Our genjutsu

Je to skoro k neuvěření, ale dneškem je našemu blogu už pět let. Jestli se tu najde někdo, kdo tento blog navštěvuje od počátku věku, tak to musí vnímat trochu podobně jako já. Doteď si vzpomínám, jak jsem se těsně před mými 13. narozeninami 31. května rozhodla, že si založím blog o Naruto a hlavně o SasuSaku. Tehdy jsem ten pár milovala, ale čas plynul a i já se měnila... zjistila jsem, že existuje Shippuuden, manga a hlavně Itachi a tehdy Sakuře odzvonilo :D. Najednou to byl blog zaměřený hlavně na ItaSasu a očividně se to drží dodnes. Tolik povídek, tolik keců, tolik designů, tolik spoluadministrátorů, sbéček... náš blog si toho zažil opravdu moc. Prakticky jsem s ním vyrůstala, stejně jako jsem se měnila já, se měnil i on. Zažili jsme spolu tolik pádů (a že byly dost o hubu) a vzestupů a pořád se držíme. Jako malá jsem se bála, že i mě jednou anime omrzí, že i já jednou skončím, až vyrostu, ale můžu hrdě prohlásit, že se zatím držím... zatím, já si myslím, že tohle se se mnou potáh...

Protože ne všechno jde vždycky podle plánu. Uplynuly dva dny. Ve městě se nic zásadního nezměnilo, jen se povídalo, že moc mafie slábne. Sasuke stál v jedné z uliček. Opíral se o zeď, v ústech zastrčenou neodmyslitelnou cigaretu. Měl za sebou náročné odpoledne. Téměř všichni z klanu nesouhlasili, ale jeho názor to stejně nezměnilo. Tady to bylo ztracené. Odrazil se od zdi a zahodil nedopalek někam do rohu. Aniž by zvedl hlavu, tiše si povzdechl. ,,Jak dlouho už mě sleduješ?" Na střeše nad ním nerušeně seděl Sasori. Seskočil na zem a zašklebil se. ,,Dost dlouho. A jak dlouho už o mně vůbec víš?" ,,Co jsi přišel. Krycí schopnosti nikdy nebyly tvůj obor," odvětil Uchiha netrpělivě. ,,Co chceš?" ,,Je poslední schůze. Za hodinu na obvyklém místě." Sasuke chtěl něco odpovědět, ale nemohl. Přerušily ho nějaké výstřely a křik na ulici. Instinktivně se přikrčil, když se od zdi jen pár milimetrů od něj něco odrazilo. Sáhl po zbrani. Najednou ucítil v hlavě tupou bolest. ...

Yo! ^^ Jelikož Baka - chan slíbila, že bude aktivnější, vkládá sem další neFA... *sigh* já vím, tohle je z většiny Naruto stránka. :D Ale tímhle jsem se nemohla nepochlubit, visí mi to už delší dobu na zdi a já nemám nic jiného k přispívání, jelikož ty obrázky, co jsem poslední dobou kreslila se nepovedly nebo to byly jen manga skicy. Tudíž sem chci přidávat jen ty "hotové". Inspiraci jsem našla v jednom tetování, dále jsem si to už jen upravila k obrazu svému. :) Mimochodem *dělá si reklamu xD* ... jelikož na svém blogu už asi půl roku naslouchám jen vlastní ozvěně, našel by si někdo čas a mrknul se tam? Ráda bych věděla, čím bych to tam mohla oživit, abych se dočkala alespoň pár komentářů, které mě přesvědčí, že opravdu stojí za tu snahu ho mít. http://jeromesblog.blog.cz/ Pozor, objevují se tam myšlenky a ne moc optimistické... ve starém archivu můžete ještě najít nějaké deníčkové kecy, tomu se vyhněte. :D *právě na to upozornila* ... ^^" Hehe, nic jsem neřekla... Mn...

,,Sasuke...?" Vypadal znepokojeně a trochu zmateně. ,,Proč..." Ne, on se naptal proč tu je, proč je smutný, proč není doma. Na to byl empatický dost. On myslel... ,,Jestli to je deník..." Vypadalo to tak. A to, co s ním dělal... došlo mu i to, že se něco stalo a hned si domyslel, že o tom nebude chtít mluvit. ,,Nech to. Vzpomínky, i když nepříjemné, jsou vzpomínky a když někdy zjistíš, že byli na papíře, tak se zase jednou vytratí z tvojí hlavy..." Stoupnul si obezřetně za něj, tak, aby se ho moc nedotýkal a zezadu mu ruku i s deníkem sevřel tak, že stránky zaklapl k sobě. Sasuke se nezmohl na sebemenší odpor. Chvíli k němu stál zády a jen tiše plakal, ale dlouho to nevydržel. Cítil se tolik sám... Jednoduše se otočil a prudce Hidana objal. V ten moment mu bylo srdečně jedno, jak to vypadá. Potřeboval jen někoho, kdo ho utiší a vyslechne si ho. Nechtěl teď zůstávat sám. Hidan stál chvíli překvapeně na místě. Dost mu to zamotalo hlavu. Myslel, že Sasuke někoho má... ...

