Our genjutsu

Sasuke je opravdu bystrý kluk... Sasuke šel také domů. Cestou si rozmyslel, co Itachimu namíchá, aby mu ochromil svaly a veškerou tělesnou činnost, která prokazovala život. Jakmile ho prohlásí za mrtvého, řekne, že se s ním chce rozloučit, podá mu protijed a společně zmizí. Připadal si jak v nějaké romantické tragédii na způsob Romea a Jůlie, až na to, že tohle byla odporná realita. Itachi dorazil jen půl hodiny po něm, ač se snažil zdržovat, jak nejdéle to šlo. Nedokázal dál čekat a pomalým krokem procházet ulicemi. Šokovalo ho, co mu Sasuke prozradil. Došlo mu, že teď ANBU nepatří jemu... Sasuke měl s těmi volbami přeci jen pravdu. Věděl, že se nikdy nezavděčí všem, ale tohle nečekal. ,,Sasu...?" zavolal tiše z chodby, aby se ujistil, že je doma. Z nějakého důvodu měl špatný pocit, snad se nikdo nedozvěděl, že o tom s ním mluvil. ,,Ahoj, nečekal jsem tě tak brzy, oběd bude za chvíli," informoval ho stručně, stejným tónem jako vždycky. Ačkoliv nic nebylo jako vždycky. V misc...

Bowling a jeho nesnáze. Mimo Kiby ho nikdo jiný nenapadl, pochyboval, že by snad Itachi dal vědět jeho přátelům. Vlastně mimo Hidana nikoho z nich ani neznal. Sasuke s nimi ani neudržoval každodenní kontakt, zvykli si na jeho život, který se mnohy skládal z dlouhých týdnů trávených mezi barvami a plátny. ,,Kiba, Hidan a Ino," zamumlal mu do trička Itachi, který se čelem opíral o jeho klíční kosti. Indra se ušklíbl. Vůbec nevypadal jejich mazlením znervózněn a zároveň měl ve svém chování a postavení tak zvláštní způsob, který z něj nedělal ,,toho třetího". ,,Heleď, až přijde Kiba, zvedni se a podrž mu to sako, co bude mít, jako to vždycky dělal vám, když u tvýho bráchy ještě pracoval," hodil hlavou ke dveřím starší černovlásek. Číšnice jim přinesla nápoje, a když Indra chytil hrneček s kávou, všiml si Sasuke, že na ukazováčku má místo tří tenkých černých kroužků čtyři. ,,Cože?" zeptal se Sasuke nechápavě, aniž by se zvedal. Na Itachiho klíně se cítil dostatečně pohod...

Černovlasý muž překvapivě neucukl, jen na vteřinu zavřel oči a snad i tiše zavrněl. Rozhodně tím ukazoval svou spokojenost nad tím přechodem z pasivity. Dlaní mu vjel pod tričko a prsty přejel po tom dokonale tvarovaném hrudníku. Dokázal do všech pohybů vložit tolik majetnických gest, že se to nedalo ani v takovou chvíli přehlédnout. Pak chytil Sasukeho za ruce a prudce mu je přitiskl nad hlavu, když se tak mladý lékař nechal, vzal látku jeho trička i bundy a oboje mu přes hlavu přetáhl, následně shodil kamsi pod sedačky. Prsty mu vjel do vlasů a donutil zvrátit hlavu, když se sám svými rty dostal k jeho krku a pečlivě ho začal mapovat. Přesto tu byl maličký rozdíl, už nebyl tolik něžný, jeho chování víc ovládala touha, proto párkrát i kousl a nejednou oplatil Sasukemu znaménko, které se mu teď krásně vyjímalo na straně bílého krku. Tohle nikdo v práci nepřehlédne. Naruto si určitě neodpustí rýpavou poznámku, jestli je od Deidary a Hatake mě upozorní, že už nejsme na základní škole, a ...

Konec jedné velké lásky... Opět ho přivítala tma, ale zvyk už ho naučil, kam smí a kam nesmí, aby do ničeho nenarazil. Hirova přítomnost sama byla v místnosti poznat okamžitě, aniž by Sasuke musel analyzovat chakru. Z toho důvodu měl také poprvé šátek, ale neznámý mu začal důvěřovat a šátek i jakákoliv pouta vypustil. Překvapivě ho ale hned jak vešel, neobjímal, stál opřený zády o zeď vedle dveří a jen čekal, až Sasuke přijde. Ten si beze slova sedl na postel a natáhl do tmy ruku, jako kdyby si myslel, že ji Hiro v té tmě může vidět a chytit ve své. Bylo mu mizerně a měl takovou divnou potřebu se schoulit někomu v náruči a nechat se konejšit. Rychle takovou touhu ale zaplašil zpět do hlubin svého nitra, odkud také přišla. Už dávno se naučil takové pocity ignorovat, protože tak moc bolely a připomínaly něco, co si přál zapomenout. ,,Sasuke já... dneska si potřebuju krátce promluvit." Neznámý se posadil vedle něj a stáhl si ho tak, aby se Sasuke mohl položit hlavou do jeho klína. Je...

Další den v nemocnici se podobal předešlým. S jedinou výjimkou - ráno onoho muže v obleku nepotkal. Kimimaro už na něj čekal, jako vždy převlečen s perfektně srovnanou kartičkou připnutou na kapse spolu s několika propiskami, které na sobě měly otravná loga jejich nemocnice. ,,Potřebuju tě na malou vizitu," oznamoval okamžitě, jen co Sasukeho noha vkročila do místnosti. ,,Gaara si vzal dovolenou, protože má nemocnou dceru a tak s ní je doma. Potřebuju, abys část přebral ty," mluvil klidně a vyrovnaně, ale alespoň mluvil. Gaarovi žena zemřela při porodu a on se od té doby o dcerku staral sám. Taky ale zahořkl a s většinou kolegů v nemocnici přetrhl veškerá přátelská pouta, ale nikdo mu to nezazlíval. Kimimarova žádost mě trochu rozladila, protože takové věci by měl spíš oznamovat nadřízený, jenže Hatake s námi nikdy moc nemluví, vždycky řekne něco jednomu z nás a ten to rozšíří mezi ostatní. Podivný způsob komunikace, na který jsem si ještě popravdě nezvykl. ,,Dobře, jen si vy...