Our genjutsu

Jak název napovídá, přišel čas nějakého toho formálního, ale asi bohužel i faktického mého konce na tomto blogu. Už dlouho to tu umírá, vím to já, víte to vy a je zbytečné budit v komkoliv nějakou naději. Pamatuju si den, kdy jsem blog zakládala, bylo mi 12 a říkala jsem si, že já nikdy svůj blog nezruším jako ostatní, ale sedím tu o 11 let starší (hrůza) a vidím spoustu věci jinak, než jak jsem je viděla jako malé dítě. Dlouhé roky byl blog můj jediný útěk od reality, můj vlastní svět, můj úkryt před mými démony, ale ze spousty démonů jsem vyrostla a z většiny se zkrátka jen oklepala a jsem už úplně jiný člověk, než jaký tenhle blog zakládal. Tím nechci říct, že by mě nějak přešla láska k psaní nebo snad láska k ItaSasu. To nikdy. Občas si i z nostalgie čtu vlastní povídky (povídky jiných, které jsem měla ráda, už bohužel zrušili svůj blog a já se k nim nedostanu). Ale zkrátka je najednou spousta věcí, které mají před blogem přednost... Především je to škola... jak asi někteří vědí, z...

Dnes článek o něco později, protože jsem si až v 11 večer uvědomila, že jsem dneska recenzi nevydala. Futabatei Shimei byl prozaik, překladatel, literární teoretik a tvůrce japonského moderního psychologického románu. Jeho první román Plující oblaka (Ugikumo) byl nedokončený, ale měl revoluční význam z hlediska téma a stylu - živě a realisticky líčil život v Japonsku v době 80. let 19. století. Román se odehrává především v prostředí vzdělaných vrstev, mistrovským psychologickým vykreslením hlavních postav zachycuje sociální konflikty mezi nimi. Jeho hlavní postavou je mladý, idealisticky založený muž, který přišel o post úředníka, prohrává i soupeření o svou snoubenku s ambiciozním a chytrým byrokratem. Román sehrál průkopnickou roli i v literárně-jazykové oblasti, protože v něm bylo poprvé použito mluvené slovo. Všednost Příběh má autobiografické prvky a je psán formou deníku postavy. Jde o částečně smyšlený životopis žánru watakushi shósetsu (román v první osobě) a autor se v něm ča...

Tentokrát jsem použila vlastní zápisky z přednášek, takže se omlouvám za heslovité poznámky. Vlastním jménem Hirai Taró (pseudonym podle japonského fonetického přepisu E. A. Poe, ale též v překladu znamená "procházka kolem řeky Edo") v sedmnácti letech odešel do Tókya kvůli studiu ekonomie a během studií překládal nejrůznější díla od zahraničích autorů. Jeho prvnotinou byla detektivní povídka Dvousenový měďák (Nisen dóka), dalším významným dílem je sbírka Ďáblova slova (Oni no kotoba) vydaná v roce 1936. Dále vytvářel i četbu pro mládež o chlapecké skupině detektivů (Shónen tantei dan). Psal především tzv. suiri shósetsu (,,próza o záhadách řešených dedukcí") a byl představitelem žánru ero guro nansetsu (doslova "eroticky groteskní nonsens"). V jeho dílech řešil mimo jiné i otázku homosexuality. Po válce nastal rozmach detektivní literatury a byl založen Klub japonských detektivních autorů (Nihon tantei sakka kurabu). Dodnes se uděluje cena Edogawa Rampóa pro n...