Tak... andílci moji, tímto týdnem skončila SNAD ta největší hrůza všech hrůz ve škole - mám napsanou a odevzdanou ročníkovku, argumentační esej na angličtinu, ty nejhorší testy za sebou (test z dějáku na formát A3 popsaný z obou stran vede... náš učitel je prostě neskutečný hovado... bestovní bylo, když se na konci hodiny zeptal: ,,Bylo to lehké, že?"...kill him. Mno, ale mám to za sebou a konečně můžu psát i jiné povídky, než jen zveřejňovat Untouched, kde máme s miláčkem Hizuki napsáno asi 90 stránek dopředu :D... ale stejně je to moje nejoblíbenější povídka. Vážně mě nic nebaví psát víc. Mno ale bylo tu docela dost žádosti na tuto povídku, takže doufám, že si ji vychutnáte a jestli nebudou komentáře, tak se na vás příště vyprdnu :D. Itachi Něžně políbím Sasukeho na rty, než do něj opatrně vniknu jedním prstem. Nechci mu ublížit, kdybych ho zranil, trvalo by dlouho, než by se všechny rány zahojily a já bych se s ním tak často nemohl oddávat slasti. ,,Miluju tě, Sasuke," zaš...

Já se o to musela podělit :D. Na tohle mi poslala odkaz moje milovaná Kinuška a já už to sjíždím asi po stý, je to tak neuvěřitelně návykový video. Nedoporučuju si to pouštět, jestli Vám pak bude vadit, že to nebudete moct vyhnat z hlavy :D. Ale je to skvělý!!! :D A vážně neuvěřitelně chytlavý. Po tomhle songu asi začnu mít ráda matematiku :D.

Potěšili jste nás, máme velmi šikovné čtenáře, že umějí tak skvěle komentovat :). Další díl přibyde ale trochu déle, musím toho dost dělat do školy. Ale těšte se na nečekaný zvrat událostí. Sasukeho při těch dotecích zamrazilo, ale vydržel a nevzdychal. Zkoumavě si hrál se všemi těmi řetízky a zatím nijak nespěchal. Věděl, že později až se nebude ovládat, bude mnohem vyšší riziko že ho pozná. Ale na to pak bude stejně moc pozdě. Itachi mu polibky obdařil snad celý krk a pak špičkou jazyka sjel níž. Zuby rozepínal ten svršek, pomaloučku a jemně dráždil svým hbitým jazykem jeho kůži na hrudníku. Když mu takhle rozepnul už čtvrtý knoflík, vjel mu pod košili dlaní a náznakem mu nehty přejel po páteři. Ve stejnou chvíli mezi rty vzal jednu jeho bradavku a tvrdě ji stiskl. Ale ne zuby, tak by mu způsobil bolest. Jen měkkými tenkými rtíky. Sasuke ho jemně chytil za vlasy a hladově se přisál k jeho rtům. Rukou mu vjel pod to cosi, připomínající triko a svlékl to. Bojoval s chutí ho svázat, ale...

Protože Shira-chan vždy drží slovo ;). Jinak... touto kapitolou začíná "druhá kniha" a to z důvodů time-skipu přibližně jednoho roku od posledního děje. Ave já! xD Tenkrát odešel s jasným a jeho schopnostem ne moc vzdáleným cílem. Nebyl to vlastně ani tak cíl, jako spíš úniková možnost. Možnost, jak se zničit emoce, dojmy, naděje, lásku, sebe. Lidé si přejí vracet se v mysli k bolestným vzpomínkám aby jim nezešedly a nezmizely, nerozpadly se a neprotekly jako písek mezi prsty. A Itachi tohle přesně chtěl. Zničit to ego, co tvořilo jeho neprůstupnou masku, jíž chránil svoje křehčí JÁ před nástrahami tohohle světa. Chtěl si strhnout tu masku a sebe, doopravdovou osobu Itachiho Uchihy, vystavit zlu a krutosti reality, aby ho navždy pozměnila ku obrazu svému. TOHLE si teď přál. A věděl, jak toho docílit. Bude stačit půl roku, možná rok. Rány se nezacelí, ale zapomene na ně. Rok… Měsíce plynuly rychle a slévaly se do jednoho celku. Následoval téměř rok bojů na ulicích, zrad, úmrtí...