Our genjutsu

Jakmile jsem dojedl, cítil jsem se zase o stupeň spokojenější, schoval jsem mobil do kapsy a ještě jídlo zapil sklenicí vody. Stále jsem však v žaludku cítil místo pro další jídlo, ačkoliv na noc by se správně tolik jíst nemělo. Chudák žlučník, emulgovat tolik tuku. ,,Co tvůj případ?" Nezeptal jsem se proto, aby mezi námi nezavládlo ticho, jako spíš proto, že mě to doopravdy zajímalo. Nerad bych šel na pohřeb vlastnímu bratrovi. Itachi trhnul rameny a zakroutil hlavou. ,,Předevčírem jsem byl na policii, měl jsem rozpoznávat útočníka, ale bylo mi to k ničemu. Nepamatuju si ho... a nevim, jak daleko s tim jsou. Sice mě to nezachrání, ale k uklidnění ti můžu prozradit, že naše schopnost zvyšuje schopnosti imunitního systému, jinak řečeno, hojíme se rychleji." Upil ze sklenice vína, kterou si objednal po minerálce a kývl na číšníka. ,,Zaplatíme," dodal a nechal muže odběhnout pro účet. Podal mu sklenku slabého alkoholu. ,,Chceš se napít?" ,,Radši ne..." Co kdybych...

Itachi ho chvíli mlčky a bez pohnutí sledoval, pak se najednou mírně zamračil, zvedl druhou ruku a ukazováčkem mu přejel po rtech. Netušil, co se s ním děje, ale potřeboval to zjistit a tohle byla první možná věc, která ho napadla. Cítil jsem, jak moje plíce žadoní o kyslík, jak moje pokožka prosí o víc takových doteků. ,,Itachi..." Zachvěl jsem se, přivřel oči a snažil se po něm nevyjet. Třes postoupil z rukou přes nervy do zbytku těla, a čím víc jsem se bránil tomu, co si moje tělo žádalo, tím mizerněji a mimo rozum jsem se cítil. Oči mi vlhly a já to nemohl zastavit. Starší Uchiha tiše zalapal po dechu. Byla to jen narychlo vytvořená teorie. Itachi se s tím sám nikdy nesetkal, ale musel uznat, že jejich schopnosti mají vždy další novinky, kterými je překvapí. Navíc v jejich historii byli jen jedni ze dvou případů, kdy se dva členové ovlivnili navzájem. Nechtěl tomu zezačátku věřit, ale po tak silné reakci na takový jemný dotek už začínal rozumět. Sasukeho tělo prokazovalo abst...