Our genjutsu

Nevěděl jsem vůbec jak zareagovat. Ta žena mi připadala cizí, přestože se podle všeho dala nazvat mojí mámou. Nikdy jsem nepřemýšlel, komu z rodičů se podobám víc, ale při pohledu na ni mi to okamžitě došlo, aniž bych nad tím hluboce uvažoval. Přestože toho dětská mysl nasaje mnohem víc než ta dospělá a snadno si zapamatuje, tak mě tu nic nepřipadalo povědomé. Jediná vůně, jediný pohled... ale její hlas mi zněl částečně jako něco, co už jsem kdysi hodně dávno slyšel a nedokázal zařadit. ,,Vážně je to..." dostala ze sebe žena až přiškrceně a pozvolna k mladíkovi natáhla ruku, jako by se bála, že to není skutečnost. Její roztěkaný pohled vyhledal bezradně Fugaka. Fugaku jen přikývl a věnoval jí letmý úsměv. Vypadala, že tomu sama nevěří, že pochybuje a bojí se zklamání. Stejně jako já. Rozhodl jsem se svoje rodiče nadobro vypustit z hlavy a teď mě okolnosti nutily svoje rozhodnutí znovu zvážit. Chtěly po mně, abych vstoupil na zamrzlou hladinu, která se může každou chvíli probořit....

Po Deidarově odchodu zase dům ztichl, možná díky tomu Sasuke zaslechl první vzdálené hromy blížící se bouřky. Krápání na okna pozvolna sílilo, když déšť přidával na síle a oblohu sem tam přeříznula zlatavá, oslnivě zářící křivka blesků. Bylo už vážně pozdě a většina nájemníků domu ani nevěděla, co za nečas přichází. Jaký nezvyk, v tak chladném počasí. Jakmile jsem spustil pračku, rozhodl jsem se rovnou zavolat na informace a zjistit číslo na Itachiho otce. To on sám mě před ním varoval, takže by mi možná dokázal i pomoci. Netvářil se sice zrovna dvakrát přátelsky, ale upozornit mě na nečestné chování vlastního syna dokazovalo, že má charakter. Číslo mi na infolince našli téměř okamžitě a já na něj hned po zavěšení zavolal. Ozval se mi nepříjemný hlas pravděpodobně nějaké asistentky. ,,Dobrý večer, promiňte, že ruším, ale nutně bych potřeboval mluvit s panem Uchihou." ,,Řekněte, o co jde, já mu to vyřídím a on se vám podle toho ozve zpět," informoval mě její monotónní hlas. ,,...

Už se blížíme ke konci. Jakmile si Sasuke připadal dostatečně čistý, převlékl se do čistého pyžama, které se skládalo z volných tepláků a většího černého trika. ,,Tak co chceš hrát teď?" zeptal se bratra, zatímco si sušil ručníkem vlasy. Itachi se zasmál a proklouzl kolem něj do koupelny. ,,Teď je řada na mně a ne, nemohli jsme se sprchovat spolu, oba víme, jak by to dopadlo," zvedl významně obočí. ,,V kuchyni je ještě něco k večeři, tak do sebe něco dostaň, jestli máš hlad, já sem hned u tebe," ušklíbl se a zavřel za sebou. ne že by se sám sprchovat potřeboval, ale celkově i pro jeho vlastní pocit pohodlí to zkrátka udělat chtěl. ,,Abych nesežral tebe," zamumlal mladší z bratrů. Do kuchyně však i tak došel. Vzal si jen jablko. Na noc toho nikdy moc nejedl, protože se pak ráno budil s bolestmi žaludku, jak to těžko ve spánku trávil. I s jablkem pak došel do ložnice, aby tam mohl počkat na svého zákeřného bratříčka. ,,Takže." Ten příjemně tichý, ale zároveň nebe...