Our genjutsu

Protože Hidan vždycky znamená komplikace. ,,Nebudu vás rušit, budu hned tady za těmi dveřmi, kdybyste cokoliv potřebovali," nabídl se starší Uchiha ochotně. Volně se to dalo přeložit jako: ,,Bráško, jestli na tebe ten zmetek sáhne, zavolej a končí." Itachi ještě střelil varovným pohledem po Hidanovi, než skutečně zmizel za těmi dveřmi. ,,Takže jste se zase dali dohromady, jo?" Pohodlněji se rozvalil na pohovce a protáhl se. Ještě byl trochu rozlámaný z ranního běhu. Sasuke nepatrně zaváhal. Neměl rád tyhle dvojsmysly. ,,Tak nějak. Ale spíš by se tomu dalo říkat, že jsme na čas zakopali válečnou sekyru." Nervózně se usmál. ,,Hmm... mít takovýho bodyguarda se někdy hodí. Ale nechová se trošku moc ochranitelsky?" Sasuke se narovnal. ,,To právě kvůli takovým jako ty. A proč se najednou tak staráš?" Hidan rádoby lhostejně pokrčil rameny. ,,Asi jeden z těch zlozvyků vědět o tobě co nejvíc." Zamyšleně přivřel oči. ,,No s tebou asi nic nehne. Jenom jsem se př...

Povídka, se kterou jsem se neskutečně patlala a upřímně jí mám plný zuby už teď :D. Ale mám ji v hlavě možná už rok... dva a neustále odkládám její sepsání. Teď jsem konečně dostala příležitost se do toho pustit, protože mám dva týdny volna. Zhruba před dvěma lety se rozhodlo, že konečně opraví náš gympl (asi zjistili, že plíseň a rozpadající se okna a zdi už nejsou cool) a nás na tu dobu šoupnou do BÝVALÉHO ústavu hluchoněmých. A včerejškem náš pobyt tam byl slavnostně (= všichni se horlivě začaly podepisovat na rámy oken) ukončen. Ale to důležitější - celý týden budou stěhovat všechny věci zpět do staré budovy a nám k té příležitosti dali volno :D, a pak... pak jsou jarňáky. Buď požehnáno, vzácné volno :3. Napadlo mě trochu jiné zpracování vyvraždění Uchihů, nebo spíš Itachiho "trochu" jiný důvod k vyvraždění klanu. Samozřejmě, že to bude jeho maličký bratříček, jinak by to ztrácelo význam, ale rozhodla jsem se to posunout ještě o level výš. V anime Itachi Sasukeho opustí a...

Tak, vážení. Dneska je díl trochu kratší, protože se jedná o poslední před závěrečným epilogem, který rozdělíme na dvě části. Většina z vás už to četla kvůli technickým komplikacím, ale snad nevadí. Když se dveře otevřely, Sasuke vzhlédl. Sám si předtím pospíšil, aby byl doma co nejdřív. Usmál se a dál s přivřenýma očima hleděl do mihotajících se plamenů. Jeho plán nesl své ovoce. Itachi ho ani nepozdravil a skoro ze zvyku, spíš než kvůli potřebě, zamířil do menší kuchyňky. Dal vařit vodu, pak opřel čelo o chladnou skříňku a zavřel oči. Jestli tohle ve zdraví zvládne, tak se zhroutí stoprocentně někdo jiný. ,,Můžeme si zítra zase vyrazit na projížďku?" zeptal se Sasuke po chvíli ticha, narušovaném jen praskáním plamenů. Chtěl mu ukázat, co se naučil. ,,Můžete, já ti v tom přece nebráním," zavrčel na něj Itachi pořád se zavřenýma očima. Nechtěl ho pak třeba náhodou vidět. To dokonalé tělo, roztomilé nevinné oči, andělská tvář, něžné rty.... jak to může nechat pro někoho dalšíh...

Chtěli jste to, máte to mít. Děkuji všem za komentování a aktivitu, nemslete si, že to pro mě jsou jenom čísílka pod článkem, pamatuji si jména i obsah, kterým povídky obdařujete. Proto určitě ví ti, kterým můj vděk patří. Povídky (nejen já, ale i ostatní) sem píšeme a dáváme jen a jen pro vás, proto mě těší, že pod článkem najdu i pozitivní reakce jako odměnu. Obrázek časem bude, teď ještě není hotový. Stojím před obrovskou budovou, podobající se římskému koloseu, ale o dost modernějšímu. Na zdech je bílý, stříbřitě lesklý kov a v něm jsou zasazeny obrovské prosklené vitráže a francouzská okna. Přede mnou se skvěla jedna z nejluxusnějších, nejžádanějších a nejtěžších vysokých škol na světě. Special High School. Studentským slangem Esháeska. Tato škola byla živou ukázkou a zárukou nejvyšší úrovně vzdělání v daném oboru. Sám jsem na vlastní kůži zkusil, jak těžké je se sem dostat. Tahle škola fungovala na svém unikátním systému. V šestnácti letech se ti nejtalentovanější studenti státní...