Our genjutsu

Mám tady pro vás kratší jednorázovku, mám školu a myslím, že nejsem jediná kdo nestíhá, takže si na Obchodníka a Untouched budete asi muset počkat, nejsme roboti, že. Tahle jednorázovka už byla napsaná dávno dávno, takže kvalit NIC MOC A JÁ TO NESTÍHÁM OPRAVIT... no zkuste to... Nesnášim školu. Docela živelně ji nenávidim. Jenže to nebudu jediný teenager s tímhle problémem, za to bych ruku do ohně strčil. Nesnášim tu odpornou studenou a oprýskanou budovu, pomalovaný lavice, židle rozvrzaný od věčnýho houpání se na nich, nesnáším přiblblý nekompromisní učitele, nesplnitelný úkoly jimiž jsem zahrnován, tupě zírající stádo volů, kterým jsem nucen říkat: spolužáci. Tohle není život, ale horor! S matikou mi vždycky pomáhal táta… s ruštinou a španělštinou máma. Teď už ne… bolí to, když na ně vzpomínám. Ta ošklivá hluboká zjizvená rána v mém srdci pálí tím víc, čím častěji a usilovněji na mé rodiče myslím. A přitom to byla tak hloupá chyba. TAK hloupá. Ještě dnes si jasně vybavuji, jak matka ...

Takže… dneska je 26.9. a to znamená co? Že má naše hlavní adminka Ája svátek. Takže já ti přeju všechno nej, znáš to. Můj dárek je jako vždy originální -.-" Promiň, ale nic jiného mě nenapadlo. Takže tahle ItaSasu povídka je věnována všem Andreám a hlavně tobě, Ájo J Jsi úžasná spisovatelka a dobrej člověk, tk prosím zůstaň taková, jaká jsi, protože tak tě mám rádda. Teď už k povídce… je to úchylárna… divte se, vždyť to má bejt dárek naší Áje :D Ale pro jistotu a klidné svědomí: Varování: 18+ (yaoi) Vysoký muž se procházel ulicemi po místním tržišti. Všude panovalo nesnesitelné vedro, žhavé paprsky afrického slunce mučily všechny, kteří se před nimi nechránili klobouky, nebo palmovými listy. Ty tu byly dost obvyklé, posloužily líp než slunečníky. Nad černovlasým mužem v luxusním, bohatém oblečení ho držely dva černošští sluhové. On sám měl ale křídově bílou tvář, jako by se ho zdejší podnebí ani nedotklo. Byl Evropanem, samozřejmě. Jeho vzdálený strýc si na něj ve své závěti najed...

pokračování Proboha! Kam sem se to dostal… Bleskově vylezu z vany a otři se ledabyle osuškou. On vážně chtěl… cítím, že mi i přes ten chladný odstup rudnou tváře. Nemůžu přece nahý… rychle sáhnu po sametovém županu, látka je na holou a tolik dní týranou kůži opravdu příjemná… konečně. Zavážu si ho v pase a krátce přelétnu okolí. Mělo by to být v pořádku… s bušícím srdcem se doslova vrhám k oknu a co nejtišeji ho otevírám. S potěšením shledávám, že to není tak vysoko, jak jsem si myslel. Opatrně vysunu jednu nohu a hodnotím, kolik toho ze mě zbude, až spadnu. Připravím se ke skoku… znenadání mě dvě silné paže za pas stahují zpátky. Sevřely mě tak pevně a nečekaně, že sám sebe slyším, jak se mi mezi rty vydral polekaný výkřik. Nepustil mě, i když jsem sebou šil a snažil se mu všemožně uniknout. Ztuhnu jsem až ve chvíli, kdy mi těsně u ucha zazněl jeho tlumený, hlubší hlas. "Nejsem hlupák, můj malý Sasuke. Já tě varoval a ty stejně zlobíš." Zhluboka jsem se nadechl. "Neříke...

Budu se snažit přidávat sem povídky průběžně, ale to záleží také na vás a vašich komentech, zda vám stojíme alespoň za to vyjádření. Takže čím víc jich bude, tím pravidelněji budu přidávat další díly nejen téhle povídky, ale i těch ostatních. A vyjádřete se, prosím, kterou chcete jako další. Jinak, co se týče další mé aktivity na tomto blogu, plánuji sem přidat pár recenzí a nějaká ta videa. Varování pro dnešní kapitolu: yaoi, krev a násilí (jednoduše, standart téhle povídky :D ). Itachiho pomalu přiváděla k vědomí bolest rukou. Co to sakra... instinktivně se vyšvihl na nohy, aniž by si jeho mozek ještě uvědomil, že se mu kovoká těžká pouta zařezávají do rukou, jak na nich vlastní vahou visel. Zády se dotkl chladné stěny. Kde to je? Co se stalo? Snad nepřišel o paměť... ne, všechno si pamatuje, do té chvíle, kdy ucítil jehlu na krku. V šeru před sebou uviděl další postavu. Zděsil se. Ne... NE! Ať je to kdokoliv, jen ne ON....! On si toho vytrpěl už přece dost! UŽ DOST!!! Trhnul sebou a...

Toto jest po dlouhé době jedna z originálních povídek. Měla jsem něco napsat na tvůrčí psaní. Cokoliv, co by dalo na 2 stránky max. a já napsala šíleně zvrhlou věc. Nechala jsem to přečíst asi 10 lidí, otaku mi řekli, že to mám poslat, neotaku, že ne. Dlouze jsem přemýšlela a nakonec napsala o vyvraždění klanu Uchiha, jen jsem pozměnila trochu situaci, prostředí, postavy a okolnosti. Protože mi bylo řečeno, že takovou perverznost by náš profesor nemusel ustát :D. Na malém dřevěném stolečku stála miska s jahodami, jednu už někdo zřejmě nakousl, mladíka to ale neznechutilo. Zakroužil prsty nad skleněnou mísou a tu největší jahodu s labužnickým pohledem pozřel. Ruce pak nechal zpět spočinout ve svém klíně, rozhlédl se zkoumavě po místnosti, ale víc než luxusní nábytek ho zajímalo to ladem ležící červené ovoce před ním. ,,A jak, že se jmenuješ?" zeptal se jeho společník pro tuto noc. Zdálo se, že nikam nespěchá a mladíkovi u stolu to jen vyhovovalo. Z tuhé mrazivé zimy tam za okny měl...

Tahle kapitola už je trochu akčnější, pokud jste se prokousali až sem, tak vám gratuluji, ona tahle černá společnost, co tu popisuji je docela složitá a pokud jste pročetli první tři díly, už byste se v tomhle ilegálním světě měli umět pohybovat. Každopádně tady už se začně něco dít, objevuje se náš neodolatelný Sasuke. Děkuji za přízeň a nápady Mie, Asway, Kataně, Uchimaki, Aki-chan a samozřejmě Áje. Vaše nápady mě inspirovali a některé se mi líbily tolik, že je v příštích dílech pravděpodobně použiji. Nehodlám se ale snažit míň, než vy, takže pokud vám další kapitola nestojí ani za jeden komentář, tak si holt na incest budete muset počkat. Ráno mě probral odporný kovový zvuk nenáviděného strojku. Umlčel jsem ho jediným dotykem a protáhnul se. Dneska se potkám se svým bratrem. Tlumeně jsem zasténal. Všechno šlo do háje. Zběžně jsem zkontroloval telefon a vzápětí se podíval na zprávu, co mi právě přišla. Byla od Sakury. Ona, jako Manažérka jiného týmu, se asi dozvěděla o tom všem… i o ...