Our genjutsu

Kolem třetí hodiny ranní vešla do místnosti zdravotní sestřička. Nejspíš ani Sasukeho neviděla, protože seděl přímo zabořen do křesla v zadní části místnosti. Došla ke klidně oddychujícímu pacientovi a podívala se na prázdnou kapačku. Antibiotika měl podle zprávy, kterou měla, dostat až kolem páté hodiny ráno. V tenkých prstech s hygienickými rukavicemi zvedla injekci a vyjmula ji z ochranného obalu. Neměla jehlu. Natáhla do ní pomalu vzduch. Druhou rukou jemně odkryla mužovu levou paži a našla kanylu. Konec hadičky byl sterilizován a uzavřen malým víčkem. Věděla přesně, co dělá. Vzduch žilou putuje nejdřív do pravé části srdce a odtamtud do plic. Cévky plic se stáhnou a tlak v pravé části srdce stoupá, dokud nedojde k embolii vytlačené do levé části. A tam už má přímý přístup krví do celého těla. S trochou štěstí se usadí v koronární tepně, způsobí srdeční infarkt. Když se usadí v mozku, mrtvici. Bylo to jednoduché, čisté řešení. Tak dlouho, dokud se někdo zcela podrobně nebude pídit ...

Sasuke si něco ujasňuje a Itachi nakonec taky. ,,Přál jsem si celý život být tím nejlepším bratrem, ale jak... v tom můžu pokračovat, když můj bratr pro mě přestal znamenat sourozence? Pomalu přicházím jen na to, co nedělat. Ale nikdy jsem nevěděl, co dělat. A těch slepých uliček je strašně moc. Ztratil jsem se a v tom případě i přišel o schopnost a možnost vést tě. Aniž by sis to kdy uvědomil, tak už jsi mě porazil, i když se o to pořád snažíš. Jsi lepší člověk než já, Sasuke. Tuhle důvěru a vůli změnit se věnuj někomu, kdo ti ji bude schopen úspěšně oplatit. Už nejsi malý, svého staršího bratra bys už neměl následovat. Protože on už by tě neměl vést." ,,Víš, že tohle není pravda líp než já. Mně na nikom nezáleží, jenom na tobě. Když nebudu mít tebe, nemám důvod sloužit téhle vesnici, těmto lidem, nazývat ty povědomé tváře přáteli, protože ty už tu nebudeš. Nerozumím cti, věrnosti ani lásce, ale ty ano. To dělá lepším člověkem. Možná si zklamal mě, ale všichni ostatní by za tvé n...

Ne, nemám čas, jsem uprostřed zkouškovýho... no dobře, jsem totálně nezvladatelnej šprt a skoro všechno jsem stihla v předtermínu a ještě s celkem slušnýma výsledkama (ano, Ájo, pochlub se, protože to všechny strašně zajímá). Ačkoliv co by vás mohlo zajímat - zkoušela jsem mamince odebrat krev (má opravdu boží žíly) a ani jí neudělala moncla :3. Chtěla jsem ji vzít i sestře, ale skoro na mě vzala česnek a stříbrnou kulku, tak třeba někdy jindy... Táty se radši ptát ani nebudu, jednak bych za ním musela do Anglie, druhak k němu se člověk nemůže přiblížit ani s jehlou na šití, aby ho nepostihl záchvat paniky. A no... chybí mi psaní a fakt se mi moc chtělo něco malýho napsat. Ale berte to spíš jako zázrak, asi se to zase dlouho opakovat nebude :D. Cestou zpět na kolej do mě Kimimaro pořád něco hustil. Jelikož nám ujel poslední autobus, měl na to opravdu hodně času. "A plánuješ s tím vůbec někdy vyjít na veřejnost?" Blbeček. Dělá, jako kdyby vůbec neznal moji rodinu. "To nez...

Když se za ním zaklaply dveře, na chvíli se místností ozývalo jen otravné pípání přístroje měřícího Itachiho pravidelný tep. Po pár minutách pootevřel rty, pak se jen krátce nadechl. Očividně byl slabý, unavený. Jeho tělo se muselo vypořádat s těžkým vnitřním zraněním a i s pomocí mladého lékaře bylo hojení zdlouhavé a bolestivé. ,,Co se..." vydechl a jemně stiskl rty k sobě. Pořád vypadal, že spí a Sasuke by mu to musel i věřit, kdyby se teď nepokusil promluvit. I přes to, že šeptal, se dal poznat příjemný, krásně laděný mužský hlas. Jako právník s ním rozhodně dokázal přesvědčovat davy, tom se i z těch dvou slov nedalo pochybovat. Mluví. On na mě mluví! Skoro se mi až chtělo dojetím smát. ,,Pššt..." řekl jsem přesto a přiložil mu ke rtům svůj ukazovák. ,,Postřelili tě, ale budeš v pořádku," ujistil jsem ho tiše. Mluvíme spolu... my spolu konečně mluvíme. Na jazyku mi teď leželo tolik slov, která stála za zmínku, jenže on potřebuje odpočívat, radši si je schovám na pozd...

Nová hra. ,,Ani nevíš, jak moc jsi mi chyběl," zašeptal mu Itachi s tváří skrytou v černých havraních vláscích. Jednou rukou ho objímal, druhou jen mírně trhl, aby Sasuke na svém zápěstí ucítil okovy, které je teď k sobě poutaly. ,,Začíná se mi to zamlouvat," ušklíbl se dlouhovlásek a natočil ruku tak, aby se dlaní dotkl té bratrovy a propletl s ním prsty. ,,Takže, až nám daj klíč, zahodíme ho do kanáku, hm?" Sasuke se škodolibě usmál, ale ve skutečnosti by nic podobného asi neudělal. Kdysilmožná, teď už se cítil na podobné lumpárny až moc vyzrálý, ačkoliv... Nebezpečná jiskřička v jeho ořích přeci jen zažehla, aby podpořila zlé myšlenky. ,,Mě se nezbavíš i kdybys pouta neměl," zavrněl Itachi a v úšklebku se kousl do rtu. Sasuke měl rozcuchané vlásky, lesklé rty, v očích doznívající vášeň a ďábelské jiskřičky... byl zkrátka překrásný. Možná by se už pomalu měli vrátit, aby na ně ostatní nečekali, ale Itachi věřil, že oni by neměli problémy zabavit se v mezičase. ,,A...