Our genjutsu

Ti bystřejší z vás si všimli, že nám zmizela polovina menu -_-. Přidávala jsem novou ikonku se Sasuzillou (ten obrázek je protě boží *_*) a když jsem to ukládala, chci se podívat, jak to na blogu vypadá a tam polovina menu v haj...pryč. Můj záchvat hrůzy vám popisovat nebudu, ale trvalo to dlouho, než jsem to dala do kupy. - seznam sb, to bylo něco katastrofického, ono se to takhle nezdá, ale mám to udělaný dost složitě. Jasně, že by to šlo jednodušeji, ale proč dělat něco lehce, když to jde složitě, že? ...celá já -_-" - odkazy na fancluby, odkazy na všechno další, já fakt myslela, že mě klepne - hledat URL ikonek, to bylo vážně úděsné, hlavně než jsem našla tu od Kamishiro se Sasukem, tu fakt miluju <3 ...o tu jsme přijít nechtěla - ještě mi u toho padala wifina, to bylo to nejhorší, každou chvíli něco zálohovat, abych to tam mohla rychle znovu hodit, kdyby mi zase u ukládání spadnul net Zdá se vám, že to přeháním?...Omyl mí drazí, to byste museli vidět ten můj složitý systém...

,, Říkej si co chceš, ale já stejně vím, že se ti to ve skrytu duše líbí." Povalil ho na záda a rukama mu bloudil po těle. Překvapilo ho, jak snadno se s ním dalo manipulovat. Sasuke pod ním chvíli nehnutě ležel, ale po pár minutách zvedl ruce ke svému obličeji, aby si mohl stáhnout šátek z očí. Slepota se mu vůbec nezamlouvala. Itachi přešel rty od úst až ke krku, kde mu udělal nafialovělý cucflek. ,,Jsi tak roztomilý.." Už se ani neposlouchal, co říká. Sasuke si sundal šátek z očí a překulil se na bok, hned na to se schoulil do klubíčka. Představoval si, že je neviditelný a doufal, že se tak i stane. ,, Ale notak..." Itachi ho jemně chytil za předloktí a snažil se ho dostat do původní polohy. Sasuke na sucho polkl. Nechal Itachiho, ať ho překulí zpět na záda. Věděl, že proti němu nemá šanci a tímhle vzdorováním jen zbytečně prodlouží utrpení. ,,Vidíš, začíná se ti to líbit." Nedal se Itachi. Objekt jeho touhy mu na to neřekl, jen zkousl ret, zavřel oči a čekal, co...

Další díl je tu, jak jsem slíbila. Měla jsem sice v plánu udělat takovou malou vsuvku, ale tenhle týden je to vážně na zabití -.-". Část v ich-formě je z pohledu Itachiho, pak už to jde zase normálně. Opět jsem si neodpustila zajímavý konec, takže se těšte na další kapitolu určitě ještě před koncem prázdnin. Komenty potěší, jako obvykle ;). Jeho bratr se na něj už nedíval. Stál tiše u okna a hleděl na ulici pod sebou. Možná by stačil jeden skok... až teď Sasukeho rozum opět přepnul z filozofie na praxi a jeho oči spatřili Itachiho, až nebezpečně se naklánějícího z okna a hned logicky vedle toho devadesátý-třetí řádek jeho spisu... trpící sebevražednými sklony... Rychle se přesunul k oknu a zavřel ho dřív, než stačil něco říct. Pro jistotu ho i zamkl, ikdyž pochyboval, že to vůbec něčemu pomůže. Všechny nebezpečné věci už dávno uklidil, ale mohlo se stát cokoliv. Kdyby našel jedinou nebezpečnou věc, kterou by mohl použít… Ne, nehne se od něj ani na krok. Černovlásek jednoduše pokrč...

Asi se divíte, co mě to popadlo, že? Opět jsem narazila na blog, kde se někdo chlubí tím, jak strašně nenávidí Justina a jak se mu rád posmívá. Nebudu sem dávat odkaz, to bych byla stejná špína jako ti, kteří ho šikanují. Neříkám, že jsem se mu kdysi nesmála. Když jsem ho slyšela prvně zpívat, řekla jsem si zase nějaká patnáctiletá puberťačka a hodně jsem se divila, když řekli, že je to kluk. Když jsem narazila na nějaký vtip nebo komix s ním, zasmála jsem se, ale čeho je moc, toho je příliš. Už mě nebaví pořád na facebooku vídat to srovnávání Justina s popelnicí, záchodem, toaletním papírem...Vždyť je to ubohé a trapné. Mně osobně nic neudělal, tak proč bych se mu měla smát? Všeho s mírou, ne? Nemůže za to jaký má hlas, ale pořád jsou lidi, kterým se líbí, vždyť to statistiky potvrzují. Je dost oblíbený a tím, že na něj budete házet špínu světa to nezměníte. Jediné, čeho tím docílíte, bude, že se budu já a jiní, kteří nemají potřebu šikanovat, smát vaší debilitě a závisti. Mně se kdys...

