Our genjutsu

Shira po věčnosti hlásí, že je stále naživu, ačkoliv to v mnohých momentech mého krátkého působení v rámci japanistických studií tak nevypadalo. Ptáte se, o čem to vlastně mluvím? Moje série Cesta mladého japanisty si tu našla poměrně dost fanoušků a i teď dostávám zprávy od (nejspíš) čtenářů OG, kde se mě ptají na různé věci kolem japanistiky. Cítím tedy, že je jakousi mou povinností toto dobrodružství i oficiálně ukončit, stejně tak, jako jsem ho i blogově začala. Totiž proto, abyste se dostali do druhého ročníku UPOLácké Japonské filologie, musíte splnit pověstnou Souborovou postupovou zkoušku (aka "souborka"), která prověří vaše získané znalosti z oblasti japonštiny snad ze všech možných úhlů pohledu - překlady cz/jp, překlady jp/cz, gramatika, porozumění japonskému textu formou otázek (též v japonštině), znaky (přepis znakových složenin do hiragany a naopak ze slovíčka v hiraganě napsat znak) a, pokud projdete tuhle písemnou část, tak následuje ústní zkouška. Postupová z...

Sasuke dostává nejtěžší misi svého života. ,,Je to ostuda naší vesnice. Každá jiná Skrytá si do čela posadilo člověka hodnotného, čistého a schopného být dobrým příkladem." Muž přecházel energicky zleva doprava a zase zpět před několika desítkami mužů s vyššími pozicemi. Byli tu kapitáni ANBU jednotek, velitele armád a podobně. ,,Nikdo, opakuji NIKDO," na zdůraznění zatnutou pěstí udeřil do stolu, za kterým před tím seděl, ,,nemá v čele kriminálníka! Navíc vraha vlastní rodiny! Jak nám může udávat rozkazy člověk, co postavil své povinnosti nad lásku ke svým bližním? Jak můžeme vzhlížet k takové osobě a doufat, že ochrání nás, NÁS, když se ani nezdráhal sebrat životy těm, co by pro něj měli být tím nejcennějším...?" V davu někdo nesměle zmínil Sasukeho jméno, to ale velitele ANBU vůbec nezastavilo. ,,Ano, Sasuke. Toho prý zachránil, pro něj vše obětoval. Ale sám Sasuke tolik trpěl, nebylo by pro něj lepší zemřít už spolu s nimi? Navíc... právě Sasuke je momentálně členem ...

Byl to obrovský dům s velkou vstupní halou, ale většina světel už zůstala pozhasínána. U pultu žádná recepční neseděla. Do ticha a přítmí se ozvalo klapnutí dveří v horním patře. Podle zvuku těžké a nejspíš také dřevěné. Majitel měl rozhodně dostatek financí, ale jak už tomu bývá, většina velkých míst je strašidelná, když už tam nikdo není. Na zábradlí se usadil snad stoletý prach. Jen trochu jsem ho ukazovákem setřel, abych zjistil, jak silná je ta vrstva. Tisíce miniaturních částeček se rozletělo po okolí. Váhavě jsem stoupl na první dřevěný schod. Nezavrzal, spíš zaskučel jako hladem trýzněné zvíře. Než jsem pokračoval dál, všiml jsem si v prachu několika stop. Různých velikostí i vzoru podrážek. Mimo něj sem tedy chodí nebo chodil ještě někdo jiný. Jelikož na stopy už usedaly další vrstvy prachu, řekl bych, že to nějaký ten pátek bude, kdy tu ten muž měl nějakou společnost. I přes své stáří si vnitřek domu zachovával eleganci a krásu, balustráda doplňovala spirálovité zakončení vyř...

Tak, aby to nevypadalo, že moje svěřovací koutky úplně umřely... Škola už mi začala. Hrůza už od prvního dne - jako vždycky. Jelikož polovina naší výuky probíhá v areálu Fakultní nemocnice a my jakož to studenti nikoliv zaměstnanci nemáme žádná extra očkování navíc, chodíme mezi těmi marody, děláme si srandu z toho, kdy už konečně něco zajímavýho chytíme. Asi tušíte, kam mířím, co? No tak ne tak docela... :D. Skutečně jsem si koncem tohohle týdne začala myslet, že jsem asi chytila nějakou breberu a jednoduše se z toho nějak vyležím. Protože docházka se u nás dost řeší, chodila jsem jen na nutný věci a na zbytku mě moji drazí spolužáci podepisovali na prezenče, učitelé nás stejně neznají jménem, takže si nevšimnou, že jeden student chybí... Samozřejmě jsem doma dostala sáhodlouou přednášku na to, jak si mám dojít k doktorce. Přitom já měla jen horečky, žádná rýma ani kašel. Jednou v noci se mi to ale rozleželo a vzpomněla jsem si, že jsem tak měsíc zpátky měla klíšťáka, tak jestli bych ...

Jedna z mála posledních povídek, kterou tu asi budete číst... Sasuke je začínající lékař (neberte to tak, že je to z Áji života, v době, kdy jsme to psaly, Ája medinu nestudovala a ani nečekala, že by ji na 100% v budoucnu studovala :D). Vede docela fádní život, dokud mu do života nevstoupí záhadný muž, se kterým naváže ještě záhadnější vztah. Vídají se, schází se, líhají spolu... bez slibů, bez jmen, beze slov. Časné vstávání mi nikdy nevadilo, člověk pak vždycky stihne za den víc povinností i zábavy a hlavně může jít večer spát s tím dobrým pocitem, že se jeho seznam kroků k úplné seberealizaci o něco zkrátil. To ráno jsem vstal ještě dřív než obvykle. Stejně bych se jen převaloval z boku na bok, což nemělo smysl. Moje ruka automaticky sáhla do přihrádky s kočičími granulemi a doplnila poloprázdnou misku. O nohu se mi okamžitě otřelo sněhové bílé stvoření. Ani on nemá problémy s časným vstáváním, jakmile se jedná o jídlo. Jaký pán, takové zvíře. Jak s oblibou říkala kdysi moje vychov...

Sasuke zapojuje veškeré mozkové buňky na odhalení Hira. ,,Co dělá kotník?" ,,Ani ho necítím," zalhal mladší. Pochopitelně to bolelo, ale nerad si stěžoval na taková hloupá zranění, do zítřka to určitě splaskne. Takových výronů si jako dítě způsobil víc než dost, na to, aby to dokázal odhadnout. Přemýšlel, jestli se nemá od Hira odtáhnout, jeho náruč byla tak vřele hřejivá, jenže jemu to stále připadalo jako až moc důvěrné gesto - na jejich povrchní vztah až moc důvěrné. Jeho tajemný společník ale jen sklonil hlavu a prsty mu něžně přejížděl po krku a týle, používal i nehty tak, aby ho ale nezranil. ,,Jistě," odpověděl mu a bylo více než jasné, že mu vůbec nevěří. ,,Stejně by mě zajímalo, jak ses o tom dozvěděl. Stalo se to nedávno, tady a já od toho okamžiku neopustil dům. Itachi si tě nejspíš nevšiml, ale on... není ten typ. Všimne si všeho." Sasuke opět musel přemýšlet nad jeho identitou a především schopnostmi. Je možné, aby ten člověk byl silnější než samotný ho...