Our genjutsu

Tak jsem se konečně k něčemu zase po dlouhé době dostala. Já vím, není to SasuSaku, ale aspoň něco...Budete se prostě muset smířit s tím, že píšu to, na co mám zrovna náladu, nemůžu se nutit psát něco, co mě momentálně nebaví a na co nemám sebemenší chuť. Je to v tom textu potom znát a to není hezké... Inspiraci k téhle jednorázovce jsem našla ve skutečném životě :D. Byla to jedna taková chvíle, kdy jsem šila Uchihovské triko pro Itachiho a měla spostu času u toho přemýšlet :D. P. S. : Nečekjte žádné drama, tohle je parodie :D...za moc nestojí, ale na nic víc se momentálně nezmůžu. Kdysi si s tou jehlou málem vypíchnul oko, ale dnes už obratně provlékal tenkou nit uzounkým otvorem. Na klíně mu leželo Itachiho roztrhlé triko, které nutně potřebovalo opravit. Díra v triku se táhla podél límce minimálně osm centimetrů. Nechápal, kde k něčemu takovému mohl přijít, ale raději se nevyptával...možná mu to Itachi řekne jednou sám, i když o tom silně pochyboval. ,, Dnes večer tu nebudu," ř...

Nazdárek! Tak, přispívám už sem celkem dlouho svými FanArty.. Jenže teď na mě padla tvůrčí krize.. Absolutně nic mě nenapadá, nakreslila jsem snad už všechno..? :D A navíc mi to teď ani nejde. A tak mě napadlo, že bych se mohla pochlubit i příspěvky z jiné dílny, a to literární. Je to teoreticky moje první pokušení o FanFiction, které tak rapidně neselhalo jako všechna ostatní.. Takže bych chtěla slyšet vaše názory, zda stojí za to pokračovat v tomhle okruhu .. Tak.. to zkuste přelouskat :D (PS: Nevěděla jsem si rady, do jaké rubriky to mám zařadit, nevím, jestli to bude kapitolovka a jednorázovky to taky není a překvapivě ani FanArt :D Takže jsem to zkrátka dala do Naruto - ostatní, snad se na tom dohodneme.. :)) Ne. Nikdy se to nenaučím. Vztekle jsem mrskla vrhacím ostřím o zem. Nechápu to. Dělám všechno tak, jak se to dělat má. Holt mi je souzeno být mezi těmi horšími. Nechala jsem své tělo zbrocené potem lehnout do trávy. Kousala. Převalila jsem se na záda. Lehký vánek ochlazoval m...

Ahoj, miláčci, asi bych měla něco napsat, že? :D Dneska bych se konečně vrhla na nějakou tu SasuSaku povídku, ale neslibuju, že to stihnu do večera dopsat. Možná už vás unavují moje výmluvy, jenže bez nich se to neobejde :D ... 1. místo: škola...ne, nemusím se učit, jen chodím pozdě domů a potom jsem celá happy, že si můžu dát sprchu a jít spát. 2. místo: obsadil "překvapivě" cosplay :D ...myslím, že netřeba rozebírat šití, shánění látek, upravování paruk...a rozpadnutí mého mangekyou sharinganu na Itachiho -_-"...stejně už ho nedělám, ale koho by to nenasralo? :D Teď vám něco ukážu, přece jen důkazy jsou důkazy...:D P.S.: Aby bylo jasno, jsem ten Sasuke :D :D

Yo, minna. Slíbila jsem sice do konce týdne, ale přes víkend prostě nebyl čas. Dělám slohovky, plus se ještě dodatečně zapisuju na projekťák ve škole, do toho překládám mangu a RMB (Rock Musical Bleach, snad sem potom dám odkaz) a taky je spousta zařizování ohledně Akiconu -.-". Sice jsem teď byla dva týdny nemocná, ale na net jsem se stejně moc nedostala, hlavně díky své drahé sestřičce, která si celých 7 dnů dělala jeden blbej úkol na informatiku >. Poslední dobou povídky dopisuju sama, hlavně abych sem mohla dávat celkem pravidelně další díly. Tahle část je sice ještě společná, ale od příště už to bude výhradně moje tvorba. Užijte si dnešní díl :). ,,Teď si pleteš role, víš? Momentálně si já hraju s tebou..." upozornil se skousnutým rtem na jeho lehce znevýhodněnou pozici. Až teď poukázal v podstatě na to, že si s ním momentálně může dělat co chce. Pacient drží v šachu svého doktora. To se nejspíš nemělo stát. Itachiho nekompromisní stisk byl toho důkazem. ,,Mně to neva...

Tohle jeden z mých novějších výtvorů. Vlastně úplně první samostatná povídka na tenhle pairing. Občas se mi stává, že před očima uvidím nějaký obraz nebo scénku a z toho pak vznikne takovéhle dílko. Tentokrát se nejedná ani o yaoi, spíš opravdu jen náznaky. Je to o dost kratší, jen asi jedna a půl stránky ve Wordu. Jestli chcete, přečtěte si to. Ticho. Nikde se nepohnul ani stín. Výjimkou byl občasný závan studeného větru, který mírně rozhoupal větve stromů a smetl z nich drobnou spršku sněhu. Bílá pokrývka přikrývala vše, co se nestohlo schovat před bouří, zuřící předešlý den. Teď tu však byl klid, skoro bylo slyšet cinkot jednotlivých vloček, dopadejících na měkkou lesní půdu. Mezi přítmím, který stromy skýtaly, natisknuté k sobě tak blízko, jako by měly strach přijít jeden o druhého, byla malá mýtina. Sníh, snášející se z těžkých šedých mraků, si razil cestu až k zemi a vločky se tak přidávaly ke svým druhům všude kolem. Uprostřed toho všeho klečela na zemi nehybná postava. Uhlově č...