Our genjutsu

Vážně je to poslední díl? Skoro se tomu nechce věřit. No, psaní jsme si s Vitou užily a já si jako vždy myslím, že jsme z tohohle tématu mohly získat víc. Elfové, hmm... někdy je zase použijeme. Jsem však ráda, že je povídka dopsaná a uzavřela se tím další vrátka do minulosti. Takže tímhle si můžeme odškrtnout další kolonku ve sloupečku nedokončených povídek. A malá zajímavost: dávám sem tenhle díl protože se mi dnes zdálo, že to dělám. Well, to se pozná, když vám skutečně takříkajíc hrabe. ,,Dobře," Itachi sklonil hlavu, až mu hebké prameny černých vlasů nadaly do bezedných onyxových očí. Přivřel je, takže mu téměř ženské vějířky řas vytvořily pod očima tmavé stíny. ,,Pak mi tedy řekni upřímně, co ke mně cítíš." Sasuke docela dlouho mlčel, ponořený ve svých myšlenkách. Tak teď ho dostal. Věděl, že tím co řekl, si zpečetil osud a tím horší to bylo, že Itachi jeho city nejspíš opětoval. Jistě, mohl se vytáčet s tím, že neví, ale kdo ví jak by to dopadlo. Riskoval by ještě větš...

Když už jsem tedy nic dlouho nepřidala :D Dlouhovlasý Uchiha se dlouze nadechoval. Nesnášel, když se na něj vyvíjel nátlak... jenže si musel uvědomit priority. Sám tohle nikdy nedělal, vždycky byl při orálním sexu ten pasivní, takže to ani neuměl, ale Sasuke to tak očividně chtěl, určitě raději než bezohledného Madaru. Dech se mu v jednu chvíli zadrhl v hrdle, když rukama osvobodil ty Sasukeho od mříží a opět mu je zpevnil za zády do okovů. Stejně tak odvázal i smyčku na krku. Tušil, že by Madara zase obtěžoval s tím, že když mu Itachi nechá ruce volné, nebude to čistě to, co chtěl a tak mu nerad sebral i možnost si pomáhat. Radši ani nesledoval Madaru, když si pomalu klekl před svázaného, ale teď už od mříží uvolněného Sasukeho. Ten pro jistotu přivřel oči, aby se na to všechno nemusel dívat a mírně pootevřel ústa. Rty se mu chvěly v očekávání, jakou velikost asi bude muset přijmout. Raději se rozhodl pusu otevřít, jak nejvíce jen mohl. U Madary to i tak vždycky bylo málo, ale stihl s...

Tak tu máte další díl a pomalu a jistě se blížíme ke konci. Pardon, čekali jste dlouho, i když jste moc krásně komentovali, měla jsem trochu fofr, ale přeci jen to tu je. Sasuke vytřeštil oči, mělo to dopadnout přesně obráceně, ale to by ho Itachi nesměl naštvat. Přesně věděl, co má teď jeho bratr v plánu a jenom při té představě mu zrudly tváře. ,,Víš, že neumím být zticha, takže jsem doopravdy zvědavý, jak mě umlčíš," nahodil smířlivý tón. ,,Pro začátek jednoduše... a pak si nějak poradím." Druhou větou bratrovi nepřímo potvrzoval jeho domněnku. A to první opatření mu názorně ukázal, když se k němu přiblížil, tak pomalu a elegantně, a pak se nejspíš inspiroval metodou cukru a biče, protože stejně jemně, jako se k němu přiblížil, tak tolik drsně a vášnivě mu vnutil svůj jazyk mezi jeho rty. A Sasuke nemohl nepostřehnout, že si při tom hraje s lemem jeho kalhot. Sasuke mu okamžitě vjel rukou do vlasů, aby mu mohl polibek patřičně vrátit, zatímco jeho druhá ruka hbitě vklouzla...

Pomalu se loučíme s touhle povídkou, proto si závěrečnou část necháme na později. Jedná se zatím o mé nejdelší společné dílo (hlavně dokončené!). Přijde mi, že se to od doby, co Itachi zachránil brášku z vězení, nějak zvrtlo. Původní námět šel zkrátka do kytek, mohla jsem z tohohle tématu vyždímat i víc než takový výžblebt, totiž jakýkoliv vztah Sasukeho kromě toho s Itachim se vůbec hodně odbyl, takže Konan a spol. zmizeli někam za humny. Nevermind, příštím dílem se rozloučíme jak s touto povídkou, tak i Without darkness. Připravte si kapesníčky, naši milí čtenáři. Sasuke byl tehdy v lese, když uviděl ty plameny. Nikdo tam ale už nebyl. Mohl se jen bezmocně dívat, jak oheň stravoval každý kousek jeho domova. I když jenom po krátký čas. Nemohl ani zachránit svoje věci. Byl úplně… bezmocný. Věděl ale, co musí udělat. Najít svou minulost a to co nejdřív. Udělat si takový vzpomínkový výlet. Uběhly tři roky. Tři roky útěků, nejistoty a prázdnoty. Ze všeho nejdřív našel své bývalé "spo...