...aneb boss se zase ozývá. Lidáčci, vypadá to, že na vás budu mít stále víc a víc času (pokud neskolabuje net, což se mi stává často). Dnes je to čtvrtý den, od té doby, kdy jsem šla po ulici a zničehonic mi do nártu u levé nohy vystřelila hnusná bolest. OK, tohle se mi stává často, ale nikdy to nebolí déle než 10 minut, zatímco teď to bolí už 4. den. Včera večer mě popadl amok, že mi snad amputují nohu xD (fajn, to jsem možná trochu přehnala...ale jeden nikdy neví -__-). Takže jsme ráno pro klid moji dušičky vyrazily s maminkou do nemocnice (můj 2. domov xD). Dohady s maminkou o tom, jak se mám obléknout do nemocnice vám ani snad nebudu popisovat xD. V čekárně byli jediní dva lidé, což je na chirurgii v Hradci ve Fakultce fakt slušný. Obvykle máme před sebou aspoň 20 lidí -__-"...ovšem, stejně se to tam protáhlo tak na 2 hodiny, ale časopis, kde psali o Chesterovi (Linkin park), mi to čekání usnadnil :3. Doktorovi jsem jasně říkala, že jsem nikde neupadla, že to přišlo při chůzi...

Tak jo, právě jsem úplně po tmě ve svým úchvatným pokoji, venku leje jako z konve, na cosplay Lighta Yagamiho mi chybí už jen sehnat větší bílou košili, ale pro tu v tomhle lijáku fakt nepůjdu, takže jsem se rozhodla dopsat 3. díl téhle povídky. Mám jich rozepsaných víc, ale většinou jsou spoluautorské a spoluautoři teď dělají něco jiného. Sasuke Dnes měl přijít můj domácí učitel matematiky, ale Itachi ráno říkal, že mě dnes vezme na kontrolu do nemocnice, možná proto Samuel volal učiteli, aby dnes nechodil. Trochu mě to mrzí, protože vzdělanost je klíčem k moudrosti, jak říkávala moje maminka, než zemřela. Itachi zase říká, že zdraví je klíčem ke schopnosti se vzdělávat. Všechno se vším souvisí, jak by řekl otec. ,, Sasuke, obleč se." Položí vedle mě Itachi čistou košili a kalhoty. Stará se o mě jako o mentálně retardovaného. Važím si jeho péče, ale zároveň si připadám jako naprosto neschopná nicka. Chci zpět do školy mezi ostatní lidi mého věku. Ta samota tady mě ničí. Itachiho ...

Stalo se, v co jsem ani nedoufala: Hizuki-chan se vrátila z prázdnin a já mám dovoleno psát po nocích další a další povídky ^^. *Shirayuki zemřela jedna z nejoblíbennějších postav, takže si to bude vynahrazovat povídkami, fanoušci Bleache vědí, o co jde*. Zdá se, že tahle povídka vás baví daleko víc, než Vězeň ve své mysli a musím přiznat, že mě taky, budu se jí tedy nějakou dobu věnovat. Vykašlala jsem se na psaní z různých pohledů, takže to tu máte všechno pohromadě :P. Co bych k tomu řekla? Dneska dokončíme, co jsme minule začali a ještě i něco navíc ;). Itachi tiše zasténal a vyvrcholil do Sasukeho jemných úst. Měl co dělat s dechem i s tepem. Nedal nic najevo, jen to skoro až s požitkem polkl a nadzvedl se nad jeho tvář. Naklonil se a zašeptal mu svůdně do ucha: ,,Chtěl bys pokračovat?" Itachi sebou trhl a prudce se posadil. ,,Sasuke, tohle už ale vážně přeháníš..." ,,Přestanu až sám budu chtít." Zlomyslně se ušklíbl a přitlačil ho dlaní na studenou zeď. ,,Ne, Sasuk...