Our genjutsu

,,Děkuju," hlesl Kimimaro tiše. Nejspíš nebyl ani schopen něčeho většího, sám od sebe vypadal vyřízeně, na dně. Až když už oba vycházeli z nemocnice, aby alespoň zbylou půlhodinu volna využili ke koupi něčeho rychlého v blízké samoobsluze, vypadalo to, že se Sasukeho přítel zase trochu sebral. ,,Připravil jsem tě o jídlo," povzdychl si, když oba společně vybírali z regálů něco jedlého. ,,Stejně nemám moc hlad," namítl jsem a nabral do papírového sáčku poslední kousky pečiva, které zbyly od rána. Aspoň vím, kam naše společná vycházka s Itachim povede. Restaurace je ideální místo na probrání takových problémů. Počkal jsem na Kimimara, až si vybere, zaplatil a omluvil se mu, že ještě musím něco zařídit. Ve skutečnosti jsem si šel dát do skladu další kafe, abych tu šílenou zprávu něčím spláchl. Odpoledne už neměli ani jeden možnost k další důvěrné rozmluvě. Hatake Sasukeho bombardoval úkoly, jako by ho dnes z práce ani neplánoval pustit. Kimimaro se mezitím pokoušel uklidit...

,,Dobré ráno," cukly Itachimu koutky v jemný a téměř neznatelný úsměv. Mírně se odtáhl, pak zaklonil hlavu s spolu s tím se i prohnul, jak se po prospané noci musel protáhnout. Nakonec tedy přeci jen usnul. Mimoto se mu dnešní den zdál... jiný, lepší, měl pocit, že jejich situaci vidí trochu optimističtěji. Jsou teď sourozenci, to sice zakazuje jisté intimnosti, ty si ale na druhou stranu můžou vynahradit při jejich lekcích. Alespoň si vyzkouší, jestli se tolik mají rádi i bez ovlivňování. ,,Dobrý," možná jsem to řekl až s přílišnou úlevou. Pod peřinou už se mi totiž rýsoval poměrně veliký problém, o kterém by rozhodně Itachi neměl vědět. Netroufám si říct, co by to s ním udělalo, ale tuším, že by tu neposkakoval radostí. Jenže zrovna erekci se bůhvíjak dobře neporoučí. Ty tři topořivá tělíska právě ovládá vyšší průtok krve vlivem hormonů, které se mi do těla vylily přesně kvůli té mazlivé náladě mého démonského bratříčka. Itachi spokojeně přivřel oči, přetočil se na břicho ...