Our genjutsu

I když by teď Sasuke rád něco řekl, tak v téhle situaci zrovna nemohl, takže se jen lehce otřel svým klínem o Itachiho koleno a s přivřenými oči tlumeně zasténal. Itachi ho chytil za pas a přitáhl ho k sobě tak, že jeho klín ještě silněji natiskl zatím jen na své stehno. Rty si našel cestičku k jeho oušku, kterému se věnoval i dráždivým jazykem. Sasuke zavzdychal o něco hlasitěji než předtím. Obě ruce obtočil okolo jeho krku, aby si ho přitáhl ještě blíž k sobě. Když už to nemohl vydržel, chytil bratra za bradu a nasměroval si jeho hlavu blíž ke svým rtům. Nejdřív se o ty jeho jen lehce otíral svými, než mezi ně vklouzl jazykem. Starší Uchiha zavřel oči a naklonil hlavu tak, aby mohl polibek prohloubit ještě víc. Jednou rukou mu sjel pod košili a druhou pevně chytil jeho stehno a lehce ho zvedl. Pak se na něj skoro položil, takže se svým klínem při vášnivě divokých polibcích otíral o ten jeho. Sasuke zkřivil tvář bolestí, protože ho Itachi chytil za nohu, kterou měl zraněnou, ale boles...

Ne! Odchází, to nemohl dopustit! Prudce si ho za pas přitáhl k sobě a rty se lehce otřel o ty jeho. Nechtěl se k něčemu takovému snížit,ale zároveň ho nemohl nechat jednoduše odejít. ,,Ale ale..." zavrčel Uchiha a natlačil ho ke stěně. Pak sklonil hlavu a tlumeně, skoro šeptem promluvil: ,,Tohle..." kousnul ho do jemné kůže na krku. ,,mi..." tentokrát se ty zuby přemístily na jeho spodní čelist. ,,nedělejte..." zavrčel poslední slovo a jazykem obkreslil jeho spodní ret. Tohle na něj bylo vážně trochu moc. ,,Zkuste..." přejel jazykem po tom jeho, ,,mi..." vsál mezi rty jeho spodní, ,,v tom..." a do polibku zašeptal: ,,zabránit." Ne že by se to Uchihovi nezamlouvalo, ale vybavil si bratrovy černé oči... a pak si vzpomněl na to, co si uvědomil když u něj ležel... že miluje jeho rty proto, že jsou JEHO. A u tohohle neznal ani jméno... Stačila mu jediná otázka - jestli chce Sasukeho ztratit... a okamžitě věděl, kde je jeho místo. Odtrhl se od těch rtů...

Sasukemu se po chvíli podařilo odemknout auto, okolo zámku nadělal poměrně dost škrábanců kvůli tomu, jak se mu třásly ruce vlivem alkoholu. Věděl ale, že se to zlepší za chvíli. Sedl si za volant a nastartoval, rychle zkontroloval tachoměr a podobné věci. ,,Ty mi fakt nevěříš, co?" ,,Ne, právě si mi poškrábal lak." Itachi byl ohledně svého auta dost přecitlivělý, ale přeci jen bratra měl radši, kdyby to udělal někdo jiný, nejspíš by se nedožil dalšího dne. ,,Tak si ho pak přeleštíš, ne?" Protočil panenky, jako kdyby to byla naprostá samozřejmost a šlápl na plyn, s uspokojením zaznamenal známé vrnění motoru a pak co nejopatrněji vycouval na vozovku. Jízda nebyla tak úplně plynulá, auto sebou škubalo a kašlalo jako na posledním tažení. A Itachi trnul hrůzou, znělo to, jako kdyby jeho miláček naříkal bolestí. ,,Sasuke, raději se výměníme," rozhodl sotva po dvou kilometrech. Vystoupil z auta, obešel ho a zaujal místo řidiče. Přestože měl v sobě o něco více alkoholu než...

Už je to sice dýl, kdy jsme to fotili a já si s tím hrála v photoshopu, ale přeci jen vám to můžu ukázat :D, protože jsem na ten komix hrdá :D. Více tu -> YCP

Ten komix jsem hledala, tak dlouho. Před několika lety, jsem na něj narazila na deviantartu a já husa si ho nestáhla a neuložila a na dlouhou dobu byl tedy ztracen, a pak... nedávno jsem tam hledala úplně něco jiného a co nevidím... :3.

Malá anotace: Pro mne je tahle povídka jedinečná díky Sasukeho charakteru, ten můj má totiž obvykle sklony dostat brášku do blázince (narážka na Vězně, heh xD ) a vůbec odporovat, tady jsem se snažila zachovat jeho povahu z anime jak jen to šlo, nejvíc si toho asi jde všimnout při prvním setkání s Narutem v minulém díle, ale zároveň je naprosto podřízený a oddaný Itachimu. Žánrově jsem kromě yaoi zvolila horor, protože ten se do postapocalyptic světa hodí asi nejvíc a lhala bych, kdybych řekla, že si psaní naturalistických scén neužívám. Toť můj osobní postoj a teď už k dnešnímu dílu: mějte se mnou, prosím, trpělivost během úvodní scénky, neboť tento druh píšu poprvé bez spoluautora. Dozvíme se, jaká je mezi Sasukem a Narutem spojitost, poodhalíme Itachiho záměry a představíme si další dvě důležité postavy. Sasuke zaklonil hlavu a vzrušeně zasténal, když v klíně ucítil vlhké horko úst druhého. Přes tenkou pásku z černé krajky neviděl téměř nic, což jen zesilovalo jeho už tak dost citli...

Tak tady jí máte, opravdu po dlouhé době, uznávám. Proto TADY najdete všechny minulé díly. Ráda bych taky všem chtěla doopravdy poděkovat za ten úžasný počet komentářů u poslední kapitoly. Je vidět, že když opravdu chcete, tak jde všechno. Mám v poslední době jisté problémy, které už nejsem schopná řešit sama, ale tohle tu rozebírat nebudu. Vaše komentáře mě ale přesvědčily natolik, že jsem si nakonec rozhodla udělat chvíli, abych vám sem mohla dát další kapitolu. Také bych toady toho využila k varování, že BRZY KONČÍ DOBA, KDY SE BUDETE MOCI ÚČASTNIT POVÍDKOVÉ SOUTĚŽE O CENY, v pravidlech není psáno, že musíte specielně pro tentokrát napsat něco nového, pokud máte nějaký vydařený kus, klidně to vystřihněte odtamtud. Pro neznalé je odkaz na soutěž nahoře v menu. "Takže náš Itachi přeci jen bodoval…" Dostalo se mi pochvaly od Hidana. Zakroutil jsem jenom odmítavě hlavou. Vůbec to nešlo podle mých plánů. Ale každopádně… měl jsem s ním domluvenou schůzku. Další… a už dnes večer...