Our genjutsu

No výborně. Přesně proto miluju bouřky. Zarazil jsem vodu a posadil se na dno sprchového koutu. Bez světla se odsud vážně sám dostat nedokážu. I za světla jsem měl problém tu trefit, co teprve za tmy. Mokrý v poměrně chladné koupelně se do mě okamžitě dala zima, takže jsem se znovu natahoval po kohoutku, abych vodu opět spustil. K mému velikému údivu se mi povedlo na první pokus spustit příjemně teplou, ta šťastná náhoda se mi ale okamžitě vymstila, když mi na kluzkém povrchu ujela noha. Naštěstí jsem se v pádu zachytil spáry mezi kachličkami a místo do hlavy se praštil jen do holeně. Další modřina navíc mě už nezabije. Za takových deset minut se na chodbě ozvaly tiché, mírně nejisté kroky. Mohly to být ale stejně dobře minuty dvě, jako čtvrt hodina, protože vnímání běhu času je neskutečně subjektivní a ve tmě téměř nemožné. A ani slyšet pomalé dopady bosých nohou na parkety a vzápětí na dlaždičky koupelny nebylo příjemné, obzvlášť při okolnostech, v nichž se Sasuke nacházel. V cizím...

Konec. Itachi byl ráno první, který otevřel oči. A vzápětí za to vážně děkoval, protože pohled, který se mu naskytl, byl tak neskutečně roztomilý, že snad v tu chvíli i litoval, že se Sasuke probudí. Jeho bráška ležel na druhé straně postele na břiše, hlavu otočenou od něj ke straně, aby mohl dýchat, po obličejíku rozházené vlásky a jednu ruku podél těla, zatímco ta druhá visela přes okraj matrace. Starší Uchiha se velmi opatrně zvedl a na chvíli odešel do kuchyně a koupelny, ale pak se zase vrátil do ložnice, kde s potěšením shledal, že Sasuke pořád klidně oddechuje. Vklouzl zpátky pod deku, otočil se na bok, zatímco si pokrčenou rukou podepřel hlavu a s úsměvem na rtech to rozkošné stvořeníčko sledoval. Sasuke na sobě snad jeho pohled i ve spánku cítil, protože se zavrtal hlouběji pod peřinu, jako kdyby chtěl tomu zvědavému páru očí uniknout. Ne dlouho na to se i on probudil. ,,Jsi vzhůru...?" zeptal se udiveně, ačkoliv se to dalo spíš přirovnat k překvapenému konstatování. ,,Ja...

Jen jsem k němu pomalu zvedl ruku a pohladil ho po vlasech. Příjemně vyčerpaný vypadal ještě nádherněji. Najednou mi ty černé dlouhé vlasy a hluboké temné studánky připadaly krásnější než Deidarovy plavé vlasy a nebeské oči. Zvlášť, když mi ležel na hrudníku a snažil se polapit vzduch. Vůbec se mi nezamlouvala představa, že bych ho mohl ztratit, že o mě vlastně ve skutečnosti nestojí. Nehledě na to, jak nemorální pověst by náš vztah teď získal, mě tento fakt moc nezajímal. ,,Měli bychom se vrátit..." upozornil jsem ho, aniž bych se ale zvedal. ,,Měli bychom dělat spoustu věcí, které neděláme. Já bych třeba neměl dělat tohle..." vydechl tiše a dlaní přejel po Sasukeho zádech až na zadeček, z něj ke stehnu až k podkolení, tam ho chytil a nohu pokrčil tak, že si ji přes sebe přetáhl. Pak zavřel oči a s jemným zamračením zakroutil hlavou. ,,Takže já mám bratra..." zašeptal, jako kdyby se o tom musel pořád přesvědčovat. Ironicky, možná s příměsí zoufalosti se ušklíbl. ,,Měl ...