Our genjutsu

Sasuke se dozvídá, že ne vše je takové, jaké se zdá... Na večeři jsme zašli do jedné menší italské restaurace, nevedli tam jiné stoly než přesně pro dvě osoby. Skutečná romantika - kdyby ovšem Shisui projevil jakékoliv sklony homosexuality. Tou černou ovcí teda v naší rodině asi zůstanu navždy sám. "Máš nějakou přítelkyni?" Zajímal jsem se přirozeně. "Teď zrovna ne, proč tě to zajímá?" "Proč by mě to zajímat nemohlo?" Prostě konverzujeme, to lidé z rodiny sem tam dělají. "Nejsi ten typ, co by se zajímal o druhý. Nemám pravdu?" Bezva, další senzibil. "Ne, ale kdybys měl zájem, mohl bych ti jednu dohodit." To by se Madara asi pěkně divil. "Cože?" Zasmál se. "Myslíš, že ve svým věku potřebuju dohazovače? Ale je to milý." "Je hezká, z bohatý rodiny… mohl by sis ji jednou vzít místo mě." Škoda, že Hinatu Madara už na začátku nedohodil Shisuimu, tak jako tak by zůstala v rodině. "Madara už ti vybral nevěstu?...

Den D. Brzy ráno už byl celý zámek na nohou. Kuchaři dozdobovali poslední pokrmy, které pekli, smažili a vařili přes noc, služky pobíhaly s prachovkami, čistily koberce, dekoratéři zdobili místnosti provazci živých květin, připravovali jídelní tabuli, leštili sklenice i křišťálové lustry. Na tak velký den muselo být vše dokonalé. Dokonce sám král si přivstal, aby na vše dohlížel osobně. Jeho syn si také přivstal a ještě za tmy proklouzl mezi strážemi, v jízdárně bleskově sám osedlal svého oblíbence, a když na jeho dlouhém hřbetě vyjížděl na svah za zahradami, vítaly ho zlatavé sluneční paprsky nového dne. Alespoň na chvíli si přál utéct od toho shonu tam... stres a strach, že se něco zkazí... takové byly sváteční dny na zámku. A Itachi si přál dnešní ráno věnovat tomu, na kterého nesměl zapomenout. Sesedl z koně a došel až k posledním stromům. Opřel se o jeho kmen zády, zaklonil hlavu a zavřel oči. Jak jeho otec často říkával lidé nám patří jen ve vzpomínkách ... Když přišel do komnat ...

Já myslím, že víte, o čem tento díl bude :3. ,,Tohle jsem si pro vás pořídil už dávno, ale už se pak nenašla příležitost to využít," zamával mu Sasuke před očima koženým obojkem se známkou. Na líci jednoduše stálo jeho jméno - Sasuke, ale zadní strana skrývala pro Itachiho skutečné potěšení - v případě nalezení, volejte majitele. Nechybělo dokonce ani bratrovo číslo. ,,Líbí?" zeptal se Sasuke s úlisným úšklebkem, zatímco si obojek připínal na krk. Itachi překvapením pootevřel rty. Tohle by od něj nikdy nečekal... on vážně hodlal být jeho, i když už svůj majetnický pocit dokázal ovládat... Starší Uchiha se kousl tvrdě do spodního, měkkého rtu a mírně se odklonil. Při pohledu na skoro nahého tmavovláska s obojkem kolem krku cítil opět to známé zacukání v podbřišku. ,,Proboha, Sasuke..." zašeptal a pokusil se nadechnout. Strašně mu to slušelo... zatraceně moc. Sasuke se jen svou tváři otřel o tu jeho, zatímco se ze sebe stáhl zbytky oblečení. ,,Jen se vás smět dotknout, cht...

Itachi se snaží se Sasukem sblížit ve své pravé identitě... Itachimu se kolem třetí hodiny odpolední do rukou dostal ANBU výpis o misích. Při pohledu na poslední z nich s vysokou důležitostí a v seznamu účastníků s bratrovým jménem v jejich čele, měl co dělat, aby neskřípal zuby. Říkal mu, že vysokou misi dělat nemá... navíc velitel ho zklamal. Hokagemu dal slovo, že se bude snažit Sasukeho odmítnout. To, že ho přijal, by ještě starší Uchiha přešel. Ale že ho vědomě poslal na misi, která byla jedním velkým riskem, žádnou zkouškou schopností, to už Itachi bral jako neuváženost. Znal schopnosti jeho bratra velmi dobře, mohl tušit, že když se něco zvrtne, sám se z toho nedostane. Ten teď však tvrdě trénoval, aby své schopnosti zlepšil. Když mu do cesty vběhla jakási postava, zlostně se po ní ohnal. Z nějakého neznámého důvodu si myslel, že přišel Itachi, aby mu dodatečně ještě ukázal, že tu misi neměl přijímat. ,,Co blázníš?!" vybafl na něj překvapivě bloňdák se zděšeným pohledem. ,,...