Our genjutsu

Zdravím po dvou týdnech a přináším novou kapitolu. Po tomhle díle stanovuju pauzu na dobu neurčitou. Důvodem je virus na skypu, který maže historii a pak i zablokuje počítač. Nechci to dopisovat sama a tak si budete muset počkat. Tak, co se dneska dozvíme... Přijde pár nových postav a tak podobně. Samozřejmě i úžasně napínavý konec *škodolibě se směje*. Doba úplně před začátkem příběhu... Přes zatemněná zavřená okénka auta nedoléhal téměř žádný zvuk z ulice. Dovnitř jaguára nebylo vidět, ale muž skrytý v něm, mohl pozorně sledovat všechny na ulici. Měl vyzáblou bledou tvář s vystupujícími lícními kostmi, která doslova svítila v záplavě dlouhých černých vlasů. Jeho zeleno-šedé oči s úzkými panenkami zcela mlčky přejížděly po chodnících. Hodnotily, odsuzovaly. Dlouhými kostnatými prsty svíral pár papírů... a na nich seznam. Se jmény lidí... lidí, kteří jsou svým zápisem nevědomky zařazeni do boje mezi životem a smrtí. Oči se prudce přivřely a zaměřily na tmavovlasého chlapce, kráčejícího...

Recenze Jedna se o horor s věkovou hranicí +18, ale podle mě tomu obsah zase tolik neodpovídá, pokud teda opomenu brutální způsoby vražd a množství krve. Do jednoho menšího města se stěhuje nový student - Kouichi Sakakibara. Kdysi mu zemřela matka a jeho otec je v zahraničí, takže zůstává u svojí tety a začne navštěvovat školu, do které kdysi chodila jeho matka i teta. Od samého začátku vypadá třída jinak než šechny ostatní. Dochází tam k častým úmrtím a jednu ze studentek - Misaki všichni ignorují, jako by ani neexistovala. Kouichi se s ní snaží komunikovat, ale sama dívka ho žádá o to, aby s ní přestal mluvit...pro svoje vlastní dobro. Byla vyloučena z kolektivu při protiopatření, aby se zabránilo hrůzným vraždám, ke kterým dochází každý rok, když někdo přebývá... Rozhodňe vám tohle anime vřele doporučuju, ale radím vám dávat u toho dobře pozor, jinak se lehko ztratíte v ději i faktech. Link na anime http://shirai.cz/anime/another/

Popadla mě nějaká aktivita xD. Dokonce se už ani nerozčiluju nad tím, že nepíšete komentáře (to bude tím, že stoupla návštěvnost, aspoň díky tomu vím, že tu jste a kvůli lelkování by sem asi nikdo nechodil, tak děkuju aspoň za to). Teď k nové povídce. Ten nápad už mám minimálně rok a pomalu ukončuji jednu SasuSaku povídku, tak si dovoluju rozepsat novou. Recenze Sasuke se po smrti Itachiho vrátil do Konohy pro pocit, že bratr nezemřel nadarmo. Nemá ale potřebu se znovu stýkat s lidmi, kteří ho kdysi nazývali přítelem. Mise plní zásadně sám anebo s lidmi, které nezná. Při jedné z takových misí se setká s malým chlapcem - Uchihou, v mnoha směrech mu bude připomínat jeho samotného - malý, opuštěný, bez rodičů, bez vyhlídek na lepší budoucnost. Možná proto se rozhodne, že ho vezme se sebou do Konohy a vychová ho v duchu Uchihovského života. Jenže sám to nezvládne, o výchově dětí nic neví a během svých misí ho nemůže nechávat samotného, chtě nechtě bude muset přijmout nabízenou pomoc od Sak...

Máte tu menší jednorázovku...ItaSasu (jak jinak :D). Poslední dobou nemám fakt nic jinýho na práci, tak píšu...přiznávám, že je to trochu přeyaoizovaná povídka , ale pochybuju, že zrovna vám to bude nějak vadit xD Psáno z pohledu Itachiho Měl jsem rok po vysoké a přede mnou byly celé dva měsíce letních prázdnin. Táta se chystal na služební cestu do Karibiku...i s mámou, takže dům na tři týdny patří jen mně a bratrovi. Já v tom nic zvláštního nevidím, ale pro Sasukeho to znamená celovečerní mejdany s těmi jeho divnými kamarády a kamarádkami. Nechci si ani představovat, co všechno se chystá na tenhle dům, nemluvě o tom, že na nás určitě sousedi zavolají policii, protože Sasukeho partička se rozhodně neumí chovat tiše. Vzpomínám si, že jednou přivedl jen dva kamarády a dům se otřásal až v základech. Tentokrát se na to musím dobře připravit. Vlastně jsem na tenhle den připravený už od Vánoc. Teď si jen musím počkat, až se zase ztříská. Dlouho jsem čekat nemusel. Jakmile se rozloučil s rodi...

Vím, že už mám rozepsané dvě další povídky, ale tohle jsem sem prostě musela dát :D. Je to můj nejnovější společný výtvor, s vámi již známou Hizuki-chan, která píše ze strany Itachiho (jak jinak xD). Díly budou kratší než normálně, nechci všechno vyzradit hnedka v první části. Taky máte ten pocit, že vám něco leží v hlavě a pak najednou někdo přijde s tím samým nápadem? Tohle je jeden z těch případů :D. Za titulní obrázek děkuji jako vždy naší hlavní admince Koinaku a snad se to bude líbit jí i vám^^. Recenze pod obrázkem ;) Sasuke se probudí a vůbec si nepamatuje, co se stalo den předtím. Pak ale zjistí, že má mnohem lepší fyzické schopnosti než obyčejný člověk. Když se probere z bezvědomí v džungli, kde je víc takových jako on, pravda vyjde najevo: někdo jim implantoval zvířecí geny a oni teď musejí na zcela neznámém místě bojovat o život. Jen ten nejsilnější má právo se odsud dostat. A aby toho nebylo dost, stupňuje se napětí mezi ním a tajemnou šelmou jménem Itachi. Jedna věc je al...

Poslední týden jsem strávila zavřená doma(když nepočítám školu) a vypadá to, že další týden nebude o moc jiný, tak jsem si řekla, že bych něco už konečně mohla napsat, když jsem tu jak ten pták v kleci :D Sasuke jemně pohladil raněné zvíře po krví slepené srsti. Pes se po něm vzdorovitě podíval, ale neměl sílu na žádný větší odpor. ,, Mrzí mě to," zašeptal Sasuke omluvně. Moc dobře si byl vědom toho, že je to jen a jen jeho vina. Kdyby poslechl Itachiho, kdyby mu dal svou plnou důvěru, nemuselo se tohle vůbec stát. Jeho vlastní sobecká touha dostat se ven stála jedno nebohé zvíře málem život. ,, Zvíře vám vždycky odpustí, když se pokusíte napravit to, co jste zpackal," promluvil k němu Samuel, následně vedle něj položil lavor s horkou vodou a bílým ručníkem. Sasukeho by nikdy nenapadlo, že zrovna od něj někdy něco takového uslyší. Neměl starého sluhu rád, ale tahle jediná věta ho aspoň na chvíli donutila změnit jeho přístup k němu. ,, Děkuju." Převzal si od něj ručník a ...