Aoda čili ze života hrozni královského
Aneb když už je pes moc mainstream... Vždycky jsem chtěla hada. Z mojí rodiny nikdy nikdo hada nechtěl, popravdě se jich všichni do jednoho štítí (jo, možná budu adoptovaná). Jednou před Vánocema jsem nevěděla, co už do toho dopisu Ježíškovi napsat, tak jsem tak trošku z legrace napsala hada, přičemž poslouchala mámu, jak říká: "nepiš to tam, ještě ti ho někdo fakt dá, a to pak buď já nebo had." Uklidnila jsem mámu se slovy, že hada mi opravdu nikdo nedá, ať se nebojí. No a světe div se div, Riuu se toho nápadu nějak podezřele chytla, a tak... no a tak mám doma hroznýše královského. Je to velmi nenažraná, roztomilá příšerka, pes ho totálně ignoruje, akorát nechápe, proč tak dětinsky šišláme na ten provaz, co se nám plazí po rukou. Máma se kupodivu neodstěhovala a dokonce si hrozňu i pochovala. Problém je s jeho jménem - nikomu se nelíbí -_-. Pojemnovala jsem ho Aoda (víte, ten Sasukeho had <3). No a všichni už pro něj vymýšlí stupidní přezdívky jako - Alois, Audi, Auda, Ko...