nikdy. Občas si i z nostalgie čtu vlastní povídky (povídky jiných, které jsem měla ráda, už bohužel zrušili svůj blog a já se k nim nedostanu). Ale zkrátka je najednou spousta věcí, které mají před blogem přednost... Především je to škola... jak asi někteří vědí, z...

Dnes článek o něco později, protože jsem si až v 11 večer uvědomila, že jsem dneska recenzi nevydala. Futabatei Shimei byl prozaik, překladatel, literární teoretik a tvůrce japonského moderního psychologického románu. Jeho první román Plující oblaka (Ugikumo) byl nedokončený, ale měl revoluční význam z hlediska téma a stylu - živě a realisticky líčil život v Japonsku v době 80. let 19. století. Román se odehrává především v prostředí vzdělaných vrstev, mistrovským psychologickým vykreslením hlavních postav zachycuje sociální konflikty mezi nimi. Jeho hlavní postavou je mladý, idealisticky založený muž, který přišel o post úředníka, prohrává i soupeření o svou snoubenku s ambiciozním a chytrým byrokratem. Román sehrál průkopnickou roli i v literárně-jazykové oblasti, protože v něm bylo poprvé použito mluvené slovo. Všednost Příběh má autobiografické prvky a je psán formou deníku postavy. Jde o částečně smyšlený životopis žánru watakushi shósetsu (román v první osobě) a autor se v něm ča...

Tentokrát jsem použila vlastní zápisky z přednášek, takže se omlouvám za heslovité poznámky. Vlastním jménem Hirai Taró (pseudonym podle japonského fonetického přepisu E. A. Poe, ale též v překladu znamená "procházka kolem řeky Edo") v sedmnácti letech odešel do Tókya kvůli studiu ekonomie a během studií překládal nejrůznější díla od zahraničích autorů. Jeho prvnotinou byla detektivní povídka Dvousenový měďák (Nisen dóka), dalším významným dílem je sbírka Ďáblova slova (Oni no kotoba) vydaná v roce 1936. Dále vytvářel i četbu pro mládež o chlapecké skupině detektivů (Shónen tantei dan). Psal především tzv. suiri shósetsu (,,próza o záhadách řešených dedukcí") a byl představitelem žánru ero guro nansetsu (doslova "eroticky groteskní nonsens"). V jeho dílech řešil mimo jiné i otázku homosexuality. Po válce nastal rozmach detektivní literatury a byl založen Klub japonských detektivních autorů (Nihon tantei sakka kurabu). Dodnes se uděluje cena Edogawa Rampóa pro n...

Autorka: Autorka se jménem zvoleným kvůli její lásce ke květům banánovníku vyrostla v liberální rodině básníka a kritika. Její sestrou je Haruno Yoiko, autorka animovaných komiksů. Ve svých prvních dílech, které začala psát vedle práce servírky, čerpala inspiraci z románů Stephena Kinga. Jejím debutovým dílem je povídka Kuchyně (1988), nominovaná na cenu Yukia Mishimy. Mezí její další oceněné povídky patří Stín měsíčního svitku, oceněná cenou Izumiho Kyóky. V jejích dílech se objevují témata lásky, přátelství, domova, rodiny, vlivu ztráty blízké osoby na lidskou duši a především vyčerpání mladé generace. Úplněk a jiné povídky: Soubor tří povídek lze charakterizovat jako vyprávění převážně o ženských hrdinkách z prostředí moderního uspěchaného Tókya. 1) Kuchyně Dívka Mikage Sakurai po smrti rodičů vyrůstala u prarodičů, kteří však zemřeli, a ona se musí přestěhovat z jejich bytu. Setkává se Yuuichim, klukem z květinářství, jenž byl velmi blízký její babičce a nabídne jí bydlení u sebe. ...