Our genjutsu

Na úvod: Ájinka nemá moc času. Patlám se s ročníkovkou, na kterou jsem se už odhodlala konečně číst a ještě musím udělat práci do ZSV na metody učení. Makám na novém designu (musím se za něj vážně pochválit, bude to tu přehlednější ;)) Až to všechno dodělám, vrhnu se na povídky, mám rozepsané Stále vykazuješ špatné chování! a napadla mě nová SasuSaku dílovka. Jen nevím, jestli mám zase rozepisovat další povídku. Teď mi zvonilo na hodinu, moje vedlesedící chybí, takže asi budu dávat pozor :D. Nemám s kým hrát dobyvatele a přestávce se pokusím oběhnout SB. Omlouvám se za moji nízkou aktivitu, zatím si budete muset vystačit s Baka-chan, Kioshim a Shirayuki. Koukám, že ti mají času dost :D (což je výhoda jak pro mě, tak pro vás). Vaše Ájuš

Další díl je na světě. Byl hotový už docela dlouho, ale já prostě neměla z různých důvodů čas. Příští díl bude poslední a abych do něj nacpala celkové rozuzlení + pár dalších věcí, bude nejméně dvakrát tak dlouhý než ostatní dosud vydané, čemuž také bude samozřejmě odpovídat datum vydání. Po dokončení mám v plánu pár dalších jednorázovek. Opět děkuji všem, kteří čtete moje povídky, za podporu. Dáváte mi vůli psát dál, za což jsem nesmírně vděčná. Zatím sayo, Shirayuki. Nevěděl, kolik už uplynulo času. Možná týden nebo jen pár dní, na místě jako je tohle se to nedalo skoro poznat. Jeho zranění se hojilo poměrně rychle, ale byl tu jeden problém: nebude moci nějakou dobu používat sharingan. Vždy, když se ho pokusil aktivovat, nešlo to. Neudržel ho déle než pár vteřin, poté ho zaplavila nevysvětlitelná bolest až se mu zatmělo před očima. Shin říkala, že ho musel Madara nějakým způsobem zapečetit, ale nemohla přijít na to, jak ji zrušit. Smířil se s nevyhnutelným a pracoval teď na svých ble...

Zdravím, drazí čtenáři. Tak trochu jsem se nudila a na mysl mi přišel úryvek pro nějakou povídku (arigato Baka- chan, jelikož mě to napadlo díky ní, takže jí to věnuji :) ). Je to moje absolutně první FF, kde jsem se trochu uvolnila,. Taková malá předehra před mým dalším chystaným velkým projektem. Je to jen jednorázovka, takže pokračování nečekejte. Yosh, snad se Vám bude líbit ;). Probudila se uprostřed noci. Měsíc v úplňku jí svítil do očí a nenechal ji spát. Skrze otevřené okno vanul vlahý večerní vánek. Byla tma, odhadovala, že do úsvitu zbývá ještě dost času. Otočila se na bok a chvíli hleděla na úplněk. Byla jasný jako už dlouho ne, se zářivým kruhem okolo. Ticho, narušované jen jeho mělkým oddechováním vedle ní. Pohlédla na něj, fascinovaná téměř každým jeho rysem. Ve spánku vypadal tak mírumilovně, až zranitelně. Lehce se pousmála a posadila se. Tenká deka, kterou byla dosud přikrytá, jí sklouzla z nahého těla. Postavila se, přešla k balkónu a otevřela dveře. Světl...

Ahoj miláčci, po dlouhé odmlce tu máte další část Úsvitu. Nebudu Vám sem psát, proč jsem byl takovou dobu neaktivní, protože by to samo o sobě bylo delší, než samotný Úsvit. :) Nevím, jak se Vám dnešní kapitola bude líbit, proto když napíšete komentář, zlobit se nebudu. :) Tato kapitola je poněkud kratší, no.. uvidíte. Přeji příjemné počtení, Honza P.S: Na nové povídce se začíná pracovat, těšte se na ItaSasu. :)) "Jak jsi mohl…? Jak jsi MOHL ?!" opakoval Kakashi ve svém šíleném běsnění. Neji byl zaskočen, nečekal, že by jej mohl někdo takto vyrušit. Po chvíli se vzpamatoval, zvedl se ze Sasukeho náručí a vydal se vstříc svému protivníkovi. "Ty sketo, jak sis mohl vůbec dovolit na něj šáhnout?!" vyjel Kakashi. "Závidíte snad, senseii? Závidíte, že jsem měl tu odvahu ochutnat tohle krásné stvoření, závidíte, že jsem se zmocnil jeho těla dříve než vy…? Tak závidíte?!" vysmíval se. "Ty… TY …!" Kakashiho vztek stále narůstal. "Ó, tady se nám někd...

Takže, milí a drazí čtenáři, Paprsky nám pomalu končí- další díl je již téměř hotov a pracuje se na dalším, který bude nejdelší, jelikož bude také závěrečný. Rozhodla jsem se tedy napsat novou povídku. Měla by být to nejakčnější co jsem dosud napsala, jen zatím nemám téma. Proto Vás nechám hlasovat (nevkládám anketu, takže pište do komentářů vaše názory, nápady na námět. Pro ty co to nepochopili: prostě na jaký pár ji mám napsat (ikdyž už nejspíš předem znám výsledek ;) ), avšak žánr mám již teď jasný). A pokud to půjde dobře, rozhodně se máte na co těšit, jelikož moje temná kamarádka Kuroyuki se začíná dožadovat pozornosti *muhahaha* :).

Podívejte se na okraj se Sasukem a Itachim, taky Vám ho překrývá stránka? Mně se to doma zobrazuje normálně, ale ve škole se mi to nějak rozjíždí >.<...spíš překrývá

Nakonec to netrvalo zase až tak dlouho. Olympiáda nebyla nijak významným rušícím faktorem takže oznamuji, že jsem jako jediná ze třídy postoupila do praktické části (laboratorní práce), která se koná tento týden, a pokud to vyjde, vydám se směr krajské kolo :) K povídce samotné bych ani nic moc neřekla, jen mi pořád připadá, že je to málo akční. Takže jsem se rozhodla neříct úplně všechno během jednoho dílu a trochu si s vámi pohrát ve formě různých náznaků ;). Minule se nám tu objevila nová postava a dnes se o ní něco málo dozvíme. Užijte si tuto část^^. Temná, šedivá pláň. Nedala se ani s jistotou určit její rozloha. Zatažené nebe, které se nad ní rozprostíralo, působilo ještě pochmurněji. Žádné hvězdy, jen chladný a bledý měsíc, vypadající jako oko jakéhosi tajemného pozorovatele. Tak moc se lišil od toho ve skutečném světě. Pustina byla téměř holá, až na pár osamocených stromů. Byly jako mrtvé. Pařáty vylézající ze země, které polapí každého kdo se byť jen přiblíží. Nefoukal tu žád...