Our genjutsu

Muž zůstal stát, nesnažil se ho od sebe odstrčit, ale ani se k němu otáčet. ,,To je šílenství, Sasuke. Já nechci... aby se ti něco stalo," zavrčel tiše. O rodině skutečně nic nevěděl, ale nejspíš musel být Sasuke příbuzný, buď bližší, nebo vzdálený, každopádně nemohl být až tolik, protože jeho dar vypadal poměrně silný, takže se genetikou musel blížit hlavní větvi jejich rodinného stromu. ,,Nic se nestane, slibuju." Asi jsem neměl nejmenší právo to říkat, vůbec tu podivnou schopnost neznám, podle něj ani neovládám, ale cítil jsem to. Nedokázal bych mu ublížit, radši bych obětoval sebe než jeho. ,,Ani mně, ani tobě," dodal jsem ještě, aniž bych ho pouštěl. ,,Když... kdybys mě to učil ovládat... mohli bychom to zvládnout společně." Nevím o tom nic, vlastně ani o sobě, ale jen tápáním a nářkem taky nic nezměním. ,,Ne, ne to nejde," zavrčel a vytrhl se z jeho objetí, popošel o pár kroků od něj a dvěma prsty si stiskl kořen nosu. ,,Nevíš, do čeho se vrháš, před měsí...

POZOR! STALA SE MENŠÍ CHYBA VE ZVEŘEJŇOVÁNÍ. Psala mi Ivana-chan, že moc nechápe, co se vlastně v povídce teď stalo. Přečetla jsem si poslední dva díly, abych věděla, co je tam tak nesrozumitelnýho a došlo mi, že mezi 11. a 12. dílem ještě jedna dost podstatná vysvětlující část chybí. Omylem jsem si v počítači totiž dva různé díly nadepsala jako 12. a ten jeden z toho logicky vypadl. TOHLE JE TEN DÍL. Jelikož by se mi posunulo číslování, tak jsem akorát 12. díl rozdělila na 2 části. Snad jsem teď uklidnila všechny, kdo se ztrácel jako Ivana-chan a gratuluju všem, kdo to pochopil i bez téhle části, smekám, já bych to asi nepobrala (a to jsem to vymyslela! :D). Vjel jsem mu prsty do vlasů a stáhl mu z nich gumičku, abych ho v nich mohl vískat. Vzápětí jsem mu obě nohy otočil kolem pasu pro větší vzájemnou blízkost. Každá část mého těla se ho toužila dotýkat. Jediná návyková látka, která mě dokáže zbavit toho stísněného pocitu, beznaděje a zoufalství. Uslyšel, jak se jeho černovlasý anděl...

Společná chvíle. Sasuke si úmyslně nanesl jen gel, nepokoušel se roztáhnout, to nechal čistě na Itachiho chloubě. Věděl, jak rád si libuje speciálně v tak drastickém kroku. Musel beztak tušit, že Itachi by něco takového neudělal, už jenom kvůli svému egu, které by tímhle jen utrpělo. Jeho instrukce nebyly vůbec složité. Nesměl se Sasukeho dotýkat, bránit se a musel mlčet. Nějak tušil, že to třetí nebude moc lehké, už ve chvíli, kdy se Sasuke na jeho klíně usadil. Stiskl rty pevně k sobě a otočil hlavu ke straně tak, aby na mladého černovláska neviděl, protože už i ten samotný pohled společně s tím pocitem byl pro něj neskutečně přitažlivý. Sasuke schválně nedosedl a snažil se ho do sebe dostat pod dost blbým úhlem, aby do něj hned nevklouzl. Nohama ho při tom křečovitě stiskl kolem boků a bolestí slabě zasténal. ,,Pa - … pane? Myslíte, že... že byste mi mohl pomoct?" zavzdychal, aniž by se přestal namáhat s dosedáním na jeho klín. Nemusel ani moc předstírat, protože to doopravdy š...

Vyměňoval jsem zrovna Itachimu obvaz, když se otevřely dveře, aniž by na ně někdo předem zaklepal. Chtěl jsem se rozčílit, ale přede mnou stál muž mohutné postavy, s přísným pohledem, který jasně říkal, ať radši mlčím. ,,Dobré ráno," natáhl ke mně ruku a já ji jen opatrně přijal. Od Itachiho jsem se radši nevzdaloval. ,,To je v pořádku, jsem jeho otec," ujistil mě, ale já znejistěl ještě víc. Nevěděl jsem co říct, jestli ví o orientaci svého syna, jestli ví, že nejsme jen ve vztahu lékař a pacient. ,,Sasuke..." oslovil mě dost tvrdým tónem, poznal jsem v něm však usilovnou snahu o zjemnění. ,,Vidím vám ty pochyby na očích a ujišťuji vás, že nemusíte ani v zájmu mého syna nic tajit. Jen pro to, co jste udělal, vás z dobré vůle varuju - odejděte od něj, dokud to jde. Chováte se jinak, že? Nepoznáváte se? Odejděte, než se nepoznáte ani v zrcadle v nejbližším blázinci." Jakmile ten podivný muž domluvil, posadil se na okraj postele těsně vedle Itachiho. Já jen kvapem vym...